Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Fischer, Johann Caspar FerdinandTisk


Charakteristika: skladatel, kapelník

Datum narození/zahájení aktivity:6.9.1656
Datum úmrtí/ukončení aktivity:27.8.1746
Text
DíloLiteratura

Fischer, Johann Caspar Ferdinand, skladatel, kapelník, narozen (pokřtěn) 6(?). 9. 1656, Krásno u Karlových Varů (Schönfeld), zemřel 27. 8. 1746, Rastatt.

 

Základy hudebního vzdělání získal na piaristickém gymnáziu v Ostrově nad Ohří. Jeho studium je však doloženo až v posledním ročníku gymnázia (založeno 1666). V té době vlastnil panství hudbymilovný vévoda Julius František Sasko-Lauenburský (1641–89), jenž z Ostrova učinil jedno ze sídel svého dvora. Právě u některého z vévodských dvorních hudebníků, jako byli Johann Hönel (ve funkci 1665–80) a zejména kapelník Augustin Pfleger (1635–86), jehož vliv je patrný ve Fischerových vokálních skladbách, se mohl Fischer během svého působení ve dvorní kapele zdokonalovat v kompozici. Studium v zahraniční není doloženo, ale je více než pravděpodobné, neboť vévoda své hudebníky posílal získávat zkušenosti k jiným dvorům, ponejvíce do Drážďan. Zde si mohl Fisher prohloubit své znalosti kontrapunktu – pravděpodobně školením u Christopha Bernharda. Vliv tohoto autora se projevuje i ve Fischerových varhanních skladbách. Nejpozději roku 1689 jmenoval vévoda Julius František Fischera kapelníkem v Ostrově. Vévoda však ve stejném roce zemřel a skladatel přešel do služeb velitele říšských císařských vojsk - markraběte Ludvíka Viléma Bádenského (1655–1707), jenž se oženil s dědičkou ostrovského panství, princeznou Sibillou Augustou Sasko-Lauenburskou (1675–1733).

Otázkou zůstává, kde se skladatel důkladněji seznámil s francouzským kompozičním stylem typickým pro jeho instrumentální skladby. Podle Rudolfa Waltera se tak stalo přímo v Českých zemích, a to během pobytu slavného německého skladatele Georga Muffata (1653–1704) v Praze a snad i díky Fisherovým pozdějším návštěvám zámku v Roudnici nad Labem, v jehož knihovně se dodnes nalézají opisy i tisky ouvertur a dvorských baletů Jeana Baptisty Lullyho (1632–87). Tato díla sem byla s největší pravděpodobností přivezena Ferdinandem Augustem, 3. knížetem z Lobkowicz (1655–1715). Fischer zde prokazatelně pobýval roku 1690 během svatby Sasko-Launeburských princezen Sibilly Augusty (jak je výše uvedeno – provdala se za Fischerova budoucího zaměstnavatele, markraběte Bádenského) a Anny Marie. V lobkowiczkých účtech je skladatel zmiňován stále jako „Sachsen-Lauenburgscher Capellmeister“. Ve stejné době se skladatel oženil s vysoce postavenou dcerou starosty Jáchymova, Marií Františkou Macasin von Sternenfels. Teprve v křestní matrice roku 1693 při křtu prvního dítěte je zmiňován coby „Hoch Fürstlicher Capellmesiter“ a o dva roky později v tisku slavných instrumentálních ouvertur Les Journal du Printemps figuruje konečně jako kapelník bádenského markraběte („Maistre de Chapelle de S. D. A. S.ma“). Fischerova první manželka zemřela roku 1698, skladatel se po dvou letech oženil znovu, a to s Annou Františkou z blíže neznámého rodu.

