Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Macourek, HarryTisk

(Karel)

Charakteristika: Skladatel, dirigent, pedagog a organizátor

Datum narození/zahájení aktivity:11.4.1923
Datum úmrtí/ukončení aktivity:13.1.1992
Text
Literatura

Macourek, Harry (vl. jm. Karel Macourek), skladatel, dirigent, pedagog a organizátor, narozen 11. 4. 1923, Banská Hodruša (okres Žiar nad Hronom), zemřel 13. 1. 1992, Praha.
 
Maturoval na gymnáziu v Ostravě (maturoval 1942), během studia se učil harmonii a základům skladby u Josefa Schreibera, v tomto studiu pokračoval na pražské konzervatoři (1942–47) u Pavla Dědečka, Metoda Doležila a Karla Janečka; soukromě se učil skladbě i u Vítězslava Nováka, studium hudební vědy na Universitě Karlově nedokončil. Během středoškolského studia měl swingovou skupinu Hot-6; pro ni komponoval a aranžoval a hrál v ní na akordeon, při studiu konzervatoře působil jako pianista a aranžér, přátelil se a spolupracoval s Josefem Kainarem, 1946 patřil ke spoluzakladatelům Divadla satiry, kde byl hudebním dramaturgem, skladatelem, pianistou, zpěvákem. Tehdy napsal pro taneční skupinu Laurette Hrdinové i balet Elektra našich dnů.
 
Po absolutoriu konzervatoře byl korepetitorem a dirigentem Velké opery 5. května, sbomistrem opery Národního divadla, po řadu desetiletí dirigentem a uměleckým vedoucím Souboru Julia Fučíka, pro nějž komponoval a aranžoval. Po únoru 1948 psal budovatelské a agitační masové písně, po vojenské službě se stal dirigentem a sbormistrem Československého státního souboru písní a tanců, pro něž upravoval folklórní materiál. Roku 1954 přešel do Československého rozhlasu jako vedoucí redakce malých hudebních žánrů, pak vedoucí dramaturg; z rozhlasu odešel 1969. Stál u zrodu několika těles, zejména Velkého smyčcového orchestru, Pražského smyčcového orchestru, Tanečního (Jazzového) orchestru Československého rozhlasu, založil při rozhlasu Studio mladých zpěváků, po dlouhou dobu vyučoval na tzv. Lidové konzervatoři (dnes Konzervatoř Jaroslava Ježka), kde k jeho žákům patřili Antonín Bílý, Jiří Cerha, Petr Janda a další). Hodně se exponoval v organizaci různých festivalů, soutěží apod. (včetně Mezinárodního jazzového festivalu v Praze, Bratislavské lýry), působil ve skladatelských organizacích apod. Jako skladatel napsal značné množství kompozic rozmanitého charakteru a užití: oblouk sahá od politických písní a malých kantát (např. pro Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého, Soubor Julia Fučíka, různá rozhlasová tělesa, např. Dukla, Jdou milióny jdou, Píseň o Fučíkovi, Tvoje vlast, Usměvavá země, atp.) přes populární písničky, skladby a aranžmá pro různě složená hudební tělesa (dechové orchestry, jazzové a pop ansámbly), hudební komedie, revue, muzikály, hudby k divadelním inscenacím (mimo jiné Černí baroni), hudby pro televizi (zejména k dětským pořadům a filmům – např. Safari, Safari za kuchyňou) až po skladby vážné hudby. V oblasti písničkové produkce spolupracoval s textaři Jiřím Apltem (z četných titulů např. Milionkrát, Big band snů, Jen se přiznej), Ivo Havlů, Josefem Kainarem, Pavlem Koptou, Jiřím Štaidlem a dalšími, jeho písničky zpívali Judita Čeřovská, Laďka Kozderková, Eva Olmerová, Jitka Zelenková a další (z titulů: Hrajte i pro mne, Kuba si, Ledové květy, Orion, Písnička o Karlově mostě, S létem zpívám, Štěstí, Volejte 22345, Vteřino, stůj).
 
Z dalších titulů (výběr)
Hudby k celovečerním filmům: Cesta zpátky (1958), Paleta lásky (1975), Děti zítřků (1980), Poklad (1984), …nebo být zabit (1985), Dobří holubi se vracejí (1988).
Hudby k dětským filmům: Hledá se Jirka, Nekonečná nevystupovat, Za humny je drak.
Jazzové kompozice: Čtyři folkloristické studie (provedl JOČR), Hudba k nenapsané pohádce (Gustav Brom), Y-Y (Orchestr Československé televize), Poklona panu Vlachovi, Rozpočítadlo.
Vyšší populár: Východoslovenská suita, Lyrická suita, Vzpomínka na Ararat, Únorová předehra, Prázdninová předehra, Cikánská rhapsodie.
Vážná hudba: balet Věčná cesta (1966), I. symfonie – Dětská (1979), Serenáda pro kytaru a smyčcový orchestr (1983), Madrigal o Starém městě pražském pro soprán, bas, smíšený sbor s průvodem smyčců a varhan (1989),  2. symfonie – Episody jednoho života (1989), Romantická preludia pro klarinet, violoncello a klavír (1991). 
 
Okrajově byl Macourek činný i jako hudební publicista: napsal několik drobnějších článků k problematice dobové tzv. estrádní hudby (např. pro Hudební rozhledy 7, 1954, s. 911; 8, 1955, s. 506; 11, 1958, s. 714; pro Lidovou tvořivost a jiné), zejména však knížku Estrádní orchestr (s Milanem Bartošem, Praha 1954) a byl též spolupořadatelem sborníku Taneční hudba a jazz 1960 (Praha 1960).
 
Macourek patřil ke generaci „svazáckých“ poúnorových hudebníků a funkcionářů, svázaných s dobovou ideologií a s dobovými představami o podobě populární hudby (inspirace ve folklóru, sovětské estrádě, přístupnost, „angažovanost“ apod.), postupem doby získal určité zásluhy o znovuetablování jazzu na české scéně a o výchovu mladých hudebníků; ve své skladatelské tvorbě se prosazoval svou všestranností a stylovou či žánrovou verzatilitou.
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
ČSS.
EJ.
HSPK.
 
II. Ostatní
Karásek, Bohumil (v Uměleckém měsíčníku D 48, č. 6).
Hudební rozhledy 8, 1955, s. 531.
 
Ivan Poledňák
Datum poslední změny: 12.11.2003