Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Kašlík, VáclavTisk


Charakteristika: Režisér, dirigent a skladatel

Datum narození/zahájení aktivity:28.9.1917
Datum úmrtí/ukončení aktivity:4.6.1989
Text

Kašlík, Václav, režisér, dirigent a skladatel, narozen 28. 9. 1917, Poličná u Valašského Meziříčí (dnes část Valašského Meziříčí), zemřel 4. 6. 1989, Praha.
 
Václav Kašlík, mladší bratr flétnisty Hynka Kašlík, otec skladatele Ivana Kašlíka, byl synem řídícího učitele Hynka Kašlíka, který mu dal základní vzdělání ve zpěvu, ve hře na housle a na klavír. Při studiu na gymnáziu ve Valašském Meziříčí (maturita 1936) ho vzdělával v hudební teorii Jan Nepomuk Polášek. V té době vznikla scénická hudba k dramatizaci básně Karla Havlíčka Borovského Křest svatého Vladimíra. Na pražské konzervatoři studoval skladbu u Rudolfa Karla a Aloise Háby, dirigování u Metoda Doležila a Pavla Dědečka (1936–40) a souběžně podle přání rodičů též hudební vědu na Karlově univerzitě v Praze u Zdeňka Nejedlého (1936–39, do uzavření českých vysokých škol). Na mistrovské škole pražské konzervatoře studoval dirigování u Václava Talicha a operní režii u Ferdinanda Pujmana (1940–42). Veřejně začal dirigovat v roce 1940 v Brně na koncertech rozhlasového a divadelního orchestru, v následujícím roce poprvé řídil Českou filharmonii. Těžištěm jeho práce se stalo divadlo, ke kterému měl sklony od dětství. Na tomto poli začínal v divadle D 40 a D 41 Emila Františka Buriana jako dirigent. Zde též řídil v listopadu 1940 provedení komorní verze svého baletu Juan. Jako operní režisér debutoval při uvedení opery Boleslava Vomáčky Vodník v Plzni v dubnu 1941 a o rok později při uvedení Bořkovcovy opery Satyr v pražském Národním divadle, kde dirigoval a režíroval do roku 1943. Poté byl dirigentem a režisérem obnoveného českého divadla na Veveří v Brně (1943–44) a po krátkém totálním nasazení v brněnské Zbrojovce v důsledku uzavření českých divadel působil do konce druhé světové války jako dirigent v českém Filmu v Praze. V roce 1945 s Aloisem Hábou a dalšími umělci spoluvytvářel operní soubor Divadla 5. května, sídlící v budově někdejšího pražského Nového německého divadla (nyní Státní opera Praha). Velký úspěch měla již jeho první inscenace, Smetanova opera Braniboři v Čechách (90 repríz). V sezóně 1946–47 po přemístění operety a činohry na jiné scény byl  název divadla změněn na Velká opera 5. května.Václav Kašlík byl jejím šéfem, dirigentem, režisérem i autorem hlavních článků v časopise Velká opera (dva ročníky: 1946–48). V repertoáru se vedle klasických děl objevila první inscenace Prokofjevovy opery Zásnuby v klášteře (pod názvem Maškaráda) za hranicemi tehdejšího Sovětského Svazu (8. 10. 1947). Premiéry zde měla i Kašlíkova díla: dramatická kantáta Morana (leden 1946), orchestrální verze baletu Juan (13. 3. 1946) a opera Zbojnická balada (17. 6. 1948). Od počátku sezóny 1948–49 byla Velká opera 5. května spojena s Národním divadlem, od 28. 10. 