Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Herclík, FrantišekTisk


Charakteristika: Houslař

Datum narození/zahájení aktivity:8.3.1866
Datum úmrtí/ukončení aktivity:13.9.1948
Text
Literatura

Herclík, František, houslař, narozen 8. 3. 1866, Sedlec u Nových Benátek, zemřel 13. 9. 1948, Mladá Boleslav.
 
Otec houslařů Ladislava a Josefa Bohumila. Pocházel z početné rodiny. Měl sedm sourozenců – dva bratry a pět sester. Jeho otec, který měl rád hudbu, ho nechal učit hře na housle u svého švagra Dvořáka, který byl kapelníkem v nedalekém Zdětíně u Mladé Boleslavi. Tam se naučil hrát také na violu. Později ho otec poslal ke kapelníkovi Součkovi do Benátek nad Jizerou, kde se ještě naučil hrát na flétnu. Ve čtrnácti letech se stal členem Součkovy muzikantské bandy. To mu však nestačilo, brzy začal hrát ještě s Beránkovou kapelou z Mečeříže a s Benešovou kapelou z Chotětova. V té době se učil u svého otce kolářskému řemeslu. Otec však v roce 1881 zemřel a dílnu převzal nejstarší syn Josef. František Herclík se pak učil řemeslu u koláře Procházky z Kochánku a učení dokončil u Hlaváčka v Benátkách nad Jizerou. Hudba ho však stále lákala. Nechal se proto odvést k 10. pěšímu mladoboleslavskému pluku, kde nastoupil jako elév u vojenské hudby, kde si odsloužil plných dvanáct let a tři měsíce. Prošel posádkami v Linci, Terstu, Meranu, Corině, Udině a dalších. Získal hudební zkušenosti a seznámil se s mnohými muzikanty. V Itálii často ve volných chvílích navštěvoval dílny mistrů houslařů, proto již tehdy se jako hudebník zajímal především o smyčcové nástroje. Chodíval tam rád a pozorně sledoval práci a výrobní postupy. Zajímala ho stavba nástrojů a snažil se proniknout do způsobu práce italských houslařů. Když byl z vojny propuštěn, vrátil se do Benátek nad Jizerou jako kolářský tovaryš k mistru Hlaváčkovi, s jehož dcerou se v roce 1894 oženil. Kolářství ovládal dobře – přispívalo k živobytí stejně jako hudba. Nejenže hrál o muzikách, ale vyučoval i děti hře na všechny smyčcové nástroje. Brzy poznal, že kolářská práce ho zmáhá. Když pak vyrobil první housle a měl s nimi úspěch, rozhodl stát se houslařem. K získání dalších zkušeností využil první příležitosti, která se naskytla, když v roce 1895 byla v Praze otevřena Národopisná výstava českoslovanská. Tam si mohl prohlédnout vystavené nástroje z Dvořákovy sbírky a zakoupit německou odbornou literaturu. Začal se shánět po starých nástrojích, jež kupoval i opravoval. Rozebíral je, měřil sílu dřeva a zkoumal laky. Stavěl desky podle vlastních výpočtů. Učil se míchat lak, který dělal podle vlastností dřeva – někdy pružnější, jindy tvrdší. Vyrobil si sám dokonalou sadu houslařského nářadí a pomůcek. Začal zanedbávat kolářské řemeslo i hospodářství. Pracoval od rána do noci, neúspěchy se nedal odradit. Zpočátku měl jen malý příjem, ale jeho dobrá pověst se šířila. Nemohl však své výrobky uvádět na trh, neměl známosti a hlavně – neměl houslařský výuční list. O jeho housle měl zájem soudní úředník Karel Privc, který je doporučil pražskému nakladateli F. A. Urbánkovi k vystavení. Ten si nechal nástroje přezkoušet u významného houslisty profesora Ferdinanda Lachnera, který se o nich pochvalně vyjádřil. Vystavení Herclíkových houslí však zapříčinilo značný odpor pražských houslařů. Urbánek je přesto ponechal ve výloze, kde je uviděl hrabě Kolowrat a koupil si je. Zpráva o prodeji se rychle rozšířila. To byla pro Františka Herclíka ta nejlepší reklama. Krátce na to se dostavil další úspěch, když v roce 1902 získal v Praze na dělnické výstavě druhou cenu a rok na to na výstavě v Pardubicích a Hořicích zlatou medaili. Úspěchy zde byly, ale oprávnění k provozování houslařské činnosti nikoliv. Herclíkovi chtěl pomoci rada Bayer a vypracoval žádost, kterou i s doporučeními předložil obchodní a živnostenské komoře v Liberci. Přišla však zamítavá odpověď s poznámkou, že žadatel nemá výuční list. V této kritické době se Františka Herclíka ujal hrabě Alexander Thurn-Taxis, který měl sídlo na zámečku v Loučeni, kde měl svoji kapelu a velkou sbírku hudebních nástrojů. Thurn-Taxis přivedl k Herclíkovi českého houslistu Emanuela Ondříčka, který zrovna koncertoval v Benátkách nad Jizerou a ten po shlédnutí a vyzkoušení Herclíkových houslí dal písemné dobrozdání o kvalitním výrobku. Uplynuly ještě čtyři roky než František Herclík došel cíle. V roce 1907 přijel do Prahy císař František Josef. Herclík využil této příležitosti, nechal si od tajemníka rady Bayera vypracovat novou žádost podepřenou doklady o udělení již šesti zlatých medailí a předložil ji na pražském hradě. Půl roku trvalo šetření, až konečně 16. srpna 1907 bylo Františku Herclíkovi uděleno místodržitelské dispens číslo 243350 k provozování houslařské živnosti. Herclík oznámil veřejnosti otevření houslařské dílny ve Starých Benátkách a pokračoval v práci. Brzy však zjistil, že zákazníci mají k němu daleko, neboť dráha je od Benátek značně vzdálená, a tak se rozhodl přestěhovat do Mladé Boleslavi, kde si v roce 1912 otevřel dílnu v ulici Na Ptáku č. 130. Později zakoupil nynější dům ve Vodkově ulici, kde působil až do své smrti. Zemřel ve věku 82 let.
Literatura
 
Jalovec, Karel: Čeští houslaři (Praha 1959, s. 55).
Pilař, Vladimír – Šrámek, František: Umění houslařů (Praha 1986, s. 107).
Kurfürst, Pavel: Organologie, propedeutika, exemplifikace (Hradec Králové 1998, s. 327–328).
 
Pavel Kurfürst
 
Datum poslední změny: 17.11.2002