Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Kott, František BedřichTisk

(psán též Kot; Goth, Franz Friedrich)

Charakteristika: skladatel, pěvec-tenorista, varhaník a hudební pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:15.4.1808
Datum úmrtí/ukončení aktivity:29.4.1884
Text
DíloLiteraturaArchiválie

Kott, František Bedřich (psán též Kot; Goth, Franz Friedrich), skladatel, pěvec-tenorista, varhaník a hudební pedagog, narozen 15. 4. 1808, Zběšičky, zemřel 29. 4. 1884, Brno.

 

O jeho hudebním vzdělání není známo příliš informací. Původně se měl věnovat učitelské profesi, záhy se však vydal na hudebnickou dráhu. Údajně studoval na pražské konzervatoři u Friedricha Dionysa Webera, konzervatorní archiv ovšem dnes neobsahuje dokumenty, které by tuto skutečnost potvrzovaly. Jeho profesionální hudební kariéra je spojena s Brnem, kde nejprve působil jako soukromý učitel hudby. Od 10. 6. 1835 vykonával funkci druhého choralisty a tenoristy na kůru brněnské katedrály sv. Petra a Pavla. Když v květnu roku 1845 požádal dosavadní dómský varhaník Josef Neruda o uvolnění z funkce, nahradil jej osvědčený Kott. Ten na varhanické pozici setrval až do 1. 10. 1870, kdy požádal o penzionování.

Vedle svého chrámového působení byl Kott také členem orchestru brněnského městského divadla. Úspěch Škroupova Dráteníka na jevišti brněnské Reduty, jež byl v roce 1840 proveden po několika českých operních představeních cizích oper jako první české dílo domácího autora na této scéně, inspiroval Kotta k vytvoření vlastního hudebně dramatického díla, jež tehdy bylo vůbec první českou operou zkomponovanou na Moravě. Libreto mu podle Klicperovy hry Žižkův meč upravil brněnský obrozenecký literát Matěj Mikšíček. Zpěvohra Žižkův dub byla poprvé provedena v Redutě 28. 11. 1841 za skladatelova řízení. Dobová kritika upozorňovala na závislost skladatelova hudebního zpracování na tvorbě Carla Marii von Webera; pozitivně ovšem byly hodnoceny výkony účinkujících. O relativním úspěchu představení svědčí skutečnost, že bylo reprízováno ještě 2. 1. 1842, tentokrát jako Kottova benefice. Krátce poté nebyla již další česká operní představení v brněnském městském divadle novým ředitelem Josephem Glögglem povolena. Ještě 19. 10. 1842 dirigoval Kott předehru své opery na vlastenecké akademii v Ivančicích. Operu posléze přepracoval a rozšířil skladatel Adolf Albert Pozděna a pod názvem Poklad, resp. Nejdražší poklad, ji zaslal v roce do operní soutěže vypsané roku 1861 hrabětem Janem Nepomukem Harrachem. Právě nepůvodnost byla jedním z hlavních důvodů, proč dílo v soutěži neobstálo. Dvě čísla z Pozděnovy verze byly provedeny v roce 1865, resp. 1866, Besedou brněnskou. Sám Kott poté usiloval od roku 1844 o kompozici dalšího hudebně dramatického díla na námět z české historie tentokrát ovšem na německé libreto se záměrem, aby dílo bylo provedeno na scéně pražského Stavovského divadla. O opeře Dalibor im Gefängnissthurm auf dem Hradschin in Prag na libreto Antona von Pergera ještě v roce v roce 1851 časopis Lumír referoval jako o stále vznikajícím díle, přesto zřejmě zůstala nedokončena.

Kott se dále věnoval kompozici děl chrámových, sborových a kantátových, údajně také klavírních sonát a orchestrálních ouvertur. Jako skladatel byl současníky velmi respektován. Navzdory tomu, že byl ve své době označován za plodného skladatele, dochovalo se z jeho tvorby jen nemnoho děl, a to výhradně vokálních. Kottova liturgická hudba se také zjevně rozšířila z jeho domovské petrovské katedrály do dalších brněnských kostelů. Jeho Mše Es dur byla provozována také ve starobrněnském augustiniánském klášteře i v minoritském konventu, v jejímž archivu se dochovaly také další skladatelovy chrámové skladby. Kott je také autorem dvou kantát ke jmeninám opata benediktinského kláštera Viktora Schlossara.


