Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Quoika, RudolfTisk


Charakteristika: Hudební vědec

Datum narození/zahájení aktivity:6.5.1897
Datum úmrtí/ukončení aktivity:7.4.1972
Text
DíloLiteraturaArchiválie

Quoika, Rudolf, hudební vědec, narozen 6. 5. 1897, Žatec, zemřel 7. 4. 1972, Freising (Bavorsko).

 

A. Biografie

B. Dílo

 

A. Biografie

Rudolf Quoika navštěvoval školu v Chomutově, kde také absolvoval výuku ve hře na klavír a varhany. Od roku 1923 studoval na Německé univerzitě v Praze hudební vědu u Heinricha Rietsche a Paula Nettla, historii a německou literaturu. V hudební praxi získal zkušenosti u Vojtěcha Říhovského v Praze a Gottfrieda Rüdigera v Mnichově. Roku 1924 složil státní zkoušky z učitelství, následujícího roku rozšířil učitelskou působnost na střední školy (němčina, zeměpis, dějepis) a konečně roku 1929 i pro náboženskou výchovu na středních školách. Vyučoval v Bochově (okres Žlutice), v Postoloprtech a na gymnáziu v Žatci, kde působil v letech 1912–41 jako varhaník městského děkanského chrámu. Předmětem Quoikova zájmu byly církevní hudba a památková péče. 1931–38 byl redaktorem časopisu Chorbote, orgánu Svazu pro církevní hudbu (Kirchenmusikbund). Roku 1941 byl penzionován, údajně z politických důvodů (po válce se považoval se za oběť nacismu). Od roku 1947 žil v Bavorsku, nejprve v Pfaffenhofenu a později ve Freisingu, věnoval se publikační činnosti a kompozici. Roku 1953 se stal členem výboru Gesellschaft der Orgelfreunde (jednatel), organizoval setkání varhaníků (Altbayerische Orgeltage u. a.) a podílel se na vypracování pravidel pro ochranu starých vzácných varhan (tzv. Weilheimer Regulativ). Roku mu byla udělena Rudolf-Lodgmann-Plakette, u příležitosti sedmdesátých narozenin roku 1967 mu byl rakouským spolkovým prezidentem propůjčen titul profesor.

 

B. Dílo

Jako muzikolog se Rudolf Quioika věnoval především dějinám varhan (varhany Týnského chrámu v Praze, sv. Mořice v Olomouci, kláštera v Oseku) a varhanářství, otázkám církevní hudby a vlastivědným studiím s orientací na německou kulturu v Čechách. Jeho práce o dějinách varhan jsou v mnohém překonané, v pracích věnovaných dějinám hudby v Čechách zohledňoval tvorbu českých Němců. Skladatelská činnost Rudolfa Quiky zahrnuje především duchovní tvorbu, u většiny jeho děl není udávána datace vzniku a jen málo jich vyšlo tiskem. Připravil několik edic starší hudby skladatelů z Čech (Černohorský, Seger, Zach, Brixi, 1949).


Dílo

I. Dílo hudební

 

Církevní skladby

Missa „Wir werden uns darnieder“ für gemischten Chor (1937).

Missa „Allein Gott in der Höh sei Ehr“ für gemischten und Männerchor (1937).

St.-Thomas Messe für gemischten Chor.

Kleine Messe für Männerchor.

Deutsche Messe für Volksgesang und Orgel.

Deutsche Messe für einstimmigen Chor und Orgel.

Weihnachtschor a capella.

Lukas-Passion für gemischten Chor (1937).

Motetti, kantáty, Te Deum, duchovní písně.

 

Světské skladby

An das Sudetenland für gemischten Chor a capella und Sopran Solo.

Capriccio für Violine und Klavier.

Ciaccona für Violine und Klavier.

Sonate für Bratsche.

Sonate für Violine und Klavier.

Sonate fԐr Violoncello Solo.

Konzer für Orgel (s použitím svatováclavského chorálu).

Sonata Ingolstadtiana für Orgel (1953).

Sonate für Orgen mit der Fuge B-A-C-H.

Sonate in G für Orgel.

Dorische Toccata und Fuge für Orgel aj.

Kleine Musik für Klavier oder Cembalo ad libitum.

Egerländer Blasmusik.

 

 

II. Dílo literární (výběr)

 

Kirchenmusik als liturgisches Prinzip (Saaz 1939).

