Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Dvořáček, JiříTisk


Charakteristika: skladatel, hudební pedagog, organizátor

Datum narození/zahájení aktivity:8.6.1928
Datum úmrtí/ukončení aktivity:22.3.2000Praha
Text
DíloLiteraturaArchiválie

Dvořáček Jiří, skladatel, pedagog, organizátor, narozen 8. 6. 1928, Vamberk, zemřel 22. 3. 2000, Praha.

 

Jeho dědeček byl kapelníkem ve Vamberku, otec hrál na housle a flétnu, matka na klavír.  Základy hudebního vzdělání získal Dvoříček od nich a jiných místních hudebníků, jako byli ředitel měšťanské školy František Vích nebo regenschori Jaroslav Dumek. Nejstarší veřejně provozovanou Dvořáčkovou skladbou byla hudba k dětskému představení Popelka (1942). Absolvoval varhanní oddělení Pražské konzervatoře u Jana Bedřicha Krajse a Jiřího Reinbergera, v naukách o skladbě zde byl žákem Emila Hlobila a Zdeňka Hůly (1943–47). Další rok (1947–48) byl ředitelem kůru a středoškolským hudebním pedagogem ve Vrchlabí, kde též vedl pěvecký sbor místního gymnázia a Orchestrální sdružení města Vrchlabí, organizoval hudební středy atd. Ve školním roce 1948–49 byl do pololetí hudebním pedagogem ve Slaném, poté varhaníkem ve strašnickém krematoriu v Praze. V kompoziční práci mu byl dále rádcem Zdeněk Hůla. Skladbu jako hlavní obor soustavně studoval na AMU u Jaroslava Řídkého (1949–51) a Václava Dobiáše 1951–53). Z jeho studentských prací jsou pozoruhodné Variace pro klavír a Dechový kvintet, na základě jehož provedení na celostátní přehlídce nové tvorby československých skladatelů roku 1952 byl přijat do Svazu československých skladatelů. Absolvoval Symfonií pro velký orchestr, která přes stylovou nevyhraněnost zaujala kulturou projevu a zvládnutím formy. Za svého studia na AMU se Dvořáček účastnil práce studentských vokálně instrumentálních souborů a společenských organizací jako skladatel, příležitostný dirigent a klavírista. Na AMU začal Dvořáček působit hned po svém absolutoriu na této škole jako korepetitor na katedře tance, k čemuž měl přepoklady jako zručný klavírista, improvizátor a autor kolem 50 úprav lidových tanců pro školení tanečních mistrů. Od roku 1954 byl tajemníkem katedry skladby, od roku 1956 zde začal vyučovat jako asistent, od roku 1960 jako odborný asistent, od roku 1968 jako docent (habilitace 1967), v letech 1979–89 zde byl profesorem a vedoucím katedry, v letech 1973–76 byl souběžně děkanem hudební fakulty AMU. Jako pedagog pěstoval a tříbil u svých žáků smysl pro čistotu hudebního jazyka, vždy s vyváženým uplatněním zřetele citového i rozumového. Jeho výukou prošli Eduard Douša, Jan Grosmann, Petr Hannig, Štěpán Rak, Vojtěch Saudek, Evžen Zámečník, Jan Vičar, Michal Novenko, Zbyněk Matějů, Pavel Hrabánek a další.

Jiří Dvořáček též pracoval od roku 1956 ve Svazu československých skladatelů a jeho nástupnické organizaci Svazu českých skladatelů a koncertních umělců (předseda 1987–90), v Českém hudebním fondu (předseda výboru 1970–74 a 1982–87), v Ochranném svazu autorském a jinde.

