Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

České nonetoTisk


Charakteristika: komorní soubor

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1924
Text

České noneto, komorní soubor, založen 1924, Praha.

 

Komorní soubor se specifickým nástrojovým obsazením vznikl v roce 1924 z posluchačů Pražské konzervatoře z iniciativy houslisty Emila Leichnera. Další členové byli Václav Kamilov Kolenatý (viola), Čeněk Šedlbauer (violoncello), Ludvík Rautenkranz (kontrabas), Václav Vosecký (flétna), Antonín Stoupa (hoboj), Jaroslav Brychta (klarinet), Václav Netušil (fagot),Emanuel Kaucký (lesní roh). První koncert se konal 17. ledna 1924 v Národním domě na Žižkově (Ludwig van Beethoven, Josef Bohuslav Foerster, Louis Spohr). Téhož roku dostali všichni členové pozvání na litevskou konzervatoř v Klaipeda, kde se stali zakladateli hudebního života a vychovali první generaci litevských pedagogů. Pořádali koncerty, založili žákovský orchestr, sami aktivně koncertovali sólově i v komorním obsazení a intenzivně propagovali českou hudbu. Do Československa se vrátili pouze tři (1928) a souboru hrozil zánik. Ostatní členové přijali zahraniční angažmá. V letech 1928–31 docházelo k častému střídání členů. V roce 1931 získal Emil Leichner do souboru nové členy, pedagogy Pražské konzervatoře: Oldřich Šorejs, Rudolf Černý, Adolf Kubát, Artur Holas, Jan Fürst, Vilém Kostečka. První koncert v novém složení se konal 14. prosince 1931 v Liberci. Soubor provedl koncerty v Rakousku, Litvě, Lotyšsku a Estonsku (1932). Ve stejném roce vystoupil ve Smetanově síni na koncertu pořádaném Spolkem pro moderní hudbu. Všechny skladby byly uvedeny v premiéře (Josef Bohuslav Foerster, Alois Hába, Jeronimas Kačinskas, Josip Mandič, Miroslav Ponc). Následovala úspěšná koncertní turné do Itálie ve složení Emil Leichner, Vilém Kostečka, František Smetana, Jaroslav Blažek, Oldřich Šorejs, Rudolf Černý, Adolf Kubát, Artur Holas, Jan Fürst, Antonín Hotový aEmanuel Kaucký (1933, 1934). Z existenčních důvodů opustili soubor pedagogové Pražské konzervatoře (1936) a na jejich místa přišli zejména členové Československého rozhlasu (Jaroslav Blažek, František Hertl, Karel Hanžl, Antonín Hotový). Na Festivalech Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Paříži (1937) a Londýně (1938) sklidilo České noneto velký úspěch. Během druhé světové války provedlo premiéry 42 skladeb. Tři čtvrtiny z nich byly věnovány přímo souboru. Soubor koncertoval ve větších městech i na venkově a mnohokrát vystoupil v rozhlasu.

První koncert po válce se uskutečnil v Chrudimi 6. července 1945 (České tance Bedřicha Smetany v úpravě Františka Hertla). Soubor vystoupil také na prvním ročníku Pražského jara. Uskutečnil zájezdy do Rakouska, Švýcarska, Francie, Anglie, Polska, Maďarska a Itálie. V letech 1946–51 premiéroval 27 skladeb. V roce 1949 odešel František Hertl (umělecký vedoucí a kontrabasista) a Karel Hanžl (flétnista). Na jejich místa nastoupili Miroslav Novotný a Hynek Kašlík. České noneto bylo přiřazeno k Ministerstvu informací (1950) a poté k České filharmonii (19. ledna 1951). V padesátých letech přišli do souboru Josef Šimandl, Rudolf Lojda, Oldřich Uher, Václav Žilka, Jaroslav Řezáč, Václav Vodička a Arnošt Charvát. Noneto uskutečnilo turné ve většině evropských států, v Jižní Africe (1957) a Latinské Americe (1961). V šedesátých a sedmdesátých letech nastoupili do souboru Bohdan Warchal, Lubomír Malý, František Hertl, Jiří Válek, Karel Lang, Libor Hlaváček, Milan Vítek a Václav Snítil. Mezi lety 1963 a 1989 změnilo těleso složení šestnáctkrát. Ve Spojených státech amerických koncertovalo poprvé v roce 1976 a v Japonsku v roce 1984.

