Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Malé divadlo hudbyTisk

(Malé divadlo hudby a poezie)

Charakteristika: Instituce uvádějící popularizační pořady pomocí reprodukční techniky.

Text
Literatura

Malé divadlo hudby, (Malé divadlo hudby a poezie), instituce uvádějící popularizační pořady pomocí reprodukční techniky, založeno 4. 5. 1962, Brno.

 

Brněnské Malé divadlo hudby a poezie vzniklo roku 1962 při hudebně historickém oddělení Moravského muzea za účelem zlepšení styků s veřejností, svoji činnost ukončilo roku 1995. Za více než třicetiletou existenci vedli divadlo pouze tři stálí vedoucí – Alena Veselá (4. 5. 1962 – 15. 4. 1963), Miloš Štědroň (1. 1. 1964 – 14. 12. 1972) a Vojtěch Kyas (15. 12. 1972 – 31. 5. 1995). Sídlem divadla byla po celou dobu jeho trvání budova bývalé Janáčkovy varhanické školy na Smetanově ulici č. 14 v Brně. Název Malé divadlo hudby a poezie byl roku 1971 zkrácen na Malé divadlo hudby.

První vedoucí nově založeného Malého divadla hudby a poezie (MDHaP) byla varhanice Alena Veselá, přijatá roku 1962 na doporučení tehdejší vedoucí hudebně-historického oddělení Moravského muzea dr. Theodory Strakové. Po vzoru pražské instituce vzniklo v Brně podobné zařízení, jehož úkolem bylo seznamovat veřejnost s hudbou a poezií prostřednictvím zvukové reprodukční techniky. Brněnské divadlo hudby se však zásadě lišilo od pražského – především nespadalo pod Gramofonové závody (dnes Supraphon), které by ho finančně podporovaly, nemělo široké personální zázemí (jediným stálým zaměstnancem byla vedoucí divadla), moderní zvukovou techniku ani prostorové možnosti, které by umožnily přidružení doprovodných nabídek (foyer, výstavní sál, kavárna apod.). Zahajovací večer, který se konal 4. 5. 1962, byl zaměřen na tvorbu a osobnost Leoše Janáčka. Sál, který vznikl rozšířením dvoranky v prvním poschodí budovy hudebně-historického oddělení, měl zpočátku 50 křesel, později byl rozšířen o dalších deset. Potíže se zvukovou technikou, kterou si bylo divadlo nuceno až do konce roku 1963 půjčovat od varhaníka Vratislava Bělského, vyřešil na počátku roku 1964 Český hudební fond,který pro MDHaP zakoupil profesionální transistorový stereofonní zesilovač, reprodukční stereosoustavu a stereogramofon.Dramaturgie byla po celé první období divadla vybírána nesystematicky, témata pořadů byla volena spíše dle momentální nabídky autorů, první abonentní cyklus byl zahájen v sezóně 1963/1964. Divadlo spolupracovalo na přípravě jednotlivých večerů s brněnskou pobočkou Československého rozhlasu,jehož bývalý zaměstnanec Antonín Fiala, byl prvním a dlouholetým zvukařem MDHaP. Pořady nejčastěji uváděli zaměstnanci hudebně-historického oddělení a pedagogové hudební vědy, zejména Jiří Fukač, Alena Němcová, Bohumír Štědroň, Jaroslav Pohanka, Jan Vratislavský, Vratislav Bělský, Svatava Přibáňová, Ctirad Kohoutek, Miloš Štědroň ad. Nejvýznamnějším pořadem prvního období byla beseda Jiřího Fukače se skladatelem Vladimírem Sommerem o jeho dnes zřejmě nejznámějším, tehdy čerstvě premiérovaném díle Vokální symfonii (pořad se konal 8. 11. 1963).

Alena Veselá nezastávala pozici vedoucí dlouho, již od 16. 4. 1963 ji do konce roku v této pozici zastupovala Alena Němcová, kterou na počátku roku 1964 nahradil budoucí absolvent hudební vědy, Miloš Štědroň.

Druhý řádný vedoucí, Miloš Štědroň, nastoupil do MDHaP 1. 1. 1964. Ač se chopil vedení ještě jako student univerzity, dokázal z divadelní instituce dosud neurčitého charakteru vybudovat svébytnou scénu příznačnou svým avantgardním naturelem a množstvím postav, které jsou dodnes spojovány s tzv. brněnskou bohémou. Pořady byly zaměřeny na vážnou hudbu, rock, pop, folk, jazz, významné místo zaujímala poezie a živé koncerty, zřejmá je orientace na soudobou hudbu po r. 1945. Divadlo dávalo prostor také interdisciplinárním pořadům spojujícím více druhů umění (Berg, Piňos).

