Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Krušnohorské divadlo

Tisk

(Divadlo severu; Městské divadlo Teplice - Šanov; Divadlo bratří Čapků Teplice - Šanov; Krajské krušnohorské divadlo Teplice)

Charakteristika: Divadlo

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1874
Datum úmrtí/ukončení aktivity:30.6.1994
Text
Literatura

Krušnohorské divadlo (Divadlo severu; Městské divadlo Teplice-Šanov; Krajské krušnohoské divadlo), zahájení činnosti 1874, ukončení činnosti 30. 6. 1994.

 

První divadlo, které vzniklo v Teplicích, nechal vystavět rod Clary-Aldryngenů na teplickém panství roku 1751 a zpočátku sloužilo pouze majiteli zámku a zvané aristokratické společnosti. Roku 1789 bylo přestavěno, rozšířeno a směli jej navštěvovat i lázenští hosté a obyvatelé Teplic. Rozrůstajícímu se lázeňskému městu přestalo v polovině 19. století kapacitně vyhovovat, a proto byla v roce 1872 zahájena výstavba nové divadelní budovy. O dva roky později bylo divadlo slavnostně otevřeno a do tohoto roku je datován vznik stálého činoherního a operního souboru. V roce 1919 divadlo vyhořelo a z celého objektu se zachovala jen kavárna a obvodové zdivo. Pro město byla obnova divadla naštěstí samozřejmostí a již v dubnu roku 1924 byla nová budova slavnostně otevřena Wagnerovou operou Mistři pěvci norimberští.

Repertoár zahrnoval opery, operety a činohry výhradně v německém jazyce. Pronikání českého slova na jeviště zaznamenáváme ovšem již v první polovině 20. století, kdy teplickému divadlu bylo povoleno uskutečnit čtyřicet českých představení ročně. Tehdy se na plakátech z roku 1924 objevily tituly jako Strakonický dudák, Lucerna, Věc Makropulos, Večer tříkrálový a další. Dříve než se podařilo vytvořit kvalitní české divácké zázemí, zavládla němčina městem i divadelním repertoárem nekompromisně znovu, a to až do května 1945.

Okamžitě po osvobození Československa se do divadla vrátilo několik českých zaměstnanců a ti začali ihned jednat o dalším osudu této instituce. Vzhledem k absenci českých muzikantů v této oblasti bylo 11. května 1945 na ministerstvu kultury rozhodnuto, že bývalá budějovická Jihočeská zpěvohra a část její činohry dostane k dispozici teplické divadlo. Po okupaci byl celý soubor nucen uvolnit divadlo Němcům a přesídlit do Tábora. Během války byly pak soubory rozpuštěny a budova jejich mateřské scény byla značně poškozena. K znovuobnovení českobudějovického divadla po válce nedošlo, ale jejím členům bylo nabídnuto účinkování právě v Teplicích. Již 2. června 1945 bylo osmdesát členů divadla z Českých Budějovic přestěhováno do Teplic a krátce nato začalo nově vzniklé těleso zkoušet. Uměleckým vedoucím se stal režisér Tadeáš Šeřínský, administrativním ředitelem Bohumír Kristejn (bývalý ředitel českobudějovického divadla) a šéfem opery Josef Bartl. Provozovatelem se stala Ústřední rada odborů a byl přijat název Divadlo severu. Představením Smetanovy Prodané nevěsty se první česká scéna v Teplicích slavnostně otevřela 24. června 1945. 29. června se představil i činoherní soubor s inscenací Maryši bratří Aloise a Viléma Mrštíků. Operetní soubor, jenž byl součástí opery, uvedl 2. července Nedbalovu Polskou krev.

K první velké reorganizaci, které později provázely divadla v Teplicích, Ústí nad Labem a Mostě několik dalších let, došlo hned na podzim roku 1945. Teplická opera včetně operetní složky byla zrušena a aktivní zde zůstala pouze činohra pod vedením Tadeáše Šeřínského. Nedlouho poté byla do Teplic převedena opereta z Mostu s ředitelem Vladimírem Smetanou a šéfrežisérem Karlem Smažíkem. Ze zrušeného teplického orchestru odešla většina muzikantů do nově se zakládajícího operního souboru v Liberci a dirigent Josef Bartl přijal nabídku z Karlových Varů, kde na jaře 1946 vzniklo ojedinělé zřízení Ústecko-karlovarské opery, jež měla dvě pracoviště a dva provozovatele (v Ústí nad Labem a Karlových Varech).

