Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Michna, Adam VáclavTisk


Charakteristika: skladatel, varhaník, básník

Datum narození/zahájení aktivity:kolem roku 1600
Datum úmrtí/ukončení aktivity:mezi 30. 6. a 22. 9. 1676
Text
DíloDiskografieLiteratura

Michna z Otradovic, Adam Václav, skladatel, básník, varhaník, narozen kolem roku 1600, Jindřichův Hradec, zemřel 1676, tamtéž.

 

Nejstarším doloženým předkem rodu Michnů je jistý Petr z Otradovic, kterému byl roku 1461 Jiřím z Poděbrad udělen vladycký titul. Zmínka z roku 1535 dále uvádí prvního známého hudebníka rodu – varhaníka Michala Michnu v Jindřichově Hradci. Rodina vlastnila od roku 1591 v tzv. Zárybničí dvůr odkoupený od Václava Hartla. Za otce Adama Michny bývá považován zámecký purkrabí Michal Michna, jenž si nechal roku 1597 zmiňovaný vladycký titul potvrdit. Michal Michna o deset let později zemřel. Matkou Adama Michny a jeho dvou sourozenců Jana a Alžběty byla jistá Dorota, od roku 1612 provdána za Ondřeje Fučíka z Grindorfu.

Pramenná základna k životu Adama Michny je nedostatečná. Vedle kusých archivních záznamů se dochovala část autorova díla, zejména tištěné exempláře. Avšak ani tyto prameny neumožňují hlubší náhled do skladatelova života a tvorby. Jindřichohradecké matriky ze 17. století se nedochovaly. Část údajů tak stále zůstává na hypotetické úrovni. Dosud nejvíce informací k dané problematice přinesly práce Emiliána Troldy, Jana Muka, Jiřího Mikulce, Jaroslava Bužgy a zejména pak Jiřího Sehnala.

Adam Michna (druhé jméno Václav začal ve svém podpisu používat až od 60. let 17. století) získal základy hudebního vzdělání s největší pravděpodobností od svého otce Michala Michny, jenž snad působil rovněž coby učitel hudby. Od roku 1611 byl zapsán ke studiu v principii jindřichohradeckého jezuitského gymnázia. Díky této skutečnosti bývá za rok narození Adama Michny pokládán rok 1600 (Emilián Trolda za možný rok narození udává 1594). Principii o rok později opakoval, ve studiu pokračoval od roku 1615 v gramatice, o rok později v syntaxi a konečně roku 1617 v poezii. Styky s jezuity udržoval Michna i v pozdějším období, což dokládá většina jeho dochovaných skladeb vytištěných jezuitskou universitní tiskárnou v pražském Klementinu.

Poslední roky Michnových studií byly ovlivněny vyhrocenou náboženskou situací. Ve městě postupně docházelo k otevřeným sporům mezi katolíky, utrakvisty a luterány. Novým vládcem dominia se po smrti Jáchyma Oldřicha z Hradce stal roku 1604 Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Po pražské defenestraci došlo v Jindřichově Hradci k povstání. Městská rada následně odebrala katolíkům farní kostel a vykázala z města jezuity. Toto období bylo přerušeno až bitvou na Bílé hoře, neboť krátce po ní byl farní kostel vydán zpět katolíkům a do města se vrátili jezuité. V roce 1628 získal Michna varhanické místo, na němž setrval celých 48 let. Mezi jeho povinnosti patřilo doprovázet hrou každou nedělní a sváteční mši a nešpory, úterní maturu a hlavní mši, dále pak mše o svatodušních svátcích, sobotách a ostatních svátcích, a to ve farním i v ostatních kostelích. O Michnově životě mezi bělohorským obdobím a rokem nástupu na post varhaníka chybí jakékoliv bližší informace. V té době mohl dokončit svá studia či odejít mimo rodiště za účelem osvojení si nového italského kompozičního stylu. Ve stejném období se též mohl prostřednictvím svého spolužáka Mikuláše Reitera z Hornberka (1604?69˜˜) seznámit s uměnímilovným arcivévodou Leopoldem Vilémem Habsburským. Mikuláš Reiter působil nejprve jako důstojník arcivévodovy armády, poté byl jmenován správcem statků olomouckých biskupů. Zemřel za vlády významného mecenáše a sběratele - biskupa Karla Liechtensteina-Castelcorno (1624–95). Michna mu věnoval své zásadní dílo Sacra et litanie.

