Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Janáčkova akademie múzických uměníTisk

(JAMU)

Charakteristika: vysoká umělecká škola

Datum narození/zahájení aktivity:12.9.1947
Text

Janáčkova akademie múzických umění (JAMU), vysoká umělecká škola, založena 12. 9. 1947, Brno.

 

V roce 1881 byla v Brně založena varhanická škola. Leoš Janáček podal v článcích Moravské orlice návrh na zřízení vysoké hudební školy (1885) a žádost do Vídně o zřízení mistrovské třídy varhanní. V roce 1920 vyšel zákon č. 183/Sb. o zřízení Státní hudební a dramatické konzervatoře, která zahrnovala mistrovské třídy (obory skladba a klavír). Tyto třídy navazovaly na studium na konzervatoři, neměly však právní status vysoké umělecké školy. 1. září 1920 se uskutečnilo slavnostní otevření brněnské konzervatoře a ve stejném roce byla zahájena činnost školy pro výchovu herců při Zemském divadle v Brně. V roce 1928 zanikly mistrovské třídy vedené Leošem Janáčkem a Vilémem Kurzem, přestože bylo jejich zřízení povinné ze zákona. Po zřízení AMU (1945) podali profesoři brněnské konzervatoře návrh na ministerstvo školství a národní osvěty na zřízení samostatné pobočky AMU v Brně. 28. června 1946 byl vydán výnos A-130.346-V ministerstva, které ustanovilo pětileté studium na konzervatoři a zrušilo mistrovské třídy. V říjnu 1946 byly na popud brněnské hudební veřejnosti zřízeny na AMU třídy budoucí akademie. Sedm profesorů brněnské konzervatoře bylo jmenováno členy profesorského sboru AMU (František Kudláček, Ludvík Kundera, Jaroslav Kvapil, František Michálek, Vilém Petrželka, František Schäfer a Bohumil Soběský). Václav Kaprál se otevření JAMU nedožil. 12. září 1947 vyšel zákon č. 168/1947 Sb. o založení Janáčkovy akademie múzických umění v Brně s odborem hudebním a dramatickým jako druhá tuzemská vysoká škola s tímto zaměřením.

Prvním rektorem se stal Ludvík Kundera (1948–61). V dalších letech byli do této funkce jmenováni František Kudláček (21. listopadu 1961–62, 1. prosince 1969–70), Josef Burjanek (1. července 1962–69), zastupující rektor František Šolc (1. září 1972–73), Josef Burjanek (1. září 1973–76), Vladimír Hudec (1. září 1987–90), Alena Štěpánková-Veselá (20. ledna 1990–97), Alois Hajda (1. února 1997–2003), Václav Cejpek (1. února 2003–2010) a Ivo Medek (od 1. února 2010). Děkany na Hudební fakultě byli jmenováni Jan Kunc (1. října 1947–48), Ludvík Kundera (únor 1948–50), František Kudláček (1. října 1950–59), Jiří Skovajsa (8. října 1990–93), Bohumil Smejkal (8. října 1993–99), Kamila Klugarová (1. listopadu 1999–2002), Ivo Medek (15. listopadu 2002–08), Vít Spilka (od 15. listopadu 2008), na Divadelní fakultě Frank Wollman (18. května 1948–49), Jaromír Michal (1. července 1950–52), Antonín Kurš (1952–59), Josef Kovalčuk (17. října 1990–96), Václav Cejpek (1. října 1996–2002), Josef Kovalčuk (16. října 2002–08) a Zbyněk Srba (od 16. října 2008).

1. října 1947 zahájila činnost Hudební fakulta, která čítala 23 posluchačů. Zakládajícími profesory se stali Antonín Balatka, Gracian Černušák, Josef Jedlička, František Kudláček, Ludvík Kundera, Viktor Nopp, Vilém Petrželka, František Schäfer, Bohumil Soběský a Vilém Vaňura. Základními obory byly skladba a dirigování, operní dramaturgie, režie a herectví, hudební teorie, hra klavírní, houslová, hra na ostatní orchestrální nástroje, varhanní hra, operní a komorní zpěv a skladba. Studium na JAMU dosáhlo zrovnoprávnění s ostatními vysokoškolskými studiemi. JAMU se řídila organizačním statutem AMU, který vydal ministr školství a osvěty 28. června 1946 (čj. A-139739-V-1946). Budovy JAMU sídlily na adresách Smetanova 14, Leninova 34 (Komenium) a Obránců míru 2 (pojišťovna). 18. května 1948 byla JAMU slavnostně otevřena. Na Divadelní fakultě se staly základními obory herectví, režie, dramaturgie a divadelní věda. V té době na JAMU působilo 27 profesorů, 10 lektorů a 85 studentů (66 na Hudební fakultě, 19 na Divadelní fakultě). V roce 1949 bylo založeno studio pro praktickou práci dramatického oboru v sále Nového domova (Gorkého ulice 43), ve kterém se uskutečnila první premiéra 12. února 1949 (pásmo Na nás záleží Karla Biňovce). JAMU získala polovinu budovy Komenského náměstí 6 (bývalé gymnázium), Komenium (Leninova 34), několik místností na adrese Obránců 2 a varhanní obor se vyučoval na konzervatoři (Třída kapitána Jaroše 45). Budova na Komenského náměstí se stala sídlem rektorátu (do roku 1998). Divadelní studio působilo v divadelní budově na výstavišti jako první samostatné studentské jeviště (od 16. června 1949).

