Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Vanický, JaroslavTisk


Charakteristika: Hudební historik, editor, muzejní pracovník

Datum narození/zahájení aktivity:17.4.1922
Datum úmrtí/ukončení aktivity:15.6.1966
Text
DíloLiteraturaArchiválie

Vanický, Jaroslav, hudební historik, editor a muzejní pracovník, narozen 17. 4. 1922, Trnov u Dobrušky, zemřel 15. 6. 1966, Český Brod.

 

Po absolvování reálného gymnázia v Kostelci nad Orlicí byl totálně nasazen v Berlíně (1943–45). Po skončení druhé světové války studoval na Univerzitě Karlově v Praze hudební vědu (u Josefa Huttera), estetiku a historii. Titul PhDr. získal v roce 1952 na základě disertační práce Palestrinova melodika (rukopis 166 stran, 1948). Zabýval se hudební folkloristikou, ale postupně převládl zájem o historickou muzikologii. Ve funkci hudebního redaktora působil v nakladatelstvích Orbis (1951–52) a ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (1953–60), kde se stal vedoucím redaktorem (korespondencí je např. detailně dokumentována práce na rozsáhlém chodském zpěvníku Jindřicha Jindřicha). Po sloučení nakladatelství s Gramofonovými závody krátce vedl příslušnou redakci Státního hudebního vydavatelství (1961–62). V srpnu roku 1962 byl jmenován přednostou hudebního oddělení Národního muzea v Praze, kde nahradil Alexandra Buchnera; byl vystřídán Emilem Hradeckým, neboť zemřel na následky autonehody.

 

Vanický nebyl školeným organologem, jeho činnost spočívala v katalogizačních aktivitách, ve vedení instituce a její reprezentace ve společenském životě. Doloženo je Vanického zaštítění studentských projektů Národním muzeem jako právnickou osobou, v roce 1965 totiž konzervatoristé Petr Jonáš a Bohuslav Čížek založili Pražskou komorní operu, jež spolu s tzv. Hudební sborem NM mohla díky tomuto opatření veřejně vystupovat.

 

Vanický pilně přispíval do několika periodik (Hlas, 1946–48, Právo lidu, 1946–48, Svět práce, 1949–54, Večerní Praha, 1955, Hudební novinky, 1957–62, Nové knihy, 1960, příležitostně i pro Rudé právo, Lidovou demokracii, Svět v obrazech, Lidovou tvořivost, Osvětovou práci). Od roku 1954 do konce života psal do Hudebních rozhledů a v letech 1954–60 patřil do užšího redaktorského týmu (mimo jiné recenzoval zahraniční literaturu). Jeho novinářská zkratka byla „jmv“. Spolupracoval s redakcí Československého hudebního slovníku osob a institucí. Vedle hudebně historických přednášek natáčel pořady pro Československý rozhlas, televizi, připravoval pořady pro Divadlo hudby, psal popularizační texty na obaly gramofonových desek. Byl angažovaným členem Svazu československých skladatelů, Společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, Československé Beethovenovy společnosti, Československé Mozartovy obce, Hudebního odboru Umělecké besedy, Společnosti Bedřicha Smetany, Společnosti Zdeňka Fibicha, Společnosti Otakara Ostrčila, Společnosti pro starou hudbu, Mezinárodní společnosti Fryderyka Chopina, Internationale Gesellschaft für Musikwissenschaft, Gesellschaft für Musikforschung, The Dolmetsch Foundation. Podílel se na hudebních edičních řadách Národní tance (1953–54), Hudební komedie, hry se zpěvy, operety (1957–60), dílo Zdeňka Fibicha (1958–60), Musica antiqua bohemica (1959–60), Musica viva historica (1959–60). Podnikl několik studijních cest (Německá demokratická republika 1956, Polsko 1958, 1963, Norsko 1963, Dánsko 1963, Maďarsko 1964), sledoval zahraniční novinky a udržoval písemný styk se zahraničními badateli (např. Karl Gustav Fellerer, Walter Salmen, Ernst Kurth, Kurt von Fischer). Trvalý přínos Vanického spočívá v hudebně edičních aktivitách a v oboru raně novověké hudby.