Od 1. ledna 1990 do června 1994 spadal soubor pod státní agenturu ARDO. V roce 1995 vzniklo občanské sdružení Spolek přátel Českého noneta a soubor začal pořádat vlastní koncertní cyklus Hudba mezi obrazy (Galerie Lichtenštejnského paláce na Malé straně, od 1995/96). Hlavním záměrem cyklu bylo spojení hudby a výtvarného umění. V roce 2002 uskutečnilo noneto po 26 letech turné po Spojených státech amerických. Natáčelo v rozhlasových pořadech Performance Today a Saint Paul Sunday. Další téměř dvouměsíční turné ve Spojených státech amerických se konalo v roce 2004.

Soubor působí ve složení housle, viola, violoncello, kontrabas a dechové kvinteto. Repertoár se skládá ze skladeb pro kompletní obsazení, pro jednotlivé dechové nástroje s doprovodem nástrojů smyčcových a skladeb rozšířených o nástroje další (harfa, klavír, cembalo a další). Komorní soubor spolupracuje s mnoha významnými instrumentalisty a pěvci. Systematicky propaguje soudobou hudbu a uvedl stovky skladeb v premiérách. Skladby věnovali souboru čeští (Josef Bohuslav Foerster, Alois Hába, Bohuslav Martinů, Jan Hanuš, Václav Dobiáš. Svatopluk Havelka a další) i zahraniční autoři (Sergej Prokofjev, Witold Lutosławski, Robert Ward, Geraldina Muchová, Jacqueline Fontaine a další). Soubor se podílí na výchově mladých instrumentalistů v komorní hudbě (realizace koncertů s rozšířeným obsazením). Po více než devadesáti letech existence dnes patří k nejstarším komorním souborům na světě. 


Diskografie

Diskografie (výběr):

 

Janáček: Moravská lidová poezie v písních (Esta 1939) – Marta Krásová, alt;

Pri dunaji šaty perú, Išiel Macek do Malaciek (Esta 1939) – Marta Krásová, alt;

Zich: Nonet f moll (Supraphon 1952);

Dobiáš: O rodné zemi. Nonet (Supraphon 1954);

Jaroch: Dětská suita (Supraphon 1956);

Řídký: Nonet č. 1 (Supraphon 1957);

Hába: Nonet č. 3 (Supraphon 1958);

Novák: Balletti pro nonet (Supraphon 1959);

Burian: Dětské písně (Supraphon 1960);

Portrét Václava Dobiáše (Supraphon 1961);

Folprecht: Concertino pro devět sólových nástrojů; Martinů: Nonet č. 2 pro housle, violu, violoncello, kontrabas, flétnu, klarinet, hoboj, fagot a lesní roh (Supraphon 1961);

Hába: Fantazie pro nonet v dvanáctitónové soustavě č. 1 (Supraphon 1964);

Nové české a slovenské skladby (Supraphon 1965);

Šrom: Vynajítka. Pohádky pro noneto (Supraphon 1965);

Novák: Passer Catulli (Supraphon 1965) – Richard Novák, bas;

Učební pomůcky pro mateřské školy (Supraphon 1969);

Nejedlý: Concertino pro nonet (Panton 1971);

Selection Of Works By Václav Kučera (Supraphon 1971);

Komorní díla Bohuslava Martinů (Panton 1972);

Řídký: Nonet č. 1; Bořkovec: Nonet (Panton 1972);

PF 1972 (Panton 1972);

Krejčí: Divertimento (Panton 1972);

Týden nové tvorby 1972 (Supraphon 1972);

Ceremuga: II. dechový kvintet (Panton 1973);

Portrét skladatele Pavla Bořkovce (Supraphon 1973);

Portrét skladatele Aloise Háby (Supraphon 1973);

Burian: Dětské písně pro jeden hlas a noneto; Burian: Nonetto in D (Panton 1974);

České noneto (Supraphon 1974);

Týden nové tvorby 1975 (Supraphon 1975);

Boháč: Zní loutna má (Supraphon 1977);

