Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Zenkl, LuděkTisk


Charakteristika: Hudební pedagog, muzikolog, kritik a organizátor

Datum narození/zahájení aktivity:5.5.1926
Datum úmrtí/ukončení aktivity:1.12.2012
Text
DíloLiteratura

Zenkl, Luděk, hudební pedagog, muzikolog, kritik a organizátor, narozen 5. 5. 1926, Tábor, zemřel 1. 12. 2012, Ostrava.
 
Studoval na reálném gymnáziu v rodišti (maturita 1945) a současně se učil hře na klavír a příčnou flétnu na městské Hudební škole. Flétnu pak studoval dva roky na pražské konzervatoři a v letech 1947–51 navštěvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy (obor ruština – hudební výchova). Zároveň absolvoval abiturientský kurz hudební teorie na Akademii múzických umění a navštěvoval také přednášky a semináře z hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1951 se stal flétnistou v muzice Vycpálkova tanečního souboru, s nímž se zúčastnil i několika zahraničních zájezdů (Belgie, Rakousko, Maďarsko, Polsko, SSSR). Ještě před koncem studií na Pedagogické fakultě se stal asistentem na Katedře hudební výchovy u profesorů Antonína Sychry a Josefa Plavce; vyučoval zde hudebně teoretickým předmětům a intonaci a zde také obhájil disertaci Hudebnost a intonace na školách a v souborech lidové tvořivosti (PaedDr. – 1953). Necelý rok působil v koncertním jednatelství v Hradci Králové (1961/62) a pak nastoupil jako odborný asistent na Katedře hudební vědy a výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde byl v letech 1962–73 (v roce 1969 zde dokončil kandidátskou disertaci Temperované a čisté ladění v evropské hudbě v 19. a 20. století, na jejímž základě získal titul CSc.). Tato historicko-estetická a teoreticko-akustická práce, v níž podrobně vymezil podíl antropologických a psychoakustických daností i vycvičených dovedností a návyků při vnímání, vytváření a vylaďování tónových výšek v hudební praxi, pak byla vydána tiskem (Praha 1971).V roce 1973 přešel Zenkl do Ostravy na Katedru hudební výchovy Pedagogické fakulty, kde vyučoval zvláště didaktice hudební výchovy, intonaci a sluchovou analýzu a hudební teorii. Po změně politických poměrů v roce 1989 se habilitoval (1991) a roku 1993 byl jmenován profesorem; v letech 1992–97 se stal vedoucím Katedry hudební výchovy ostravské Pedagogické fakulty. Zasedal v mnoha odborných grémiích jako člen vědeckých rad a předseda habilitačních a jmenovacích profesorských komisí i oborové rady pro Hudební teorii a pedagogiku Pedagogické fakulty Ostravské univerzity a jako školitel se věnoval vědecké výchově mnoha doktorandů a vědeckých pracovníků.
Luděk Zenkl vždy podporoval modernizační úsilí v oblasti hudební výchovy a v přípravě uči­telů. Prosazoval zásadu, že učitel hudební výchovy musí především vést aktivní hudební činnosti žáků, a proto v jeho studiu preferoval mimo jiné zvláště sbormistrovskou průpravu a hudební projevy i na veřejnosti.
Již za svého působení na olomoucké univerzitě se Zenkl věnoval problematice sociologie hudebního života českých měst. Velkou aktivitu také projevoval na poli hudební kritiky a popularizace. V letech 1976–91 vyšly celkem v osmi (resp. třech) vydáních jeho dvě významné učebnice ABC hudební nauky a ABC hudebních forem, předtím četné vysokoškolské učební texty, desítky studií a statí ve sbornících a odborných časopisech. Kritiky operních představení a koncertů publikoval spolu s popularizačními články v denním tisku i v časopisech Hudební rozhledy, Opus musicum, Estetická výchova, Hudební výchova, Hudební nástroje, Kulturní měsíčník a jiné. Pravidelně se aktivně zúčastňoval významných muzikolo­gických i hudebně pedagogických konferencí u nás i v zahraničí (Musica viva in schola, Janáčkiana, semináře při olomouckých Svátcích písní, nitranské a prešovské konference, kongresy ISME v Budapešti, Varšavě, Bristolu ap.).


Dílo

Knihy
Temperované a čisté ladění v evropské hudbě 19. 20. století (Praha 1971);
 ABC hudební nauky (Praha 11971, 82003);
 ABC hudebních forem (Praha  l1985, 31999);
 Hudební skladatel Jiří Dvořáček (Ostrava 1998).
 
Vysokoškolská skripta
Dnešní instrumentální soubory (Praha 1955);
Intonace, sluchová analýza a rytmus. Historické a teoretické stati  (Praha 1958);
Hudební nauka pro národní školy – spoluautor V. Stuchlý (Ostrava 1976);
Hudební teorie pro studující učitelství na 1. stupni základní školy (Ostrava 1980).
 