Další cenné informace o skladatelově životě poskytuje dopis probošta Ondřeje Bartoloměje Fizírka, kterým roku 1633 upozornil, že Michnova matka se synem žijí ve velmi skromných poměrech a prosí městskou radu, aby jim přilepšila. Michna je v dopisu zmiňován jako varhaník proboštského chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Díky štědrému daru městské vrchnosti Michnovi v následujícím roce lze usuzovat, že se právě tehdy oženil s dcerou městského vinárníka Zuzanou Cimrmonovou. Sňatkem se jeho postavení zlepšilo, o čemž svědčí uložení vysoké kontribuce roku 1654 (výše kontribuce byla odstupňována dle majetkových poměrů obyvatel). Roku 1642 byly Michnovi vyplaceny dva dukáty za zkoušku nových varhan, které v Táboře o pět let dříve postavil varhanář Pavel Rosol z Prahy.

Po sňatku se Adam Michna stal majitelem šenkovního domu. Lze předpokládat, že nejpozději v této době se začal věnovat komponování. První známé Michnovo dílo Obsequium Marianum bylo vydáno roku 1642 ve Vídni (skladatelovy styky s hlavním městem monarchie se však dosud nepodařilo blíže objasnit). V padesátých létech 17. století byl Michna zámožným a váženým měšťanem, což mu mimo jiné umožnilo vydávat své kompozice tiskem. Již po roce 1640 vstoupil do dvou jindřichohradeckých náboženských bratrstev – latinské kongregace Zvěstování Panny Marie a české kongregace Nanebevzetí Panny Marie. Ve městě od 15. století působilo literátské bratrstvo, jehož členem se patrně již před rokem 1648 stal také Adam Michna. Navíc nadále udržoval styky s jindřichohradeckou jezuitskou kolejí. Patrně vyučoval v rámci tamního semináře sv. Víta, jehož žáci se mj. cvičili ve figurální hudbě a doprovázeli bohoslužby. Z důvodů zlepšení celkové kvality figurální hudby ve farním kostele založil Michna 1. května 1673 hudební fundaci a věnoval jí tisíc zlatých s podmínkou, že úrok z této částky bude použit na ošacení tří studentů z výše zmiňovaného semináře sv. Víta, kteří budou nejlépe zpívat a hrát na housle. Tito pak měli doprovázet mše, procesí a bohoslužby v Jindřichově Hradci a okolních chrámech.

Roku 1671 zemřela manželka Zuzana Michnová. Skladatel se však ve stejném roce oženil podruhé, a to s Terezií Kateřinou Eppenauerovou. Patrně roku 1675 jej postihlo vážné onemocnění. Poznámka v albu latinského bratrstva Zvěstování Panny Marie uvádí datum úmrtí 2. listopadu 1676, ale již 22. září toho roku se manželka Terezie podepsala jako vdova. Lze tedy říci, že zemřel mezi 30. červnem (datum u Michnova posledního dochovaného podpisu) a zmíněným 22. zářím.

Společně s Giovannim Battistou Alovisim, Georgem Melceliem či Pavlem Josefem Vejvanovským můžeme Adama Michnu z Otradovic řadit k nejvýraznějším skladatelům působícím v českých zemích v 17. století. Otázka Michnových kompozičních vzorů a východisek nebyla doposud jednoznačně vyřešena. Podstatnou roli v tomto případě sehrálo Michnovo studium na jezuitském gymnáziu, kde lze předpokládat bohaté hudební aktivity. O charakteru skladeb provozovaných v první polovině 17. století jezuity v českých zemích však chybějí informace. Michnovo dílo je reprezentováno jak figurální hudbou, tak duchovními písněmi. Právě duchovní písně si získaly značnou oblibu a následně byly hojně přejímány do dalších, později vydaných kancionálů, jako např. Capella regia musicalis V. K. Holana Rovenského z roku 1693 nebo Slaviček rájský J. J. Božana vydaný roku 1719. V současné době jsou po kvalitativní stránce hodnoceny přinejmenším stejně jeho figurální skladby.