Skladatelský vývoj Jiřího Dvořáčka vedl od zdrojů lidové hudebnosti a tradic české klasické hudby první poloviny 20. století k novodobé představivosti melodicko–rytmické i zvukově barevné. V některých stránkách bylo Dvořáčkovi východiskem zejména dílo Vítězslava Nováka. Patří sem často prováděné Mužské sbory, Sonata capricciosa pro housle a klavír, Etudy pro klavír, barytonové Jitřní monology či Sonatina di bravura pro klavír. Počátkem 60. let se začíná v Dvořáčkově tvorbě uplatňovat dodekafonie při zachování tonálního základu a to i ve vokální tvorbě. Dramatičtější tóny jsou patrné v symfonické větě pro klavír a orchestr Ex post a symfonietě Quattro episodi. Ke směru “Nová hudba” se Dvořáček nejvíce přiblížil témbrovým a rytmickým strukturováním Meditací pro klarinet a bicí. Sociální a vlastenecká angažovanost je patrná v opeře Ostrov Afrodity, líčící boj za osamostatnění Kypru a v řadě vokálních skladeb jako Z deníku vězně, Také mnou žije Amerika, Mobilizace, Zpěv rodné zemi, Otázky či kantáta Žiji a zpívám.

Dvořáčkova hudba zaznívala hojně na koncertních pódiích, v hudebních učilištích, nahrávacích studiích a v reprodukované podobě v Československém rozhlase téměř celou druhou polovinu 20. století a příležitostně je uváděna i na počátku 21. století.

Souvislá řada ocenění Dvořáčkovy skladatelské tvorby a dalších oficiálních poct vyvrcholila roku 1983 udělením titulu zaloužilý umělec.

Skladatelova manželka Jarmila (narozena 1932) je akademickou malířkou a grafičkou ve svobodném povolání, syn Jan (narozen 1958) je uměleckým fotografem.


Dílo

Dílo hudební:

 

CD zde znamená kompaktní deska

ČsR zde znamená, že netištěný provozovací notový materiál je v notovém archivu Českéhp rozhlasu v Praze

LP zde znamená vinylová dlouhohrající deska

prem. zde znamená premiéra

TNT zde znamená Týden nové tvorby a předchozí akce, z nichž se tento festival vyvinul

 

Symfonické a vokálně symfonické skladby

Symfonie [č. 1] (1953, prem. 19. 10. 1953 Praha).

Symfonická suita (1958, prem. 10. 10. 1958 Praha, ČsR).

Koncertantní suita pro velký orchestr (1962, rozhlasová prem. 31. 1. 1963, koncertní prem. 22. 2. 1963 Praha TNT, Cena Československého rozhlasu 1962).

Invenzioni, pro trombon a malý orchestr (1967, prem. 26. 2. 1968 Praha, ČsR).

Ex Post. Symfonická věta pro klavír a orchestr (1963, prem. 16. 2.1964 Praha TNT, partitura Panton 1972, LP Panton 1972, čestné uznání v soutěži ke 20. výročí osvobození Československa 1975).

Quattro Episodi. Symfonieta (1971, prem. 13. 4. 1971 Praha, partitura Supraphon 1973, LP Supraphon 1974, cena Supraphonu 1973).

Žiji a zpívám. Kantáta pro mezzosoprán, tenor, smíšený sbor, recitacitátora, dětský recitační sbor a symfonický orchestr, slova Jan Kříž, Bertold Brecht, Vítězslav Nezval, Vachel Lindsay, Jacques Prévert, Karel Tomášek a Jan Noha (1978, prem. 19. 3. 1979 Praha TNT, ČsR, LP Supraphon 1979 TNT, Panton 1982, cena Antonína Zápotockého 1980).

Giubilo per orchestra piena (1983, prem. 11. 4. 1985 Praha, partitura Supraphon 1990).

Symfonie [č. 2] (1986, prem. 14. 3. 1987 Praha TNT, LP Panton 1987 TNT).

Koncert pro housle a orchestr (1989, prem. 5. 11. 1990 Praha, 4. věta též s doprovodem akoreonu jako samostatná skladba Finále pro housle a akordeon).

Romance pro housle a orchestr (k poctě Bohuslava Martinů, 1989, prem. 16. 6. 1998 Praha).