1949 se stala pod názvem Smetanovo divadlo jednou z jeho tří hlavních scén. Václav Kašlík byl v takto rozšířeném Národním divadle pověřován různými funkcemi jako dirigent, zástupce šéfa opery, hlavní dirigent opery Smetanova divadla, zejména však zde působil jako režisér. Režírování převážilo nad ostatními činnostmi a přineslo Kašlíkovi největší domácí i zahraniční úspěchy a trvalé uznání. Režíroval premiéry domácích děl: Jaroslav Křička: České jesličky (1949, dirigent Jindřich Bubeníček), Jan Kapr: Revoluční variace (1949), Jaroslav Kvapil: Pohádka máje (1950, dirigent Václav Kašlík), Jiří Pauer: Zuzana Vojířová (1959, dirigent Iša Krejčí), Jan Hanuš: Sluha dvou pánů (1981, dirigent Jan Hus Tichý). Nejčastěji režíroval Dvořákovu Rusalku, Smetanovu Prodanou nevěstu a opery Leoše Janáčka, kterého považoval za největšího hudebního dramatika 20. století. Velké porozumění měl i pro díla Bohuslava Martinů. Novým způsobem ztvárňoval mnohé z nejpopulárnějších titulů světového repertoáru. Moderní díla cizích skladatelů, jejichž uvádění v Československu nebylo možné pro direktivní uplatňování kulturní politiky vládnoucí Komunistické strany Československa, z jejíhož hlediska byla nevhodná, režíroval téměř výlučně na zahraničních scénách. Nonovu operu Intolleranza v 1961 v benátském Teatro la Fenice, Hindemithovu operu Cardillac 1964 v milánském Teatro alla Scala, Orffovu operu Agnes Bernauerin 1965 ve stuttgartské Staatsoper, Zimmermannovu operu Die Soldaten 1969 v mnichovské Staatsoper, Prokofjevovu operu Ohnivý anděl 1969 ve Frankfurtu nad Mohanem, Schönbergovu operu Mojžíš a Áron 1971 tamtéž, Debussyho operu Pelléas a Mélisanda 1969 v londýnské Covent Garden, 1979 v Teatro Colón v Buenos Aires a 1985 v Národním divadle v Praze, Stravinského opery Oidipus Rex a Mavra v lisabonském divadle San Carlo, Straussovu operu Ariadna na Naxu 1977 v Praze a Otawě (Kanada), operu téhož skladatele Salome 1985 v monterealském divadle L´Opéra. Prokázal všude barvitou fantazii, hudebnost a smysl pro nové výrazové prostředky, které uplatňoval ve prospěch dokonalejšího vyjádření obsahu a myšlenek nových stejně jako klasických děl. To platí i o jeho ztvárnění české tvorby. Významně tím přispěl k světovému uznání scénických děl Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů.
Václav Kašlík spolupracoval s Československou televizí od počátků jejího vysílání v dubnu 1954. V televizi měla v roce 1962 premiéru  jeho opera Krakatit. Kašlík režíroval Smetanovu Prodanou nevěstu při československých dnech na Světové výstavě v Bruselu 1958, kde se představila Laterna magika, se kterou začal též ihned spolupracovat. Napsal pro ni baletní triptych Pražský karneval podle pražských pověstí, jejíž části Dora a Kouzelník Žito byly též uváděny Československou televizí.
Jako skladatel se Václav Kašlík  mnohostranně inspiroval vším, co nabízel hudebně stylový vývoj po celý jeho život. Základem jeho kompozic je jednoduchá tonální hudbu, která je při charakterizování osob, prostředí, dějů a nálad obohacována folklórem, jazzovými prvky, šantánovou hudbu i pouličními popěvky, elektronickými zvuky, metodou montáže i serielní kompoziční technikou. Jako hudebník a režisér v jedné osobě chápal vždy hudební divadlo jako jeden celek. Inspiraci nacházel v lidové tradici (Jánošík), v odporu proti německé okupaci a uctění  jejích obětí (Zbojnická balada, Křížová cesta, Morana), v klasické literatuře (Juan), ve vědeckofantastické literatuře (Krakatit), v problémech současného člověka (Silnice) i jinde. Zamýšlel též zpracovat jako hudebně dramatickou skladbu příběh Jekyll a Hyde. Jeho hudební tvorba není početná a i když byla mnohdy hodnocena kritiky kladně, Václav Kašlík byl velkou osobností především jako první český operní režisér, který dosáhl světové proslulosti.


