Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Bartoš, František 2)Tisk


Charakteristika: skladatel, hudební kritik, redaktor a editor

Datum narození/zahájení aktivity:13.6.1905
Datum úmrtí/ukončení aktivity:21.5.1973
Text
DíloLiteratura

Bartoš, František 2), skladatel, hudební kritik, redaktor a editor, narozen 13. 6. 1905, Brněnec (u Poličky), zemřel 21. 5. 1973, Praha.

 

Vyrostl v rodině učitele a ředitele měšťanské školy. První kontakt s hudebním světem mu zprostředkoval jeho otec, který skládal menší sborové a taneční kompozice. V jeho šesti letech se celá rodina přestěhovala do Prahy, takže ač byl rodákem z Vysočiny, na reálné gymnázium už chodil na pražském Žižkově (1916−21). Následovala studia na pražské konzervatoři, kam byl přijat do varhanní třídy, ale brzy přestoupil do kompoziční třídy ke Karlu Boleslavu Jirákovi a poté Jaroslavu Křičkovi (1921−25). Na svém absolventském koncertě roku 1925 předvedl svůj melodram Jaro na text Fráni Šrámka. Po absolutoriu navázal studiem na mistrovské škole u Josefa Bohuslava Foerstra (1925−28). Zároveň během studií navštěvoval teoretické přednášky Zdeňka Nejedlého na Karlově univerzitě. Jeho kompozice z doby studií, Smyčcový sextet op. 4, získala v roce 1926 ocenění v soutěži Spolku pro komorní hudbu. V roce 1928 složil státní zkoušku ze hry na klavír, zároveň absolvoval na mistrovské škole Suitou z hudby k frašce, která byla 27. 6. 1928 veřejně provedena Českou filharmonií pod vedením Františka Stupky. Na konzervatoři ještě nějaký čas zůstal jako korepetitor ve třídách zpěvu a dramatické výchovy, mezi lety 1929−31 coby zástupce za Ervína Schulhoffa vyučoval hru z partitur, generálbas a instrumentaci. Mezitím se věnoval vlastním kompozicím a hudební kritice.

Publikovat začal nejprve v oblasti filmu (v Právu lidu), poté se stal hudebním referentem v periodikách Český svět (1928−29) a Signál (1929−30), psal i do Rozprav Aventina (od 1929), Hudebního věstníku či Literárních novin. V letech 1931−37 byl hudebním referentem Lidových novin, přispíval do Klíče (1930−31), Tempa (jako spoluredaktor 1935−38 s Jaroslavem Tomáškem, později znovu 1946−48 s Václavem Holzknechtem), psal texty do Národní politiky (1937−45) a Zemědělských novin (1945−49).

Od třicátých let se také angažoval v různých hudebních spolcích a institucích. Od roku 1932 spolupracoval s hudební skupinou Mánesa a Uměleckou besedou, od roku 1933 byl ředitelem městské hudební školy ve Zlíně. Byl také úzce napojen na československou sekci Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM), která mu dopomohla k veřejnému provedení několika jeho kompozic. Na festivalu této společnosti v Amsterdamu roku 1933 byla provedena jeho Suita z hudby k frašce, roku 1938 v Londýně jeho Rozhlasová hudba. V zahraničí sklidila zřejmě největší ohlas jeho suita k Moliè­rově hře Měšťák šlechticem pro dechové kvinteto (1934). Kompozičně se profiloval jako autor skladeb dobového slohu a formální přehlednosti, ze kterých je cítit Foerstrův i Novákův vliv. Měl rád francouzské texty a soudobé náměty, nevyhýbal se ani hudební grotesce. Zejména v oblasti komorní hudby se mu podařilo vytvořit propracovaná díla se znatelnou uměleckou hodnotou (například jeho Druhý smyčcový kvartet op. 10, který byl roku 1935 oceněn Spolkem pro komorní hudbu). Od čtyřicátých let však jeho dalšímu tvůrčímu napření a skladatelskému rozvoji bránila častá nemocnost, takže se postupně těžiště jeho práce přesouvalo do oblasti literárně-editorské a redaktorské.

