Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Dietrich, LudvíkTisk

(z Dietrichů)

Charakteristika: skladatel, kytarista

Datum narození/zahájení aktivity:8.3.1803
Datum úmrtí/ukončení aktivity:11.6.1858
Text
DíloLiteratura

Dietrich, Ludvík (rytíř z Dietrichů), skladatel a kytarista, narozen/pokřtěn 8. 3. 1803, Brno, zemřel 11. 6. 1858, Olomouc.

 

Narodil se v Brně v rodině zemského advokáta Františka Dietricha, jenž zakoupil roku 1794 panství v obci Jesenec u Konice na Prostějovsku, které zvelebil a stal se tak představitelem moravské šlechty. Na panství Jesenec se rok po Dietrichově narození celá rodina přestěhovala a on zde přišel do styku se zámeckou kapelou, kterou založil jeho otec František. Kapela byla tvořena pouze oktetem dechových nástrojů a složena byla z úředníků a poddaných jesenského panství. Bylo také možné učit se zde hře na různé nástroje (František Dietrich kapelu nazýval „hudebním institutem“), čehož využíval i sám Dietrich. Toto získané hudební vzdělání a vliv osvícenského kněze Jana Nepomuka Schöna, který Dietricha zřejmě vyučoval soukromě českému jazyku a hudbě, mělo zásadní vliv na pozdější zájem o hudbu a kompoziční práci skladatele.

V letech 1818–20 Dietrich studoval na olomouckém gymnáziu, filozofii studoval v letech 1821–23 v Brně a hudbu zřejmě u Gottfrieda Riegera rovněž v Brně. V roce 1824 studoval ještě olomoucké lyceum. Kvůli rodinným existenčním problémům byl nucen zanechat studií a převzít odpovědnost za správu rodinného majetku. Když byl Jesenec nakonec stejně prodán, a rodina zůstala takřka bez prostředků, odstěhoval se Dietrich kolem roku 1830 natrvalo do Olomouce, kde se začal věnovat hudbě jako učitel hry na klavír, housle a kytaru (on sám byl označován jako „kytarový virtuos“). V těchto letech začal i komponovat. Pravděpodobně byl ve styku se skladatelem A. E. Titlem, který v Olomouci vyučoval klavír a hudební teorii. Titl byl znám jako moravský skladatel balad a stopy vlivu jeho tvorby jsou patrné právě na řadě Dietrichových německých balad. Ve čtyřicátých letech se Dietrich účastnil besed Šemberovy vlastenecké skupiny v Olomouci a stal se i jejím členem. Navzdory svým úspěchům jako interpreta a skladatele zemřel v chudobě a zapomenutí.

Dietrich zkomponoval velké množství skladeb pro kytaru. Byl také jedním z prvních skladatelů na Moravě, kteří komponovali skladby na texty s husitskou tématikou (např. oratorium Jan Hus, 6. červenec, Navrácení poslů z Kostnice). Jeho význam je však dnes spatřován především v kompozici umělé písně. Dietrichova tvorba byla do jisté míry ovlivněna moravskou lidovou písní, která mu byla blízká již v dětství. Zájem o ni podporovalo i přátelství s Františkem Sušilem a příslušnost ke skupině vlastenců vedených Aloisem Šemberou. Pod vlivem skupiny vlastenců komponoval Dietrich vlastenecké písně na slova moravských a českých básníků. Skladatelsky velmi plodný byl u něj rok 1843. Vznikly tak písně na texty z Rukopisu královedvorského na slova Václava Hanky, Růže stolisté na slova F. L. Čelakovského či písně na jeho vlastní slova, jako např. Kdož jste duchem Moravané. Významná je zejména sbírka Vlastenské písně s průvodem kytary a klavíru (Olomouc, 1843), z nichž nejznámější píseň Na Moravu na slova Václava Hanky přispěla roku 1848 k udržení jednoty Čech a Moravy. Skladba velmi rychle zlidověla a stala se „moravskou hymnou“, přičemž se šířila pod názvem Moravo, Moravo, pod kterým je známá dodnes. Nebýt této písně, jméno skladatele Ludvíka Dietricha by bylo možná dnes již zapomenuto, k čemuž přispívá i fakt, že většina jeho skladeb se nedochovala.


Dílo

Skladby dochované

Písně s průvodem kytary (před rokem 1830).

Pangelinqua č. 5 in C pro 4 hlasy s orchestrem (1830).

Skladby pro 1 kytaru (1834).

Bergmannslied pro baryton a kytaru (1841).

Vlastenecké písně (1843).

Pět balad s průvodem kytary (asi 1849).

Ungarische Tänze op. 36 pro dvě kytary.

Tři etudy (1857–58).

 

Skladby nedochované (známé z různých zpráv)

Pangelinqua č. 1–4 (1829/30).

Ouvertura pro orchestr (1839–40).

Jagdsymfonie se sborem pro orchestr (1841); úprava pomalé věty ze symfonie pro housle a klavír pod názvem Waldesstille (1841).

Písně na slova Rukopisu Královédvorského (asi 1842).

Písně na básně Růže stolisté F. L. Čelakovského (asi 1842).

Návrat poslů z Kostnice (1843).

Mše C dur s orchestrem (1843).

Oratorium Jan Hus (1844).

Literatura

I. Lexika

ČSHS.

PHSN.

 

II. Ostatní

Axman, Emil: Morava v české hudbě XIX. století (Praha, 1920).

Souček, Stanislav: Dvě črty k dějinám slovanské lidové písně u nás (In: Národopisný věstník českoslovanský XIV, 1920/21).

Souček, Stanislav: Dvě pozdní mystifikace Hankovy (Praha, 1924).

Václavek, Bohuslav: Moravo, Moravo, stará píseň vojenská (Lidové noviny, 12. 11. 1939).

Štědroň, Bohumír: Staré české písně (Brno, 1940).

Gregor, Vladimír: Olomoucký skladatel Ludvík rytíř z Dietrichů (disertační práce, Olomouc, 1949).

Gregor, Vladimír: 150 let od narození skladatele písně „Moravo, Moravo“ (In: Hudební rozhledy 1953, VI, č. 7).

Zlámal, Bohumil: Jesenský hudební kůr v době Ludvíka z Dietrichů (In: Vlastivědný věstník moravský, Brno, 1957).

Gregor, Vladimír: Obrozenská hudba na Moravě a ve Slezsku (Praha, 1983).

Dvorská, Pavla: Václav Hanka a hudba (diplomová práce, Olomouc, 2011).

 

Hana Studeničová

Datum poslední změny: 24.5.2016