Dílo

I. Dílo hudební

Opery 
Zbojnická balada (text lidový ve skladatelově úpravě, 1939–41, premiéra Praha 1948, přepracovaná verze 1969–77, premiéra Praha 1986);
Křížová cesta (na texty lidového básníka, 1944–50, nedokončeno);
Krakatit (libreto Otakar Vávra podle románu Karla Čapka, premiéra, 1961, premiéra Československá televize 1962, scénicky Ostrava 1963);
Silnice (libreto skladatel podle filmu Federica Felliniho La Strada, 1980, premiéra Praha 1982);
Krysař (libreto skladatel podle románu Viktora Dyka a textů Josefa Bruknera, 1981–83, premiéra Plzeň 1984).
 
Balety
Juan (libreto skladatel, znění pro 9 nástrojů 1940, premiéra Praha 1941, orchestrální znění 1941–42, premiéra Praha 1946);
Janošík (libreto skladatel, 1950–53, premiéra Praha 1953);
Pražský baletní triptych, alternativní název Pražský karneval (libreto skladatel podle pražských balad 1958–60, části: Golem, Dora, Žito, premiéra Praha 1974).
 
Koncertní instrumentální skladby
Smyčcový kvartet (1938);
Pochod mládeže (1951);
Hudba ke cvičení Pracovních záloh na I. celostátní spartakiádě (1954);
Vesnická symfonietta, alternativní název Vesnická symfonie (1954–56);
Nokturna, pro sólové nástroje a komorní orchestr (1956–57, přepracováno 1970);
Slavnosti. Symfonický triptych (1979);
Suita z baletu Juan, pro symfonický orchestr;
Suita z baletu Janošík, pro symfonický orchestr;
Suita z baletu Pražský karneval, pro symfonický orchestr.
 
Vokální skladby
Morana. Dramatická kantáta - rekviem za popravené, slova Miloš Kašlík (1942–43);
Tři písně na staročínskou poezii, pro zpěv a klavír (1951);
Písně k tanci,  pro zpěv a klavír, slova Vítězslav Nezval a František Šrámek (1955–56).
 
Hudba k filmům
Sarabanda – 2. obraz z baletu Juan (1948);
Cesta k vítězství (1951);
Učíme se (1952);
Julius Fučík. Celovečerní dokumentární film, režie Jiří John (1953);
Píseň o silnici (1953);
Požáry v zemědělství (1953);
Fašaňk (1955);
Valašské tance (1956).
 

II. Dílo literární

Knižní publikace

 Jak jsem dělal operu (Panton Praha 1987, 194 s. + 200 fotografií na listech bez paginace).
 
Články v časopisech
O reformě opery (Velká opera 5. května, roč. 1., 1946–47, s. 3–7);
Poznámky k operní režii (Velká opera 5. května, roč. 1., 1946–47, s. 52–57);
Světovost české opery (Velká opera 5. května, roč. 1., 1946–47, s. 144–146);
Zbojnická balada (Velká opera 5. května, roč. 2., 1947–48, č. 7, s. 2–4);
Festivaly (Velká opera 5. května, roč. 2., 1947–48, s. 1–2);
Režisérovy poznámky (Národní divadlo, roč. 29, 1953–54, č. 18, s. 8–10);
Pro mne je Janáček největší hudební dramatik 20. století (zapsal Oldřich Pulkert, Hudební rozhledy 31, 1978, č. 12, s. 567–570).

Diskografie

Záznamy vlastních skladeb na LP
Zbojnické tance z baletu Jánošík (LP Kašlík, Vladigerov, dirigent Václav Kašlík, Supraphon, nedatováno);
Juan, suita z baletu, Dora, část z baletu Pražský karneval, Cikánské tance z baletu Jánošík (LP Supraphon 1980);
Balada pro smyčcové kvarteto (LP Kašlík, Grossmann, Kapr, Panton 1986).
 
Obrazově zvukové záznamy režisérských a dirigentských výkonů (výběr)
Antonín Dvořák: Rusalka (dirigent Václav Kašlík, režie Václav Kašlík, Československý státní film 1962);
Jacques Offenbach: Hoffmannovy povídky (dirigent Christoph von Dohnányi, režie Václav Kašlík, Československá televize 1962);
Leoš Janáček: Věc Makropulos (dirigent Václav Neumann, režie a scénář Václav Kašlík, Československá televize 1966);
Rekviem za Kouzelnou flétnu (koláž z částí dvou děl Wolfganga Amadea Mozarta (dirigent Rudolf Vašata, režie Václav Kašlík, Československá televize 1966);
Leoš Janáček: Zápisník zmizelého (režie Václav Kašlík, Československá televize v koprodukci s televizí SRN Mnichov 1969);
Bohuslav Martinů: Julietta (dirigent Josef Kuchinka, režie Václav Kašlík, Československá televize v koprodukci s televizí SRN a Švýcarska 1969);
Wolfgang Amadeus Mozart: Cosi fan tutte (dirigent Karl Böhm, režie Václav Kašlík, Zweites Deutsche Fernsehen 1969);
Umberto Giordano: André Chénier (režie Václav Kašlík, Zweites Deutsche Fernsehen 1972);
Václav Kašlík: Dora  (režie Václav Kašlík, Československá televize 1974);
Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta (dirigent Jaroslav Krombholc, režie Václav Kašlík, scénář Karel Sabina, Václav Kašlík, Československá televize v koprodukci s Bavaria Film1975, též na VHS);
Richard Wagner: Bludný Holanďan (dirigent Wolfgang Sawallisch, režie Václav Kašlík, Zweites Deutsche Fernsehen 1975);
Václav Kašlík: Juan (režie Václav Kašlík, Československá televize 1980);
Václav Kašlík: Kouzelník Žito  (režie Václav Kašlík, Československá televize 1984).