Kirchenmusik bei den Deutschen in der Tschechoslowakei (Musica sacra 1, 1938, s. 44).

Ungelöste Fragen in der katholischen Kirchenmusik (Musica sacra 4, 1941, s. 24–26).

Deutsche Orgelbaukunst der Spätgotik in Böhmen (Musikforschung 1, 1948, 139–146).

Die große Orgel des Abbate F. X. Chrismann in St. Florian (Mainz 1948).

Die Orgel der Teinkirche zu Prag (Mainz 1948).

Die Orgel von St. Mauritius in Olmütz (Mainz 1948).

Über die sudetendeutschen Kirche (Gräfelfing 1949).

Barocke Orgelkultur im Stifte Osseg (Kirchenmusikalisches Jahrbuch 34, 1950, s. 96–100).

Musikpflege und Musikschöpfungen der Deutschen in Böhmen und Mähren (Die Deutschen in Böhmen und Mähren, vyd. Helmut Preidel, Gräfelfing 1952).

Die Prager Kaiserorgel (Kirchenmusikalisches Jahrbuch 36, 1952, s. 35–46).

Über altböhmische Orgeln (Musica sacra 1952, seš. 8–9, s. 195–198).

Die altösterreichischen Orgel der späten Gotik, der Renaissance und des Barock (Kassel 1953).

Albert Schweitzers Begegnung mit der Orgel (Berlin – Darmstadt 1954, 21961).

Kirchenmusik in der Tschechoslowakei (Musica sacra 1953, seš. 4–5, s. 99 – 101).

Die Musica des Jan Blahoslav 1569 (Gesellschaft für Musikforschung, Kongress-Bericht 1953, Kassel und Basel 1954, s. 128–131).

Harant von Polschitz und seine Zeit (Musikforschung 7, 1954, s. 414–429).

Die Musik der Deutschen in Böhmen und Mähren (Berlin 1956).

Das Positiv in Geschichte und Gegenwart (Kassel 1957).

Die Generalbassimprovisation nach Johann Seger (Bericht über den internationalen musikwissenschaftlichen Kongress, Mozartjahr 1956, vyd. Erich Schenk, Wien – Graz – Köln 1958, s. 490–492).

Zur Geschichte der Musikkapelle des St. Veitsdomes in Prag 1619–1860 (Kirchenmusikalisches Jahrbuch 45, 1961, s. 101–106).

Über die Pflege weltlicher Musik in der Benediktiner-Abtei Braunau in Böhmen (Musik des Ostens 1, 1962, s. 198–203).

Leopold Oehlschägel (1724–1786) und der Prager Orgelbau seiner Zeit (Musik des Ostens 2, 1963, s. 168–172).

Über den Cäcilianismus-Cyrillismus in Böhmen (Kirchenmusikalisches Jahrbuch 48, 1964, s. 143–148).

Der Orgelbau in Böhmen und Mähren (Der Orgelbau in Europa II, Mainz 1966).

Vom Blockwerk zur Registerorgel: Zur Geschichte der Orgelgotik 1200–1520 (Kassel 1966).

Die Orgelwelt um Anton Bruckner. Blicke in die Orgelgeschichte Alt-Österreichs (Ludwigsburg 1966).

Johann von Saaz und seine Stadt (Mondorf – Sieg 1970).

Die Orgelbauer Rieger in Jägerndorf und ihr Haus (Jägerndorfer Handbuch II, Grettstadt 1967).

Saaz. Die Chronik der lezten hundert Jahre (Mondorf – Sieg 1970).

Dále http://www.ef-walcker.de/lebenundwerk/quoika/index.html (stav k 18.11.2011)

Četná hesla v MGG1.

Literatura

I. Lexika

ČSHS.

Riemann12.

MGG1.

LdM (s podrobnou bibliografií).

Deutsches Musiker-Lexikon, vyd. Erich Hermann Mueller von Asow, Leipzig 1954.

Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder, sv. 3 (München – Wien 2000).

Simbriger, Heinz: Werkkatalog zeitgenössischer Komponisten aus den deutschen Ostgebieten (Esslingen 1955, dodatky a katalog 1977).

 

II. Ostatní

Komma, Karl Michael: Das böhmische Musikantentum (Kassel 1960).

 

Vlasta Reittererová

Archivalie

 

Pozůstalost v klášteře Rohr, Dolní Bavorsko.

 

Datum poslední změny: 4.12.2011