Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Brabec, JindřichTisk


Charakteristika: Skladatel, aranžér a publicista

Datum narození/zahájení aktivity:25.5.1933
Datum úmrtí/ukončení aktivity:6.7.2001
Text
DíloLiteratura

Brabec, Jindřich, skladatel, aranžér, publicista, narozen 25. 5. 1933, Praha, zemřel 6. 7. 2001,  Praha.
 
Studoval gymnázium (maturoval 1951), pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy  v Praze (obor hudební výchova absolvoval 1954)  a Vysokou školu pedagogickou v Praze (1960–63, diplomní práce Česko–ruské hudební vztahy v letech 1848–1917). Jeho učiteli byli František Bonuš, Miroslav K. Černý, Eduard Herzog, Josef Plavec, Felix Zrno, skladbu studoval soukromě u Karla Háby. Hlavním studijním oborem byla hudební výchova, vedlejšími obory hra na klavír a na housle, později také hra na trubku, vibrafon a lidové nástroje. V letech 1954–59 učil obory hra na housle, klavír a dirigování na Pedagogické škole v Kroměříži, později také na Pedagogickém institutu v Brandýse nad Labem, poté byl odborným asistentem na katedře hudební výchovy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde založil a vedl amatérské divadlo Saturn, pro které psal hry, hudbu i texty k písním. Byl rovněž sbormistrem amatérských těles, s nimiž uvedl mimo jiné dětské opery Jaroslava Křičky Psaníčko na cestách, Oživlé loutky Matěje Kopeckého a další. Od roku 1948 byl členem orchestrů Zdeňka Petra, Václava Zelinky, Karla Vacka ml. a dalších těles. Brabec komponoval rovněž artificiální hudbu: komorní skladby, úpravy lidových písní atd.
 
V šedesátých letech psal odborné texty o populární hudbě pro časopisy Melodie, Hudební rozhledy, Mladá fronta, Lidová tvořivost a další. V letech 1965–71 pracoval ve funkci dramaturga Československého rozhlasu, specializovaného na produkci Tanečního orchestru Československého rozhlasu a Jazzového orchestru Československého rozhlasu. Od roku 1971 byl ve svobodném povolání, 1985 se stal dramaturgem televizního TV Septetu a hudebním poradcem TV baletu.
 
Souběžně se uplatňoval jako úspěšný autor četných populárních písní (k nejznámějším patří Malovaný džbánku, Mosaznej zvon, Modlitba pro Martu). Brabec získal řadu cen v soutěžích (Bratislavská lyra 1967, 1968, 1969, 1974, 1978, Děčínská kotva 1968, 1970, 1971, 1972, 1979, 1980, Zlatý palcát 1981, dále cenu kritiky festivalu ve Splitu, Grand Prix Sopoty 1977 za píseň Malovaný džbánku v podání Heleny Vondráčkové, dále první cenu Sopoty 1978 za píseň Ten chléb je tvůj i můj v provedení Václava Neckáře, první cenu na šlágrovém festivalu Drážďany 1979 atd.). Četnými cenami byla písňová tvorba Brabcova odměněna v rozhlasové soutěži Písničky pro Hvězdu, první cenu získal za píseň Praha je můj sál v soutěži "Písničky pro májovou Prahu". Brabec je rovněž autorem několika prací hudebně dramatických: mimo jiné Nejkrásnější válka (1971), Vzhůru na Madeiru (1973), Manon (1975), Aristokrati (1977), Zvonokosy (1983), a baletů Manon (1984) a Abeceda (1984). Komponoval rovněž scénickou hudbu k divadelním inscenacím a k rozhlasovým hrám. Rozsáhlá byla také jeho činnost organizátorská: příprava festivalů Bratislavská lyra, Děčínská Kotva a Mladá píseň Jihlava; vedl také soubor Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže Plameny.
 