Již ve svém prvním známém tištěném díle Obsequium Marianum z roku 1642 použil Michna prvky nového - koncertantního stylu. Dílo bylo z dosud neobjasněných důvodů vytištěno ve Vídni. Pro autorovu figurální tvorbu je charakteristické výrazné uplatnění homofonie, strukturovaný rytmus, střídání sólových hlasů s homofonními sbory (v některých případech jako základní kompoziční princip), časté používání písňové melodiky a převažující čtyřhlasá sazba. V jeho figurálních skladbách lze vycítit inspiraci dílem Claudia Monteverdiho (1567–1643) nebo Giacoma Carissimiho (1605–74). O osvojení nového stylu v rámci Michnova díla vypovídá zejména intenzivní využívání rétorických figur a také uplatnění číslovaného basu. Jeho kancionál Česká mariánská muzika (Cžeská Maryánská Muzyka) je nejstarším známým českým tiskem s generálbasovými značkami. Michnova hudba je v duchu raně barokní estetiky důsledně provázána s textem, což se vedle zmíněného častého uplatnění hudebně-rétorických figur promítá i ve stránce harmonické použitím neobvyklých akordických spojů - nejčastěji v emotivních pasážích. Michna se v rámci kompozice obracel i ke starší technice tzv. parodické mše. Typickou ukázkou uplatnění techniky parodie je Missa II. ze sbírky Sacra et litaniae, v níž všechny části mše otevírá incipit s nápěvem staročeské vánoční písně Již Slunce z Hvězdy vyšlo. Z autorovy instrumentální tvorby jsou dochovány pouze krátké úvodní sonáty vložené do mší. Díky nově objevenému partu prvních houslí ke sbírce Loutna česká je dále možné rekonstruovat poměrně přesnou podobu instrumentálních ritornelů, které byly doposud improvizovány nebo vynechávány. Vedle partu prvních houslí se k Loutně české dochovaly zpěvní hlasy a basso continuo. K realizaci instrumentálních kusů používal Michna smyčcové nástroje a trombony; v Missa sancti Wenceslai předepisuje dvě trompety a jako možnou alternaci houslí cinky. V případě celého Michnova díla je pozoruhodné aktivní uplatňování aktuálních stylových proměn, a to i v autorově pozdním věku.

Vedle Michnových kompozic je vysoce ceněno rovněž jeho dílo básnické, tedy jeho české písňové texty,  částečně ovlivněné dobovou německou básnickou produkcí. Michnovu poesii charakterizují nová lyrická témata, zvukomalebnost a nesmírná jazyková bohatost.


Dílo

Kompletně nebo částečně dochované skladby - edice

Obsequium Marianum, Id est Introitus, Missa, Psalmi, Hymni, Magnificat. Antiphonae, Litaniae de Beatissima Virgine Quinque vocum et tribus Instrumentis decantandae (Matthaeus Rickhes, Wien 1642, dochované party: Cantus III, Altus I, Bassus continuus).

Cžeská Maryánská Muzyka Radostná y žalostná, v Třj Djly rozdělená. Ke Cti nerozdílné jediné Trogice Neyswětěgssí Rodičky a Wssech Swatých. Složená a wydaná: Od Adama Michny z Otradowic Gindřichohradeckého tč. S Powolenim Geho Knižecy Emminency Pana Pana Kardynala z Harrachu tč. ArcyBiskupa Pražského (Akademická tiskárna, Praha 1647, edice: J. Sehnal - L. Štukavec: Adam Michna z Otradovic, Compositiones, vol. 1, Editio Supraphon, Praha 1989).

Officium vespertinum sive Psalmi vespertini cantica B. Virginis, Antiphonae, Falsi Bur doni novi etc. a Quinque; Voce sola concertate, vocibus alijs et Instrumentis intercinentibus Opus tertium (Akademická tiskárna, Praha 1648, edice: V. Bělský – J. Sehnal: Adam Michna z Otradovic, Compositiones, vol. 6, 7, 8, Editio Bärenreiter, Praha 2003–04).

Lautna cžeská W Swátek, w Pátek, w Kostele, při Stole, gak se ljbi w každau chwjly, radostně žalostně, spasytedlně znjcý složená a wydaná od Adama Michny z Ottradowic Ginřicho-Hradeckého (neznámý vydavatel, Praha 1653, edice: 1) E. Trolda, František Novák, Praha 1943, 2) M. Horyna – J. Hůlek, Státní vědecká knihovna České Budějovice 1984, 3) M. Pospíšil, Collegium pro arte antiqua 1998).

Sacra et Litaniae a 5. 6. 7. 8. vocum cum Instrumentis (Akademická tiskárna, Praha 1654, edice: V. Bělský – J. Sehnal: Adam Michna z Otradovic, Compositiones, vol. 2, 3, 4, Editio Supraphon, Praha 1990–99, vol. 9, 10, 11, 12 Editio Bärenreiter, Praha 2005–08).

