Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Hlahol (plzeňský)Tisk


Charakteristika: Smíšený pěvecký sbor

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1862
Datum úmrtí/ukončení aktivity:konec 50. let 20. století
Text
Literatura

Hlahol plzeňský, smíšený pěvecký sbor, zahájení činnosti 1862, ukončení činnosti konec 50. let 20. století.

Původně mužský pěvecký spolek byl po několik desetiletí jednou z nejdůležitějších složek plzeňského hudebního života. Jeho prvním sbormistrem byl Jan Sinkule (1862– 63). Programovou linii dal spolku sbormistr Hynek Palla (1864–74), který do jeho činnosti zasáhl i organizačně. Aby mohl provádět kantátová díla, založil při něm sbor ženský (1865), který změnil ve smíšený (1867). Se spolkem uvedl (již v roce 1869) zkrácenou verzi oratoria Jan Hus Carla Loeweho a v roce 1871 vlastní kantátu Sláva jara. Po Pallově odstoupení se stal novým sbormistrem Matěj Slezák (1874–93), který pokračoval ve stopách svého předchůdce. Ve spolupráci s vojenskou hudbou provedl Requiem Wolfganga Amadea Mozarta (1875) a Requiem Giuseppe Verdiho (1876, pouhé dva roky po jeho světové premiéře). Navázal spolupráci s Antonínem Dvořákem, který na jeho pozvání řídil v Plzni své Stabat mater (1884), světovou premiéru Svatebních košil (1885) a v roce 1888 také Lužanskou mši D dur. Při oslavách 30. výročí trvání Hlaholu zorganizoval v Plzni sjezd pěveckých spolků, kam se sjelo 38 sborů s více než tisícem aktivních zpěváků (1893).
V letech 1894–96 řídil Hlahol Jindřich Strnad, pod jehož vedením spolek zvítězil na sborové pěvecké soutěži, která se konala v rámci Národopisné výstavy v Praze (1895). Pouze jeden rok stál v čele spolku Václav Malý, aby jeho vedení předal sbormistru Norbertu Kubátovi (1898–1914). Také ten dokázal se sborem a vojenskou hudbou nebo orchestrem plzeňské opery provádět velká kantátová díla. Hned v prvním roce to bylo Gounodovo Mors et vita (1898), v dalších letech pak Žalm 149 a Te Deum (1914), oratoria Svatá Ludmila (1914) a Svatební košile (1905) Antonína Dvořáka a také Stvoření světa Josepha Haydna (1908). S vybranou skupinou zpěváků nazvanou Pařížský odbor plzeňského Hlaholu zvítězil a získal zlaté medaile na světové soutěži sborů v Paříži a Bruselu (1900). Po přelomu století hostoval Hlahol s velkými úspěchy ve Vídni a zúčastnil se I. českého hudebního a pěveckého festivalu v Praze (1904). Pro možnost provádění velkých vokálně-instrumentálních děl bez angažování hostujících orchestrů založil Norbert Kubát amatérský symfonický orchestr (1907), který měl spolupracovat jednak s Hlaholem, ale i s chrámovým sborem u sv. Bartoloměje, který Kubát rovněž řídil. Spolupráce těchto těles však trvala krátce, pouze v Jarní romanci Zdeňka Fibicha a v pohádce Švanda dudák Karla Bendla. Další plánované skladby byly nad síly amatérské filharmonie, a proto se sbormistr vrátil ke spolupráci s osvědčenými plzeňskými orchestry. Vedle oratoria Stabat mater Josefa Bohuslava Foerstera (1910) byl nejzávažnější událostí v činnosti Hlaholu malý festival, který Norbert Kubát se spolkem připravil u příležitosti půlstoletí trvání sboru (1913). Spolu s hostující Českou filharmonií uvedl kantátu Bouře Vítězslava Nováka a ve dvou večerech po sobě také 9. symfonii d moll Ludwiga van Beethovena.
Výbornou reprodukční úroveň i pracovní nasazení si spolek udržel i pod vedením dalšího sbormistra Františka Krofty (1914–1930). Také ten nastudoval některá velká vokálně-instrumentální díla, a to i soudobých komponistů. Byl to např. Hymnus Josefa Kličky (1915), Kubátovo Stabat mater (1919), Čtyři bohatýři Josefa Bohuslava Foerstera (1922), Sirotek Ladislava Vycpálka (1925), Oslava génia Hynka Pally (1929) či Svatba Jánošíkova Jána Levoslava Belly (1929). Několika pořady oslavil Hlahol také vznik nového státu (1918) a posléze se zúčastnil pražských oslav 10. výročí vzniku republiky.
Světová hospodářská krize předznamenala postupný zánik Hlaholu. Ještě v roce 1933 se sbormistru Stanislavu Sudovi mladšímu podařilo nastudovat Janáčkova Potulného šílence, ale poté krize vrcholila. Bylo to v době, kdy těleso pracovalo se sbormistrem Františkem Burianem (1933–37). Po něm převzal vedení Emanuel Kumpera (1936–39) a Anna Horníková, která dokázala zlepšit úroveň zejména dámské složky sboru. V čele mužského kolektivu se poté vystřídalo několik dalších sbormistrů. V těchto obtížných letech, kdy chyběl klid ke kulturní práci, se přesto podařilo nastudovat Romanci svatojiřskou Boleslava Vomáčky (1947) či Bartovského Zpívám ti, země (1952). V 50. letech pracoval Hlahol jako pěvecký odbor Závodního klubu plzeňských pivovarů (od roku 1952), ale postupně ztrácel na významu a koncem 50. let zanikl.
Literatura
Bokůvková, Vlasta: Norbert Kubát a hudební Plzeň (in: Sborník Pedagogické fakulty v Plzni, Umění V., Praha 1966, s. 123–148).
Valový Evžen: Sborový zpěv v Čechách a na Moravě (Brno 1972).
Bokůvková, Vlasta: Světová premiéra Dvořákovy kantáty Svatební košile a plzeňská veřejnost (in: Umění a veřejnost 19. století, Ústí nad Labem 1998, s. 165–169).
 
Jaroslav Fiala
Datum poslední změny: 9.6.2008