Divadlo severu bylo přejmenováno na Městské divadlo Teplice-Šanov a v sezóně 1945/46 uskutečnilo více než čtyřicet premiér. Velké operety měl na starosti Karel Smažík a drobnější hudební komedie studoval Kamil Olšovský. Opereta fungovala v Městském divadle Teplice-Šanov pouze jedinou sezónu. Po ročním působení bylo rozhodnuto o vrácení operetního souboru zpět do Mostu a až do roku 1949 disponovalo teplické divadlo pouze činoherním souborem.

Po zrušení zemského zřízení a ustanovení Ústeckého kraje nabylo 1. srpna 1949 platnost rozhodnutí Krajského národního výboru ke sloučení tří souborů. Divadla z Ústí nad Labem, Teplic a Mostu byla sloučena do jedné instituce s názvem Krajské krušnohorské divadlo s tím, že činohra a lidová zpěvohra bude provozována v Teplicích, opera v Ústí na Labem a činohra v Mostě. Uměleckým ředitelem Krajského krušnohorského divadla byl jmenován Tadeáš Šeřínský, jehož ředitelství sídlilo v Teplicích. O rok později, po odchodu Tadeáše Šeřínského, se stal ředitelem Krajského krušnohorského divadla Jan Pacl, který se stal i šéfem a režisérem operety. Jan Pacl začal v Teplicích budovat operetní soubor, od kterého očekával, že bude schopen zvládat i nejnáročnější operetní díla. Na post šéfdirigenta přijal Františka Poppa, jehož dirigentské schopnosti umožňovaly náročná díla do programu zařazovat. Do angažmá byli přijati i tenorista Drago Čáslavský, Růžena Ječmenová a postupně další mladí nadaní zpěváci. Do repertoáru byla zařazena díla Vinobraní, Polská krev (Oskar Nedbal), Krásná Helena, Orfeus v podsvětí (Jacques Offenbach), Cikánský baron, Netopýr (Johann Strauss) a další. Nutno dodat, že za působení Jana Pacla se velmi často uváděla i díla sovětských autorů, která byla hojně reprízována, např. Tabákový kapitán (Vladimír Ščerbačev), Poplach mezi děvčaty, Trembita, Píseň tajgy (Jurij Miljutin) nebo Svatba v Malinovce (Boris Alexandrov). Tato díla byla prováděna i v rámci týdnů sovětských her nebo na Festivalu sovětských her, který Krajské krušnohorské divadlo uskutečnilo v roce 1952, a jehož se zúčastnilo Národní divadlo, Divadlo československé armády, Divadlo Stanislava Kostky Neumanna a Divadlo Josefa Kajetána Tyla.

Při nové reorganizaci severočeského divadelnictví bylo v roce 1952 společné ředitelství tří divadel zrušeno a z kombinátu Krajského krušnohorského divadla se staly tři samostatné umělecké soubory s vlastním vedením. Název Krušnohorské divadlo zůstal teplické scéně. V jubilejním desátém roce své existence uspořádaly všechny tři soubory divadla (opereta, činohra a loutkové divadlo) na 500 zájezdů.

Koncem roku 1956 ukončil ředitel Jan Pacl svou činnost v Teplicích a na jeho místo nastoupil 1. ledna 1957 Ivan Glanc, který dosud působil v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Glanc vedl teplické divadlo pouze něco málo přes jednu sezónu, ale za jeho ředitelování divadlo zažilo důležitý zvrat. K 15. červenci 1958 byla rozpuštěna činohra. Ta se se svými diváky rozloučila inscenacemi, které provedla v posledních dvou sezónách: Úklady a láska (Fridrich Schiller), Matka (Karel Čapek), Optimistická tragédie (Vsevolod Višněvskij), Opory společnosti (Henrik Ibsen) a další. Po Ivanu Glancovi přebral vedení divadla na deset let Karel Melichar-Skoumal.

