Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Foerster, Antonín 1)Tisk

(Förster)

Charakteristika: skladatel, varhaník, klavírista, dirigent, pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:20.12.1837
Datum úmrtí/ukončení aktivity:17.4.1926
Text
DíloLiteratura

Foerster, Antonín 1) (pův. jm. Förster; ve slovinském tvaru Anton), skladatel, varhaník, klavírista, pěvec, dirigent a pedagog, narozen 20. 12. 1837, Osenice, zemřel 17. 4. 1926, Novo Mesto (Slovinsko).

 

Byl synem Josefa Förstra (1804–1892), bratrem Josefa Foerstra (1833–1907) a Karla Foerstra (1855–1921) a strýcem Josefa Bohuslava Foerstra (1859–1951). Příjmení Förster si stejně jako jeho bratři Karel a Josef změnil na Foerster, aby zdůraznil český původ. Začal již v deseti letech vystupovat jako kostelní pěvec a varhaník, během gymnaziálních studií v Mladé Boleslavi řídil studentský sbor a v Českých Budějovicích učil zpěv ve škole Josefa Eila. Po maturitě (1858) byl 11 měsíců novicem v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě, kde se seznámil s gregoriánským chorálem a zdokonalil se ve hře na varhany a také napsal svoji první tiskem vydanou skladbu – píseň Stejný žel op. 1. Během studia práv v Praze (1859–63) byl žákem Smetanovým, přítelem Karla Bendla a Ludevíta Procházky. Čtvero písní (1863) pochválil Bedřich Smetana v Národních listech (5. 12. 1863). Po krátkém působení jako soukromý učitel hudby (1863–65 u továrníka Peška v Ronově u Chrudimi) působil na doporučení Ludevíta Procházky v letech 1865–67 jako ředitel kůru a varhaník katedrály v Senji (Chorvatsko), kde též komponoval (mj. původní verze Glagolské mše). Pro pozvednutí úrovně tamního hudebního života založil hudební školu, pěvecký sbor, hudební společnost a povoláním tří českých hudebníků položil základ městskému orchestru. Odtud, opět na doporučení Ludevíta Procházky s výborným vysvědčením odešel 1867 do Lublaně, kde se mohly šířeji uplatnit jeho schopnosti projevené v Senji. V Lublani, kde navázal mj. na působení dirigenta Filharmonické společnosti (Filarmonično društvo), pedagoga lublaňských škol a skladatele Antonína Nedvěda, byl Antonín Foerster v letech 1867–70 dirigentem sboru při lublaňské knihovně (Čitalnica či Narodna čitalnica), který v jeho počátcích řídil rovněž Antonín Nedvěd a kapelníkem divadelní společnosti (Dramatično društvo), která uváděla z hudebního oboru pro nízkou interpretační úroveň svých členů pouze hry se zpěvy, operety a úryvky oper. Aby na obou místech napomohl zvýšení kvality zpěvu, vydal Antonín Foerster svou první učebnici zpěvu (1867–69). Lublaňská Čitalnica uváděla i instrumentální, zprvu komorní, později i orchestrální hudbu. Na rozdíl od repertoáru orchestru Filharmonické společnosti, orientovaného převážně na západoevropskou hudbu, zaznívala v Čitalnici hudba slovanských a především jihoslovanských autorů včetně tvorby Foersterovy. V letech 1868–1909 byl v Lublani „cappelae magister“ a varhaník katedrály sv. Mikuláše. Současně vyučoval zpěv na lublaňských středních školách, v bohosloveckém semináři (Alojznica, 1879–91) a v učilišti Huthov zavod, založil a řídil hudební přílohu časopisu Cerkveni glasbenik (1878–1908). Zde uveřejňoval církevní skladby včetně vlastních podobně jako ve sbornících Cecilija (1883, 1884) a Cantica sacra (1890, 1903, 1913), které redigoval. Antonín Foerster je uznáván za dovršitele ceciliánské reformy ve Slovinsku. Byl (1877) spoluzakladatelem Ceciliánské společnosti (Cecilijino društvo), varhanické školy, kterou pak řídil (1877–1908) a slovinské Hudební matice (Glasbena matica), která později pořádala i koncerty (1907 uvedena Foerstrova kantáta Turki na Slevici). Vyučoval i soukromě a organizoval slovinský hudební život. Měl účast i na založení Svazu slovinských varhaníků a hudebníků se sídlem v Lublani (Zvez slovenskih organistov in glasbenikov s sedžem v Ljubljani) roku 1907, kdy mu byl papežem Piem X. udělen k jeho 70. narozeninám Vítězný kříž řádu sv. Silvestra za jeho zásluhy o reformu církevní hudby a v Lublani byl na jeho počest uspořádán sborový koncert. Veřejné aktivity ukončil v roce 1909. Funkci katedrálního varhaníka převzal kněz, skladatel Stanko Premrl, který jeho funkci v časopise Cerkveni glasbenik a vedení varhanické školy převzal již roku 1908. Od roku 1917 bylo Foerstrovým bydlištěm Novo Mesto. Zde byl i pohřben, ale později byly jeho ostatky přeneseny do Lublaně.

