Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Bartošová, FeodoraTisk

(Tálská, Kamila; Lavická)

Charakteristika: Básnířka a libretistka, učitelka

Datum narození/zahájení aktivity:24.6.1884
Datum úmrtí/ukončení aktivity:30.11.1941
Text

Bartošová, Feodora (pseud. Tálská, Kamila; prov. Lavická), básnířka a libretistka, učitelka, narozena 24. 6. 1884, Vyškov, zemřela 30. 11. 1941, Brno.
 
Dcera lékaře, vystudovala učitelský ústav v Brně, básnířka a libretistka, povoláním učitelka, Voglův údaj, že utonula na školním výletě dívčího lycea Vesna při pokusu zachránit tonoucí žačku, se týká její sestry. Po svém provdání za lékaře dr. Lavického žila s manželem v Bratislavě, asi od 1935 opět v Brně. 
V letech 1903–04 publikovala  básně a krátké prózy v brněnských Lidových novinách, kde se s nimi seznámil Leoš Janáček. Bartošová v té době bydlela s rodinou na Klášterním náměstí v Brně, v témže domě, kde tehdy bydleli Janáčkovi. Počátkem listopadu 1903 se obrátil Janáček na ní, dříve důvěrnou přítelkyni jeho zemřelé dcery Olgy (zemřela 26. 2. 1903), aby pro něho zveršovala jeho prózou psaný, ale již dialogizovaný námět k nové opeře. Opera se původně měla jmenovat Luhačovská hvězda. Bartošová na to přistoupila a Janáček jí postupně posílal do východomoravské obce Sudoměřice (u Strážnice), kde právě učila, části (fragmenty) svého libreta. Bartošová uspořádala Janáčkovy chvatně načrtnuté, nehotové a na sebe nenavazující útržky podle smyslu a logické souvislosti v dobře skloubený dramatický útvar o třech jednáních s jasně vyfabulovaným dějem, každé jednání tvořilo dějově uzavřený celek. První jednání udává jako scenerii Nádherné lázně, druhé má dvě části: Nádherný dámský budoár a Slovanská riviera na pobřeží dalmatském, dějištěm třetího je Aula konzervatoře. Její verše plynou hladce a pravidelně v tzv. „oněginských strofách“, jak si to Janáček přál (Oněginská strofa – A. S. Puškin použil této strofy ve svém veršovaném románu Evžen Oněgin z roku 1825–32; strofa sestává ze 14 rýmovaných čtyřstopých jambů, které se uvnitř strofy ještě člení na 3 čtyřverší a závěrečné dvojverší. První čtyřverší má rým střídavý, druhé sdružený, třetí obkročný a závěrečné dvojverší rým sdružený; rýmové schéma je abab ccdd effe gg). Její básnický jazyk je uhlazený, ohebný, velmi obrazný a bohatý na psychologizující symboliku, charakteristickou pro české symbolistické básnictví. Krátce před vánocemi 1903 mohla Janáčkovi odevzdat hotové zveršované libreto pod názvem Plamenné růže, a to ve dvou úplných verzích, které se navzájem jen málo lišily. Obě verze obsahují cenné Janáčkovy myšlenky a úvahy o podstatě a charakteru výtvarného umění (malířství) a hudby, o inspiraci v umění, kterou spatřuje především v erotice, nebo o tělesnosti a duchovosti v umění. Poté se Janáček na ni ještě několikrát obrátil s prosbou o různé opravy a úpravy, o přeskupení jednotlivých odstavců či kapitol či o další zpracování nově vložených částí. Tato spolupráce na opeře, kterou pak Janáček nazval Osud, trvala několik měsíců, naposledy pracovala Bartošová s Janáčkem na několika obrazech ve dnech 11. a 12. května 1904 v Luhačovicích, které společně s matkou na Janáčkovo pozvání navštívila.
Janáček považoval její úplné verze, jakož i četné další skici, obsahující jenom úryvky, za pouhý „materiál“ k opeře. Rozbil je, a některé ze vzniklých fragmentů pak použil jako stavivo pro zcela novou operu s jiným dějem a jinými charaktery. V ní podtrhl vnitřní i vnější fragmentárnost a dal jí formu otevřeného díla  (oeuvre ouverte), úplný název opery pak zněl: Osud. Fragmenty románové ze života. Z veršů Bartošové v ní zůstalo jen málo. Přesto jí Janáček všude uvádí jako spoluautorku libreta.
Opera nebyla za života Bartošové provedena. Po letech napsala (v dopise Vladimíru Helfertovi ze 4. 12. 1933 z Bratislavy), že se nikdy nedověděla, jak Janáček s její veršovanou verzí naložil a jakou podobu libreto pak v jeho rukou dostalo. V roce 1934 však slyšela hudební nastudování Břetislava Bakaly, vysílané  brněnským rozhlasem, na které ji upozornil Vladimír Helfert. Paní Zdence Janáčkové, s kterou si po Janáčkově smrti dopisovala (a snad se i stýkala), píše, jak byla Janáčkovou hudbou k Osudu uchvácena a jakou je naplněna hrdostí, že kdysi mohla svým skromným dílem přispět ke vzniku díla.


