Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Holub, Josef 2)Tisk


Charakteristika: Houslista a skladatel

Datum narození/zahájení aktivity:23.2.1902
Datum úmrtí/ukončení aktivity:11.5.1973
Text
DíloLiteratura

Holub, Josef, houslista a skladatel, narozen 23. 2. 1902, Holice v Čechách, zemřel 11. 5. 1973, Brno.

Byl nejmladším z deseti dětí Čeňka Holuba. Základy houslové hry získal od svého otce. V houslové hře se pak zdokonaloval u Rudolfa Reissiga v letech 1910–18 v Brně, kde zároveň studoval gymnázium na Starém Brně (1913–17). 16. 4. 1916 absolvoval první velký veřejný koncert s Českou filharmonií, hrál Mozartův Houslový koncert A dur, Fantasii pro housle a orchestr g moll, op. 24 Josefa Suka a Houslový koncert Maxe von Schillingse. Od roku 1918 se pak vzdělával u Otakara Ševčíka v mistrovské třídě Akademie ve Vídni a na mistrovské škole v Praze (absolvoval 1920). Poté studoval skladbu na brněnské odbočce mistrovské školy pražské konzervatoře v Brně u Leoše Janáčka (1923–24); absolvoval ji vlastním Prvním houslovým koncertem. Skladbu studoval také u Václava Štěpána v Praze, později soukromě u Vítězslava Nováka. První koncertní turné (Jugoslávie, Bulharsko, Řecko, Rumunsko) podnikl s klavírním doprovodem svého bratra Jana Holuba (1921–22). V létě 1922 navštěvoval interpretační kurzy Carla Flesche v Berlíně. Působil jako koncertní mistr na mnoha různých místech: u opery v Záhřebu (1924–25) – zde byl též primáriem Zagrebačkého kvarteta, v Bělehradě (1925–27) a v brněnském Radiojournalu (1927–38).
V Brně založil a vedl Janáčkovo kvarteto (1932–38) a hojně koncertoval. Vynikal jako sólista na četných koncertech: v Praze (1913, 1918), v Jugoslávii, Řecku, Bulharsku, Rumunsku, v Itálii, ve Vídni a v Lipsku. Získal stříbrnou medaili na mezinárodní houslové soutěži ve Vídni (1932). Potom působil jako koncertní mistr rozhlasového orchestru v Košicích (1938), v Bratislavě a Ostravě (1939). Poté byl zaměstnán opět v Brně, jako první koncertní mistr u Zemského divadla (1939–41). Po osvobození (1945) byl v Praze koncertním mistrem Divadla 5. května a ve Filmovém symfonickém orchestru (1946–47). Od léta 1947 do roku 1956 byl primáriem Ondříčkova kvarteta. Působil také jako profesor houslové hry na brněnské konzervatoři (od února 1956 do roku 1967). Naposledy sólově vystoupil v roce 1952 v Praze při oslavách 100. výročí narození Otakara Ševčíka.
Jeho sólový repertoár obsahuje náročná díla českých, slovenských a německých klasiků, zvláště Koncert pro housle a moll, op. 53 Antonína Dvořáka, Fantasii Josefa Suka (provedl ji 9. 2. 1930 ve Vídni s Wiener Symfoniker) a koncerty Jaroslava Kvapila, Josefa Holuba (vlastní), Pjotra Iljiče Čajkovského,Alexandera Konstantinoviče Glazunova, Henryka Wieniawského a a první Houslový koncert Karla Szymanowského (byl poprvé proveden v Brně 10. 5. 1931). 
Z německých klasiků hrál Dvojkoncert d moll pro dvoje housle, smyčce a cembalo BWV 1043 Johanna Sebastiana Bacha, Koncert pro housle č. 5 A dur KV 219 Wolfganga Amadea Mozarta, Houslový koncert D dur, op. 61 Ludwiga van Beethovena a Houslový koncert D dur, op. 77 Johannese Brahmse. Mimoto interpretoval koncert Maxe von Schillingse a Houslový koncert, op. 48 Alfredo Caselly. Často hrál i tři koncerty v celovečerním pořadu a uváděl novinky moravských skladatelů (například v roce 1934 Sonátu pro housle a klavír, op. 29 Viléma Petrželky a Fantasii Vladimíra Ambrose).
Podle dobové kritiky vynikal mistrovskou technikou, ušlechtilým a čistým tónem a smyslem pro vystižení obsahové závažnosti díla. Největší úspěchy měl ve Vídni, kde jej kritika řadila vedle Emanuela Ondříčka, Jana Kubelíka a Váši Příhody. Jako skladatel příliš nepronikl – slučoval rysy virtuózně romantické s impresionistickými. Měnil opusová čísla svých skladeb.
Jako pedagog vychoval řadu úspěšných houslistů – Bohumila Smejkala, Martu Sodomkovou, Zdeňku Měrkovou, Milana Vaňka, Emila Kaluse, Jaroslava Lorence, Jarmilu Čaklovou, Ivo Preissingera, Pavla Šilhána a jiné.