Brabcova mnohostranná a velmi agilní činnost přinesla hodnoty především v jeho vlastní písňové tvorbě, činnost organizátorská, publicistická apod. byla do značné míry poplatná dobové kulturní politice. V tom smyslu je i Brabcovo politické, resp. občanské angažmá do značné míry rozporuplné; napsal řadu textů, v nichž plédoval pro socialistickou orientaci české populární hudby, píseň Modlitba pro Martu se však stala výrazem odporu proti normalizačnímu establishmentu a v podání Marty Kubišové, po dvacet let umlčované, velmi naléhavě vyjádřila v průběhu sametové revoluce v listopadu roku 1989 obecnou  touhu po zásadní změně režimu. Skladatelská tvorba Brabcova je co do uměleckých hodnot nevyrovnaná, nese však znaky profesionality; dvě z jeho písní (Malovaný džbánku, Modlitba pro Martu) patří k českým evergreenům. O Brabcově orientaci a o tom, jak byl dobově hodnocen, vypovídá mimo jiné to, že jeho tvůrčí a organizátorská činnost byla oceněna i Čestným odznakem Socialistického svazu mládeže, Zlatou medailí Za socialistickou výchovu SSM, Cenou Českého hudebního fondu (1977), Medailí k Roku české hudby (1984), Prix Bohemia (1985), Cenou Antonína Zápotockého (za cyklus kantát Píseň o zemi a lidech, 1986); za vytvoření muzikálu Marné cesty holubů získal národní cenu ČSR 1987.
Dílo

I. Dílo hudební (výběr)

Písně
Atlantis;
Bílý psaní;
Cesta;
Jdou panenky trávou;
Kateřina;
Letní noc;
Malovaný džbánku;
Mosaznej džbán;
Praha je můj sál;
Prej v létě;
Před večerkou;
Ten chléb je tvůj i můj;
Vlaky;
V rodném městě.


Scénická hudba
Balada od kolotočů;
Bambaraš;
Dědic;
Dlouhé dny umírání;
Manželé hledají byt;
Oliver Twist;
Rodiče ke koupi;
Svatba Krečinského;
Tajemný dr. Ox.


Muzikály
Nejkrásnější válka (1971,  Hradec Králové);
Vzhůru na Madeiru (1973, Hudební divadlo v Nuslích);
Cesta k životu (1973, Hradec Králové);
Manon (1975, Hudební divadlo v Karlíně);
Aristokrati (1977, Divadlo bratří Mrštíků v Brně);
Sestřičky (1978, Krušnohorské divadlo v Teplicích);
Daniela (1979, Krušnohorské divadlo Teplice);
Zvonokosy (1983, Hudební divadlo v Karlíně);
Bráškové (muzikál pro děti, uvedla Československá televize Ostrava);
Marťanský dopoledník (1983, televizní muzikál, uvedla Čs. televize Ostrava);
Chlapec s kytarou (1985, Divadlo Petra Bezruče Ostrava);
Marné cesty holubů (1985, uvedla Československá televize Praha).


II. Dílo literární (výběr)

Stati, články, recenze

Country Beat Jiřího Brabce (Melodie 6, 1968, č. 1, s. 3);
Naše evergreeny (Melodie 6, 1968, č. 1, s. 3);
Zdeněk Borovec (Melodie 6, 1968, č. 5, s. 137);
C a K Vocal po pádu pochybností (Melodie 16, 1978, č. 5, s. 133–135);
Jihlava do druhé desítky (Melodie 16, 1978, č. 12, s. 356);
Chce to čin (Melodie 19, 1980, č. 9, s. 257–259);
Aby se rodily „jedničky“ a „dvojky“. Výňatek z referátu na semináři kritiků populární hudby ve Zvíkovském Podhradí (Gramorevue 16, 1980, č. 2, s. 1);
Budoucnost ještě zvýší laťku. (Melodie 19, 1981, č. 7, s. 193–195);
Jihlava na nových cestách (Melodie 21, 1983, č. 2, s. 35);
K výchově profesionálů v oblasti populární hudby (Hudební rozhledy 39, 1986, č. 5, s. 240);
Co mám na srdci (Melodie 16, 1987, č. 4, s. 103);
Populární hudba patří všem generacím (Hudební rozhledy 42, 1989, č. 1, s. 49).

Literatura
I.Lexika
EJ.
MEH.

II. Ostatní

Malý, Zbyšek:  Skica k portrétu Jindřicha Brabce (Hudba pro  radost 1968, č. 11–12, s. 10).
Titzl, Stanislav: Cesta Jindřicha Brabce (Melodie 6, 1968, č. 9, s. 264).
Skalka, Miloš:  Jak píše písničky Jindřich Brabec (Melodie 8, 1970, č. 6).
Švarcová, Jitka (šva): Jak se dělají festivalovky (Gramorevue 7, 1971, č. 7–8, s. 14).
Švarcová, Jitka: Písnička chce konkrétní myšlenku (Gramorevue 10 , 1974, č. 7, s. 9).
Švarcová, Jitka:  Třináct muzikantů na krku. Autorské vyznání Jindřicha Brabce
(Gramorevue 11, 1975, č. 12, s. 8–9).
 
Petar Zapletal
Datum poslední změny: 14.2.2005