Markrabě Ludvík Vilém se kolem roku 1700 přesunul do Rastattu, avšak díky pokračující válce s Francií zůstala část jeho dvora, včetně Fischera, v Ostrově, a to až do roku 1705. Před odchodem do Rastattu publikoval Fischer tiskem celkem čtyři cykly svých skladeb, částečně v Augsburgu u Lorenze Kroningera a Gottlieba Göbela. Popud k vydání Fischerových děl vzešel snad od augsburského dómského varhaníka Johanna Spetha, jenž udržoval kontakty s premonstrátským klášterem v Teplé poblíž Ostrova nad Ohří. K těmto edicím náleží i sbírka žalmů, kterou Fischer věnoval velmistrovi Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou (v pražském hudebním archivu řádu křižovníků je dochována řada Fischerových kompozic). Během prvních dvou desetiletí v Rastattu vydal Fischer tiskem pouze loretánské litanie a antifony, což mohlo být způsobeno jednak nedostatkem finančních prostředků, ale spíše jeho vytížeností v pozici kapelníka a interpreta. Právě tehdy si Fischer získal všeobecný věhlas coby hráč na klávesové nástroje (Johann Nikolaus Forkel o něm referoval jako o jednom z nejlepších cembalistů doby a řadí jej mezi Johanna Jakoba Frobergera, Johanna Caspara Kerla nebo Johanna Pachelbela). Od roku 1715 působil Fischer na nově založeném piaristickém gymnáziu v Rastattu, kde se podílel na výuce zpěvu. Dále patřilo k jeho povinnostem řídit dvorní kapelu, vyučovat hudbě děti markraběte a komponovat hudbu ke dvorním slavnostem, bohoslužbám i k piaristickým školským hrám (k těmto kompozicím jsou dochovány pouze texty). V pozdějších letech publikoval v Augsburgu další svá díla pro klávesové nástroje – preludia a fugy (později vydané pod názvem Blumen Strauss) a cyklus Musikalischer Parnassus. Dle matriky zemřelých katolické farnosti st. Alexander zemřel Johann Caspar Ferdinand Fischer v srpnu 1746. V aktech dvorní kapely záznam o úmrtí chybí.

Z početného Fischerova díla se dochoval pouze zlomek. Již za svého života byl velmi ceněn nejen jako interpret, ale především jako znamenitý skladatel hudby pro klávesové nástroje. Jeho dílo studoval Johann Sebastian Bach i Georg Friedrich Händel. Bach měl Fischerovo dílo ve zvláštní oblibě, což dokládá dopis Carla Philippa Emanuela Bacha (1714–88) adresovaný Johannu Nikolausi Forkelovi. Gottfried Walther ve svém Musicalisches Lexicon vyzdvihuje, kromě instrumentálních ouvertur Les Journal du Printemps,zejména sbírky Ariadne Musica a Pièces de Clavessin, známější pod názvem Musicalisches Blumen-Büschlein. Zajímavé jsou i časté odkazy na Fischerovo dílo (včetně notových příkladů) v Clavis ad thesaurum magnae artis musicae Tomáše Baltazara Janovky, což částečně později přejímá i Mauritius Vogt ve svém Conclave thesauri magnae artis musicae. V rámci hesla Einfall podotýká Janovka, že právě Fischerovi a Kuhnauovi vděčí za svůj hudební pokrok. V celém slovníku je Fischer vždy titulován jako virtuosissimus dominus. Mauritius Vogt pak Fishera nazývá nostri aevi Componista absolutissimus.

