Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Ristić, MilanTisk


Charakteristika: skladatel

Datum narození/zahájení aktivity:18.8.1908
Datum úmrtí/ukončení aktivity:20.12.1982
Text
DíloLiteratura

Ristić, Milan, skladatel, narozen 18. 8. 1908, Bělehrad (Srbsko), zemřel 20. 12. 1982, tamtéž.

 

V roce 1922 začal navštěvovat hodiny klavíru na umělecké škole v Bělehradě. Po ukončení studia odjel roku 1927 do Paříže. Zde se začal seznamovat s muzikologickou literaturou a především se začal zajímat o surrealistickou poezii. Znalosti z harmonie, kontrapunktu a jiných teoretických předmětů získal u Gabriela Piersona. V roce 1929 se Ristić kvůli nedostatku finančních prostředků vrátil do Bělehradu. Mezi roky 1930 a 1937 studoval v Bělehradě u Miloje Milojeviće a Josipa Štolcera-Slavenského. Již v této době se zajímal o Schönbergův styl a věnoval se principům dodekafonie. Po více než dvaceti zničených klavírních miniaturách napsal několik komorních skladeb v expresionistickém stylu. Spolu s Dimitrijem Bivolarevićem a Petrem Stajićem založil skupinu avantgardních skladatelů (Grupa atonalnih kompozitora). V roce 1937 odjel do Prahy, kde na Pražské konzervatoři strávil dva roky jako žák Aloise Háby. Zanedlouho začal komponovat skladby ve čtvrttónovém systému. Na koncertě Společnosti pro soudobou hudbu byla uvedena jeho Suita pro čtyři trombony, jež byla napsána ve čtvrttónovém systému. Dílo dirigoval sám autor. O rok později měla být tato skladba provedena na festivalu ISCM ve Varšavě, nakonec k provedení nejspíše nedošlo. Svá pražská studia Ristić ukončil Sinfoniettou pro velký orchestr. Skladba měla premiéru v Bělehradě 12. ledna 1940. V letech 1945–63 pracoval jako šéfredaktor hudebního oddělení bělehradského rozhlasu.
Od roku 1951, kdy zkomponoval svou druhou symfonii, začíná nová etapa jeho tvorby. Ristićova Druhá symfonie byla jeho nejhranější dílo, které bylo provedeno v Helsinkách, v roce 1952 v Praze, roku 1956 v Ósace, Melbournu, Turíně, Brémách a Paříži. V této době jsou pro jeho skladby charakteristické rysy neoklasicismu. Později se skladatel více přiklonil k dodekafonii, harmonie byla ostřejší a hudební forma méně jasná. Od roku 1961 byl externím členem Srbské akademie věd, v roce 1974 se stává jejím stálým členem. Mezi léty 1960–62 a 1972–74 byl předsedou Asociace hudebních skladatelů Srbska a několikrát byl členem Svazu jugoslávských skladatelů. V roce 1961 byl oceněn Říjnovou cenou za Třetí symfonii, v roce 1966 získal na Festivalu jugoslávské hudby v rozhlase ocenění za Čtvrtou symfonii a v následujícím roce dostal ocenění za symfonickou báseň Čovek i rat.


Dílo

Dílo hudební:

 

Orchestrální skladby
Sinfonietta op. 12, 1939.
Simfonijski stav op. 13, 1940.
I. simfonija op. 14, 1941.
Čovek i rat op. 17, 1943 – symfonická báseň.
1. fantazija op. 22, 1943.
2. fantazija op. 23, 1943.
Velika fantazija op. 24, 1943.
Tri polifone studije op. 32, 1944.
2. simfonija, 1951.
Suita giocosa, 1956.
Tri mala komada, 1957.
Simfonijske varijacije, 1957.
Burleska, 1957.
Galop, 1957.
Sedam bagatela, 1959.
3. simfonija, 1961.
Muzika za kamerni orkestar, 1962.
4. simfonija, 1966.
5. simfonija, 1967.
6. simfonija, 1968.
Pet komada za orestar, 1970.
Četiri pokreta za gudački orkestar, 1970.
7. simfonija, 1972.
8. simfonija, 1974.
9. simfonija, 1976.

 

Koncerty
Koncert za violinu i orkestar op. 25, 1944.
I. koncert za klavír i orkestar, 1954.
Koncert za kamerni orkestar, 1958.
Koncert za orkestar, 1963.
Koncert za klarinet i orkestar, 1965.
Koncert za gudački orkestar, 1969.
2. koncert za klavir i orkestar, 1973.