Týden nové tvorby 1977 (Supraphon 1977);

Bartoš: Nonet č. 2 (Supraphon 1978);

Krejčí: Nonet-Divertimento; Hába: Nonet č. 4; Tausiger: Hukvalský nonet; Havelka: Nonet (Supraphon 1979);

Slimáček, Kubička, Teml, Tichý (Panton 1979);

23. týden nové tvorby 1979 (Panton 1979);

Umělecký portrét Karla Reinera (Panton 1981);

Týden nové tvorby 1982 (Supraphon 1982);

Umělecký portrét Jiřího Dvořáčka (Panton 1982);

České noneto, komorní soubor ČF (Panton 1983);

Hudba bojující V – Zápas s fašismem (Supraphon 1985);

Vítání občánků – Hudba k promocím; Hudba ke společenským událostem (Supraphon 1986);

Poslechové skladby pro hudební výchovu ve 4. ročníku ZŠ (Supraphon 1987);

Händel: Koncerty pro harfu a orchestr (Supraphon 1987) – Libuše Váchalová, harfa;

Trojan: Nonetto favoloso (Supraphon 1987);

Schubert: Oktet pro 2 housle, violu, violoncello, kontrabas, klarinet, lesní roh, fagot F dur (Supraphon 1988);

Hlobil: Nonetto, op. 27; Feld: Nonetto. Komorní suita pro 9 nástrojů; Pauer: II. nonetto (Panton 1990);

Centenary (Supraphon 1993);

Spohr: Nonet F dur; Berwald: Grand septet B dur (Supraphon 1993; Nippon Columbia 1996);

Rejcha: Oktet; Vranický: Kvintet g moll (Bonton 1994);

Brahms, Dvořák: Serenády (Panton 1994);

Nonety (Supraphon 1995);

Roussel: Le Marchand de sable, Impromptu for harp, Sérénade, Duo-Divertimento, Trio (Praga digitals 1995) – Kateřina Englichová, harfa, Danielů Wiesner, klavír;

Schubert: Eine kleine Trauermusik, Octet in F (Praga digitals 1995);

Martinů: Kvartety H139 a H315, Mazurka-Nokturno, Nonet č. 2 (Praga digitals 1996);

Mozart: Divertimento č. 11, Kvartet s hobojem, Adagio C dur, Kvintet s lesním rohem (Praga digitals 1998);

Dvořák: Oktet-Serenáda, Slovanské tance op. 72, č. 2, 3, 8, Serenáda d moll (Praga digitals 1999) – Ivan Klánský, klavír;

Brahms: Hornové trio Es dur, Serenáda D dur (Praga digitals 2000) – Ivan Klánský, klavír;

Schmitt: Lied et scherzo, Suite en rocaille, Á tour d´Anches, Chants Alizés (Praga digitals 2001) – Daniel Wiesner, klavír; Petr Duda, lesní roh; Kateřina Englichová, harfa;

Spohr: Nonet in F, Oktet in E (Praga digitals 2001) – Bohuslav Matoušek, housle; Petr Duda, lesní roh; Vladimír Kroupa, viola;

Beethoven: Kvintet Es dur, Septet Es dur (Praga digitals 2003) – Ivan Klánský, klavír;

Prokofjev: Humoreska scherzo, Klasická symfonie, Předehra na hebrejské téma, Kvintet g moll, Romeo a Julie (Praga digitals 2005);

Hummel: Téma a variace pro hoboj a smyčce, Septet d moll, Fagotový koncert F dur (Praga digitals 2010) – Ivan Klánský, klavír;

Rejcha: Oktet Es dur, Variace pro fagot a smyčcové kvarteto, Velký kvintet E dur (Praga digitals 2010).

Literatura

I. Lexika

Kozák, Jan (ed.): Českoslovenští koncertní umělciakomorní soubory (Praha 1964).

ČSHS.

MEH.

 

II. Ostatní

Kavalová, Lenka: České noneto (Praha 2001) – diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

 

www.nonet.cz

Archivalie

Archiválie jsou v držení Spolku přátel Českého noneta. Jednatelem je Pavel Langpaul.

Programy.

Kritiky.

Korespondence.

Fotografie.

 

Radek Poláček

Datum poslední změny: 30.7.2015