Dokladem Fischerovy zběhlosti v kontrapunktu zůstávají jeho mešní kompozice určené ve většině případů komornímu obsazení – sólistům, sboru, smyčcovým nástrojům a continuu. Pouze v jedné z dochovaných mší předepisuje trompety. Podobnou instrumentaci nalézáme i v méně rozsáhlých duchovních skladbách – ofertoriích apod. Tyto kompozice jsou mimo jiné unikátně dochovány v pražském archivu křižovníků s červenou hvězdou a zdá se, že byly inspirací pro Gunthera Jacoba (1685–1734), Jana Josefa Ignáce Brendtnera (1689–1742), Česlava Vaňuru (1694–1736) ad. Fischerovo kompoziční mistrovství se projevuje zejména v jeho cyklu osmi instrumentálních ouvertur s názvem Les Journal du Printemps (vydány tiskem roku 1695 v Augsburgu), jež jsou po stylové i formální stránce výrazně ovlivněny skladbami Jeana Baptisty Lullyho. Tyto ouvertury jsou komponovány pro pětihlasé orchestrální obsazení; každou otevírá třívětá ouvertura. Poté následuje řada čtyř až osmi tanců často, rovněž dle francouzského vzoru, opatřených programními názvy. Díky tomuto cyklu je možné Fischera, společně s Georgem Muffatem, označit za jednoho z nejvýznamnějších představitelů tzv. „německých lullystů“. Podobně postupoval i ve svých rozsáhlých cyklech cembalových suit s názvy Musicalisches Blumen-Büschlein a Musiklaischer Parnassus, jež reprezentují autorův vyzrálý styl. Tyto skladby pro sólový klávesový nástroj napodobují francouzské baletní suity, avšak oproti Les Journal du Printemps je v nich patrné pronikání německého kompozičního stylu – nahrazení úvodních ouvertur preludii, uplatnění kontrapunktu, apod. Charakteristické je rovněž vypracované zdobení po vzoru francouzských clavecinistů, přičemž Musicalisches Blumen-Büschlein je opatřena i úvodní tabulkou ozdob. Vrcholným skladatelovým dílem pro klávesové nástroje, v tomto případě pro varhany je cyklus dvaceti preludií a fug s názvem Ariadne Musica z roku 1702 (první edice však není dochována), věnovaný opatu kláštera v Teplé, Raimundu Wilfertovi. Preludia a fugy tohoto cyklu jsou komponovány v osmnácti různých tóninách, a to dvacet let před prvním cyklem Bachova Das wohltemeperierte Klavier. Bach Ariadne Musica nepochybně znal a v Das wohltemeperierte Klavier dokonce použil některá Fischerova témata.


Dílo

Vokální skladby

Mše (z archivu křižovníků s červenou hvězdou v Praze)

Missa Sanctae crucis (pro 2 C, 2 A, 2 T, 2 B, 2 housle, 2 violy, 2 cinky, 3 trombony a basso continuo).

Missa Sancti Dominici (pro C, A, T, B, 2 housle a basso continuo, edice R. Walter,Hänssler-Verlag, 1987).

Missa Magnae Expectationis (pro C, A, T, B, 2 housle, violu, 2 trompety – klariny a basso continuo, edice R. Walter, Kunzelmann, 1982).

Missa Inventionis sanctae crucis (pro C, A, T, B, 2 housle, 2 violy a basso continuo, edice H. P. Eisenmann, Walhall, 1996).

Missa Sancti Michaelis archangeli (pro 2 C, A, T, B, 2 housle, 2 violy, 3 trombony a basso continuo, edice H. P. Eisenmann, Walhall, 1996).

Missa Sanctae Ceciliae (pro 2 C, A, T, B, 2 housle, 2 violy, 3 trombony a basso continuo, edice H. P. Eisenmann, Walhall, 1995).

Missa Sancti Spiritus (pro C, A, T, B, 2 housle, 2 violy, a basso continuo, edice H. P. Eisenmann, Walhall, 1995).

Missa in contrapuncto a 4 vocibus realissime deducta (pro C, A, T, B a basso continuo, edice K. Gudewill, Das Chorwerk 134, 1983).

 

Ofertoria (z archivu křižovníků s červenou hvězdou v Praze)

O crux venerabilis (pro 2 C, A, T, B, 2 housle, 3 violy a basso continuo).

Magnus Dominus et laudabilis (pro C, A, T, B, 2 housle a basso continuo).

Crux tua Domine magnificata est (pro C, A, T, B soli, C, A, T, B, ripieni, 2 housle, 2 violy a basso continuo).

Coelum plaude dulce laude (pro C, A, T, B, 2 housle, 2 violy a basso continuo).

In dedicatione templi (pro C, A, T, B, soli, C, A, T, B, ripieni, 2 housle, 2 violy, 2 trompety – klariny, tympány a basso continuo, edice H. P. Eisenmann, Walhall, 1996).