Literatura

I. Lexika
 
Gardavský, Čeněk a kol.: Skladatelé dneška, (Panton, Praha 1961, s. 118–119).
ČSHS.
Who´s Who in Music (London 4, s. 115 a další vydání).
Štěpánek, Vladimír, Karásek, Bohumil: An Outline of Czech and Slovak Music I. (Orbis, Praha 1964, s. 121–122), vydáno též německy, francouzsky, italsky a španělsky.
Gardavský, Čeněk a kol.: Contemporary Czechoslovak Composers (Panton, Praha 1965, s. 226–227).
Gardavský, Čeněk a kol.: Les Compositeurs Tchécoslovaques Contemporains (Panton, Praha 1966, s. 231–233).
Eckstein, Pavel:Tschechoslowakische zeitgenössische Oper / Czechoslovak Contemporary Opera (Panton, Praha 1967, s. 43).
Goodman, Alfred A.: Musik von A – Z (Südwest Verlag, Mnichov 1971, s. 241).
Honegger, Marc, Massenkeil Günther: Das grosse Lexikon der Musik, díl 4. (Herder, Freiburg – Basel – Vídeň 1976, s. 310).
Seger, Horst: Musiklexikon (Deutsche Verlag für Musik, Lipsko 1981, s. 389).
Moritz, Reiner E.: Knaurs Musiklexikon (Droemer Knaur, Mnichov, Curych 1982, s. 413).
MEH (s. 319).
Dilia. Katalog hudebnědramatických děl (Dilia, Praha 1984, s. 82, 83, 166, 197), též německy (1985) a anglicky (1989).
ČSS (s. 132–133, Jiří Pilka).
Malá československá encyklopedie, díl 3. (Academia, Praha 1986, s. 337).
Seger, Horst: Opernlexikon (Henschelverlag, Berlin 1986, s. 337).
Rosenthal, Harold, Warrack, John: Guide de l´opera (Fayard, [Paříž] 1986, překlad z anglického originálu, s. 413–414).
Dizionario enciclopedico universale delle musice e dei musicisti diretto de Alberto Basso, le biografie, díl 4. (UTET, Torino 1986, s. 74–75).
Postavy brněnského jeviště II. (Státní divadlo v Brně 1985–1989, s. 75–80, Olga Janáčková).
Procházka, Vladimír: Národní divadlo a jeho předchůdci (Academia Praha, 1988, s. 36–37).
Dahlhaus, Carl: Pipers Enzyklopädie des Musiktheaters, díl 3. (Piper, Mnichov, Curych 1989,
s. 259–260, Eva Herrmannová).
Československý biografický slovník (Academia, Praha 1992, s. 308).
Hostomská, Anna: Průvodce operní tvorbou (Svoboda – Libertas, Praha 1993, s. 598–600).
Kennedy, Michal: The Oxford Dictionary of Music, 2. vyd. (Oxford University Press, Oxford, New York 1994, s. 461).
The New Grove Dictionary of Opera, ed. Stanley Sadie, 3. vyd., díl 2. (1994, s. 955–956, Helena Havlíková).
Das neue Lexikon der Musik, díl 1. (J. B. Metzler, Stuttgart – Weimar 1996, s. 666).
Regler – Bellinger, Brigite, Schenck, Wolfgang, Wiking, Hans: Opera. Velká encyklopedie (Mladá fronta, Praha 1996, s. 191–192).
Všeobecná encyklopedie ve 4 svazcích, díl 2. (Diderot, Praha 1997, s. 420).
Warrack, John, West, Ewan: Oxfordský slovník opery, přel. Jaroslav Holba (Iris, Praha 1998, s. 256).
Janota, Dalibor, Kučera, Jan: Malá encyklopedie české opery (Paseka, Praha, Litomyšl 1999, s. 115).
HSPK (s.252–253).
Warrack, John, West, Evan: The Oxford Dictionary of Opera, 2. vyd. (Oxford Univesity Press, Oxford, New York 1999, s. 370).
Všeobecná encyklopedie v 8 svazcích, díl 4. (Diderot, Praha 1999, s. 67).
Universum. Všeobecná encyklopedie, díl 4. (Odeon, Praha 2000, s. 538).
Český taneční slovník (Divadelní ústav, Praha 2001, s. 135–136).
Sehnal, Jiří, Vysloužil, Jiří: Dějiny hudby na Moravě (Vlastivěda moravská, sv. 12, Muzejní a vlastivědná společnost v  Brně 2001, s. 210–211 a jinde).
Trojan, Jan: Dějiny opery (Paseka, Praha, Litomyšl 2001, s. 444).
NewGrove2 (sv. 13, s. 398–399, Brian Large, Mojmír Sobotka).
Brodská, Božena, Vašut, Vladimír: Svět tance a baletu (AMU, Praha 2004, s. 204–206).
Český hraný film IV. 1961–1970 (Národní filmový archiv, Praha 2004, č. 308).
 