 
Edice
Metodologické problémy hudební pedagogiky.Materiál ze semináře, uspořádaného komisí pro hudebně pedagogickou teorii a výzkum Československé společnosti pro hudební výchovu 4. – 6. 12. 1968 (Praha 1969);

Hudební sociologie a výchova. Materiály ze semináře o využití hudební sociologie v rámci přípravy učitelů hudební výchovy na pedagogických fakultách, který se konal 10. 9. 1981 v Ostravě (Praha 1982 – spolu s Milošem Chybou).
 
Studie a stati (výběr)
Die Ausbildung der Musiklehrer in der ČSR  (Musik in der Schule 1959, č. 4, s.181–183);
Pověry a problémy intonace  (Hudební rozhledy 17, 1964, č. 18, s. 712–714);
Hudební výchova po orffovsku (Hudební rozhledy 19, 1966, č. 16, s. 484–487);
Hudební sociologie a hudebně pedagogická praxe (Otázky hudební sociologie, Praha 1967, s. 113–120);
Z prehistorie Čs. společnosti pro hudební výchovu (Ročenka Československé společnosti pro hudební výchovu za rok 1967, Praha 1968, s. 68);
Předmluva ke sborníku Metodologické problémy hudební pedagogiky (Sborník z konference Metodologické problémy hudební pedagogiky,  Olomouc  1968, Praha 1969);
Přirozené ladění a sborový zpěv (Sborník Pedagogické fakulty univerzity J. E. Purkyně v Brně – k 65. narozeninám prof. Dr. Františka Lýska, Brno 1969, s. 32–37);
Modální intonační metoda  (Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě, řada D, 1971, s. 13–18);
K sociologii hudební Opavy (Opus musicum 3, 1971, č. 5–6,  s. 159–162);
Regionální aspekt v operní kritice (sborník O socialistické kultuře a regionalismu, Olomouc 1972, s. 101–103);
Beitrag zur Theorie der temperierten und reinen Stimmung (Colloquium musica bohemica et  europaea. Mezinárodní hudební festival Brno 1972, s. 443–447);
Das Publikum des Musiktheaters in der ČSSR (International Review of the Aesthetics and Sociology. Akademy of Music Zagreb, 1972, sv. II, č. 1, s. 129–132);
Psychologická problematika improvizace doprovodů lidových písní (sborník Doprovody lidových písní a jejich improvizace, České Budějovice 1974, s. 109–127);
Helmholtzovo  pojetí konsonance a česká hudební teorie (Hudební věda 12,  1975, č.4, s. 328–350);
Přínos k rozvoji české muzikologie. K šedesátinám Vladimíra Gregora (Časopis Slezského muzea v Opavě, série B, 1976, s. 165–182);
Pojetí a dramaturgie koncertů pro učňovskou mládež (sborník Koncerty pro školní  mládež, Ostrava 1979, s. 20–30);
Nové pojetí hudební výchovy na základní škole (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 10, s. 467–470);
Učňovská mládež a hudební výchova (Estetická výchova 22, 1982, č. 3, s. 63–65);
Normy přesné intonace v současné hudební interpretaci (sborník ze semináře Svátků písní Teoretické problémy dětské sborové intonace, Olomouc 1982,  s. 106–110);
K náplni předmětu Úvod do hudební sociologie na katedrách hudební výchovy (Hudební sociologie a hudební výchova, Praha 1982,  s.149–179);
Vůdčí zjev slezské a severomoravské muzikologie. K nedožitým sedmdesátinám Vladimíra Gregora (Časopis Slezského muzea v Opavě, série B, 1986, s. 73–79);
Počátky vědecké práce na ostravské katedře hudební výchovy (Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě, série D, 1986, s. 141–148);
Hudební skladby věnované památce Marie Kudeříkové (Téma osvobození v české a slovenské hudbě po roce 1945, Ostrava 1986, s. 74–79);
Nové možnosti rozezpívání pěvecky nerozvinutých žáků (Estetická výchova 29, 1989, č. 6, s. 47–49);
Jak mi zní – medailon skladatele Milana Báchorka (Opus musicum 22, 1990, č. 1, s. 21– 24);
Lidová píseň stále živá  (in: Jan Rokyta, Ivo Stolařík a Luděk Zenkl: Jak zpívat lidové
Písně, Ostrava 1990, s.113–119; 2. vyd. v rámci sborníku Lidová píseň a hudební výchova, Olomouc 1997, s. 93–188);
Komenský jako hudební téma (Opus musicum 24, 1992, č. 3, s. 65–73);
Sborový cyklus Otázky Jiřího Dvořáčka. (sborník Muzikologické studie 2, Ostrava 1993, s. 71–82);
Láska na první poslech (Hudební výchova 3, 1993/94, č. 3, s. 39–40);
Učitelství hudby nebo hudební výchovy (Musica viva in schola XII, Brno 1994, s. 27–30);
Přípravný zpěv - šance pro nezpěváčky (Hudební výchova 6, 1996/97, č. 1, s. 3);
Systematický výcvik a tvořivé hry v hudební výchově (sborník K problematice současných hudebně výchovných metod a koncepcí, Olomouc 1998, s. 51–52);
Život není fráze. Recenze knihy pamětí Iva Stolaříka (Opus musicum 24, 2002,
č. 4, s. 65–66);
Podněty pro rozvoj tonálního cítění a intonačně čistého zpěvu. Hudební výchova 11, 2002, č. 3, s. 45–47);
Zpěv s alikvotními tóny (sborník z muzikologické konference Janáčkiana 2002 v Ostravě, Ostrava 2002, s. 176–177);
Hudební výchova před 50 lety (Hudební výchova 12, 2003, č. 4, s. 61–62);
Muzikologické aktivity v Olomouci šedesátých let 20. století (sborník Hudba v Olomouci – Historie a současnost I, Olomouc 2003, s. 139–143);
Přínos Karla Janečka široké hudební vzdělanosti (Živá hudba, 2003, Praha 2004, s. 39–41);
Učíme zpívat podle not (Hudební výchova 13, 2004, č. l, s. 2–4, č. 2, s. 22–23, č. 3, s. 41–42);
Nezapomínaný Oskar Nedbal (Sborník Česká hudba 2004  z 27. ročníku muzikologické konference Janáčkiana v Ostravě, Praha 2004, s. 56–60);
František Lýsek a hudebněpedagogické konference na téma Vokální podnět a reakce žáka (Česká hudba 2004, Praha 2004, s. 103–105);
Dvojhlasý zpěv s alikvotními tóny (sborník z konference Vokální tvorba a Rok české hudby 2004 na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, Plzeň 2004, s. 136–137);
Hudební přínos dětských písní v metodických publikacích Evy Jenčkové (sborník z konference Vokální tvorba a Rok české hudby 2004 na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, Plzeň 2004, s. 144–148);
Robert Smetana a jeho žák Vladimír Hudec (Hudba v Olomouci – Historie a současnost II, Olomouc 2004, s. 73–77);
Počátky doktorského studia v oboru Hudební teorie a pedagogika. K 10. výročí zahájení doktorského studia na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity (Sborník prací Pedagogické fakulty Ostravské univerzity, řada U-5, Ostrava 2005, s. 83–89);
Přelomové mezníky ve struktuře a obsahu československé hudební výchovy do roku 2000 (sborník Hudobná výchova včera a dnes – Ars sonant 2005, Nitra 2005, s. 6–11);
Přínos význačných letošních jubilantů PaedDr. Miroslava Petráše (90) a prof. Lumíra Pivovarského (75) nejen ostravské katedře hudební výchovy (sborník Česká hudební pedagogika a vzdělávání dospělých na počátku 21. století, Praha 2006, s. 132–139);
Některé aktuální podněty z prací Libora Melkuse dnešní hudební pedagogice (Hudební věda a výchova 10, AUPO – Musica VIII, Olomouc 2006, s. 63–64).