 

Písně

Jitřní monology, pro baryton a klavír, slova Vlastimil Maršíček, Jiří Havel a Karel Šiktanc (1959, původní název Zpěvy v “C”, prem. 13. 1. 1960 Praha, tisk Panton 1965, verze s orchestrem 1960, prem. 22. 1. 1961 Praha TNT, LP Supraphon 1963, čestné uznání v soutěži k 15. výročí osvobození Československa).

Také mnou žije Amerika! Sedm písní na verše Langstona Hughese, pro ženský a mužský hlas, trubku a klavír (1966, prem. 28. 5. 1969 Praha, partitura Panton 1978, LP Panton 1978, odměna v soutěži k 50. výročí Velké říjnové socialistické revoluce 1967).

Prstýnek z trávy. Čtyři písně pro soprán a klavír, slova Jarmila Urbánková (1972, prem. 18. 11. 1972 Praha, partitura Panton 1975, LP Panton 1976).

 

Sbory

Mužské sbory, slova Fráňa Šrámek a Jan Noha (Šťastné vydýchnutí, Bdíme, Přísaha, Chléb a slunce, Až podepíšeš zákon, 1955, prem. prvých 2 sborů 19. 2. 1957 Praha TNT, prem. dalších 1958, kompletně patrně neprovedeno, partitura Praha: Ústřední dům lidové umělecké tvořivosti 1957).

Dívčí zpívání, pro ženský sbor (1961).

Z deníku vězně (původní název Deník z vězení). Pět smíšených sborů, slova Ho Či Min (1960, prem. 22. 2. 1962 Praha, 2.  verze 1962, prem.  7. 1. 1969 Praha, ČsR, čestné uznání v soutěži ke 20. výročí osvobození Československa 1965).

Nové jaro. Čtyři lyrické zpěvy pro sólový soprán a ženský sbor, slova Heinrich Heine, Jan Slabý, Karel Šiktanc a Stanislav Kostka Neumann (1962, prem. 1., 2. a 3. části 22. 11. 1963 Jihlava,  kompletní prem. 20. 3. 1966 Praha, ČsR, LP Panton 1974).

Zpěvánky, pro dívčí nebo dětský sbor a klavír (1963, prem. výběru 1963 Olomouc, prem. celého cyklu 1978 Ústí nad Labem, ČsR).

Čtyři básničky, jedno piáno a hodně dětí, slova českých básníků (1964, prem. 29. 4. 1965 Praha, tisk Panton 1973).

Zbloudilé kuřátko, pro dětský sbor unisono a klavír, slova František Hrubín (1965, ČsR).

Mobilizace. Cyklus pro mužský sbor, slova František Halas (1966, prem. 1. verze 6. 4. 1966 Praha, prem. 2. verze 11. 5. 1968 Tanvald, partitura Panton 1974, LP Panton, 1974, cena Víta Nejedlého 1967).

Zpěv rodné zemi. Čtyři smíšené sbory, slova Josef Hora (1968, prem. 26. 1. 1970 Praha, ČsR, LP Panton 1974).

Otázky. Smíšené sbory, slova Vilém Závada, Otokar Fischer a Ivan Javor (1969, prem. 26. 1. 1971 Praha, ČsR, LP Panton 1974).

Evrgrýn, pro mužský sbor a tři sólové hlasy (tenor, baryton, bas), slova Charles Baudelaire podle Henryho Wadswortha Longfellowa, přebásnil Vítězslav Nezval (1974, prem. 30. 3. 1976 Praha TNT, ČsR, LP Supraphon 1976 TNT, 2. cena v Jihlavské tvůrčí soutěži 1976).

Dětské zpívání na pokračování. Pro dětský sbor a cappella, slova Vlasta Dvořáčková (1975, prem. 23. 4. 1976 Ústí nad Labem, ČsR, verze pro 2 sólové hlasy a klavír 1978).

Píseň. Smíšený sbor, slova Vítězslav Nezval (1977, prem. 10. 6. 1978 Kladno, ČsR).

Ó lásko. Ženský sbor, slova Jarmila Urbánková (1978, prem. 23. 11. 1980 Jihlava, ČsR).