Jeho dílo v romantickém slohu obsahuje okolo 300 církevních a 200 světských skladeb, v nichž dovršil snahy skladatelů, jako byli zejména Benjamin Ipavec a Fran Gerbič, o vytvoření slovinské národní hudby. Nejproslulejším dílem Antonína Foerstera je Gorenjski slavček (Kraňský slavíček), první významná zpěvohra na slovinský text. Pojednává o mladé pěvkyni způsobem připomínajícím prostotou námětu i hudebního zpracování, blízkostí k slovinskému národnímu cítění a svým místem v dějinách slovinské hudby Škroupova Dráteníka, ale svou architektonikou a do jisté míry i funkcí také Smetanovu Prodanou nevěstu, k níž je v literatuře nejčastěji připodobňována. Členem poroty, která udělila Foersterovu dílu první cenu v soutěži lublaňské divadelní společnosti, byl též Bedřich Smetana, někdejší Foerstrův učitel. Původně to byla zpěvohra o 2 jednáních s mluvenými dialogy, kterou Foerster v roce 1896 přepracoval na tříaktovou zcela prokomponovanou operu na libreto upravené Emanuelem Züngelem. Z důvodu velmi prostého libreta a jednoduché instrumentace následovaly další úpravy slovinských umělců podnícené rozvojem interpretačních možností a vzrůstající náročností slovinského publika. Notový zápis původní verze je ztracen, ale dílo, od roku 1939 většinou v podobě z roku 1896, je trvalou součástí repertoáru operních scén v Lublani a Mariboru. Uvedeno bylo též v Brně (1910) a Olomouci. Díky inscenační nenáročnosti se Gorenjski slavček hraje i amatérsky nebo při hostování profesionálních divadel v menších lokalitách. Jako jediná ze slovinských oper je ve Slovinsku dodnes, většinou v podobě z roku 1896, běžnou součástí repertoáru. V lublaňském divadle byl v letech 1967–2000 třetí nejhranější operou.V sezóně 2012/13 byla připravena nová inscenace, která byla na repertoáru i v sezóně 2014/15. Nahrávky opery vyšly na gramofonové desce (1954), na kompaktním disku (2007) a na DVD (2007, podkladem televizní inscenace z roku 1981). Celkový počet provedení se blíží tisíci.

Hlavním vydavatelem světských skladeb Antonína Foerstra byla Glasbena matica, církevní skladby vycházely většinou v hudební příloze časopisu Cerkvemi glasbenik a v obou sbornících, které Foerster redigoval. Mnoho tiskem nevydaných skladeb je nezvěstných. V několika učebnicích Antonín Foerster kromě jiného položil základy slovinskému hudebnímu názvosloví.