V roce 1951 zahájila JAMU vlastní tisk skript. Od 31. ledna 1951 hrálo studentské divadlo v Krajském oblastním divadle (později Divadlo Bratří Mrštíků; první premiéra v Krajském divadle – Evžen Oněgin Alexandra Sergejeviče Puškina). Poslední premiéru uskutečnilo 4. června 1952. V létě 1952 definitivně získalo Divadelní studio sídlo v sále Marta (Bayerova ulice 5, premiéra Anna Brodel – Učitel Straume). Poté bylo Divadelní studio přeneseno na Masarykovu univerzitu (1953/54), vedoucím nově založeného Operního studia se stal Miloš Wasserbauer (1957–70) a byla zahájena ediční činnost (1958, monografické sborníky, teoretické studie). 31. srpna 1959 zrušilo vládní nařízení č. 58/1958 dělení JAMU na fakulty. V témže roce vznikla katedra dějin umění.

Operní studio získalo sál v Husově sboru v Brně-Králově Poli (1961, Svatopluka Čecha 35). V roce 1964 byla katedra zpěvu rozdělena na dva obory (katedra sólového zpěvu, katedra operní režie a herectví). V roce 1965 odbor výstavba přidělil knihovně JAMU místnosti na adrese Gorkého 11, druhá polovina budovy na Komenského náměstí byla předána JAMU. Ve školní aule bylo zahájeno pořádání koncertů a činnost zahájilo Studio soudobé tvorby (katedra skladby a dirigování). Pořádaly se zde kromě koncertů přednášky a besedy. V roce 1967 změnilo Operní studio JAMU název na Komorní operu Miloše Wasserbauera a v létě 1967 se uskutečnil první ročník Mezinárodních interpretačních kurzů v Luhačovicích. Instrumentální katedra byla rozdělena na katedry klávesových, smyčcových a dechových nástrojů (1968/69) a nově vznikla katedra syntetických divadelních žánrů (1969/70).

V roce 1971 byla odvolána řada osobností: prorektoři Miloslav Ištvan a Marie Mrázková, vedoucí katedry herectví Miloš Hynšt, pedagogové Vlasta Fialová, Vítězslav Gardavský, Alois Hajda, Vojtěch Jestřáb, Bedřich Jičínský, Josef Karlík, Bořivoj Srba, Milan Uhde, Igor Zhoř a další. V létě 1971 proběhly na JAMU mezinárodní interpretační kurzy. Na podzim 1972 zasáhl požár Komorní operu, která prošla o dva roky později přestavbou (dokončena 7. prosince 1975, premiéra Pjotr Iljič Čajkovskij – Jolanta). 10. června 1974 vznikl vysokoškolský klub a ve školním roce 1974/75 bylo otevřeno dvouleté postgraduální studium činoherní režie. V roce 1977 vznikla fonetická laboratoř Studio slova, zvuku a pohybu (audiovizuální studio).

V roce 1980 se spojily operní a činoherní režie a operní herectví se vrátilo na katedru zpěvu. Hra na bicí nástroje byla zahájena ve školním roce 1983/84. Od roku 1987 existovaly tři divadelní katedry (herectví, syntetické žánry, činoherní a operní režie). V listopadu 1989 vznikl stávkový výbor, JAMU vstoupila do stávky, vytvořilo se shromáždění studentů, pedagogů a pracovníků školy a vzniklo Občanské fórum na JAMU. V prosinci 1989 byla ustanovena studentská rada JAMU a vyvrcholila studentská aktivita v podobě výjezdů do továren a škol.