II. Ostatní
 
a) pasáže v knižních publikacích (výběr)
 
Karásek, Bohumil: Česká hudba 1945–1955 (ministerstvo národní obrany – inspektorát vojenských hudeb, Praha 1957, s. 73–74).
Smolka, Jaroslav: Česká hudba našeho století (SHV, Praha 1961, s. 131).
Jiránek, Jaroslav, Karásek, Bohumil: Tradice a současnost v české hudbě (Knižnice Hudebních rozhledů, Praha 1964, s. 86, 87, 142–143).
Smolka, Jaroslav: Česká kantáta a oratorium (Panton, Supraphon 1970, s. 56).
60 let Státního divadla v Ostravě (Ostrava [1979], s. 385).
Hradil, František Míťa: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka (Profil, Ostrava 1981, s. 17, 157–158, 274).
Kopecký, Jan (pod krycím jménem Hana Konečná): Čtení o Národním divadle (Odeon, Praha 1983, s. 337–9, 348 a jinde).
Konečná, Hana: Soupis repertoáru Národního divadla v Praze, díl 2. 1881–1983 (Národní divadlo Praha 1983, Jánošík, s. 279, Juan, s. 315, Krakatit, s. 359, Silnice, s. 451).
Vašut, Vladimír: Baletní libreta. České a slovenské balety (Panton, Praha 1983, s. 52–54, 87–91).
Hilmera, Jiří: František Tröster (Divadelní ústav, Praha 1989, s. 95-–102).
Lederer, Jiří: Tak tedy...přijďte! Kniha rozhovorů a fotografií (Videopress, Praha 1990, s. 154–159).
Benešová, Zdena a kol.: Soupis repertoáru Národního divadla v Praze, 4. díl 1983–1993 (Národní divadlo Praha, 1993, Zbojnická balada, s. 32).
Trojan, Jan: Dějiny opery (Paseka, Praha, Litomyšl 2001, s. 444).
Erismann, Guy: La musique dans les pays tcheques (Fayard, [Paříž] 2001, s. 533–535).
Matzner, Antonín, Pilka, Jiří: Česká filmová hudba (Dauphin, Praha 2002, s. 402–403).
Vrbka, Tomáš: Státní opera Praha. Historie divadla 1888–2003 (Státní opera Praha 2004, s. 251, 258–60, 266 a další místa).
Český hraný film 1961–1970 (Národní filmový archív, Praha 2004, č. 308).
 
b) statě, články a studie v periodikách nebo pasáže z nich (výběr)
 