25. dubna 1959 se teplický soubor zasloužil o provedení československé premiéry Jurije Miljutina Polibek Čanity, o jejíž režiii se postaral Oldřich Nový. Další československá premiéra se uskutečnila hned v následujícím roce, kdy na teplickém jevišti zazněla opereta Bolero od Eberharda Schmidta a Otto Schneidereita. V témže roce navštívili divadlo i sovětští skladatelé Tichon Chrennikov a Dmitrij Kabalevskij, který oddirigoval představení svého díla Vesna zpívá.

Od podzimní sezóny 1963 došlo k další velmi zásadní reorganizaci teplického divadla. Počet uměleckých pracovníků operety byl značně snížen. Zkrácení stavu pracovníků se dotklo všech složek souboru (orchestru i baletu, byl zrušen pěvecký sbor). V tomto rozhodnutí můžeme spatřovat prvopočátek konce operetního souboru. Reorganizací se divadlo změnilo na malou hudební scénu, která byla schopna produkovat pouze menší operetní díla. S obdobím velkých operet se divadlo rozloučilo dílem Johanna Strausse Královnin krajkový šátek.

O dalším sloučení Krajského krušnohorského divadla se jednalo na počátku roku 1968. Divadlo mělo být sloučeno se Státním divadlem Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem. 16. ledna téhož roku byla dokonce fúze divadel odsouhlasena, ale dne 25. června na zasedání Krajského národního výboru rada toto usnesení zrušila a divadla pokračovala ve své činnosti jako doposud. Novým uměleckým ředitelem byl k 1. srpnu zvolen Ilja Bureš. Burešovým cílem bylo navrátit se ke klasickým operetám. Ovšem kvůli nedostačujícímu obsazení musely být prováděny škrty, čímž byly operety značně ochuzeny a ztrácely na kvalitě. Na konci roku 1971 byl Ilja Bureš sesazen z funkce ředitele a k 1. lednu 1972 byl na tuto pozici jmenován Tadeáš Šeřínský, který zde působil už v letech 1945–50. V době normalizace se situace stále zhoršovala. Umělecká úroveň souboru neustále klesala. Nedostatek stálých uměleckých pracovníků byl řešen výpomocemi. Např. v roce 1985 čítal pěvecký sbor pouze jedenáct zpěváků. V roce 1981 vystřídal Tadeáše Šeřínského ve funkci ředitele Vlastimil Chudlanský, který zde působil až do roku 1987, poté na jeho místo nastoupil Zdeněk Lavička. Po roce 1989 bylo těleso v katastrofálním stavu. Roku 1992 nastal útlum veškeré činnosti. Za celý rok nebyla provedena jediná premiéra a od ledna do března roku 1993 neuvedl soubor žádné představení. Téhož roku odstoupil z funkce ředitele Zdeněk Lavička. Bez konkurzního řízení byl do čela souboru dosazen František Veselý.

15. března 1994 se na Okresním úřadě uskutečnilo jednání za přítomnosti zástupců Okresního úřadu Teplice, Městského úřadu Teplice, nájemce budovy divadla a ředitele operetního souboru Františka Veselého, kde bylo rozhodnuto o ukončení činnosti stávajícího divadelního souboru Krušnohorského divadla Teplice k 30. červnu 1994. Okresní úřad nemohl splnit požadavky souboru na každoroční dotaci dvaceti miliónů korun a nebyl přijat ani jeden z návrhů na transformaci divadelního souboru.


Literatura

Plevka, Bohumil: Dvě kapitoly o divadle I. (Revue Teplice, 1969, č. 5, s. 6–7).

mp: 110 let teplického divadla (Revue Teplice, 1969, č. 9, s. 1–2).

Plevka, Bohumil: Severočeské hudební kapitoly (Most 1983).

Plevka, Bohumil: Cesty 1945–85, Krušnohorské divadlo Teplice (Teplice 1985).

Kovář, Pavel: Konfrontace (Revue Teplice, 1985, č. 10, s. 19).

Ina: Ředitel KD abdikoval (Deník Směr, 18. 2. 1994, s. 7).

Svobodová, Ilona: A opět o divadle (Deník Směr, 8. 3. 1994, s. 9).

Svobodová, Ilona: Dojde k transformaci divadla? (Deník Směr, 16. 4. 1994, s. 7).

 

Kristina Reinischová

Text

Datum poslední změny: 24.10.2012