V lednu 1990 byla zahájena rekonstrukce Studia Marta. Slavnostní otevření se uskutečnilo 16. května 1991. Nařízením vlády č. 282/1990 Sb. byla JAMU opět rozdělena na Hudební a Divadelní fakultu (21. dubna 1990). Divadelní fakulta získala nové prostory (Burešova 20) a v květnu 1991 se uskutečnil první festival Setkání divadelních škol (předchůdce mezinárodního festivalu Setkání). Novým studijním oborem na Hudební fakultě se stala hra na cembalo a na Divadelní fakultě rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika (1991/92). 28. září 1992 byla otevřena budova Divadelní fakulty v Mozartově ulici jako náhrada za budovu v Burešově ulici (dnes Nejvyšší soud České republiky). 7. října 1993 byl udělen první čestný doktorát JAMU Rudolfu Firkušnému. Čestné doktoráty dále obdrželi Ludvík Kundera (1997), Václav Havel (2001), Jiří Suchý (2002), Sir Charles Mackerras (2004), Ivan Vyskočil (2005), Zdeněk Mácal (2007),  Sir Tom Stoppard (2007), Pierre Boulez (2009), Emília Vašáryová (2010), Milan Uhde (2011) a John Tyrrell (2011). Na Hudební fakultě se uskutečnila soutěž o cenu Leoše Janáčka (květen 1994) a Komorní opera JAMU změnila název na Divadlo Barka (1. července 1994). Na Komenského náměstí byla budova nově zrekonstruována (otevření listopad 1995) a na Divadelní fakultě se uskutečnil první ročník mezinárodního sympozia divadelní antropologie (prosinec 1995; další ročníky 1997, 2000). V září 1998 byl přestěhován rektorát z Komenského náměstí do Beethovenovy ulice 2 a 1. února 1999 bylo otevřeno Informační, výukové a ubytovací centrum Astorka (Novobranská 3), kam se přestěhovala knihovna JAMU. 23. dubna proběhlo první zasedání Správní rady JAMU. V březnu 2000 vzniklo Ediční středisko JAMU a o dva měsíce později Oddělní výpočetních a informačních služeb (OVIS). V lednu 2005 vstoupila JAMU do Operačního programu Evropský sociální fond. V září 2005 se uskutečnil na Hudební fakultě první ročník Mezinárodního setkání kontrabasistů.

Na hudební fakultě pedagogicky působili nebo působí klavíristé Otakar Vondrovic, Ludvík Kundera, František Schäfer, Inessa Janíčková, Jan Erml, František Kratochvíl, Jiří Doležel, Alena Vlasáková, Zdeněk Hnát, Jiří Skovajsa, Vlastimil Lejsek, Jaroslav Smýkal, Daniela Velebová, Vladimíra Sláviková, Igor Ardašev, Josefa Hloušková, Jan Jiraský, Helena Suchárová-Weiser, Ivan Gajan, Alice Rajnohová, varhaníci František Michálek, Vratislav Bělský, Josef Černocký, Alena Štěpánková-Veselá, Josef Pukl, Karel Pokora, Zdeněk Nováček, Kamila Klugarová, Pavel Černý, cembalistka Maria Barbara Willi, houslisté František Kudláček, Jiří Trávníček, Antonín Moravec, Bohdan Warchal, Alexandr Plocek, Rudolf Šťastný, Jan Šlajs, Bohumil Kotmel st., Adolf Sýkora, Bohumil Smejkal, Josef Doležal, Jan Stanovský, Martin Slávik, František Veselka, Cyril Studýnka, František Novotný, Peter Michalica, Bohuslav Matoušek, Pavel Wallinger, Miloš Vacek, violisté Antonín Hyksa, Jiří Kratochvíl, Ladislav Kyselák, Karel Procházka, Jan Řezníček, David Šlechta, violoncellisté Bohuš Heran, Váša Černý, Karel Krafka, Stanislav Apolín, Ivan Měrka, Bedřich Havlík, Jan Hališka, Jozef Podhoranský, Josef Klíč, Miroslav Zicha, kontrabasisté Rudolf Tuláček, František Hertl, Jiří Bortlíček, Miloslav Jelínek, Pavel Horák, Martin Šranko, kytaristé Martin Mysliveček, Vladislav Bláha, Milan Kašuba, trumpetisté Václav Pařík, Milan Jermář, Jan Broda, Vojtěch Novotný, hornisté Josef Kohout, František Šolc, Bohuš Zoubek, Otto Kopecký, Jindřich Petráš, Zuzana Rzounková, pozounisté Josef Smékal, Lubomír Klučar, Jaroslav Kummer, Jiří Vydra, Robert Kozánek, Petr Janda, tubista Pavel Bureš, flétnisté Oldřich Slavíček, Arnošt Bourek, Václav Kunt, František Kantor, hobojisté František Suchý, Vítězslav Winkler, Josef Bartoník, Ivan Sequardt, Jurij Likin, klarinetisté František Horák, Vladimír Říha, Antonín Doležal, Bohumil Opat, Valter Vítek, Bohumír Koukal, Lubomír Bartoň, Vít Spilka, Milan Polák, fagotisté Josef Jakubec, František Svoboda, Roman Novozámský, Jaroslav Kubita, hráči na bicí nástroje Antonín Paseka, František Vlk, Pavel Šumpík, Martin Opršál, Kamil Slezák, Radek Tomášek, Dan Dlouhý, pěvci a pěvkyně Věra Střelcová-Wasserbauerová, Jarmila Vavrdová-Tomašovová, Josef Válka, Eduard Hrubeš, Vlasta Linhartová, Libuše Lessmannová-Nosková, Vilém Přibyl, Cecilie Strádalová, Jan Kyzlink, Zdenka Kareninová, Anna Barová, Jarmila Krátká, Jarmila Hladíková, Pavel Kamas, Richard Haan, Adriana Hlavsová, Jaroslava Janská, Marta Beňačková, Zdeněk Šmukař, Jaromír Novotný, Tomáš Krejčiřík, Ivana Mikesková, Natalie Romanová-Achaladze, dirigenti Břetislav Bakala, Antonín Balatka, Jaroslav Vogel, František Jílek, Richard Týnský, Jiří Waldhans, Jaroslav Brož, Jiří Pinkas, Otakar Trhlík, Petr Vronský, Rostislav Hališka, Jan Zbavitel, Emil Skoták, Rastislav Štúr, Tomáš Hanus, sbormistři Jan Šoupal, Josef Veselka, Lubomír Mátl, Josef Pančík, skladatelé Jaroslav Kvapil, Vilém Petrželka, Theodor Schaefer, Miloslav Ištvan, Jan Kapr, Zdeněk Zouhar, Alois Piňos, Ctirad Kohoutek, Arnošt Parsch, Rudolf Růžička, Karel Horký (Daniel Forró), Michal Košut, Pavel Novák Zemek, František Emmert, Ivo Medek, Leoš Faltus, Miloš Štědroň, Jaroslav Šťastný (Peter Graham), Martin Smolka, Zbyněk Matějů, Jan Kavan, Dan Dlouhý, operní režiséři Ilja Hylas, Miloš Wasserbauer, František Preisler, Václav Věžník, Jan Málek, Tomáš Studený, Alena Vaňáková, muzikologové Josef Burjanek, Vladimír Hudec, Jan Trojan, Jiří Vysloužil, Jindřiška Bártová, Monika Holá, Jiří Kulka, Jana Slimáčková-Michálková, korepetitoři a další klavírní spolupracovníci Milan Máša, Božena Němcová-Kalábová, Jiřina Kolmanová, František Kratochvíl, Marta Vašková, Danuše Křístková, Olga Petrová-Petráňová, Emila Tomášková, Dana Drápelová, Jan Král, Šárka Králová a Marcela Jelínková.