Pořady se konaly ve středu a pátek, od sezóny 1965/66 se program rozšířil o pondělní večery, mimořádně se hrálo také v úterý a ve čtvrtek, neobvyklé nebyly ani dva pořady v jednom dni.

Dramaturgie v druhém období divadla byla utvářena postupnou změnou skladby autorů pořadů. Do divadla byly zvány významné osobnosti hudební vědy, skladatelé a výkonní umělci, v některých případech i známé zahraniční persony. Autory pořadů byli Vladimír Čech, Pavel Řezníček, Jiří Valoch, Pavel Blatný, Josef Berg, Alois Piňos, Miloš Štědroň, Arnošt Parsch, Leoš Faltus, Ctirad Kohoutek, Jan Beránek, dvojice Jaroslav Panáček a Dimitr Šandurkov, Jan Racek, Rudolf Pečman, Jiří Fukač, Jiří Sehnal, Svatava Přibáňová, Alena Němcová ad. Jedním z nejvýznamnějších pořadů bylo provedení grafických skladeb rakouského skladatele a výtvarníka Anestise Logothetise souborem Due Boemi za osobní účasti skladatele (10. 1. 1966).

V říjnu 1971 byl v souvislosti s postupující normalizací zkrácen název divadla na Malé divadlo hudby. Během roční vojenské služby zastupovala Miloše Štědroně od 1. 10. 1964 Jindřiška Bártová, při šestitýdenním vojenském cvičení v listopadu a prosinci 1967 Alena Němcová. Po odchodu Štědroně na Filozofickou fakultu UJEP byl na jeho místo konkurzním řízením vybrán nový vedoucí Vojtěch Kyas.

V osobnosti Vojtěcha Kyase získalo divadlo vedoucího se smyslem pro přesnost a vynikajícími organizačními schopnostmi. V dramaturgii navázal na Štědroně a především abonentním cyklům, kterých bylo každoročně pět až šest, dal pevnou strukturu. Cyklus A byl zaměřen na vážnou hudbu (přednášel zejména Jan Racek a Jiří Vysloužil), cyklus B na soudobou vážnou hudbu (např. Alois Piňos), cyklus C byl věnován jazzu (výhradně Jan Beránek), cyklus D opeře (zejména Vladimír Čech), cyklus E hudbě 18. a 19. století (zejména Rudolf Pečman), varhanní hudbě (Věra Heřmanová) či dějinám písně (Alena Němcová), cyklus F různým tématům (zejména Miloš Štědroň). Neabonentní pořady patřící rockové a populární hudbě (zejména Vladimír Čech), byly divácky velmi oblíbené a musely být nejednou reprízovány. Autory pořadů byli také Arne Linka, Pavel Blatný, Panáček a Šandurkov, Jiří Sehnal, František Malý, Theodora Straková, Otakar Nováček, Lukáš Matoušek, Alena Borková, Jan Vratislavský, Vojtěch Kyas ad. Divadlo hrálo v pondělky, středy a pátky, od roku 1979 nebyly z ekonomických důvodů uváděny páteční pořady. Přestože návštěvnost divadla stoupala, a to i po r. 1989, bylo divadlo roku 1995 z ekonomických důvodů zrušeno. Poslední pořad se konal 31. 5. 1995 v rámci cyklu Jazzový gramoolymp s přednášejícím Janem Beránkem. 


Literatura

I. Lexika

ČSHS.

SČHK.

 

II. Ostatní

Štědroň, Miloš: Josef Berg. Skladatel mezi hudbou, divadlem a literaturou (Masarykova univerzita v Brně, Brno 1992, s. 40–43).

Štědroň, Miloš: Brněnský Montmartre (In: Řezníček, Pavel: Hvězdy kvelbu. Host, Brno 2007, s. XV–XIX).

Janáčková, Libuše: Malé divadlo hudby v Brně – krátký příspěvek k historii významné kulturní instituce (ACTA MUSICOLOGICA.CZ, Brno 2013, roč. 2013, č. 1, nepag.).

Janáčková, Libuše: Little Music Theatre in Brno. History of Cultural Educational Institution. (See: Web of Science).

 

Libuše Janáčková

Datum poslední změny: 25.8.2017