 

Komorní skladby
Prelid i groteska za violinu i violu, 1931.
Duet za violinu i violu op. 1, 1931.
1. gudački kvartet op. 2, 1935.
Duvački kvintet op. 3, 1936.
Svita za violinu i violu op. 4, 1937.
Allegro za violinu, violu i violončelo op. 5, 1937.
Duet za violinu i violu op. 7, 1938.
Svita za 4 trombona (ve čtvrttónovém systému) op. 8, 1938.
Septet za klarinet, dva trombona, violinu, violu, violončelo i kontrabas (ve čtvrttónovém systému) op. 9, 1938.
Svita za 10 gudačkih instrumenta (ve čtvrttónovém systému) op. 10, 1938.
Duet za violinu i violončelo, (ve šestitónovém systému) op. 11, 1939.
2. gudački kvartet op. 16, 1942.
1. sonata za violinu i klavir op. 27, 1944.
2. sonata za violinu i klavir op. 30, 1944.
Andante dramatico za violinu i klavir op. 31, 1944.
Sonata za violu i klavir op. 33, 1945.
Fantazija za flautu i klavir op. 34, 1945.
Scherzo za violu i klavir, 1945.
Andante za violu i klavir, 1945.
24 fuge za kamerne ansamble, 1951.
4 fuge za gudački trio, 1958.
Deset epigrama za deset instrumenta, 1970.
Muzika za kvartet horni, 1970.
Pet krokija za flautu, klarinet, violu i harfu, 1971.
Divertimento za klavirski trio, 1971.
Pet karaktera za duvački kvintet, 1972.
Muzika za 11 instrumenata (za flautu, obou, klarinet, fagot, rog, trubu i gudački kvintet), 1974.

 

Klavírní skladby
Četiri impresionistička komada, 1929.
Dvanaest prelida op. 15, 1942.
Trideset četiri minijature op. 18, 1943.
1. sonata op. 19, 1943.
Fantazija op. 20, 1943.
Pet etida op. 26, 1944.
2. sonata op. 28, 1944.
Burleksni valcer, 1945.
Šest fuga, 1951.
Pet improvizacija, 1960.
Za mlade, 1962.
Scherzino, 1962.
Meditacija i Allegro, 1962.
Četiri skice, 1969.
Sedam kratkih komada, 1970.
Devet bagatela, 1974.
Jedenaest miniatura, 1975.

 

Vokální skladby
Monolog Macbetha, 1945 – pro bas a orchestr.
Bura iz „Kralja Leara“, 1946 – pro bas a orchestr.
Ptičica božja, 1945 – pro bas a klavír.
Ljubitelj neprilika, 1945 – pro bas a klavír.
Pjesma mrtvih proletera, 1945 – pro bas a klavír.
Sa ovčara i Kablara, 1947.
Zlatibore, širi svoje grane, 1948.
Omladinska, 1948.
Diži se narode radni, 1956.
Ke sera, 1959.
Mlada garda, 1959.
Pesma o Šolaji, 1959.
Naša četa, 1960.

 

Melodramy
Pesma o sokolu, 1945 – pro recitátora, a smyčcový kvintet.
Jablan, 1945 – pro recitátora a orchestr.
Kroz mravu, 1945 – pro recitátora a malý orchestr.
Starac Vujadin, 1945 – pro recitátora hoboj a violu.
Starina Novak i Deli Radivoje, 1945 – pro recitátora hoboj a violu.
Smrt Smail-age Čengića, 1946 – pro recitátora a symfonický orchestr.

Literatura

I. Lexika
HSPK.
MGG2.
Muzička enciklopedija 3 (Zagreb, 1977).
New Grove2.

 

II. Ostatní
Bergamo, Marija: Stvaralački put Milana Ristića od prve do šeste simfonije (Beograd, 1977).
Pejović, Roksanda a spol.: Istorija srpske muzike (Beograd, 2007).
Tomašević, Katarina: Na raskršću istoka i zapada (Beograd, 2009).
Spurný, L. – Reittererová, V.: Alois Hába (1893–1973). Mezi tradicí a inovací (Praha, 2014).

 

http://bs.scribd.com/doc/57580451/Praska-grupa-Vuckovic-Colic-Ristic-Logar-Rajicic#scribd

www.riznicasrpska.net/muzika/index.php?topic=358.0;wap2

http://bs.scribd.com/doc/53160342/Milan-Risti%C4%87-2#scribd

www.scribd.com/doc/253014898/milan-ristic

 

Silvana Karafiátová

Datum poslední změny: 9.5.2016