Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Knöfel, JohannTisk

(Cnefelius, Knefel, Knäfelius, Knöbel, Knöpflin)

Charakteristika: skladatel, varhaník

Text
DíloLiteratura

Knöfel, Johann (též Knäfelius, Knefel, Knöbel, Knöpflin), skladatel a varhaník, narozen kolem 1530, Lauban (Lubiń, Polsko), zemřel po roce 1617, Praha?.

 

Johann Knöfel pocházel ze Slezska. O jeho mladších letech se dozvídáme až zprostředkovaně díky varhaníkovi Kasparu Krumbhornovi, který byl žákem tehdy asi třicetiletého Knöfela v protestantské latinské škole Valentina Trotzendorffa ve slezském Goldbergu (nyní Złotoryja, Polsko). V červnu 1569 se oženil a ve stejné době se rovněž stal kapelníkem na dvoře knížete Jindřicha XI. Lehnického z rodu Piastovců. Jemu také věnoval svoji sbírku Dulcissimae cantiones, vytištěnou v roce 1571. V předmluvě díla zmínil svoji věrnost augsburské konfesi, která se ujala ve slezské Vratislavi již v prvních letech reformace. Svoji další sbírku Cantus choralis (1575) věnoval přímo vratislavské městské radě. Toto dílo představuje zpěvy mešního propria pro potřeby bohoslužeb liturgického roku.

Z dedikací dalších děl vyplývá, že od roku 1579 působil jako kapelník na dvoře kurfiřta Ludvíka VI. v Heidelbergu. V tomto roce mu totiž připsal mši na moteto Orlanda di Lassa In me transierunt a stejně tak sbírku Cantiones piae (1580). V roce 1583 však kurfiřt zemřel a jeho nástupce Jan Kazimír v zemi prosazoval kalvinismus. Knöfel byl jako luterán svého úřadu zbaven a po krátkém pobytu ve Slezsku se přestěhoval do Prahy. Zde je roku 1592 připomínán jako varhaník a kantor při kostele sv. Jindřicha, kde tehdy byl vyhlášený sbor. Ze stejného roku pochází předmluva ke sbírce Novae melodiae, tištěné u Jiřího Nigrina, v níž Knöfel zmínil, že v Praze již nějaký čas žije. Poté však jeho stopa opět mizí a objevuje se krátce jen v úředních záznamech v Klagenfurtu 21. 4. 1617, kdy mu korutanské úřady vyplatily částku 30 florinů za dedikaci blíže neurčených skladeb.

Knöfelovo dochované dílo reprezentuje tradiční styl protestantské tvorby. Jeho kompoziční jazyk byl ovlivněn skladbami Orlanda di Lassa. Zpracovával především latinské textové předlohy, což by mohlo poukazovat také na jeho humanistickou výchovu, neboť ve škole v Goldbergu byla latinská konverzace každodenní samozřejmostí. Německý jazyk zpracoval pouze ve sbírce Newe teutsche Liedlein a v několika hymnech. Ačkoliv byl jako skladatel poměrně konzervativní, nevyhýbal se ani experimentům s některými moderními technikami, jako byly cori spezzati, forma canzonetty či užívání chromatických postupů. Velmi elegantně dokázal Knöfel pracovat s gregoriánskými melodiemi, na které navazoval polyfonii, jako v případě Cantus choralis, i s duchovními písněmi. 


Dílo

Duchovní skladby

Dulcissimae quaedam cantiones, numero XXXII (Norimberk 1571).

Cantus choralis ... per totum anni curriculum praecipuis diebus festis in ecclesia cantari solet, (Norimberk 1575).

Missa ... ad imitationem cantionis Orlandi „In me transierunt“ (Norimberk 1579).

Cantiones piae (Norimberk 1580).

Newe teutsche Liedlein ... welche den mehrern Theil den Brauch dieser Welt beschreiben (Norimberk 1581).

Novae melodiae (Praha 1592).

Christ ist erstanden a další moteta. 

Literatura

I. Lexika

ČSHS.

MGG2.

New Grove2.

 

 

II. Ostatní

Sander, Hans-Adolf: Ein Orgelbuch der Breslauer Magdalenenkirche aus dem 17. Jahrhunderts  (in: Festschrift Max Schneider, Halle 1935).

Sander, Hans-Adolf: Beiträge zur Geschichte des lutherischen Gottesdienstes und der Kirchenmusik in Breslau (Breslauer Studien zur Musikwissenschaft 1, Breslau 1937).

Scholz, Wolfgang: Zu Johannes Knöffel (in: Archiv für Musikwissenschaft VII, 1942, s. 228-229).

Pietzsch, Gerhard: Quellen und Forschungen zur Geschichte der Musik am kurpfälzischen Hof zu Heidelberg bis 1622 (Wiesbaden 1963).

Feldmann, Fritz: Der Laubaner Johannes Knöfel; in: Die schlesische Kirchenmusik im Wandel der Zeiten (Lübeck 1975, s. 40-52).

Knöfel, Johann – Möller, Hartmut (ed.): Neue Teutsche Liedlein mit fünf Stimmen (Nürnberg 1581) (Wolfenbüttel 2001).

 

 

www.bach-cantatas.com/Lib/Knofel-Johann.htm

 

Lukáš Michael Vytlačil

Datum poslední změny: 10.5.2016