Jubilate Deo (Concertus de Sancta Cruce) (pro C, A, T, B, soli, C, A, T, B, ripieni, 2 housle, 2 violy, 2 trompety – klariny, tympány a basso continuo, edice H. P. Eisenmann, Walhall, 1996).

 

Rorate coeli, nešpory, litanie, ostatní duchovní kompozice (z archivu křižovníků s červenou hvězdou v Praze)

Rorate coeli (pro C, A, T, B, 2 housle, 2 violy a basso continuo).

Rorate coeli (pro C, A, T, B).

Rorate coeli (pro C, A, T, B a basso continuo).

Psalmi vespertini (pro C, A, T, B, 2 housle a basso continuo Op. 3, edice R. Walter, Erbe deutscher Musik, svazek 95, 1991).

Lytaniae Lauretanae (pro C, A, T, B, 2 housle, 2 violy, 2 trompety ad lib. a basso continuo Op. 5, edice R. Walter, Erbe deutscher Musik, svazek 96, 1996).

O salutaris hostia (pro 2 C, A, T, B a varhany, edice R. Walter, Hilversum, 1973).

O salutaris hostia (pro C, A, T, B, 2 housle a basso continuo).

Ave mundi spes Maria (pro 2 C, 2 housle a basso continuo, edice R. Walter, Alfred Copperrath,1995).

 

Instrumentální skladby

Le Journal du Printemps Op. 1 (pro 2 housle, 2 violy a basso continuo, 1695, edice E. von Wera, Denkmäler deutscher Tonkunst, svazek 10, 1902).

Les pieces de clavessin (pro cembalo Op. 2, 1698).

Ariadne musica neo-organoendum (pro varhany Op. 4, 1702, edice, S. Dunlop, Nestrand Music Publications, 2008).

Preludia et Fugae „Blumen Strauss“ (pro klávesový nástroj, před 1732).

Musikalischer Parnassus (pro klávesový nástroj, edice H. Ruf – H. Bemmann, Schott, 1971).

Literatura

I. Lexika

Walther, Johann Gottfried: Musicalisches Lexikon oder musikalische Bibliothek (Leipzig 1732, s. 246).

Fürsteanu, Moritz: Allgemeine Deutsche Biographie (Leipzig 1877, sv. 7 s. 73).

ČSHS.

MGG1.

MGG2.

New Grove1.

New Grove2.

Janovka, Tomáš Baltazar: Clavis ad thesaurum magnae artis musicae (překlad Jiří Matl, KLP, Praha, 2006, s. xiii, xiii, 88,184).

 

II. Ostatní

Vogt, Mauritius: Conclave thesauri magnae artis musicae (Georgij Labaun, Magno Collegio Carolino, Praha, 1719).

Forkel, Johann Nikolaus: ŰberJohann Sebastian Bachs Leben, Kunst und Kunstwerke (Hoffmeister und Kühnel, Leipzig, 1802, s. 5).

Buchner, Antonín: Hudební sbírka Emiliána Troldy (Sborník Národního musea v Praze, sv. 8, A - Historický č. 1, Praha, 1954, s. 51–52).

Wera, Ernst von (ed.): Orchestermusik des 17. Jahrhunderts (Denkmäler deutscher Tonkunst, svazek 10, Akademische Druck- und Verlag Anstalt, Graz, 1958).

Walter, Rudolf: Der Kirchenkomponist Johann Caspar Ferdinand Fischer (Musica Sacra, svazek 97, 1977, s. 342–49).

Walter, Rudolf:Johann Caspar Ferdinand Fischer, Hofkapellmeister der Markgrafen von Baden (Quellen und Studien zur Musikgeschichte von der Antike bis in die Gegenwart, svazek 18, Peter Lang, Frankfurt am Main, 1990).

Finscher, Ludwig: J. C. F. Fischer in seiner Zeit (Tagungsbericht Rastatt 1988, Quellen und Studien zur Geschichte der Mannheimer Hofkapelle, svazek 3, Peter Lang, Frankfurt am Main, 1994).

 

Petr Slouka

Datum poslední změny: 22.8.2016