Antonín Foerster psal též do časopisů slovinských (Cerkveni glasbenik aj.) i českých (Dalibor 1873, Hudební listy 1886/87 a Cyril 1895 a 1916).

Foerstrův syn Antonín byl klavírním virtuosem a pedagogem, aktivními hudebníky byli i jeho mladší bratři Vladimír 1868–1941) a Jaroslav (1875–1946).


Dílo

Dílo hudební (výběr):

 

Církevní skladby:

 

Mše

Dve veliki slovenski maši: Oče večni v visokosti, pro smíšený sbor, slova Andrej Praprotnik,

V poniženosti klečimo, pro smíšený sbor, slova Serafim Cimperman (1870–72), tisk vlastním nákladem 1872.

Missa in honorem sanctae Caeciliae, pro smíšený a varhany ad libitum op. 15 (1877), tisk vlastním nákladem 1878.

Missa pro defunctis, pro smíšený sbor nebo pro jednohlas a varhany op. 20 (1879), tisk vlastním nákladem 1880.

Missa in honorem sancti Jacobi Apostoli, pro mužský sbor op. 21 (1880), tisk Düsseldorf 1881.

Missa solemnis, pro smíšený sbor a varhany nebo orchestr op. 25 (1882), tisk Cecilijino društvo 1883.

Missa in festis solemnibus, pro mužský sbor op. 34a (1884), tisk Cerkveni glasbenik 1885.

Missa in honorem s. Francisci Seraphici, pro smíšený sbor op. 56 (1890–94), tisk vlastním nákladem 1895.

Missa in honorem s. Aloysii Gonzagae, patroni juventutis studiosae, pro mužský sbor op. 67 (1895–97), tisk vlastním nákladem 1897.

Slovenska maša v čast Srcu Jezusovemu, pro mužský sbor op. 104 (1898–1901), tisk Cerkveni glasbenik 1901.

Slovenska maša v čast sv. Cecilije, pro soprán, alt, tenor, bas, smíšený sbor a varhany op. 82 (1870–72, revize 1899–1902), tisk vlastním nákladem 1903.

Missa pro defunctis cum „Libera“ et „Responsoriis“, pro mužský sbor, op.74a (1898–1902), tisk 1909.

Missa in honorem beatae Mariae Virginis immaculatae, pro ženský nebo smíšený sbor a varhany op. 85 (1900–1903), tisk vlastním nákladem 1904.

Missa Quilisma, pro smíšený sbor a varhany op. 120 (1912–14, přepracování Missa festiva z roku 1868), tisk Cerkveni glasbenik 1937.

Glagolska maša v čast sv Cirila in Metoda, pro mužský nebo smíšený sbor op. 160 (1866, revize 1919).

 

Ostatní církevní skladby

Petindvajset cerkvenih pesmi, pro mužský, ženský nebo smíšený sbor op. 4 (č. 1–13 původní písně, č. 14– 25 harmonizace, 1869–70), tisk vlastním nákladem 1871.

Dvajset izvirnih cerkvenih pesmi, pro smíšený sbor op. 13 (původní písně, 1872–76), tisk vlastním nákladem 1877.

Tantum ergo (10 skladeb z let 1877–1912).

Marijine pesmi (2 cykly z let 1878 a 1902–06).

Litanie (3 skladby z let 1878–1898).

Te Deum (5 skladeb z let 1878–1918).

Responsoria (3 skladby z let 1879–1918).

Graduale (81 skladeb z let 1879–1906 včetně sbírky 60 gradualí z let 1888–93).

Offertoria (15 skladeb z let 1880–1918).

Sv. Ciril in Metod (3 skladby pro smíšený sbor z let 1882–1901).

Kantata iz psalma 126, pro mužský sbor, op. 106 (1886), tisk Cerkveni glasbenik 1886.