Dílo
Dílo literární


Studie, stati, články

Palestrinovské meditace (Cyril 72, 1947, s. 36–40, 63–67, 103–109);

Jan Blahoslav a lidová píseň (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 5, s. 208);

K diskusi o některých problémech hudební historiografie (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 14–15, s. 599–600);

Hudební traktát Pavla Židka Pražského (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 14–15, s. 604–606);

Nad hudebními inventáři z počátku 17. století (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 14–15, s. 640–641);

Kronika zbraslavská a hudba (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 23, s. 964–967);

K edičním rysům historické práce z hlediska pohledu na dějiny husitského zpěvu Zdeňka Nejedlého (Knižnice Hudebních rozhledů 4, 1958, č. 4–5, s. 159–165);

Nové výzkumy v oblasti husitské písně (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 12, s. 498–499);

Nigrinovy hudební tisky (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 14, s. 608–609);

Hudební teoretik Nicolaus Wollick (Hudební rozhledy 12, 1959, s. 762);

Domaslav – der erste böhmische Hymnograph (Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie 1961, č. 6);

I pro hudbu to bylo velké údobí (in: Deset let SNKLHU, Praha, SNKLHU 1963, s. 106–110);

Nejstarší hudební slavnosti u nás (Koncertní život 1964, duben–květen, s. 4–5, červen–červenec, s. 5–7);

O češskoj muzyke. Českaja muzyka s drevnich vremen do 1780 goda (s Jaroslavem Jiránkem a Bohumilem Karáskem, Moskva, Muzyka 1965, s. 5–104);

The Rožmberk Band and its Inventory (The Consort 1965, č. 22, s. 17–30);

Znovu k autorství písně „Ktož jsú boží bojovníci“ (Hudební rozhledy 18, 1965, č. 1, s. 39);

Monology z cesty po Polsku (Hudební rozhledy 18, 1965, 15, s. 663);

Hudební oddělení Národního muzea v roce 1964 (Časopis Národního muzea 134, s. 56–57);

Koncerty v zrcadle historie aneb jak se kdy hudba veřejně provozovávala... (Koncertní život 1966, leden, s. 2–4, únor, s. 5–7);

Stará hudba nově cítěná? (Hudební rozhledy 19, 1966, č. 9, s. 257–258).

 

Edice

Český revoluční zpěvník (vybrané revoluční, lidové, dělnické a budovatelské písně od dob nejstarších až po dobu současnou, s Vladimírem Karbusickým, Praha, SNKLHU 1953);

Umění vokální polyfonie (Selectio artis musicae polyphonicae a XII.–XVI. saec., Praha, SNKLHU 1955, Editio Supraphon 1982);

Madrigaly a chansony (výběr polyfonních děl skladatelů 16. a 17. století, Praha, SNKLHU 1957);

Minnesang (středověký rytířský zpěv 12.–15. století, historické črty a výběr skladeb, Praha, SNKLHU 1958).

Literatura
I. Lexika

ČSHS.

MEH.

HSPK.

 

II. Ostatní:

Karásek, Bohumil: Za Jaroslavem Vanickým (Hudební rozhledy 19, 1966, č. 14, s. 433).

Vít, Petr, ed.: Přehled úmrtí osob české a slovenské kultury v letech 1965–1982 (Praha, Hudební oddělení Divadelního ústavu, 1983).

Lébl, Vladimír, Poledňák, Ivan, eds.: Hudební věda I (Praha, SPN 1988, s. 255).

 

Jiří Kopecký

Archivalie

České muzeum hudby (korespondence přijatá, bibliografie /G 9785/, viz http://nris.nkp.cz).

Datum poslední změny: 7.8.2009