Jarní hrátky, pro děti a noneto s verši Dagmar Ledečové (1981, prem. 24. 8. 1982 Praha, ČsR, LP Panton 1982, 7. část doplněna 1985, kompletní prem.. 31.5. 1985 Praha, Cena Svazu českých skladatelů a koncertních umělců 1982/3).

Zdravice Ústeckému dětskému sboru, pro dětský sbor se sólovými houslemi (1990, prem. 14. 4. 1991 Ústí n.L.).

 

Komorní skladby

Dechový kvintet (1951, prem. 12. 2. 1952  Praha TNT, ČsR).

Dubnové skizzy, pro klavír (1955, prem. 31. 10. 1955 Praha).

Sonata capricciosa, pro housle a klavír (1956, prem. 31. 3. 1957 Praha, tisk Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění Praha 1960).

Etudy pro klavír (1959, čestné uznání v soutěži k 15. výročí osvobození Československa, prem. 18. 2. 1960 Praha, tisk Panton 1975).

Sonatina di bravura, pro klavír (1960, prem. 3. 5. 1961 Praha, tisk Moskva: Muzyka 1974, Praha: Panton 1988).

Invence pro pozoun a klavír (1961, prem. 26. 9. 1962 Praha, tisk Panton 1968, USA: Joshua Corporation, verze s malým orchestrem s názvem Invenzioni 1967).

Meditace pro klarinet a bicí nástroje (1964, prem. 19. 2. 1965 Praha pod názvem Klarinetové meditace, verze pro klarinet, klavír a bicí 1976, tisk Panton 1976, nové znění této verze 1984, prem. 1985 Sofia, ČsR, LP Panton 1990).

Tři miniatury pro dvě trubky a pozoun (1966, prem. 14. 3. 1968 Praha TNT, tisk Supraphon 1969, LP  Panton 1972, pouze 3. část).

Recitativ a rondo pro lesní roh a klavír (předběžná verze skladby Due per duo, 1969, prem. 29. 11. 1969 Praha).

Pět malých sól, pro trubku a klavír (1969, tisk Supraphon 1971).

Hudba pro harfu (1. verze 2–větá 1969, prem. 4. 3. 1970 Praha TNT, LP Panton 1970 TNT, 2. verze 3–větá, prem. 12. 2. 1971 Praha, tisk Panton 1971, LP Panton 1973).

Due per duo. Dvě ronda pro lesní roh a klavír (1970, prem. 4. 10. 1970, tisk Panton 1987, LP Panton 1974, 1988).

Miniatury II, pro dvě trubky a trombón (1972, neúplná prem. 18. 1. 1972 Praha, tisk Supraphon 1976, LP Panton 1972, pouze 2 části).

Dialogy pro flétnu a klavír (1973, prem. 26. 3. 1974 Praha TNT, tisk Panton 1986, LP Panton 1974 TNT, 1988, verze s basklarinetem jako Dramatické dialogy).

Kvintet pro žestě, pro dvě trubky, lesní roh, trombón a tubu (1973, prem. 30. 1. 1974 Praha, ČsR, LP Panton 1978).

Hudba pro violu a klavír (1976, prem. 3. 4. 1977 Praha TNT, tisk Supraphon 1979, LP Supraphon 1977 TNT, 1980, výroční cena Svazu českých skladatelů a koncertních umělců 1978).

Dramatické dialogy pro basklarinet a klavír (1977, prem. 18.3. 1977 Biberach, čs. prem. 1. 6. 1977 Praha).

Sonáta pro trubku a klavír in Do (1977, prem. 9. 3. 1978 Praha TNT, tisk Panton 1979, 21984, LP Panton 1978 TNT, 1988).

Sonáta pro varhany (1979, prem. 25. 5. 1980 Praha, Pražské jaro, ČsR, tisk Panton 1984, LP Panton 1981, CD Český rozhlas 1999).

Sonáta pro akordeon (1979, prem. 19. 3. 1981 Praha TNT, tisk Supraphon 1988, LP Panton 1981 TNT).

Tema con variazioni per trombone e pianoforte (1980, prem. 16. 3. 1982 Praha TNT, tisk Panton 1981, LP Panton 1982 TNT, 1988).