12 slovenskih pesmi za razne prilike tekom cerkvenego leta (snadná sborová sazba), tisk 1919.

 

Světská hudba:

 

Orchestrální skladby

Kranjska slavnostna kočarnica, pro žesťový soubor nebo orchestr s varhanami (instrumentace: Lucjan Marija Škerjanc 1937) nebo klavír op. 53 (1893), tisk klavírní verze Bamberg: Kleinmayr 1893.

Slovanska suita (Slovanska lipa), pro orchestr nebo pro klavír op. 97 (cca 1907), tisk Vídeň 1907.

Marcia funebre (1918).

 

Opery

Gorenjski slavček op. 11, libreto Luiza Pesjak, 1. verze o 2 jednáních s mluvenými dialogy (1870–71), premiéra Lublaň 27. 4. 1872, 2. verze (1896) s textovou revizí Emanuela Züngela o 3 jednáních se zpívanými dialogy, premiéra 30. 10. 1896 Lublaň, tisk Glasbena Matica 1901, 3 verze – upravovatelé Karel Jeroj a Osip Šest (1922), premiéra 30. 11. 1922 Lublaň, 4. verze – upravovatel hudby Mirko Polič (1929), premiéra 13. 10. 1929 Lublaň, 5. verze – upravovatelé Mirko Polič a Josip Vidma (1937), premiéra 20. 11. 1937 Lublaň, 6. verze – upravovatelé Rado Simoniti a Osip Šest (1953), 7. verze (o 2 jednáních) – upravovatelé Lovrenc Arnič a Henrik Neubauer, premiéra 1984.

Dom in rod (v prvé verzi Materin blahoslov), libreto Fran Mohorič a Fran Göstl (1919–23), neprovedeno.

 

Kantáty

Venec Vodnikovih in na njega zloženih pesnij, pro sóla (soprán a alt) ad libitum, mužský sbor a klavír nebo orchestr, slova Valentin Vodnik op. 24 (1869), tisk Glasbena Matica 1883.

Domovini! Slavnostní kantáta pro sóla, mužský sbor a orchestr nebo klavír, slova Fran Gestrin op. 26 (1878), tisk Glasbena Matica 1879.

Turki na Slevici, pro sóla, smíšený sbor a orchestr, slova Josip Stritar op. 75 (1900), tisk Glasbena Matica 1907.

 

Mužské sbory (výběr)

Sámo, slova Simon Jenkove op. 37b (1867), tisk Ljubljana: Narodna čitalnica 1869.

Milica, slova Fran Cegnar op. 9b (1874–76), tisk Glasbena Matica 1897.

Domovini, slova Fran Gestrin op. 26 (1883), tisk 1909.

Spak, slova Anton Aškerc op. 101 (1900–10), tisk 1910.

Umrl je mož – mož živi, slova Simon Gregorčič op. 90 (1907), tisk 1910.

 

Ženské sbory

Vsačina. Quodlibet za ženski zbor in slovanskih narodnih pesmi (1868).

Ljubica, slova Josip Pagliaruzzi-Krilan op. 44 (1891), tisk Glasbena Matica1894.

V žar in čar. Trospev za ženske glasove, slova Fran Mohorič op. 171 (1923).

 

Smíšené sbory (výběr)

Z glasnim šumom s kora, slova S. Jenko (1867). Tisk Glasbena Matica 1903.

Kitica slovenskih narodnih pesmi, tisk Glasbena Matica 1882.

Naše gore, tisk Glasbena Matica 1887.

 

Písně s doprovodem klavíru (výběr)

Stejný žel op. 1. Píseň na slova A. Smolíka (1859), tisk Praha: Christoph & Kuhé.

Čtvero písní pro jeden hlas s průvodem klavíru (1862), tisk Praha: Christoph & Kuhé 1863.

Spi děťátko (původně Píseň matčina), slova Marie Čacká (1864), tisk: příloha VI. Dalibora 1864.