la: Braniboři v Čechách v Opeře 5. května (Svobodné slovo 6. 9. 1945, s. 2).
stál: Smetanovi Braniboři v Čechách revoluční (Svobodné noviny 6. 9. 1945, s. 3).
V.T.: Druhá pražská opera (Národní osvobození 6. 9. 1945, s. 3)
J.R.: Smetanova revoluční opera. Práce 6. 9. 1945, s. 3).
-šek: Braniboři v Čechách v Divadle 5. května (Rudé právo 6. 9. 1945, s. 3).
R.F.: Premiéra Braniborů v Čechách (Lidová demokracie 6. 9. 1945).
shMK: Opera jako divadlo dneška (Mladá fronta 6. 9. 1945).
Očadlík, Mirko: Dvakrát Braniboři v Čechách (Divadelní zápisník 1, 1945, č. 1, s. 22-28).
I.: Skladby Víta Nejedlého (dirigoval V. Kašlík, Svobodné Československo 2. 10. 1945, s. 3).
d.: Soudobá hudba na koncertě Divadla 5. května (Národná osvobození 23. 11. 1945, s. 3).
r.: Kašlíkova dramatická kantáta (Morana, Svobodné Československo 24. 11. 1945, s. 3).
Procházka, Jaroslav: Na cestě za novou formou opery (Morana, Zdar, 24.–25. 11. 1945, s. 4).
r: I opera může být divadlem (Svobodné Československo 6. 2. 1946, s. 3).
R.F.: "Carmen" vítězící (Lidová demokracie 7. 2. 1946, s. 4).
shMK: Jak se tančí a režíruje v mladé opeře (Mladá fronta 7. 2. 1946, s. 3).
F: Václav Kašlík (Svět v obrazech 2, 1946, č. 18, s. 10).
kloc: Kašlíkova " Carmen " (Lidová revue 2, 1946, č. 19, s. 9).
jvk: Don Juan má premiéru (Mladá fronta 13. 3. 1946, s. 3).
vp-stál [Dostál, J.]: Don Juan jako taneční divadlo (Svobodné noviny 15. 3. 1946, s. 3).
Ps: Kašlíkův balet Don Juan (Svobodné slovo 15. 3. 1946, s. 3).
r: Kašlíkův Don Juan (Svobodné Československo 15. 3. 1946, s. 5).
JR [Rey, Jan]: Kašlíkův Don Juan (Práce 16. 3. 1946, s. 3).
RZ: Don Juan bez problému (Rudé právo 27. 3. 1946, s. 4).
JR [Rey, Jan]: Don Juan jako balet (Tempo 18, 1946, č. 4/5, s. 144).
Pražák, Přemysl: Nejúspěšnější opera sezóny (Tempo 18, 1946, č. 4-5, s. 150-151).
Pospíšil, Vilém: Opera Divadla 5. května (Svobodné slovo mladých 2, 1946, č. 168. s. 4).
věk.: Rozhovor s Václavem Kašlíkem o hudbě Jugoslávie a Bulharska (Rudé právo 25. 4. 1947, s. 2).
lck [Štěpán Lucký]: Maškaráda ve Velké opeře (Práce 10. 10. 1947, s. 4).
M.F.: Maškaráda ve Velké opeře (Lidová demokracie 10. 10. 1947).
Volek, Jaroslav a Bor, Vladimír: Evropská premiéra ve Velké opeře. Bravo, Prokofěv! (Mladá fronta 10. 10. 1947, s. 4).
ls: Premiéra Prokofěvovy Maškarády (Svobodné slovo 10. 10. 1947, s. 4).
ys: Opera pro všechny (Rudé právo 10. 10. 1947, s. 2).
(jb) a jk: Nový Prokofěv v Opeře 5. května (Právo lidu 10. 10. 1947, s. 4).
vt: Prokofěvova Maškaráda ve Velké opeře (Národní osvobození 11. 10. 1947, s. 4).
sl.-: Premiéra sovětské opery (Zemědělské noviny 12. 10. 1947, s. 2).
Ga: K premiéře Prokofěvovy Maškarády (Svět sovětů 10, 1947, č. 41, s. 6).
Karásek, Bohumil: Opera pro každého (My 47, 18. 10. 1947, č. 42, s. 4).
Bor, Vladimír: Velký operní zážitek (Svět práce 3, 1947, č. 42, S. 12).
Hylas, Ilja: Tvůrce Prokofěvovy Maškarády (Morava 1, 1948, č. 2, a. 14).
věk.: Velká opera se tuží (Rudé právo 17. 3. 1948, s. 2).
Hulák, Jaroslav: Připravíme se o operu světové pověsti? (Mladá fronta 9.5. 1948).
fb: Kašlíkova Zbojnická balada (Zemědělské noviny 19. 6. 1948, s. 2).
Karásek, Bohumil: Zbojnická balada (My 48, č. 26, s. 5).
(jb): Kašlíkova Zbojnická balada (Právo lidu, 19. 6. 1948).
B.V.: Opera jak nemá být (Rudé právo 19. 6. 1948, s. 3).
bon: Zbojnická balada měla ještě zrát (Mladá fronta 22. 6. 1948, s. 3).
vt: Zbojnická balada ve Velké opeře (Národní osvobození 22. 6. 1948, s. 4).
Ps: Kaprův úspěšný pokus o dramatický balet (Svobodné slovo 10. 5. 1949, s. 4).
-rk-: Opominuté reprisy (odsouzení Carmen, Hudební rozhledy 3, 1950, č. 1, s. 19).