Pražské proměny. Dechový kvintet (1981, prem. 10. 2. 1982 Brno, partitura a hlasy Panton 1988).

Improvizace pro varhany (1982, prem. 19. 3. 1983 Praha TNT, LP Panton 1983 TNT, tisk Panton, ve sborníku Nuove composizioni per organo 6, 1983).

Hra klarinetu s klavírem (1982, prem. 17. 3. 1984 Praha TNT, tisk Panton 1990, 21995, LP Panton 1984 TNT, 1988).

Hra houslí s varhanami (1984, předpremiéra 5. 9. 1985 Praha, prem. 2. 2. 1987 Praha, ČsR).

Partita pro hoboj a fagot (1986, prem. 18. 1. 1989 Praha, ČsR, úprava pro flétnu a fagot 1992).

Partita piccola per violino, chitarra e fisarmonica (1987, prem. 31. 10. 1987

Trossingen, tisk Hannover: Proakordeon 1988).

Finále pro housle a akordeon (trankripce 4. věty Koncertu pro housle a orchestr 1990, prem. 31. 8. 1990 Aix–les–Bains, Francie).

Tři věty pro smyčcové kvarteto (1990, prem. 14. 11. 1997 Praha, Dny soudobé hudby, ČsR).

Rozmarná cvičení pro housle a akordeon (1991, prem. asi 1992 Výmar, česká prem. 19. 5. 1993 Praha, tisk Bochum: Augemus Musikverlag 1997).

Slzy (Pastely). Devět impresí pro klavír (1992, prem. 15. 2. 1994 Praha, CD Gramofonové závody Loděnice 1998, pouze 3 části).

Trio pro klarinet, housle a klavír (1994, prem. 15. 11. 1994 USA, česká prem. 5. 6. 1996 Brno).

Libozvučné svéhlavosti. Šestkrát pro klavír (1997, prem. 29. 9. 1998 Praha).

Pětkrát do ticha. Drobnokresby pro klavír (1999, prem. 8. 1. 2003 Praha).

 

Hudebně dramatické dílo

Ostrov Afrodity. Opera o 3 aktech na vlastní libreto podle stejnojmenné hry Alexise Parnise (1967, prem. 13. 2. 1971 Radebeul, čs. prem. 23. 5. 1971 Opava, 3. jednání na LP Supraphon 1971, medaile Landesbühnen Sachsen 1971).

 

Skladby lehčího žánru, uvedené částečně v autorově záznamníku skladeb

(vesměs nahrány a vysílány Československým rozhlasem)

Jarní polka, pro malý estrádní orchestr (1954).

Staroměstská polka, pro malý estrádní orchestr (1954).

Obkročák, pro velký estrádní orchestr (1954).

Rozmarná, pro velký estrádní orchestr (1954).

Kvapík, pro velký estrádní orchestr (1954).

Slavnostní tanec, pro klavír, též v instrumentaci pro velký estrádní orchestr (1954).

[Úpravy lidových písní, pro dětský sbor a klavír] (Idú už chlapci, Kolín, 1954).

[Úpravy lidových písní, pro zpěv a malý orchestr] (Idú už chlapci, Kolín, Haj ovenky, Pred našima je zahrádečka a další, 1954).

Allegro brillante, pro malý orchestr (1955).

Furiant, pro malý orchestr (1955).

[Úpravy dvou německých mládežnických písní], pro dětský sbor a malý orchestr (1956).

Dvě lidové písně, pro zpěv a malý orchestr (1957).

Předehra (pro Brněnský estrádní orchestr, 1958).

Letní den, pro symfonický orchestr (1968).

Taneční motiv, pro symfonický orchestr (1968).

Jazz–essay, pro jazzový orchestr (1968).

Rozmarné scherzo / Intermezzo, pro symfonický orchestr a cembalo (1972).

 

Vyspělejší rané a studijní skladby, neuvedené v autorově záznamníku skladeb

Večerní píseň, pro zpěv a klavír (1944).

Dětský pochod, pro klavír (1944).

