Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Brunner, VladislavTisk


Charakteristika: Flétnista a pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:31.12.1910
Datum úmrtí/ukončení aktivity:13.1.1989
Text
Literatura

Brunner, Vladislav, flétnista a pedagog, narozen 31. 12. 1910, Mladá Boleslav, zemřel 13. 1. 1989, Bratislava.
 
Byl synem člena Pěveckého sboru opery v Brně. Studoval flétnu u Josefa Boka na brněnské konzervatoři (1929–36). Ještě za studií byl členem orchestru brněnského rozhlasu (1935–36), poté působil v divadelním orchestru v Košicích (1937–38), v Ostravě (1939–40), v opeře v Brně (1940–42), v Městském symfonickém orchestru v Olomouci (1942–44). Potom přesídlil na Slovensko, kde byl členem opery Slovenského národního divadla v Bratislavě (1945–49) a členem Slovenské filharmonie (1949–72). Současně byl externím učitelem flétny na Státní konzervatoři v Bratislavě (1946–73), v roce 1954 začal působit i jako pedagog na bratislavské Vysoké škole múzických umení, kde založil flétnovou třídu. Vychoval mnoho slovenských flétnistů (Šoka, Král, Vajda). Hrál i sólově, především se Slovenskou filharmonií. Byl komorním hráčem v Bratislavském dechovém kvintetu (1945–53), v Komorním sdružení slovenské filharmonie či v Brunnerově flétnovém kvartetu, kde hrál spolu se svými syny Vladislavem, Jurajem a Milanem (přímo pro toto těleso tvořili slovenští skladatelé nové kompozice). Jeho hra se vyznačovala technickou vyspělostí a smyslem pro styl skladby. Na repertoáru měl většinu světové flétnové literatury (Mozart, Bach a další), ale často hrál i hudbu soudobých skladatelů, zejména svých krajanů z Čech a Slovenska. Uvedl premiérově například  Šimaiovu Sonatinu pro flétnu a klavír (1954), Pospíšilovy Tři maličkosti pro flétnu (1951), Feldovu Sonátu pro flétnu a klavír (1962), Vilcův kus Z letních dojmů – Na rozhledně pro flétnu a klavír, Kowalského Malou fantazii či Móžiho Obrázky z Tater. V roce 1969 získal titul „zasloužilý člen Slovenské filharmonie“, dále byl oceněn stříbrnou medailí bratislavské konzervatoře (1972) a titulem „zasloužilý pracovník kultury“. Od roku 1973 byl na odpočinku v Bratislavě.
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
Biografický slovník českých zemí (Praha 2004).
 
II. Ostatní
Hudební rozhledy (1, 1948–49, s. 96).
Hudební rozhledy (4, 1953, s. 365).
Slovenská hudba (3, 1959, s. 289).
Slovenská hudba (4, 1960, s. 261).
Kozák, Jan: Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory (Praha 1964).
 
Klára Kolofíková
Datum poslední změny: 16.12.2008