Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Ludvík, EmilTisk


Charakteristika: Leader jazzové skupiny, skladatel, aranžér a politický činitel

Datum narození/zahájení aktivity:16.8.1917
Text
Literatura

Ludvík, Emil, leader jazzové skupiny, skladatel, aranžér a politický činitel, narozen 16. 8. 1917, Praha.

Po maturitě na gymnáziu studoval práva a pak hudební vědu na Filozofické fakultě University Karlovy. Již za studií se zajímal o jazz a koncem léta 1939 založil studentský  Hot kvintet, jenž byl jednou z prvních improvizujících swingových skupin u nás. Po uzavření vysokých škol v listopadu 1939 se skupina zprofesionalizovala a stala se jádrem goodmanovsky orientovaného souboru – Velkého orchestru Emila Ludvíka; veřejně začal vystupovat koncem května 1940. V obou souborech se objevila řada hudebníků patřících k nejvýznamnějším osobnostem tehdejšího českého jazzu: Jan Hammer (st.), Vladimír Horčík, Miloslav Kefurt, Vlastimil Kloc, Jiří Verberger, Mirek Vrba, Bedřich Weiss a další, mezi zpěváky Václav Irmanov, Zdena Vincíková, později též Rudolf Kreisinger-Cortés. Repertoárově byla tělesa zakotvena ve swingových evergreenech (uplatňovaly se i české tituly, mj. i samotného Ludvíka, které vycházely tiskem v Melantrichu ve speciální Swing-sérii E. Ludvíka), soubory vystupovaly v Praze a na zájezdech, uplatňovaly se i v rozhlase a nahrály řadu desek značky Esta. Ačkoli velký orchestr získal značnou popularitu zejména u mladých lidí a zejména u studentů, 1941 se  pro nedostatek angažmá rozpadl a část jeho členů přešla do nové skupiny Elit Club, kterou vedl Ludvíkův trombonista Jan Číž. Ludvík záhy sestavil nový orchestr, který ve středním obsazení působil (zejména zájezdově) do září 1942;  reputaci dřívějších souborů nezískal.

Ludvík pak působil jako varhaník, po osvobození dokončil studium hudební vědy (PhDr. 1946, disertační práce Hudební povaha obrozenské písně) a nastoupil úřednickou kariéru v kanceláři prezidenta Eduarda Beneše (zároveň byl politickým komentátorem zahraničního oddělení Československého rozhlasu). V rámci poúnorových čistek 1948 byl zatčen a vězněn, pak působil v různých uměleckých, kulturních, občanských organizacích (FITES, dění v rámci tzv. obrodného procesu 1068–69), po dalším pronásledování byl jedním z prvních signatářů Charty 77, 1969 založil Masarykovo demokratické hnutí a dodnes je jeho aktivním předsedou (též členem Svazu bojovníků za svobodu). S odůvodněním „za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva“ byl 28. října 2003 vyznamenán Řádem T. G. Masaryka III. třídy; je nositelem dalších vyznamenání, medailí apod.

K dalšímu působení v hudební sféře: Ludvík byl 1946/47 členem pracovního výboru festivalu Pražské jaro, pracoval jako nakladatelský pracovník (externě spolupracoval při vydávání děl Antonína Dvořáka, působil v Artii a Dilii, jako externí dramaturg ve filmu, atp.), poměrně hojně komponoval. Vedle několika skladeb vážné hudby (např. Dechový kvintet, 1957, Scherzo pro symfonický orchestr, 1958, Koncert pro altsaxofon, 1960, Smyčcový kvartet C-dur, 1961) psal zejména hudbu scénickou, hudbu pro televizi (včetně seriálů; získal zde řadu i mezinárodních ocenění) a film (na 100 hudeb k filmům kresleným, loutkovým, popularizačním i celovečerním – Vzorný kinematograf Haška Jaroslava, Brankář bydlí v naší ulici, Malý Bobeš a další); k dalším skladbám patří vaudeville Partie pro Jakuba (premiéra Karlovy Vary, 1957), hudba k lední revui apod. K dobově populárním písničkám, jichž je více než 100, patřily tituly Na programu máme swing, Nedělní ráno, Památka na Tebe, Pár kouzel znát, Rytmus v patách, Sjezd swingařů, Slzy na poduškách, V lednu je máj. Literárně přispěl např. do publikace Anny Hostomské Opera (Praha 1958).

Ludvíkovy zásluhy o český jazz a pop tkví především v profilování souborů, jež vedl a orientoval na podněty aktuální americké swingové tvorby s jejími rysy jazzového frázování, feelingu, improvizace, swingující rytmiky, repertoárové vyhraněnosti, dobré úrovni aranžérské práce; tím vším ovlivnil Ludvík i další soubory. Diskografii nahrávek Esta přinesl časopis Jazz 1947, č. 4 a sborník Taneční hudba a jazz 1964–65, příklady z tvorby přinášejí gramofonová alba Supraphonu Český jazz 1920–1960 (1965), Sjezd swingařů (1968), Doctor Swing redivivus (1974).
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
Wasserberger, Igor a kol.: Jazzový slovník (Bratislava 1965).
EJ.
Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (Praha 2002).

II. Ostatní
Hudba pro radost 1964, č. 9–10.
Dorůžka, Lubomír, Poledňák, Ivan: Československý jazz – Minulost a přítomnost (Praha 1967).
Kotek, Josef: Kronika české synkopy II (Praha 1990).

Josef Kotek – Ivan Poledňák
Datum poslední změny: 12.11.2003