Literatura

I. Lexika
ČSHS.
Slovník českých sbormistrů II  (Praha 1982).
HSPK.
Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti. (Praha 2002).
 
II. Ostatní
a) K životním jubileím, diplomové práce a studie
Gregor, Vladimír: Ve službách estetické výchovy obyvatel Ostravska. K šedesátinám
PaedDr. Luďka Zenkla, CSc. (Časopis Slezského muzea v Opavě, 1986, B-35, s. 189–192).
Mazurek, Jan: Luděk Zenkl /* 5. 5. 1926 Tábor/ (Kulturní měsíčník 4, 1986, č. 5, s. 52).
KS (= Steinmetz, Karel): Jubilant prof. Luděk Zenkl (Hudební výchova 5, 1995/96, č. 4, s. 68).
Mazurek, Jan: Panu profesoru Luďku Zenklovi k jeho životnímu jubileu  (Svoboda, 4. 5. 1996, s. 13).
Steinmetz, Karel: Hudební pedagog Luděk Zenkl pětasedmdesátníkem (Sborník Ostrava 20, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, Šenov u Ostravy 2001, s. 507–512).
Mitáčková, Pavla: Profesor Luděk Zenkl (Diplomová práce, Filozofická fakulta Ostravské univerzity, Ostrava 2002).
Jenčková, Eva: Hudební pedagog Luděk Zenkl (sborník Hudební pedagogika s vzdělávání dospělých na počátku 21. století – Janáčkiana 2006, Praha 2006, s. 121–127).
Mazurek, Jan: Přínos Luďka Zenkla hudební kultuře na Ostravsku (Sborník z konference Brandýs nad Labem, Praha 2007 – v tisku).
 
b) Recenze knich (výběr)
Špelda, Antonín: Temperované a čisté ladění v hudbě 19. a 20. století. (Hudební nástroje 8, 1971, č. 6, s. 212–213).
Štědroň, Miloš: Temperované a čisté ladění v evropské hudbě 19. a 20. století. (Opus musicum 3, 1971, č. 9–10, s. 316–317).
/lm/:  Luděk Zenkl, ABC hudebních forem (Opus musicum 17, 1985, č. 10, s.VI). 
Slavický, Milan: Luděk Zenkl, ABC hudebních forem (Hudební věda 21, 1986, č. 2, s. 186–187).
 
Karel Steinmetz

Text

Datum poslední změny: 24.5.2016