Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Antoš, JanTisk

(Antosch)

Charakteristika: Učitel, varhaník a skladatel

Datum narození/zahájení aktivity:Kolem roku 1735
Datum úmrtí/ukončení aktivity:Po roce 1806
Text
Literatura

Antoš, Jan (psán též Antosch), učitel, varhaník a skladatel, narozen okolo roku 1735, zemřel po roce 1806 (místa narození a úmrtí nejsou známa).

 

O jeho dětství a mládí nejsou známy bližší informace. Podle dochovaných skladeb se dá soudit, že byl učitelem, varhaníkem a ředitelem kůru ve východočeské oblasti. Jisté je, že nejpozději od roku 1760 působil jako učitel v Nemyčevsi u Jičína. Učil zde trivium, řídil kostelní sbor a přivydělával si i jako hospodský muzikant. Po roce 1790 přesídlil do nedalekého Kopidlna do nově vystavené školní budovy. Zde se zvýšilo jeho postavení i příjmy, získal status měšťana a učil zde do roku 1806. Kde zemřel, není známo (pravděpodobně na odpočinku u některého ze svých čtyř dětí).

Antoš proslul zejména jako autor Opery o selské rebelii 1775, která vznikla na popud reálného lidového povstání za Marie Terezie a popisuje tehdejší historické události jazykem zpěvohry. Jádrem zápletky je vzpoura sedláků proti vrchnostem a jejich vyjednávání o svobodnější práci, které nakonec skončí neúspěchem. Autorem libreta je zřejmě sám Antoš. Opera je dochována v šesti rukopisech (a několika fragmentech), které se v detailech od sebe mírně liší (jsou uloženy v Národním muzeu v Praze, v Hudebním archivu Moravského muzea v Brně, v Městském muzeu v Kutné Hoře a Okresním muzeu ve Vyškově). Opisy pocházejí většinou z kantorského prostředí a napovídají záměr autora uvádět operu v kruhu přátel a kolegů z dalších škol. Opera se však díky svému aktuálnímu apelu rozšířila do celé české země. Anonymní autor ji později využil jako základ pro rozsáhlou třídílnou divadelní hru se zpěvy s názvem Selská rebelie aneb nesmyslné pozdvižení, kde byly zpívané části zasazeny do mluveného textu a děj i výprava nabyly na objemu.

Antoš složil i další díla, zejména vokálně-chrámové skladby, z nichž asi tucet je uložen v Národním muzeu v Praze. Mezi nimi jsou offertoria, roráty, árie i pastorely na české texty (například pastorela C dur Pastýři, k Betlemu pospíchejte, pastorela D Hej, hej, Honzo či pastorela-nokturno Gloria ─ Ach vstávej). Český text má i drobnější skladba Loučení pána Ježíše se svou nejmilejší matkou Marií Pannou pro soprán a bas s doprovodem houslí a varhan, která vyniká svým hudebním zpracováním a ve své době byla hojně hrána na různých místech české země.


Literatura

I. Lexika

Jakubcová, Alena a kol.: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla (Praha 2007).

PHSN.

ČSHS.

 

II. Ostatní

Branberger, Jan: Dvě staré české hudební parodie (Smetana 1, 1911).

Němeček, Jan: Lidové zpěvohry a písně z doby roboty (Praha 1954).

Pohanka, Jaroslav: Dějiny české hudby v příkladech (Praha 1958).

Černušák, Gracian: Dějiny evropské hudby (Praha 1972).

Lébl, Vladimír a kol.: Hudba v českých dějinách (Praha 1989).

 

Klára Kolofíková

Datum poslední změny: 8.4.2012