Dílo

Dílo hudební:

 

Opery

Žižkův dub, Matěj Mikšíček podle Václava Klementa Klicpery, 1841, premiéra 1841. 2. verze Poklad (Nejdražší poklad), upraveno Adolfem Albertem Pozděnou, nedatováno, dochován pouze dvojzpěv Elišky a Kasala, proveden 1865, a recitativ a árie Dalibora, provedeny 1866.

Dalibor im Gefängnissthurm auf dem Hradschin in Prag, Anton Ritter von Perger, 1844, asi nedokončeno, ztraceno, jedna scéna provedena 1844.

 

Sborové a kantátové skladby

Confitebor tibi, op. 10, graduále pro tenor sólo, koncertantní housle a orchestr, Vincenc Pavel Žák (nedatováno).

Hlas z Blaníka pro 3 mužské sbory, klavír, 2 lesní rohy, 4 trubky, pozoun a malý buben, František Matouš Klácel (nedatováno).

Kýžba pro mužský sbor (nedatováno).

Pastorela pro smíšený sbor a orchestr (1862).

Messe in Es pro smíšený sbor a orchestr (nedatováno).

Noc pro mužský sbor (nedatováno).

Cantate zum hohen Namensfeste den Herrn Victor Abtes und Prealaten des Benedictiner Stiftes zu Reygern pro smíšený sbor a orchestr (1838).

Rač pohlédnouti ctný opate náš, op. 20, kantáta pro mužský sbor a orchestr (1839).

Literatura

I. Lexika

Wurzbach, Constantin von: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Österreich (Wien 1865).

Mendel, Hermann: Musikalisches Conversations-Lexikon (Leipzig 1885).

OSN.

Masarykův slovník naučný (Praha 1929).

PHSN.

ČSHS.

Ludvová, Jitka (ed.): Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století (Praha 2006).

 

II. Ostatní

Königlich Städtisches Theater in Brünn (Mährisch-Ständische Brünner Zeitung, 28. 11. 1841, č. 328, s. 1622).

Theater in Brünn (Moravia 4, 1841, č. 96, s. 385–386, č. 97, s. 389–390).

Zdislaw: Diwadlo (Česká wčela 9, 25. 2. 1842, č. 16, s. 64).

Rozwaha, W[áclaw]: Dopis z Brna (Česká wčela 9, 25. 2. 1842, č. 16, s. 404).

Š[mjdek], K[arel]: Z Brna (Kwěty 9, 14. 12. 1842, č. 99, s. 390).

Correspondenz-Nachrichten. Nachrichten aus Provinzstädten (Allgemeine Theaterzeitung 37, 13. 11. 1844, č. 273, s. 1120).

Der talentvolle Organist der Brünner Domkirche Hr. Franz Kott (Wiener allgemeine Musík-Zeitung 6, 28. 4. 1846, č. 51, s. 204).

Hudba (Lumír 1, 1851, č. 39, s. 933).

Bermann, Moritz: Biographien österreichischer Tonkünstler XVII. Franz Friedrich Kott (in: Klemm, Joseph, ed.: Monatschrift für Theater und Musik, Wien 1855, s. 621).

Locales und Provinzielles (Brünner Zeitung, 3. 7. 1863, č. 149, s. 1223).

d‘Elvert 1873 (II, s. 125).

Šmídek, Karel: Historie českého divadla v Brně od r. 1835–1852 (Divadelní listy 2, 1881, s. 243–244).

Danksagung (Mährisch-schlesischer Correspondent, 2. 5. 1884, s. 4).

Úmrtí (Dalibor 6, 1884, č. 17, s. 168).

Srb Debrnov, Josef: Dějiny hudby v Čechách a na Moravě (Praha 1891, s. 121).

Hýsek, Miloslav: Dějiny českého divadla na Moravě (Hlídka 24, 1907, č. 8, s. 583).

Axman, Emil: Morava v české hudbě 19. století (Praha 1920, s. 26–28).

Tauš, Karel: K padesátiletému výročí českého divadla v Brně (1884–1934) (Brno 1934, s. 47).

Hofman, Alois: Die prager Zeitschrift „Ost und West“ (Berlin 1957, s. 175).