Nokturno pro klavír (1944).

Lístek do památníku, pro klavír (1944).

Moderní myšlenka, pro klavír (1944).

Nokturno, pro housle a klavír (1944).

Nad splavem, pro housle a klavír (1945).

Žert, pro klavír (1945).

Opuštěnost. Lístek do památníku pro klavír (1945).

Balada o snu. Melodram pro recitaci a klavír na slova Jiřího Wolkera (1945).

17.11., pro klavír (1945).

Žert [č. 2], pro klavír (1945).

Smrt Patriciova, pro klavír (1945).

Praeludium pro klavír (1946).

Menuet a Scherzo pro klavír (1946).

Velikonoce. Suita pro klavír (1946).

Tříhlasé preludium pro klavír (1946).

Dvouhlasé preludium alla Bach, pro klavír (1946).

Tříhlasá fuga pro klavír (1947).

Čtyřhlasá fuga pro klavír (1947).

Dvojitá tříhlasá fuga pro klavír (1947).

Sonáta pro varhany (1947).

Na Vrchmezí. Tři písně pro soprán a klavír, třetí píseň též s violoncellem, slova Jindřich Štemberka (1947).

Téma s variacemi pro klavír (1947).

Tři klavírní skizzy (1948).

Suita ve starém slohu pro klavír (1948).

Variace pro violu a klavír (1948, nedokončeno).

Madrigal smrti, pro zpěv a klavír, slova Francisco Asis de Icaza (1948).

Fantasie pro klavír (1949).

Sonatina pro klavír (1949).

Tance pro klavír (1949).

Preludium (1949, 1. část ze zamýšlené Taneční suity).

Interludium pro klavír (1949).

Dvě klavírní skladby (1949).

Dvě skladby pro violoncello a klavír (1949).

Taneční studie pro klavír (1949).

Variace pro violu a klavír [č. 2] (1949).

Listopadové variace pro klavír (1950).

Šest lidových písní, úprava pro dětský sbor a instrumentální soubor (1950).

Píseň o velikém přátelství, pro dětský sbor a smyčcový orchestr, slova Vladimír Sýkora (1951).

Pastorale, pro smíšený sbor a instrumentální soubor (1951).

Dechový kvintet (1951).

Divertimento pro dechové kvinteto (1952).

Píseň o Janu Švermovi (1952).

Symfonietta (skizza dvou vět, 1952).

Vítězství. Předehra pro orchestr (1952).

Skladby, oceněné v soutěžích Ústředního domu armády.

Úpravy přibližně 50 lidových tanců pro Hudební a atristickou ústřednu.

 

Dílo literární

 

Historie, současnost a perspektivy hudební fakulty AMU v Praze (Živá hudba, Praha 1976, s. 5–19).

Literatura

I. Lexika

Matějček: Tschechische Komponisten von Heute (Praha 1956, s.  229).

Gardavský Čeněk a kolektiv: Skladatelé dneška (Praha 1961, s. 58–59, anglická verze 1965, s. 106–107, francouzská verze 1966, s. 110–111).

ČSHS I, s. 276, Bohumír Štědroň.

Burjanek, Josef, Zapletal, Petar a kolektiv: Svaz českých skladatelů a koncertních umělců (Praha 1975, s. 79–81).

New Grove1, sv. 5 (1980), s. 764–5, Oldřich Pukl.

Stárek, Zdeněk. Slovník českých sbormistrů. Část I. (Praha: 1982, s. 104).

MEH, s. 160–1.

ČSS, s. 63–64, Nina Všetečková.

Dizionario enciclopedico universale delle musice e dei musicisti diretto de Alberto Basso. le biografie, díl 2. (Torino, UTET, 1988, s. 598, autor neuveden).

Kdo je kdo 91/92, díl 1 (Praha 1991, s. 172).

Tomeš, Josef – Léblová, Alena: Československý biografický slovník (Praha 1992, s. 125).

Tomeš Josef a kolektiv: Český biografický slovník XX. století (Praha–Litomyšl 1999).