Hudební fakulta nabízí studijní obory duchovní hudba, dirigování orchestru, dirigování sboru, kompozice, operní režie, zpěv, hra na klavír, hra na varhany, hra na cembalo, hra na housle, hra na violu, hra na violoncello, hra na kontrabas, hra na flétnu, hra na hoboj, hra na klarinet, hra na fagot, hra na lesní roh, hra na trubku, hra na trombon, hra na bicí nástroje, hra na kytaru a hudební manažerství. Divadelní fakulta nabízí studijní obory výchovná dramatika pro neslyšící, divadelní manažerství, jevištní technologie, činoherní režie, divadelní dramaturgie, dramatická výchova, rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika, scénografie, klaunská scénická a filmová tvorba, činoherní herectví, muzikálové herectví a taneční pedagogika.

Divadelní fakulta pravidelně spolupracuje s mnoha institucemi (Magistrát města Brna, Národní divadlo v Brně, Divadlo Husa na provázku, HaDivadlo, Divadlo Bolka Polívky, divadlo Polárka, Brněnské centrum evropských studií – BCES, základní školy, centra volného času). Hudební fakulta spolupracuje s institucemi v rámci výuky (Filharmonie Brno, Bezbariérové divadlo Barka), při naplňování projektů a při účasti v grantových řízeních (Magistrát města Brna, Jihomoravský kraj, Nadace Leoše Janáčka) a oboustranně v rámci Brněnského centra evropských studií s brněnskými vysokými školami.

Tvorba studentů je uváděna ve studiu Marta, v Komorní opěře JAMU, v Divadle na Orlí a v rámci koncertů a projektů Pouličního divadla. Kromě festivalu Setkání a Pouličního divadla realizuje Divadelní fakulta Salon původní tvorby, festival ateliéru dramatické výchovy Sítko a Dny scénografie a jevištní technologie.


Literatura

I. Lexika

ČSHS.

MEH.

Kolektiv autorů: Malá československá encyklopedie (Praha 1986).

 

II. Ostatní

www.jamu.cz

Archivalie

Knihovna JAMU

http://knihovna.jamu.cz/fond.html

 

Radek Poláček

Datum poslední změny: 25.10.2014