Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Divadlo hudby (Praha)Tisk

(Gramotón; Divadlo hudby - Lyra Pragensis)

Charakteristika: Instituce uvádějící popularizační pořady pomocí reprodukční techniky

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1949
Text
Literatura

Divadlo hudby (Praha) (Gramotón, Divadlo hudby – Lyra Pragensis), instituce uvádějící popularizační pořady pomocí reprodukční techniky, 1949, Praha.
 
Pražské Divadlo hudby zahájilo činnost v říjnu 1949 (tehdy se jmenovalo Gramotón). Založil jej generální ředitel Gramofonových závodů Josef Háša v suterénních prostorách budovy ČTK v Opletalově ulici (kapacita sálu asi 130 míst), aby vznikla scéna, která spojí reprodukci hudby i její živé provádění, popularizační výklad, taneční, herecký a recitační projev, promítání diapozitivů a film. Z obdobných východisek vzešla i Laterna magika, která zdůraznila uměleckou stránku této originální jevištní synkreze, na rozdíl od především popularizačních pořadů Divadla hudby. Propojení divadla s Gramofonovými závody umožnilo vybudování rozsáhlé diskotéky (33. 000 gramofonových desek v roce 1958) a archivu. Mnoho úvodních textů vyšlo v edici Divadla hudby, kterou řídil umělecký ředitel Gramofonových závodů (později Státního hudebního vydavatelství a Supraphonu) a v letech 1949–53 první vedoucí Divadla hudby Jaroslav Šeda. Divadlo dále vedli: Karel Boušek (1954–55), Ladislav Rejman (1956–57), Jiří Šrámek (1957–71), Vladimír Cabalka (1971–76), Otakar Roubínek (1977), Jiří Brušák (1977–78), Iraida Petřinová (1978–82). V roce 1983 došlo ke spojení divadla s Lyrou Pragensis. Vedoucím této instituce a zároveň posledním vedoucím Divadla hudby se stal Milan Friedl (1983–91). (Neznamená to ale, že by pražské prostředí zůstalo bez pořadů tohoto typu. Viz Divadlo hudby v Klubu Amfora.)
 
V počátcích Divadlo hudby hrálo 2–4krát denně, jednotlivé dny byly zpravidla vyhrazeny určitému repertoárovému okruhu: v pondělí byly uváděny nové skladby či nahrávky, úterky patřily opeře, středy komorní a symfonické hudbě, ve čtvrtek bylo divadlo vyhrazeno Mirko Očadlíkovi, který přednášel pro vysokoškolské studenty hudebních oborů. Velký divácký ohlas vyplýval ze zájmu o gramofonovou desku, ze samotné kvality pořadů a  v neposlední řadě z faktu, že zde byla hrána hudba z oficiálních míst zavrhovaná (Petruška Igora Stravinského, Vojcek Albana Berga, jazz atp.). Dramaturgie divadla nemusela čelit komerčním tlakům, mohly tak zaznít interpretačně náročné i méně známé skladby. Divadlo uvedlo několik cyklů (Souborné provedení díla Bedřicha Smetany, Dějiny symfonie, Nástroje orchestru, kapitoly z dějin programní hudby, Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, Cyklus k 200. výročí úmrtí J. S. Bacha, Beethovenovy symfonie, Světové opery, Rok české hudby atp.), zvlášť výrazně se věnovalo poezii a mluvenému slovu vůbec. Pořady tohoto druhu lze rozdělit na nedělní literárně-hudební matiné a literárně-hudební pásma (divácky velmi atraktivní). K pražskému Divadlu hudby patřil i Výstavní sál (projekty s hudební tématikou) a Kulturní služba. Bylo jistě dobrým obchodním tahem, že Gramofonové závody zřídily v blízkosti Divadla hudby svoji značkovou prodejnu.
 
Pořady Divadla hudby byly díky Kulturní službě provozovány na nejrůznějších místech po celém Československu (školy, dětské domovy, ozdravovny atp.), samozřejmě bez možnosti využít nejmodernější zvukotechniku. Gramofonové závody podpořily vznik Divadla hudby v Bratislavě (vedoucí Jindřiška Felixová) a v Ostravě (vedoucí Leo Jehne) v roce 1951, později v Liberci (1956), Pardubicích, Plzni. V Kroměříži vzniklo Divadlo hudby v roce 1978 ve spolupráci s Fonoklubem. V Olomouci bylo divadlo zřízeno již v roce 1949 při Filozofické fakultě Univerzity Palackého, ale jako samostatná scéna existuje od roku 1968 (vedoucí Rudolf Pogoda). Od osmdesátých let se orientuje také na uvádění sólových koncertů, činoherních představení, cestopisných pořadů atp. Sídlí v Muzeu umění, disponuje vlastními výstavními prostory. V Brně se od roku 1962 konaly pořady typu Divadla hudby při hudebně historickém oddělení Moravského muzea (pořádaly se zde i komorní koncerty). V roce 1970 se ujal název Malé divadlo hudby a poezie, později bylo přejmenováno na Malé divadlo hudby, které funguje při Knihovně Jiřího Mahena.
Literatura
I. Lexika
Barvík, Miroslav – Malát, Jan – Tauš, Karel: Stručný hudební slovník (Praha 1960).
ČSHS.
MEH.
SČHK.
 
II. Ostatní
Martynov, Ivan: Sovětský hudební vědec o pražském Divadle hudby (Hudební rozhledy 5, 1952, č. 8, s. 29).
Šeda, Jaroslav: Divadlo hudby k výročí Wolfganga Amadea Mozarta (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 3, s. 126).
Aškenazy, Ludvík: Karel Boušek, Jaroslav Šeda: 10 let myšlenky Divadla hudby (Praha 1958).
Gel, František: Pražské Divadlo hudby (Kulturní tvorba 1, 1963, č. 26).
Heřman, Zdeněk: Malé divadlo hudby (Praha 1964).
Pilka, Jiří: Divadlo hudby (Praha 1964).
40 let Divadla hudby (Praha 1989).
Kopecký, Jiří: Jaroslav Šeda a hudební život poválečného Československa (Olomouc 2002, diplomová práce FF UP).
 
Jiří Kopecký
Datum poslední změny: 28.3.2006