Slonimsky, Nicolas: Baker´s Biographical Dictionary of Musicians (New York,

81992, s. 469).

Kdo je kdo v České republice 94/95 (Praha 1994, s. 111).

International Who´s Who in Music and Musician´s Directory (Cambridge 141994, s. 265).

Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích, díl 1. (Nakladatelský dům OP Praha 1996, s. 619).

SČHK 1997, s. 890.

The New Grove Dictionary of Opera, díl 1. (1997, s. 1288–9, Oldřich Pukl).

International Who´s Who in Music and Musician´s Directory (Cambridge 161998, s. 148).

Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích, díl 2. (Encyklopdie Diderot Praha 1999, s. 317).

HSPK 1999, s. 114.

International Who´s Who in Classical Music (London, New York 192003, s. 211).

Biografický slovník českých zemí, sešit 14, (Praha 2011, s. 463, Mojmír Sobotka).

 

II. Samostatné publikace a pasáže v knižních publikacích

Jiránek, Jaroslav, Karásek, Bohumil: Tradice a současnost v české hudbě (Praha 1964, s. 148).

Smolka, Jaroslav: Jiří Dvořáček (letáková monografie, Praha, Hudební informační středisko, 1970, německá, anglická a ruská verze po 6 s.).

J.S. [Smolka, Jaroslav]: Jiří Dvořáček (letáková monografie, Praha, Svaz českých skladatelů a koncertních umělců, 1973, 4 s.).

V.Š.: Jiří Dvořáček (letáková monografie, Praha, Hudební informační středisko, 1973, souběžné české, ruské, německé a anglické znění, [16] s.).

Zenkl, Luděk: Jiří Dvořáček – skladatel a pedagog (in: Sborník Pedagogické fakulty v Ostravě, řada D, Ostrava  1988, s. 130–145).

Havlík, Jaromír: Česká symfonie (Praha 1989, s. 185, 274, 345).

Zenkl, Luděk: Hudební skladatel Jiří Dvořáček (Ostrava 1998, 170 s.).

 

III. Články a rozhovory v periodikách

Nollová, Věra, Kuna, Milan: Z nové sborové tvorby Jiřího Dvořáčka (Lidová tvořivost 9, 1958, č. 5, s. 104–105).

Pospíšil, Vilém: Dvořáčkova operní prvotina (Hudební rozhledy 24, 1971, č. 4, s. 166–167).

Kuna, Milan: U Jiřího Dvořáčka (Hudební rozhledy 24, 1971, č. 4, s. 177–179).

Zenkl, Luděk: Československá preniéra Dvořáčkovy opery (Hudební rozhledy 24, 1971, č. 7, s. 320–321).

Zenkl, Luděk: O hudební řeči Jiřího Dvořáčka (Hudební rozhledy 28, 1975, s. 403–406).

Zenkl, Luděk: Causa Jiří Dvořáček (Opus musicum 10, 1978, č. 9, s. 276–277).

Zenkl, Luděk: Neobyčejná kantáta Jiřího Dvořáčka (Žiji a zpívám, Hudební rozhledy 33, 1980, č. 3, s. 122–4).

Bek, Josef: 40 let tvorby současných českých skladatelů (Opus musicum 27, 1985, č. 6, s. 161–171).

Zenkl, Luděk: Pověz mi živote... (Opus musicum 20, 1988, č. 4, s. 122–5 ).

Zenkl, Luděk: Nová symfonie Jiřího Dvořáčka (Hudební rozhledy 40, 1987, č. 2, s. 92–95).

Vičar, Jiří: Věřím v kvalitu lidského ducha (Hudební rozhledy 41, 1988, č. 11, s. 241–6).

Bromová, Zora: Bohatství hudby (rozhovor, Kulturní práce 1989, č. 16, s. 5).

Zenkl, Luděk: Sborový cyklus Otázky Jiřího Dvořáčka (in: Muzikologické studie, Ostrava 1993, č. 2, s. 71–82).

Debef, Pavel: Trombon ve skladbách Jiřího Dvořáčka (Bakalářská práce, Hudební fakulta JAMU, Brno 2007).