V meziválečném období začal studovat díla, korespondenci a dokumentaci o životě velkých skladatelů. To následně zúročil ve vlastních literárních dílech, z nichž první bylo Mozart v dopisech (1930) založené na skladatelových dopisech otci. Nejvíce se ale ponořil do studia života a díla Bedřicha Smetany. Vydal dokumentární obraz skladatelovy osobnosti Smetana ve vzpomínkách a dopisech (1939), který se dočkal kromě několika českých vydání i německého a anglického. Později tento obraz doplnil další knihou Z dopisů Bedřicha Smetany (1947). Od roku 1939 si začal připravovat vydávání jeho partitur a mezi lety 1940−62 se stal vedoucím redaktorem edice Studijní vydání děl Bedřicha Smetany. Zabýval se také revizí klavírních výtahů Smetanových oper. Spolu se Zdeňkem Němcem začal sepisovat tematický katalog Smetanových děl, ten však nedokončil. Kromě Smetany se zajímal i o další skladatele; spolu s Karlem Janečkem redigoval a vydal Všeobecnou nauku o hudbě Otakara Šína (1949), podílel se na kritických edicích Dvořákových děl (od roku 1952 člen redakční komise edice Souborné dílo Antonína Dvořáka, od roku 1956 její předseda místo Otakara Šourka), zasloužil se o vydání vlastního životopisu Vojtěcha Jírovce, korespondence Gustava Mahlera a dalších literárních počinů.

Vedle editorské činnosti se mezitím organizačně angažoval při zrodu mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro (1946−48), pracoval jako člen umělecké správy a lektor orchestru České filharmonie (1945−51), redaktor v Muzeu Bedřicha Smetany (1951−52) a odpovědný redaktor klasické hudby ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze (1953−56). Poté působil jako vědecký pracovník s podporou Českého hudebního fondu (1957−59) a skladatel na volné noze.


Dílo

Hudební dílo:

 

Klavírní skladby

Tři tance z Měšťáka šlechticem (vydal Melantrich 1935).

Malá klavírní suita (1936).

Danse simple (1936, vydala Hudební matice 1947).

 

Komorní hudba

Smyčcový sextet c-moll op. 4 (1926, v rozhlase 1934).

První smyčcový kvartet op. 5 (1928, premiéra v Praze téhož roku).

Scherzo pro dechové kvinteto (1932, v rozhlase 1935, vydala Hudební matice 1943 v partituře a Ultraphon 1943).

Druhý smyčcový kvartet op. 10 (1933 a 1935, premiéra v Praze 1933, vydala Hudební matice 1947 v partituře, cena Spolku pro komorní hudbu 1935).

Měšťák šlechticem – suita pro dechové kvinteto (premiéra v Praze 1934 ve Vinohradském divadle, režie Bohuš Stejskal, v rozhlase 1935, vydala Hudební matice 1943 a Ultraphon).

Škola žen – suita pro dechové kvarteto (1936, v rozhlase 1939, vydal Ultraphon 1948).

Duo pro housle a violu op. 13 (1937, premiéra v Praze téhož roku, vydala Hudební matice 1940).

Polka rusticana pro dechové trio (1952, premiéra v Sušici 1954).

Trio pro hoboj, klarinet a fagot (1958).

 

Orchestrální hudba

Suita z hudby k frašce op. 6 (1928, premiéra téhož roku v Praze a poté na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Amsterdamu 1933).

Rozhlasová hudba op. 12 (1936, premiéra téhož roku v Praze a poté na festivalu v Londýně 1938).

Škola žen – suita podle Moliéra (v rozhlase v Praze 4. 4. 1939).

Skizzy ke Gogolovu Revizoru.

Suita op. 17.

 

Písně

Bouquet de l´amour op. 1a (slova Jan Neruda, 1923 a 1924).

Tři písně na texty francouzské poezie op. 7 (slova Jean Cocteau, Ivan Goll, François Mauriac, 1928, premiéra v Praze 1931, vydala Hudební matice téhož roku).

Burlesky op. 11 (slova Max Jacob a Vítězslav Nezval, 1933 a 1939, premiéra v Praze 1934, vydala Hudební matice 1937).

Kuplet o Robinetovi (slova Langston Hughes, 1934, vydáno téhož roku).

Deštivé obrazy op. 16 (slova Vítězslav Nezval, 1945, premiéra v Praze 1949, vydala Hudební matice téhož roku).

Černý (slova Langston Hughes, 1959, premiéra v Praze 1961).

 

Ženské sbory

Dva ženské sbory op. 15 (slova Jan Neruda, 1942, druhý proveden v Brně 10. 12. 1947, vydal Melantrich 1945).

 

Mužské sbory

Klid op. 1b (slova Antonín Sova, 1923).

Mužské sbory op. 3 (1925).

Přišel jsem k své milé op. 3a (slova Fráňa Šrámek, 1925).

Hudba na náměstí op. 3b (slova Jindřich Hořejší, 1927).

1917 op. 9 (slova Josef Hora, 1930).

Láska op. 14 (slova Karel Toman, 1939).

 

Melodram

Jaro op. 2 (slova Fráňa Šrámek, 1925, premiéra v Praze téhož roku, klavírní výtah 1926, provedení s orchestrem 1928).