Bachtík, Josef: Balet o slovenském  zbojníkovi (Hudební rozhledy 6, 1953, č. 8, s. 360).
Hořejš, Antonín: Dvě nové české symfonie (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 23, s. 994).
Procházka, Jaroslav: Krakatit jako operní experiment (rozhovor, Svobodné slovo 17. 8. 1958).
Baj.: O novou operu (rozhovor, Divadelní noviny 1. 10. 1958).
Vysloužil, Jiří: Problematické uvedení Kašlíkova baletu "Juan" (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 12, s. 519).
Lébl, Vladimír: Operní quo vadis (Literární noviny 10, 1961, č. 11, s. 8).
Volek, Jaroslav: Dvojí podoba Krakatitu. 1) v televizi (Hudební rozhledy 14, 1961, č. 7, s. 296–298).
Vysloužil, Jiří: Kašlíkův Krakatit na jevišti (Hudební rozhledy 14, 1961, č. 12, s. 523).
Sychra, Antonín: Ve znamení opery (Hudební rozhledy 15, 1962, s. 232–233).
Procházka, Jaroslav: České operní umění vítězí ve Scale (rozhovor, Lidová demokracie 16. 2. 1964).
Hommel, Friedrich: Striptease mit tragischen Ausgang (Carmen, Frankfurter Allgemeine 30. 11. 1965).
Gillar, Jaroslav : Inscenace 1965-66. Krakatit (Acta scaenographica, r. 7, č. 1, srpen 1966, s. 17–20).
Herrmannová, Eva: Česká škola operní režie? Ano! (Kulturní tvorba 31. 3. 1966).
Bajer, Jiří: Kašlíkův Krakatit (Hudební rozhledy 19, 1966, č. 13, s. 404).
Brožovská, Jarmila: Experimentátor české operní režie (Mladá fronta 28. 9. 1967).
Karásek, Bohumil: Jubilejní řádky Václavu Kašlíkovi (Hudební rozhledy 20, 1967, č. 16, s. 484).
Silanová, Zd.: Z Čech až na konec světa (Květy 19, 1969, č. 44, s. 26–29).
Blyth, Alan: Kaslik and his "Pelléas" (Times, London 1. 12. 1969).
Dannenberg, Peter: Gerichtet oder Gerettet? (Faust a Markétka, Die Welt 3. 4. 1970).
Zenginov, Dimitar: Výrazné národní divadlo (Zprávy Divadelního ústavu 7, 1971, č. 9, s. 8-10).
Hommel, Friedrich: Sehen, was dahinter ist (Evžen Oněgin, Frankfurter Allgemeine 9. 11. 1971, č. 260, s. 11).
včm [Vačkář, Martin]: Nová forma opery - televize (rozhovor, Lidová demokracie 24. 3. 1973, s. 5).
Coňk, A.: [Krakatit] (Nová svoboda 4. 4. 1973).
 (bor): Kašlíkův Krakatit v olomoucké opeře (Lidová demokracie 27. 4. 1973, s. 5).
Jirko, Ivan: Olomoucký Krakatit (Hudební rozhledy 26, 1973, č. 6, s. 244–245).
Fulínová, Jaroslava: Novátorství, fantazie, řád (rozhovor, Gramorevue 76, r. 12, 1976, č. 1, s. 2).
jv: Český operní režisér na světových scénách (Československý svět 1977, č. 3).
(on): Režisér světového věhlasu (Rudé právo 28. 9. 1977).
(včm) [Vačkář, Martin]: Šedesátka uprostřed práce (rozhovor, Lidová demokracie 28. 9. 1977).
Havlík, Jaromír: Začátek 82. sezóny České filharmonie (Suita z baletu Juan, Hudební rozhledy 30, 1977, č. 12, s. 540).
Holzknecht, Václav: Podoba Václava Kašlíka (Hudební rozhledy 30, 1977, č. 12, s. 566–568).
Brožovská, Jarmila: Vidím hudbu (Scéna 1978, č. 2–3, s. 8–9).
psk [Skála, Pavel]: Václav Kašlík: Hudba z baletů (Hudební rozhledy 34, 1981, č. 5, s. 237).
ml: Kašlíkova Silnice (Národní divadlo informuje, září 1981, s. 3).
Švorc, Antonín: Nová opera v Národním divadle (rozhovor, zaps. Libuše Hájková, Práce, 12. 1. 1982, s. 6).
Bor, Vladimír: Opera podle Felliniho (Lidová demokracie, 20. 1. 1982, s. 5).
Pospíšil, Vilém: Česká operní novinka (Svobodné slovo, 20. 1. 1982, s. 11).
Pávek, Jiří: Nová Kašlíkova opera (Práce, 19. 2. 1982, s. 6).
Pávek, Josef: Kašlíkova Silnice (Rudé právo, 16. 2. 1982, s. 5). 
Pávek, Jiří: Silnice v operní podobě (Gramorevue 18, 1982, č. 4, s. 2).
Herrmannová, Eva: Nová česká opera ve Smetanově divadle Tvorba, 1982, č. 7, s. 9).
Brožovská, Jarmila: Teď rozbiju měsíc (Silnice, Scéna 7, 1982, č. 5, s. 4).
Pstrossová, K.: Regiseur, Komponist und Dirigent (Prager Volkszeitung 16. 7. 1982).