Želja, slova J. Cimperman op. 10c (mezi 1870–74).

Pet pesmi, tisk Glasbena Matica 1896.

Hvězda v jezeru, slova V. T. Picek op. 170 (1867, přepracováno 1919).

Děvenko má op. 176 (1923).

 

Klavírní skladby

Mazurka de salon I, II, III op. 123 (1863–64, revize 1912–17).

Illustration sur une chanson slovène nationale (1870).

Po jezeru bliž Triglava. Koncertní fantazie op. 14 (1870–74), tisk Glasbena Matica 1892.

Zagorska. Koncertní fantazie op. 51 (1890–92), tisk Glasbena Matica 1892.

Rondo capriccioso (1897).

Slovanska sonata op. 133 (1914–16), tisk Edition Slave, Wien 1922.

Mila lunica. Koncertní fantazie op. 137 (1914–16).

Slovenski valčiki op. 143

 

Komorní skladby pro jiné nástroje

Pesem sv. Vaclava, pro harmonium a klavír, tisk 1909.

Tri slovenske pesmi, pro dechový kvintet op. 146, původně 172 (1916–17).

Sonatina pro housle a klavír op. 169 (1920), tisk 1929.

Tri skladbe za orgle (1. Praeludium G dur, 2. Fuga C dur, 3. Postludium F dur) op. 122 (1912–15).

 

 

Dílo literární:

 

Učebnice

Kratek navod na poduk v petji za katerikoli glas (Ljubljana, I. 1867, II. 1869).

Teoretično-praktična pevska šola (Ljubljana 1874, 51905).

Kratek načrt koralnego petija (Ljubljana 1879).

Nauk o harmonii, generalbasu in kontrapunktu (Ljubljana 1881, 1904 pod názvem Harmonija in kontrapunkt).

Teoretično-praktična klavirska šola (4 svazky, Ljubljana 1886–90).

Literatura

I. Lexika

Ottův divadelní slovník (Praha 1919, s. 857; zde uvedené datum a místo úmrtí se týká skladatelova syna Antonína).

Slovenski biografski leksikon I. (Ljubljana 1925, Stanko Premrl).

OSND (rok ukončení veřejných aktivit 1909 uvádí jako rok úmrtí).

PHSN.

Santifaller, Leo: Österreichisches biographisches Lexikon 1815–1950, svazek 1. (Graz 1957, s. 332).

ČSHS.

Enciklopedija Jugoslavije, svazek 3 (Zagreb 1958, s. 147, Dragotin Cvetko).

Muzička enciklopedija, svazek 1 (Zagreb 1971, s. 590, Dragotin Cvetko).

Leksikon jugoslavenske muzike, svazek 1 (Zagreb 1984, s. 245).

Enciklopedija Jugoslavije, svazek 4 (Zagreb 1986, s. 194).

Dahlhaus, Carl (ed.): Pipers Enzyklopädie des Musiktheaters, svazek 2 (München 1987, s. 225–226, Manica Špendal).

Dizionario enciclopedico universale delle musice e dei musicisti diretto de Alberto Basso. Le

biografie, díl 2 (Torino, UTET, 1988, s. 788).

Enciklopedija Slovenije, svazek 3 (Ljubljana 1989, s. 129).

SČHK, s. 412.

New Grove2, svazek 9, s. 51, Manica Špendal.

MGG2, svazek 6, sloupec 1383–4, Zdravko Blažekovič (Dragotin Cvetko).

Flotzinger, Rudolf (ed.): Oesterreichisches Musiklexikon, svazek 1 (Wien 2002, s. 160–161).

Stanonik, Tončka – Brenk, Lan (ed.): Osebnosti, svazek 1 (Ljubljana 2008, s. 254).

 

II. Knihy

Jarka, V. H. [Václav Hanno]: Kritické dílo Bedřicha Smetany (recenze Čtvero zpěvů, Praha 1948, s. 48).