 

Scénická hudba

Alchymista (hra Vladislava Vančury, Brno 1932).

Učitel a žák (hra Vladislava Vančury, v rozhlase 1934).

Měšťák šlechticem (hra Molièrova, 1934).

Marie Stuartovna (hra Friedricha Schillera, Praha 1935).

Revizor (hra Gogolova, Praha 1936).

České jesličky (hra Jana Porta a Bohuše Stejskala, Praha 1936).

České pašije (hra Jana Porta a Bohuše Stejskala, Praha 1937).

Modrý pondělek (hra Thomase Dekkera, Praha 1938).

 

Úpravy lidových písní

Vánoce (pásmo lidových koled a písní pro sbor, sóla a orchestr).

Rusavské písně.

Zpěvy staré Francie.

 

Filmová hudba

Pražský hrad (film Alexandra Hackenschmieda, 1932).

 

Dílo literární:

 

Smetanovské

Smetana ve vzpomínkách a dopisech (1939, vydal František Topič, přepracované a rozšířené vydání 1941, 1948, 1954, německý překlad Adolf Schebek, Artia 1954, anglický překlad M. Rustbridge, Artia 1955).

Studentské vánoce Bedřicha Smetany (Praha 1939).

Bedřich Smetana (v publikaci České postavy, Praha 1940).

Poslední Smetanova revise Libuše (Rytmus 8, 1942).

Smetanův hudební rukopis (Hudební věstník 37, 1944).

Z dopisů Bedřicha Smetany (se Zdeňkem Němcem, Praha 1947).

Bedřich Smetana a Stanislaw Moniuszko (Svět v obrazech 1949).

Ke genesi Smetanovy Prodané nevěsty (Musikologie 4, 1955).

Pensée fugitive a jiné smetanovské problémy (Hudební Rozhledy 9, 1956).

Tematický katalog děl Bedřicha Smetany (se Zdeňkem Němcem, nedokončeno).

 

Česká soudobá hudba

Nové komorní skladby Ladislava Vycpálka (Tempo 9, 1931).

Čtvrttónová opera Aloise Háby (tamtéž).

Tschechische Musik in Prag (Auftakt 12, 1932).

Moderní česká scéna (1938).

Jaroslav Křička (České umění dramatické, 1941).

Miroslav Krejčí (tamtéž).

Václav Talich (ve sborníku, Praha 1943).

Foerster učitel (Národní politika, 30. 12. 1944).

Pavel Bořkovec (Hudební věstník 37, 1944).

Janáčkovy dopisy doktoru Františku Skácelíkovi (Tempo 19, 1947).

 

Další hudební literatura a texty

Mozart: Listy otci (Praha 1930).

Agricola – Philip Emanuel Bach: Nekrolog Johanna Sebastiana Bacha (překlad, Praha 1935).

Wolfgang Amadeus Mozart v dopisech (Praha 1937 a 1956) – rozšířené vydání.

Vlastní životopis Vojtěcha Jírovce (překlad, úvod a komentář, Praha 1940).

Padesát let České filharmonie (v publikaci Pražské jaro 1946).

Českoruský dirigent Eduard Nápravník (Svět v obrazech 1949).

Dopisy Gustava Mahlera (překlad a úvodní studie, 1962).

Igor Stravinský: Hudební poetika (překlad, 1967).

 

Edice a revize

Studijní vydání děl Bedřicha Smetany (13 svazků partitur, 1940−62, vedoucí redaktor).

Bedřich Smetana: Má vlast.

Bedřich Smetana: Doktor Faust. Oldřich a Božena: ouvertury k loutkovým hrám Matěje Kopeckého.

klavírní výtahy Violy, Hubičky, Dalibora, Prodané nevěsty, Libuše, Pensée fugitive.

František Václav Míča: Sinfonie in Re, Concertino notturno in Dis (revize).

Literatura

Literatura

 

I. Lexika

PHSN.

ČSHS.

Grove5.

MGG2.

Gardavský, Čeněk: Skladatelé dneška (Praha 1961).

Biografický slovník českých zemí (Praha 2004).

 

II. Ostatní

František Bartoš o sobě (Rytmus 7, 1942, s. 29).

Bachtík, Josef: František Bartoš (Hudební rozhledy 8, 1955, s. 539).

Matějček, Jan: Tschechische Komponisten von heute (Praha 1957).   

Holzknecht, Václav: Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo (Praha 1957, s. 415).

Holzknecht, Václav: Hudební skupina Mánesa (Praha 1968).                                            

Ladmanová, Milada: František Bartoš, svědek čtvrtstoletí (Praha 1980).

 

Klára Kolofíková

Datum poslední změny: 22.5.2015