Swato-Ročnj Muzyka Aneb Swátečj Kancyonal Ke Cti a Chvále Svatých milých Božjch W nově složený a vydaný (Akademická tiskárna, Praha 1661, edice: F. Malý – L. Štukavec – J. Sehnal: Adam Michna z Otradovic, Compositiones, vol. 5 Editio Bärenreiter, Praha 2001).

 

Rukopisy

Magnificat I. Toni 16 Voc. Pro 2 C, A, 2 T, B concertati; CATB ripieni; 2 housle; violu; violon; theorbu a 4 trombony (kolem poloviny 17. století, edice: J. Sehnal, Univerzita Palackého, Olomouc 2012).

Missa sancti Wenceslai. Pro 2 C, A, 2 T, B; 2 housle nebo cinky; 4 violy; 2 trompety a varhany (c. 1670, edice: 1) J. Sehnal, MAB II/1, Editio Supraphon, Praha 1966, 2) J. Sehnal, 2. vydání, Univerzita Palackého, Olomouc 2010).

Diskografie

Missa à 7, Cantiones, Requiem (Capella Regia Musicalis, Robert Hugo, Studio Matouš 2000);

Loutna česká (Musica Bohemica, Jaroslav Krček, Supraphon 2002);

Již Slunce z Hvězdy vyšlo (Michael Pospíšil, Arta records 2014).

Literatura

I. Lexika

Walther, Johann Gottfried: Musicalisches Lexikon oder musikalische Bibliothek (Leipzig 1732, s. 405).

Dlabacz.

ČSHS.

MGG1.

MGG2.

MGG on line.

Grove1.

Grove2.

 

II. Ostatní

Breitenbacher, Antonín: Hudební archiv kolegiátního kostela sv. Mořice v Kroměříži (Zvláštní příloha Časopisu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, roč. 40, Kroměříž 1928).

Trolda, Emilián: Neznámé skladby Adama Michny (Sborník prací k padesátým narozeninám profesora Zdeňka Nejedlého 1878–1928, Praha 1928, s. 69–101).

Trolda, Emilián: Česká církevní hudba v období generálbasovém, část 3. Adam Michna (Cyril 60, Praha 1934, s. 103–110).

Breitenbacher, Antonín: Hudební archiv kolegiátního kostela sv. Mořice v Kroměříži (Zvláštní příloha Časopisu Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, Druhý doplněk, č. 1–2, Kroměříž 1935).

Muk, Jan: Adam Michna z Otradovic, básník a skladatel českého baroku (Ohlas od Nežárky 70–71, Jindřichův Hradec 1941).

Bužga, Jaroslav: Der tschechische Barockkomponist Adam Michna z Otradovic (Festschrift Heinrich Besseler, Leipzig 1961, s. 305–15).

Sroka, Bohdan: Nález původního tisku Michnovy Loutny (Hudební věda 5, 1968, s. 641–44).

Sehnal, Jiří: Písně Adama Michny z Otradovic (1600–1676) (Hudební věda 12, 1975, s. 3–45).

Tichá, Zdenka: Adam Václav Michna z Otradovic (Praha 1976).

Orth, Jan: Adam Michna z Otradovic (Časopis Českého musea 55, 1981).

Sehnal, Jiří – Pešková, Jitřenka: Caroli de Liechtenstein-Castelcorno episcopi Olumucensis operum artis musicae collectio Cremsirii reservata (Catalogus artis musicae in Bohemia et Moravia cultae. Pars prima, Národní knihovna ČR – Editio Supraphon, Praha 1998, s. 361–63).

Fürbach, František: Adam Václav Michna z Otradovic a Jindřichův Hradec v 17. století (Hudební věda 38, č. 1–2, 2001, s. 32–9).

Horyna, Martin: Česká vícehlasá píseň před Adamem Michnou (Hudební věda 38, č. 1–2, 2001, s. 58–63).

Hrdlička, Josef: Adam Václav Michna z Otradovic ve světle písemných pramenů (Hudební věda 38, č. 1–2, 2001, s. 132–6).

Sehnal, Jiří: Michna a jeho současníci (Hudební věda 38, č. 1–2, 2001, s. 64–71).

Slavický, Tomáš: Tradování písní Adama Michny z Otradovic a skladby na jeho texty v 18. a 19. století (Hudební věda 38, č. 1–2, 2001, s. 100–25).

Volek, Tomislav: Madrigalismy v hudebním díle Michnově (Hudební věda 38, č. 1–2, 2001, s. 92–99).

Sehnal, Jiří: Adam Michna z Otradovic – skladatel (Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2013).

 

Petr Slouka

Datum poslední změny: 6.6.2016