(vbr): S Václavem Kašlíkem o opeře (Lidová demokracie 28. 9. 1982).
Z. F.: Řeč hudby (rozhovor, Československý voják 1982, č. 10).
Pokora, Miloš: Orchestrální koncert SČSKU (Pražský karneval, Hudební rozhledy  36, 1983, č. 2, s. 49).
Vitula, Jiří: Česká operní tvorba pod Alpami (rozhovor, Lidová demokracie 12. 11. 1983).
Bílá, Inka: Opera ze scény neodchází (Pravda 25. 10. 1984).
Pávek, Josef: Krysař a Don Juan (Rudé právo 27. 11. 1984, s. 5).
Wiesmann, Sigrid: Zur Inszenierung von Rusalka: Märchenoper als Regie problem (Oesterreichischer Musikrat Bulletin 1986, č. 1, s. 10–13).
Havlíková, Helena: Opera především jako divadlo (Scéna 11, 1986, č. 5, s. 4).
Herrmannová, Eva: Zbojnická balada v Národním divadle (Tvorba, 1986, č. 51, s. 19).
Bor, Vladimír: Zbojnická balada V. Kašlíka (Hudební rozhledy 40, 1987, č. 2, s. 76-77).
(da): Operní tvůrce (Rudé právo 28. 9. 1987).
Hejzlar, Tomáš: Ogar z Valašska (Naše rodina 1987, č. 38).
Tarkó, Helena: Práce by měla přinášet raodst (rozhovor, Mladá fronta 14. 5. 1988).
-the- [Hejzlar, Tomáš]: Světoznámý umělec (Hlas revoluce 28. 5. 1988).
Paterová, Jana: Život v opeře je plný hledání (rozhovor, Lidová demokracie 29. 7. 1988).
(da): Zemřel národní umělec Václav Kašlík (Rudé právo 7. 6. 1989).
Joran, Jiří: Za národním umělcem Václavem Kašlíkem (Rudé právo 8. 6. 1989).
(era): Ohlédnutí za Václavem kašlíkem (Zemědělské noviny 14. 6. 1989).
(ČTK): Pohřeb národního umělce Václava Kašlíka (Rudé právo 15. 6. 1989).
Herrmannová, Eva: Za Václavem Kašlíkem (Hudební rozhledy 42, 1989, č. 9, s. 392–393).
Ptáčková, Věra: Návrat do dějin umění - Stručný nástin české operní scénografie (Divadelní revue 6, č. 2, 1995, s. 40–48).
Vrbka, Tomáš: Začalo to Edinburgem: Kátina vítězná cesta světem (Opera. Informační zpravodaj Státní opery Praha, roč. 1995–96, č. 3 (26), s. 10–15).
Kaňka, Jiří: Svět operního orchestru (4): Od zrození Divadla 5: května k orchestru Smetanova divadla (Opera. Informační zpravodaj Státní opery Praha, roč. 1996–97, č. 5 (32), s. 27–29).
Vlasák, Vladimír: Kašlíkův televizní portrét odkrývá velkou osobnost (Právo lidu 7, 1997, č. 151, 30.  6. 1997, s. 9).
Štros, Ladislav: Osmdesát let od narození básníka hudebního jeviště Václava Kašlíka (Opera. Informační zpravodaj Státní opery Praha, roč. 1997–98, č. 1 (33), s. 12–13).
Wiesmann, Sigrid: Oper im Fernsehen - aesthetische und dramaturgische Probleme (Hudební věda 37, 2000, č. 3–4, s. 326–334).
Yohalem, John: Andrea Chénier (Film) ( Opera News 67, 2003, č. 12, s. 64).
Janda, Jindřich: Velká opera 5. května (Zpravodaj Výboru národní kultury 2003, č. 4, s.17–19, 2004, č. 1, s. 11–14).
Reittererová, Vlasta: V hudbě život Čechů IX. (Harmonie 2004, č. 9, s. 27–28).
 
c) další články a rozhovory v periodikách, uvedené v Bibliografickém katalogu ČSR, Články v českých novinách a časopisech
uveden je vždy obsah příspěvku, ročník a číslo katalogu, kde je uveden a jeho evidenční číslo
 
Don Juan - balet, 1981/2, č. 7230.
Dora - balet, 1982/11, č. 46096.
Silnice - opera, 1982/1, č. 3124–27, 1982/2, č. 7577–79, 1982/3, č. 11748–49, 1982/9, č. 37443, 1982/10, č. 41798.
narozeniny, 1977/9, č. 36106–09, 1982/9, č. 37232–34.
rozhovory, 1977/9, č. 36105, 1982/5, č. 21130.
televizní opera, 1978/2, č. 9548.
vzpomínky, 1982/12, č. 51993.
 
d) Bibliografická on-line databáze

http://www.divadelni-ustav.cz
 
e) Zvukově obrazový dokument o Václavu Kašlíkovi

Operní mág Václav Kašlík (Česká televize 1997).

Archivalie

Pozůstalost Václava Kašlíka je uložena (2007) u jeho syna Ivana Kašlíka.

Mojmír Sobotka

Text

Datum poslední změny: 7.11.2007