Literatura

I. Lexika
ČSHS.
 
II. Ostatní
Straková, Theodora: Janáčkova opera „Osud“ (Časopis Moravského muzea XLI., Brno 1956,  s. 209–60).
Straková, Theodora: Janáčkova Opera „Osud“. Část druhá (Časopis Moravského muzea XLII.,  Brno 1957, s. 133–164).
Vogel, Jaroslav: Leoš Janáček. Leben und Werk (ARTIA Prag 1958).
Vogel, Jaroslav: Leoš Janáček (Academia Praha 31997).
Štědroň, Bohumír: K Janáčkově opeře Osud (Sborník prací hudební fakulty Akademie múzických umění, Státní pedagogické nakladatelství 1959).
Vysloužil Jiří: Jaká je Janáčkův „Osud“ opera? (Tiskový zpravodaj Mezinárodního hudebního festivalu Brno (Romantismus – realismus), 25. září 1987, roč. 22., č. 02).
Drlíková, Eva: Fedora Bartošová: básnířka, nebo žena literárních vloh? (Opus musicum 9–10, 1991).
Vysloužilová, Věra: Zum Problem des viel diskutierten Librettos zu Janáčeks Oper „Osud“. (Oper als soziales oder politisches Engagement. Symposium 1992. Slovenski glasbeni dnevi (5.-8. Mai), Ljubljana. Vyd. Primož Kuret. Ljubljana: Festival 1993).
Vysloužilová Věra: Fragment als poetisches Prinzip im Libretto zu Janáčeks Oper Osud (Schicksal) (Das Fragment im (Musik-)Theater. Zufall und/oder Notwendigkeit? Vorträge und Gespräche des Salzburger Symposions 2002. Verlag Mueller-Speiser, Anif/Salzburg 2005).

Archivalie

Bartošová, Fedora: Verze a varianty libreta k opeře Osud od Leoše Janáčka.- Autogr. F. B. In: JA Hud. hist. odd. MZM, Brno. Sign. L 10; L 11.
Janáček, Leoš: Osud. Opera o třech jednáních. Libreto napsali skladatel a Fedora Bartošová. Klavírní výtah Václav Nosek. DILIA Praha 21984.
Janáček, Leoš: Verze a varianty, skici a poznámky k libretu opery Osud. – Autogr. L. J. In: JA Hud. hist. odd. MZM, Brno. Sign. L-I, 4;  L 13; L 14; L 15; L-IV, 2.
Janáček, Leoš: Dopisy Fedoře Bartošové. – Autogr. L. J. In: JA Hud. hist. odd. MZM, Brno. Sign. A 5797; A 5798; A 5810; A 5800; A 5799; A 5804; A 5801; A 5803; A 5802; A 5805; A 5806; A 5807; A 5808; 5809; A 5811; A 5812; A 5813.
Bartošová, Fedora: Dopisy Leoši Janáčkovi. – Autogr. F. B. In: JA Hud. hist. odd. MZM, Brno. Sign. A 176; A 6618; A 177; A 178; A 180; A 185.
Lavická, Fedora: Dopis Vladimíru Helfertovi. – Autogr. F. L. In: JA Hud. hist. odd. MZM, Brno. Sign. B 1727.
 
Věra Vysloužilová

Text

Datum poslední změny: 29.5.2007