Cvetko, Dragotin: Zgodovina glasbene umetnosti na Slovenskem III (Ljubljana 1960, s. 304–310).

Foerster, Josef Bohuslav: Poutník (Praha 1942, s. 60–61).

Trobina, Stanko: Slovenski cerkevni skladatelji (Maribor 1972, s. 99–102; 145; 175).

Cvetko, Dragotin: Musikgeschichte der Südslawen, s. 160–161 (Kassel 1975).

Poljanec, Miroslav (ed.): Jugoslavensko glasbeno stvaralaštvo (Zagreb 1979).

Cvetko, Dragotin: Slovenska glasba v evropskom prostoru (Ljubljana 1991, s. 296; 299; 313; 314; 316–317; 326; 331; 332; 342; 481).

Fukač, Jiří: Vloga Antona Foersterja v nastajanju nacionalne glasbe (In: Primož Kuret: Slovenska glasba v preteklosti in sedanjosti, Ljubljana 1992 s. 84–99).

Špendal, Manica: Gorenjski slavček – slovenska nacionalna opera? (In: Opera kot socialni in politični angažma?, Ljubljana 1992, s. 58–59).

Karbusický, Vladimír: Gorenjski slavček – Der Zwiespalt zwischen Heimat und Fremde (In: Kunst Gespräche. Musikalische Begegnungen zwischen Ost und West, Freiburg im Breisgau 1998, s. 183–214).

Foersterjev zbornik (monografické uspořádání, se soupisem 183 světských a 211 církevních skladeb, Ljubljana 1998).

Trojan, Jan: Dějiny opery (Praha 2001, s. 314).

Cigoj Krstulovič, Nataša: Nineteenth-century productions of the Opéra comique in the Provincial Theatre of Ljubljana (In: Le rayonnement de l’opera–comique en Europe au XIXe siècle. Actes du colloque international de musicologie tenu à Prague 12–14 mai 1999, Praha 2003, s. 253).

Džbánek, Antonín a kol.: Poutník se vrací (Praha 2006, s. 21–22; 86; 218).

Koter, Darja: Slovenska glasba 1848–1918 (Ljubljana 2012).

 

III. Rukopisná monografie

Mohorič, Fran: Anton Foerster. Življenjepisen načrt (uloženo v Národní a univerzitní knihovně, Lublaň).

 

IV. Články v periodikách

Jirásek, František: Obrana reformy církevní hudby (Cyril 32, 1905, č. 1–2, s. 2–7).

Antonín Foerster (Dalibor 30, 1908, s. 128–9).

Foerster, Vladimír: Antonín Foerster (Hudební revue 2, 1909, č. 10, s. 501–3).

Kimovec, Fran: Anton Foerster (Cerkveni glasbenik 1923, č. 1–2).

Premrl, Stanko: Anton Foerster (Cerkveni glasbenik 1926, č. 5–6).

Barlé, Janko: + Anton Foerster (Sveta Cecilija 20, 1926, s. 86–89, přetisk: Foersterjev zbornik, Ljubljana 1998, s. 27–29).

Cyril 52, 1926, č. 6–7, s. 48.

Ferjančič, Fran: Anton Foerster kot človek (Cerkveni glasbenik 50, 1927, č. 10).

Marolt, Fran: Anton Foerster (Cerkveni glasbenik 60, 1937, s. 137–143).

Kimovec, Fran: Foerster in njegov pomen za slovensko glasbo (Cerkveni glasbenik 61, 1938, s. 72–75).

Karnovšek,D.: Anton Foerster in njegovo delo (Slovenska glasbena revija 5, 1959/60, č. 6).

Vostrý, Tomáš: Foerstrův Kraňský slavíček v Lublani (Hudební rozhledy 50, 1997, č. 2, s. 24–25).

 

Mojmír Sobotka

Datum poslední změny: 9.12.2016