Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Divadlo Na Fidlovačce

Tisk

(Tylovo divadlo v Nuslích; Divadlo pod Vyšehradem; Hudební divadlo v Nuslích)

Charakteristika: divadlo

Datum narození/zahájení aktivity:5.11.1921
Text
Literatura

Divadlo Na Fidlovačce (Tylovo divadlo; Tyláček; Divadlo pod Vyšehradem; Hudební divadlo v Nuslích), divadlo, zahájení činnosti 5. 11. 1921, Praha.

 

Divadlo vzniklo na základě soukromé investice divadelníka, herce a režiséra divadla Uranie Stanislava Langera, který dal v roce 1921 na vlastní náklady postavit jeho budovu s kapacitou 800 míst pod názvem Tylovo divadlo. Soubor sestavil Langer z pražských i mimopražských herců (Marie Procházková-Malá, Anna Machová, Vladimír Gamza i sám Langer). Z provozních důvodů se repertoár i přes snahu o vyšší úroveň dramaturgie brzy posunul více k činohře a posléze operetě. Součástí ale zůstaly Tylovy hry a také klasičtí i soudobí zahraniční autoři (Shakespeare, Moliére, Goethe, Ibsen, Strindberg). V letech 1925–33 se tu vystřídala řada divadelních podnikatelů a jejich souborů. Situace se změnila po příchodu herce Jaroslava Sedláčka, který si divadlo pronajal na sezónu 1933/34. Ten vytvořil i stálý taneční a pěvecký sbor a orchestr. Na místo kapelníka nastoupil Alois Macák. Prvním úspěchem se stala folkloristická opereta Vladislav Antonín Viplera Na Svatém kopečku (1933), na niž navázala opereta Jardy Jankovce Na svatou Annu (1934). Obě byly natolik úspěšné, že Sedláček mohl přejít na seriálový provoz. Výjimečný úspěch zaznamenala opereta Járy Beneše Na tý louce zelený (1935). V roce 1937 Sedláček divadlo zakoupil a provedl rozsáhlou rekonstrukci. Jaroslav Sedláček se zaměřil téměř výhradně na původní českou operetu. Spolupracoval s autory Jardou Jankovcem (Lojzička, 1934; Brandejští dragouni, 1938; Láska její výsosti, 1939), Josefem Stelibským (Byli jsme a budem, 1937; Ostrov milování, 1942) a Járou Benešem (Ztracená varta, 1936; Za naší salaší, 1938; U svatého Antoníčka, 1939; Bílá orchidej, 1943). Od roku 1938 působil na pozici dirigenta Jarda Jankovec. Režijně se vedle Prchala na inscenacích podílel také Sedláček.

V lednu 1944 byl název Tylova divadla v Nuslích úředně změněn na Divadlo pod Vyšehradem. Stejně jako ostatní česká divadla bylo k 1. 9. 1944 uzavřeno. Provoz byl obnoven po osvobození pod původním názvemPo zrušení platnosti soukromých koncesí převzala řízení divadla Ústřední rada odborů. Ředitelem byl od sezóny 1945/46 jmenován Vipler, který se pokusil o náročnější zpěvoherní repertoár (Lecocq: Dítě tržnice; Alexandrov: Svatba v Malinovce – 1945), ale stěžejní místo zastávala opereta. Od sezóny 1946/47 provozovala Tylovo divadlo organizace Lidové divadlo. Za vedení Jana Kohouta (1946–48) dominovaly opět původní české operety. V březnu 1948 byl ustanoven národním správcem divadla komunistický novinář Otakar Krejčí a někteří herci museli soubor opustit. Uměleckou ředitelkou se od sezóny 1948/49 stala subreta Lída Jírů.

Od 1950 vedl divadlo režisér a dramatik Karel Konstantin. Snažil se uplatnit požadavky na novou operetní tvorbu poplatnou době. Divadlo podléhalo programové směrnici, která však nebyla důsledně dodržována. Byl zaveden střídavý repertoár, rozdělený do tří hlavních linií: starší a klasická, sovětská a současná česká opereta. V souboru vynikali především herci s výrazným komickým nadáním – Bedřich Bozděch, Fanda Mrázek a Rudolf Princ, Marie Nováková, Marie Sedláčková, Zdeněk Olšovský.

Od roku 1957 bylo divadlo dočasně bez vedení. S nástupem režiséra Miloše Václava Kratochvíla do funkce ředitele v roce 1958 se těžištěm repertoáru stala současná hudební komedie (Čert jde do finále, Nanebevzetí plukovníka Heiliga, Hej, pane kapelníkuSvětla metropole).

V roce 1961 nastoupila mladší umělecká generace v čele s činoherním režisérem Václavem Tomšovským, který ve svých inscenacích kladl důraz na aktuální témata (Johann Strauss: Vídeňská krev; Jan Rychlík: Limonádový Joe, Rudolf Trinner: Nebe za pár tisíc, 1962). Z mladších herců se prosazovali Jana Drbohlavová, Jiří Bruder, Jiří Císler.

V letech 1959–61 divadlo podstoupilo rekonstrukci a proměnu ve zděnou budovu s větším a lépe technicky vybaveným jevištěm. Od roku 1963 bylo Divadlo Na Fidlovačce sloučeno s Hudebním divadlem v Karlíně a utvořen jediný soubor, který hrál na obou scénách. Divadlo ukončilo svoji činnost v roce 1978 a budova chátrala až do roku 1995. Tehdy herci Eliška Balzerová a Tomáš Töpfer z Divadla na Vinohradech založili nadaci za účelem obnovení provozu a v roce 1998 bylo divadlo otevřeno uvedením Tylovy Fidlovačky. Ředitelem divadla, jehož zřizovatelem byla Nadace Fidlovačka, se stal Tomáš Töpfer, dramaturgyní Hana Šimáčková. Divadlo nemělo stálý herecký soubor. Účinkovali v něm Eliška Balzerová, Marie Dvorská, Milena Spurná, Lilian Malkina, Hanuš Bor, Zdeněk Palusga, Ladislav Trojan) a dále herci z jiných pražských scén. Repertoár kladl důraz na hudební komedie. V roce 2006 zahájila svou činnost poboční scéna Divadla Na Fidlovačce s názvem Komorní Fidlovačka. V roce 2016 překonalo divadlo finanční krizi a působí pod vedením ředitele Jana Koťátka.


Literatura

I. Lexika

ČSHS.

Šormová, Eva (ed.): Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů (Praha 2000).

 

II.Ostatní

Tichý, Zdeněk (ed.): Obrozené divadlo: Divadlo Na Fidlovačce (Praha 2001).

 

http://www.fidlovacka.cz/o-nas/historie/

http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Divadlo_na_Fidlova%C4%8Dce

 

Petra Wiedermann

Datum poslední změny: 17.1.2018