Vondráček, Jan: Dějiny českého divadla. Doba předbřeznová (Praha 1957, s. 397, 415).

Očadlík, Mirko: Soupis českých tištěných operních textů (in: Miscellanea musicologica 7, 1958, s. 70).

Šáchová, Miroslava: K počátkům českého divadla v Brně (in: Závodský, Artur, ed.: Velká pochodeň. Sborník k pětaosmdesátému výročí stálého českého divadla v Brně. Brno 1959, s. 14).

Dějiny českého divadla II. Národní obrození (Praha 1969, s. 286–289, 377).

Dřímal, Jaroslav – Peša, Václav (eds.): Dějiny města Brna I (Brno 1969, s. 217).

Fukač, Jiří: Zur Frage der neuromantischen Stilmerkmale in der Musikentwicklung Mährens (in: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity 19, 1970, č. H5, s. 69–72).

Smutný, Bohumír: Soutěž o Harrachovu cenu (Hudební věda 7, 1970. č. 2, 209–211).

Československá vlastivěda, sv. 3. Hudba (Praha 1971, s. 174).

Černušák, Gracián: Dějiny evropské hudby (Praha 19724, s. 279).

Trojan, Jan: Das Brünner Konzertleben in der Zeit der Nationalen Wiedergeburt (Aus der Musikhistorie der Stadt Brno [Brünn] von den zwanziger bis zu den sechziger Jahren des vergangenen Jahrhunderts) (in: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity 22, 1973, č. H8, s. 169).

Závodský, Artur: České divadelnictví v Brně do roku 1945 (Universitas 7, 1974, č. 6, s. 28).

Csaszar Malyusz, Edith: The theater and national awakening (Atlanta 1980, s. 220).

Vejdělek, Cyril: Bejchorsko – kolébka naší první zpěvohry i prvních pěvců (Opus musicum 14, 1982, č. 9, s. 265–267).

Gregor, Vladimír: Obrozenecká hudba na Moravě a ve Slezsku (Praha 1983, s. 61–65).

Šíp, Ladislav: Česká opera a její tvůrci. Průvodce (Praha 1983, s. 34).

Daněk, Petr – Vyšohlídová, Jana: Dokumenty k operní soutěži o cenu hraběte Harracha (in: Miscellanea musicologica 30, 1983, s. 147–176).

Trojan, Jan. Z lásky k řeči své mateřské. Jak usilovali obrozenci o českou operu v Brně (Program 56, 1984, č. 1, s. 7).

Trojan, Jan. Obrozenečtí zpěváci a hudebníci v brněnském divadle (I.) (Program 56, 1984, č. 3, s. 85).

Wurmová, Milada: Přehled českých divadelních představení v Brně v 1. polovině 19. století (Vlastivědný věstník moravský 36, 1984, č. 2, s. 210).

Straková, Theodora: Hudba na Petrově v 18. a 19. století (Časopis Moravského muzea. Vědy společenské 70, 1985, s. 188–189).

Tyrrell, John: Czech opera (Cambridge 1988, s. 64–65, 67).

Hudba v českých dějinách. Od středověku do nové doby (Praha 19892, s. 328, 335).

Jiránek, Jaroslav: Eseje o romantismu (Praha 1989, s. 247).

Trojan, Jan: Opera v první polovině 19. století (Opus musicum 27, 1995, č. 3, s. 128).

Wurmová, Milada: Repertoár brněnského divadla v letech 1777–1848 (Brno 19962, s. 159).

Sehnal, Jiří – Vysloužil, Jiří: Dějiny hudby na Moravě (Brno 2001, s. 140–141, 153–155).

Trojan, Jan: Lokální hry ve staré brněnské Redutě na náměty z historie a lidových pověstí (Vlastivědný věstník moravský 53, 2001, č. 4, s. 339).

Reittererová, Vlasta – Reitterer, Hubert: Vier dutzend rothe Strümpfe. Zur Rezeptionsgeschichte der Verkauften Braut von Bedřich Smetana in Wien am Ende de 19. Jahrhunderts (Wien 2004, s. 40–41).

Archivalie

Filharmonický sbor Beseda brněnská, archiv.

Moravské zemské muzeum, oddělení dějin hudby.

 

Vlastimil Tichý

Datum poslední změny: 7.8.2015