Frydrych, Karol: Evžen Zámečník – profil skladatele (Rigorózní práce, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita, Brno 2011, zvl. s. 74–76).

 

IV. Soupis recenzí v Hudebních rozhledech 1948–83, zpracovaný v hudebním odboru Divadelního ústavu

první je číslo ročníku, druhé rok vydání, třetí číslo stránky, na níž recenze začíná, záznam další recenze je oddělen lomítkem, u prvých pěti ročníků je před číslem stránky uvedeno číslo sešitu, TNT označuje recenzi z Týdne nové tvorby

 

Bdíme, Šťastné vydýchnutí (z cyklu mužské sbory) 10–1957, 227 TNT.

Dialog pro flétnu a klavír 27–1974, 197 TNT.

Dubnové skici pro klavír 9–1956, 950.

Due per duo, pro 2 lesní rohy a klavír 26–1973, 212–13.

Dva dialogy pro basklarinet a klavír (Dramatické dialogy) 30–1977, 367 / 32–1979, 2.

Evrgrýn, pro mužský sbor 29–1976, 199 TNT / 30–1977, 12.

Ex post, pro orchestr 17–1964, 237 TNT / 27–1974, 115 / 320.

Hudba pro harfu 23–1970, 247 TNT / 25–1972, 10 / 32–1979, 2.

Hudba pro violu a klavír 30–1977, 253–54 TNT / 32–1979, 2.

Improvizace pro varhany 36–1983, 247 TNT

Invence pro trombon a klavír 15–1962, 825.

Jitřní monology 28–1975, 533 / 31–1978, 209.

Koncertantní suita pro orchestr 16–1963, 287 / 26–1973, 546 / 36–1983, 309.

Kvintet pro žestě 27–1974, 103 / 30–1977, 534.

Meditace pro klarinet a bicí 18–1965, 239 TNT.

Mobilizace. Cyklus mužských sborů 19–1966, 270 / 24–1971, 202 / 27/1974, 230 / 505.

Nové jaro. Cyklus ženskýh sborů 16–1963, 997 TNT / 19–1966, 229.

Ostrov Afrodity, opera 24–1971, 166–167 / 24–1971, 320.

Otázky. Tři smíšené sbory 24–1971, 101 / 31–1978, 309.

Pražské proměny, pro dechové kvinteto 36–1983, 534.

Prstýnek z trávy, cyklus písní 27–1974, 18.

Quattro episodi (Sinfonietta) 24–1971, 244 / 26–1973, 207.

Recitativ a rondo, pro lesní roh a klavír 22–1969, 736.

Sonata capriciosa,pro housle a klavír 10–1957, 389 / 1025.

Sonata in D, pro trubku a klavír 31–1978, 198 TNT.

Sonáta pro akordeon 34–1981, 242 TNT.

Sonáta pro varhany 33–1980, 318 / 34–1981, 205 / 35–1982, 10 / 36–1983, 375.

Sonatina di bravura, pro klavír 14–1961, 484 / 834.

Symfonická suita 11–1958, 894.

Symfonie [č. 1]6–1954, 940–41.

Také mnou žije Amerika 32–1979, 2 / 33–1980, 238.

Tři etudy pro klavír 13–1960, 210 / 863.

Zpěvy in C 14–1961, 120 TNT.

Z deníku vězně (Deník z vězení) 15–1962, 239–40 TNT / 16–1963, 58–60.

Zpěv rodné zemi, pro smíšený sbor 22–1970, 100 / 27–1974, 18 / 255.

Žiji a zpívám. Kantata 32–1979, 2 TNT / 33–1980, 122–124.

 

V. Internetové stránky

http://www.musica.cz/skladatele/dvoracek–jiri.html.

http://old.musicbase.cz/index.php?page=detail_autora&mod=zobraz&ID=177

Archivalie

Národní muzeum – České muzeum hudby (umělecká pozůstalost), vdova (osobní pozůstalost).

 

Mojmír Sobotka

Datum poslední změny: 27.1.2015