Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Bartovský, JosefTisk


Charakteristika: skladatel a hudební pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:3.12.1884
Datum úmrtí/ukončení aktivity:19.11.1964
Text
DíloLiteratura

Bartovský, Josef,skladatel a hudební pedagog, narozen 3. 12. 1884, Stupno (u Rokycan), zemřel 19. 11. 1964, Plzeň.

 

Pocházel z rodiny učitele, což ovlivnilo jeho prvotní profesní zaměření. Po absolvování reálného gymnázia v Plzni (1903) šel studovat na učitelský ústav v Praze (1903–04). Deset let byl učitelem na Rokycansku v menších obcích, jako např. Hůrky, Strašice, Němčovice, Mýto (1904–14). Po několikaleté pauze, kterou strávil vojenskou službou, se opět vrátil ke svému povolání a přesídlil do Plzně na učitelský ústav, kde byl profesorem více než dvacet let (1919–41). Vedle svého zaměstnání učitele se ale celou dobu intenzívně věnoval hudbě. Jako malý chlapec hrával v hornických dechových kapelách. Začal se učit hře na klavír a skladbě u Otakara Bradáče (1905–07 a 1913) a harmonii a kontrapunktu u Karla Steckera (1908). Hudební vlivy vstřebával i během svého učitelování na Rokycansku, kde přišel do kontaktu s místními muzikanty a sbory, byl obklopen lidovou písní a věnoval se i hudební výchově svých žáků. V hudebním vzdělávání pokračoval i během vojenské služby ve Vídni (1917) a po návratu studoval na mistrovské škole pražské konzervatoře u Vítězslava Nováka (1921–22). Státní zkoušky absolvoval ze zpěvu, klavíru, varhan a houslí.

Angažoval se v kulturním dění plzeňského kraje nejen jako učitel a později skladatel, ale byl také zakladatelem a dirigentem Lidové filharmonie v Plzni (1925–28), řídil Pěvecké sdružení západočeských učitelů (1930–42), pořádal přednášky pro veřejnost na plzeňské Lidové univerzitě Husově, vedl kurzy pro amatérské hudebníky, zasedal v porotách na soutěžích lidové tvořivosti. Byl činný i literárně – psal do časopisů Za hudebním vzděláním (1923–30) a do Hudební besídky; mnoho let byl také hudebním referentem regionálních novin Nová doba (1925–48) a Český deník (od roku 1929). Napsal několik pedagogických prací, kde zúročil své dlouholeté zkušenosti s učením.

Jako skladatel byl ovlivněn hudebním odkazem Bedřicha Smetany i českým hudebním impresionismem. Jeho dílo se nikdy ve větší míře nedostalo za hranice plzeňského kraje, ale pro místní hudební scénu byl ve své době inspirující a aktivní postavou. Za některá díla byl oceněn Českou akademií věd a umění (Suita d moll, Konfiteor, Píseň života). Zemřel ve svých nedožitých osmdesáti letech, pochován je na hřbitově v Dýšině u Plzně.


Dílo

Dílo hudební (výběr):

 

Scénická díla

U zlatého slunce (jednoaktová opera, 1911, libreto Karel Leger, premiéra 1911 v Radnici).

Píseň modrých hor op. 25 (opera o třech jednáních, 1924, libreto Quido Maria Vyskočil, premiéra 25. března 1925 v Městském divadle v Plzni).

Václav z Michalovic op. 29 (historická opera o třech jednáních, 1927, libreto Eduard Šimek podle básně Svatopluka Čecha, premiéra 28. června 1928 v Městském divadle v Plzni).

Žena v trojúhelníku op. 38 (hudební drama o třech jednáních a pěti obrazech, 1931, libreto Josef Entner, premiéra 4. února 1937 v Městském divadle v Plzni).

Hudba k baletní pantomimě Petrklíče op. 41 (na námět Svatopluka Čecha, 1942).

Neteř biskupova (hudební veselohra o jednom jednání, 1938, libreto skladatel podle hry Milana Begoviće, premiéra 20. prosince 1946 v Městském divadle v Plzni).

Lopucha (hudební veselohra o jednom jednání, 1940, libreto skladatel podle hry Milana Begoviće, neprovedeno).

Cesty usmíření (opera o třech jednáních a šesti obrazech, 1953, libreto skladatel, neprovedeno).

 

Kantáty

Naše píseň (1924, premiéra 1926).

Žižkův duch (1924).

Ritornely (1936).

Máchův Máj (čtyři části, 1936, premiéra v Plzni 1937).

Buď práci čest.

Zpívám ti, země (cyklus devíti kantát).

 

Orchestrální skladby

Píseň ži­vota op. 7 (symfonická báseň, 1912, premiéra 1919; cena České akademie věd a umění).

Suita d moll op. 8 (1913, premiéra 1927).

Smyčcová serenáda op. 6 (1913).

4 rapsódie op. 12 (C dur, h moll, b moll, c moll, 1918).

Symfonietta G dur op. 14 (1919, premiéra v Praze 1926).

