Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Balling, MojmírTisk

(Karel Mojmír Balling)

Charakteristika: skladatel a dirigent

Datum narození/zahájení aktivity:29.8.1928
Datum úmrtí/ukončení aktivity:15.12.1999
Text
DíloLiteratura

Balling, Mojmír (vl. jm. Karel Mojmír Balling), skladatel a dirigent, narozen 29. 8. 1928, Praha, zemřel 15. 12. 1999, tamtéž.

 

Byl synem skladatele Karla Ballinga. Hudbě se věnoval už od dětství. Od šesti let se učil hře na klavír u Ervína Schulhoffa, poté studoval zároveň reálné gymnázium v Praze-Dejvicích a pražskou konzervatoř, kde se učil hrát na hoboj a trombón, studoval zde skladbu u Zdeňka Hůly, dirigování u Václava Smetáčka a Otto Alberta Tichého a varhanní hru u Miroslava Kampelsheimera. Po absolutoriu (1953) dirigoval dva roky soubor písní a tanců Ústředního domu armády v Praze (1955–57), další dva roky učil hudbu na hudební škole v Praze-Břevnově (1957–59). Mezitím začal spolupracovat s televizí a rozhlasem. Mezi lety 1959–63 působil jako hudební režisér Československé televize a v následujícím období jako hlavní režisér nahrávacího studia Supraphon (1963–79). Založil a vedl studiový orchestr nesoucí jeho jméno, se kterým nahrál mnoho skladeb (Studiový orchestr Mojmíra Ballinga).

Jako skladatel se orientoval zejména na taneční hudbu pro dechové orchestry a populární písně, psal také scénickou, filmovou a instrumentální hudbu. Největší část jeho tvorby ovšem zabírají skladby k tělovýchovným vystoupením, ať už pro armádu, žáky základních škol, gymnastiku či spartakiádu. Pro děti napsal mimo jiné sborník drobných skladeb pro dětské orffovské nástroje a cyklus dětských písní na slova Pavla Kopty. Stejně jako jeho otec byl členem výboru Ochranného svazu autorského. Účastnil se mnoha skladatelských soutěží na domácím poli. Ocenění získal například za své skladby Polka (1955, cena v soutěži Svazu československých skladatelů), Taneční předehra (1956) a také vybojoval první místo se svým pochodem Sine timore na soutěži v Curychu (1973). Mnohokrát byl oceněn za rozvoj československé tělovýchovy a v oblasti kompozice je nositelem státního vyznamenání „Za vynikající práci“ (1980).


Dílo

Dílo hudební (výběr):

 

Orchestrální skladby

Z velkoměsta (1969).

Leporella (1970).

Slavnostní pochod Sine timore (1973).

Sbírka obrazů (1973).

Suita č. 4 (1974).

Vivat Praga academica (1980).

 

Pohybová hudba

Hudba k armádním rozcvičkám (1955).

Hudba k simultánnímu cvičení vojáků pro Den armády (1958).

Hudba pro učňovské vystoupení na 2. celostátní spartakiádě (1959).

 

Populární písně

Kanoe pro dva (1962).

Si, si, si signorina (1965).

Moře to není tálinskej rybník (1966).

Svítá nad velkou louží (1969).

Říční proud (1970).

Stříbrem zdobená skříňka (1972).

Zazpívej si po ránu (1972).

Hospůdka v Podskalí (1972).

 

Scénická hudba

Vzpomínám na dva pondělky (Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého).

Paní Marjánka, matka pluku (totéž).

Smutek sluší Elektře (totéž).

Komedie o hvězdě (totéž).

Periferie (totéž).

Sluha dvou pánů (Horácké divadlo Jihlava).

Miláček (totéž).

Babička (totéž).

A zbylo jen ticho (totéž).

Poprask na laguně (Divadlo Jaroslava Průchy Kladno).

 

Filmová a seriálová hudba, hudba k televizním pořadům

Velitel (televizní seriál).

Valčík pro milión (film, 1960).

Gramohit 1968 (televizní pořad, 1968).

Písničky roku (televizní pořad, 1971).

Lučištníci a lukostřelci (sportovní dokument, 1978).

Co neodnesl čas (televizní pořad, 1978).

Velká sázka o malé pivo (televizní film, 1981).

Literatura

ČSHS.

Martínková, Alena a kol.: Čeští skladatelé současnosti (Praha 1985, s. 12).

Tomeš, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století: I. díl A–J (Praha 1999, s. 43).

Vošahlíková, Pavla a kol.: Biografický slovník českých zemí: 2. sešit B–Bař (Praha 2005, s. 203).

 

Klára Kolofíková

Datum poslední změny: 29.6.2015