Dílo

Dílo hudební

Houslové skladby
Cavatina, pro sólové housle, 1908;
Tři skladby, op. 3 a 5 (Jarní, Serenáda), pro housle s doprovodem klavíru, 1916 (Brno 1920);
Čtyři houslové skladby, op. 4, pro housle s doprovodem klavíru, 1918–22;
Introdukce, pro housle s doprovodem klavíru;
Serenata, pro housle s doprovodem klavíru;
Intermezzo, pro housle s doprovodem klavíru;
Melodie, pro housle s doprovodem klavíru;
Tanec vážek, pro housle s doprovodem klavíru;
Vzpomínání, pro housle s doprovodem klavíru;
Capriccio, pro housle s doprovodem klavíru;
Extase, pro housle s doprovodem klavíru;
Burleska, pro housle s doprovodem klavíru, provedeno na vlastním koncertě (Edition Sádlo 1934);
Scherzo, op. 6, pro housle s doprovodem klavíru, provedeno v rozhlase;
Dumka, op. 7, pro housle s doprovodem klavíru, provedeno v rozhlase;
Balada, op. 8, pro housle s doprovodem klavíru, provedeno v rozhlase;
Tři Paganinské caprice, op. 9, pro housle s doprovodem klavíru;
Čtyři skladby, op. 14, pro housle s doprovodem klavíru, 1940–41.

Klavírní skladby
Klavírní skladby, op. 1, 1915;
Tři klavírní skladby, op. 2;
Tři klavírní skladby, op. 17.

Komorní skladby
Smyčcový kvartet, op. 10 (dříve op. 7), 1924, hrály jej kvarteta Ševčíkovo-Lhotského, Pražské a Ondříčkovo (vydala Hudební Matice v malé partituře jako op. 7, 1932);
Smyčcový kvartet, op. 19 – nedokončený;
Smyčcový sextet, op. 11, 1932.

Orchestrální skladby
Koncert c moll, op. 9 (dříve op. 6), pro housle a orchestr, 1922–24, provedeno v Brně 1929, v Praze 1934 (vydalo Edition Sádlo);
Koncert cis moll, op. 13 (dříve op. 10), pro housle a orchestr, 1931, provedeno v Brně 19. 1. 1933 (vydalo Edition Sádlo 1935);
Koncert, op. 20, pro housle a orchestr, 1954–55;
Orchestrální suita, op. 11 (dříve op. 8), 1924, provedena brněnským rozhlasem;
Orchestrální suita, pro smyčcový orchestr, provedena brněnským rozhlasem.

Ostatní skladby
Drobné skladby pro flétnu, trubku;
Písně, op. 2.

Literatura

I. Lexika
PHSN.
ČSHS.
DČHK.
SČHK.

II. Ostatní
Gardavský, Čeněk: Skladatelé dneška (Praha 1961, s. 88).
Kozák, Jan: Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory (Praha 1964, s. 369).
Budiš, Ratiboř: Slavní čeští houslisté (Praha 1966, s. 126).
Konzervatoř Brno. Sborník k 50. výročí trvání první moravské odborné umělecké školy (Brno 1969, s. 99).
Vratislavský, Jan: Janáčkovo kvarteto (Praha 1975, s. 8).
Žídek, František: Čeští houslisté tří století (Praha 1979, s. 80, 162163, 316317).

 

Miloš Zapletal

Datum poslední změny: 6.11.2010