Kacerov op. 17 (symfonická báseň podle pověsti o kacerovském zámku, 1920, premiéra 1927).

1. symfonie A dur op. 19 (1922).

3 melodramy, zejm. Balada blanická op. 30 (na slova Jaroslava Vrchlického, 1929, Kutná hora).

Per aspera ad astra (symfonická báseň, 1932, premiéra s příbramskou filharmonií 1933).

Intimní suita pro smyčcový orchestr (1940).

Ex ponto (symfonická báseň, 1940).

2. symfonie cis moll (na text Otakara Březiny – 1941).

Ars longa, vita brevis (symfonická trilogie, 1944).

Koncert pro flétnu a orchestr.

2 koncerty pro klavír a orchestr (druhý pro levou ruku; 2. cena soutěže Sdružení pro komorní a symfonickou hudbu v Plzni, 1952).

 

Komorní skladby

10 smyčcových kvartetů (d moll, A dur, E dur, Es dur, C dur, D dur, B dur, atonální, C dur, F dur).

Klavírní trio op. 2 (1914).

Klavírní kvartet g moll (pro dechové nástroje s klavírem).

3 kvintety pro dechové nástroje.

Sextet pro dechové nástroje.

Smyčcový kvintet op. 20 (1923).

Klavírní kvintet op. 32 (1928).

 

Klavírní skladby

Z království ticha a smíru (Praha 1911, vydáno u Barvitiuse).

Cartes de visite (Praha 1922, vydáno u Barvitiuse).

Tři klavírní skladby (1920).

Suita I (1942).

Dvě malé suity (1942).

Suita k šestým vánocům (1944).

Dětská suita (1945).

 

Houslové a violové skladby

Suita (1913).

Miniaturní suita (1930).

Tři sonáty (1942).

Suita pro violu.

 

Violoncellové skladby

Tři sonáty.

Sonáta pro dvě violoncella.

 

Písně

Čtyři písně (na slova Adolfa Heyduka, 1919, vydáno u Barvitia).

Pět písní (na slova Václava Hanky, vydáno v Plzni Hudebním uměleckým klubem).

Na Kokotsku (1923).

Portugalské sonety op. 24 (2 řady pro mezzosoprán s komorním souborem na slova Elizabeth Barrett-Browningové, 1927).

Vzdálené smutky (1931).

Písně letního slunovratu (na slova Jovana Jovanoviče, 1939).

Osm písní (1941).

Šest písní (na slova Ladislava Stehlíka, 1941).

Prosté květy (1943).

Matce (1944).

Tři balady (1945).

Písně osamění.

 

Sbory

Deset mužských sborů (Kutná hora 1923, vydáno u Adolfa Švarce).

Píseň vítězná (1925).

Pět mužských sborů op. 33 (Plzeň 1930).

Roald Amundsen op. 39 (sborová trilogie, 1931).

Sonáta o české písni (čtyřdílné mužské sbory na slova Antonína Sovy, 1941).

Při pluhu (1908, Kutná hora).

Tři balady (smíšený sbor s orchestrem, 1911, premiéra 1919).

Dělnická píseň (premiéra 1926).

Lesy (1924).

 

Instruktivní skladby

Dřevěné hudební nástroje dechové (Plzeň 1922, vydáno Hudebním uměleckým klubem).

Hudební nauka (Plzeň 1931).

Cvičebnice zpěvu sborového (Praha 1931, vydáno u Adolfa Neuberta).

Základy hudební harmonie (1941).

Zpěvu dar všech srdcí vroucích (metodika, Plzeň 1941, vydáno u Theodora Mareše).

Slovníček cizích slov v notovém tisku (1941, 1948).

Obrazy z dějin hudby (1948).

Píšeme noty (1948).

Nauka o orchestru.

Metodika a praxe při vyučování harmonii.

Učebnice elementární nauky o hudbě.

Přehled forem a nauky o hudebních nástrojích.

Literatura

I. Lexika

ČSHS.

PHSN.

Stárek, Zdeněk: Slovník českých sbormistrů I, A–L (Praha 1982).

Janota, Dalibor: Malá encyklopedie české opery (Praha 1999).

 

II. Ostatní

Česká hudba (19, 1913, s. 59; 32, 1928, s. 46; 35, 1931, s. 60).

Hudební rozhledy (3, 1926, s. 168).

Hudební výchova (8, 1927, s. 10).

Věstník pěvecký a hudební (32, 1928, s. 126; 39, 1935, s. 17, 44, 1940, s. 66).

Tempo (11, 1932, s. 275; 13, 1933, s. 94; 14, 1934, s. 119).

Blechová, Marie: Josef Bartovský – životopisná studie, sv. č. 1 (Plzeň 1934).

Branberger, Jan: Svět v opeře (Praha 1939).

Rytmus (7, 1941, s. 83).

Mikoda, Bořivoj: Plzeňští skladatelé v soudobém vývoji hudební tvorby (Plzeň 1956).

Hostomská, Anna: Opera (Praha 1958).

 

Klára Kolofíková

Datum poslední změny: 4.4.2015