Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Hanák, MirkoTisk


Charakteristika: Dirigent, skladatel a houslista

Datum narození/zahájení aktivity:4.9.1891
Datum úmrtí/ukončení aktivity:22.3.1972
Text
DíloLiteratura

Hanák, Mirko, dirigent, skladatel a houslista, narozen 4. 9. 1891, Slavkov u Brna, zemřel 22. 3. 1972, Ostrava. 

Již od šesti let hrál na housle v různých hudebních tělesech. V roce 1908 vstoupil na Janáčkovu varhanickou školu v Brně, po absolutoriu (1911) studoval ještě tři roky houslovou hru na konzervatoři v Krakově. Za první světové války se uplatnil ve vojenském symfonickém orchestru jako koncertní mistr houslí. Přechodně působil v Radomi a Kielcích (Polsko) a v Kyjevě a Charkově (Ukrajina). Po vzniku republiky se stal koncertním mistrem opery v Ostravě (1919), záhy však vystřídal ještě dvě působiště: Východočeské divadlo v Hradci Králové (zde byl na postu dirigenta) a divadlo v Olomouci. Roku 1922, po svém pohostinském vystoupení v ostravské opeře (řídil zde Bizetovu Carmen), byl v Ostravě angažován jako dirigent tamní opery i operety. Na tomto postu zůstal 36 let až do svého odchodu do důchodu (1958). Proslul zejména uváděním operetního repertoáru, a to jak světového s důrazem na románský (Offenbach, Planquette, Hervé, Gilbert, Kálman, Lehár, Dostal a další), tak českého – zde obsáhl prakticky kompletní operetní tvorbu (Starý, Piskáček, Friml, Marhula, Weiss, Jankovec, Beneš, Kvasnica, Vašica, Plichta, Nedbal, Loukota, Kalaš, Kmoch, Tichý, Jemelík, Stelibský). Po roce 1945 převzal větší část operetního úvazku nový šéf operety Vladimír Brázda; od té doby Hanák dirigoval více v opeře. I zde se soustředil na románský repertoár (Puccini, Donizetti, Gounod, Verdi, Giordano, Rossini, Mascagni, Bizet, Saint-Saëns, Halévy, Auber, Charpentier, Leoncavallo), doplňoval jej však hojně slovanskými autory (Čajkovskij, Moniuszko, Musorgskij, Gotovac). Velký prostor dával i české operní tvorbě, a to jak klasické (Smetana, Dvořák, Fibich, Blodek, Kovařovic), tak i méně známé (Roobovo Srdce Pikangovo, Čeledovo Za štěstím, Hřímalého Zakletý princ,
Weinbergrův Švanda dudák, Weissův Polský žid, Karlova Smrt kmotřička či Křičkova Hipolyta). Zajímavým dramaturgickým počinem bylo jeho uvedení opery Ernsta Křenka Jonny hraje dokola (1929) a česká premiéra opery-baletu Witolda Maliszewského Siréna (1935). Patřil k dirigentům vysoké odborné úrovně, kteří se spoléhají na vyzkoušenou tradici, jsou ve své práci neokázalí a úsporní a podávají standardní výkony bez větších výkyvů kvality.
Jako skladatel se uplatnil zejména v operetním žánru; devět z dvanácti svých operet premiérově uvedl v ostravské opeře. Dále skládal scénickou hudbu, orchestrální skladby, písňové cykly, mužské sbory, dvě mše, přednesové jazzové skladby, masové a budovatelské písně. Jeho kompozice podléhaly tehdejšímu módnímu stylu, byly však ceněny pro svou melodičnost a šikovnou instrumentaci. I jako skladatel byl nekomplikovaný a srozumitelný pro nejširší obecenstvo, což se přičítá jeho lidovému původu. Většinu skladeb věnoval svému oblíbenému ostravskému kraji. Byl také dopisovatelem Divadelního listu Moravskoslezského divadla.


Dílo

Dílo hudební (výběr)

Operety
Růžový talisman (libreto Josef Fryč, premiéra 1921 v Turnově);
Geniální švec (libreto Jindřich Háša Hladnovský, premiéra 1927 v Ostravě);
Milostpánova komorná (libreto Jaroslav Skála a Jindřich Háša Hladnovský, premiéra 1928 v Ostravě);
Královnin náhrdelník (libreto Jindřich Háša Hladnovský, premiéra 1930 v Ostravě);
Na palubě lásky (libreto Karel Konstantin, premiéra 1932 v Ostravě);
Frajerečka (libreto Václav Poláček, premiéra 1935 v Ostravě);
Láska je slepá (libreto Václav Poláček, premiéra 1937 v Ostravě);
Ať se mládí vydovádí (libreto Václav Poláček, premiéra 1939 v Ostravě);
Slečna manekýnka (libreto Emil Vrba, premiéra 1942 v Ostravě);
Námluvy na horách (libreto Alois Kachel, premiéra 1943 v Ostravě).

Scénická hudba v ostravském divadle
Alfréd de Musset: O čem sní mladé dívky (1922);
Jaroslav Vrchlický: Soud lásky (1923);
William Shakespeare: Macbeth (1925) a Julius Caesar (1935);
Josef Kajetán Tyl: Jan Žižka z Trocnova (1938).

Orchestrální díla
Slavkov 1805 (1959, symfonická rapsodie);
Valašský tanec (1950);
Beskydská suita (1951);
Koncertní valčík;
Téma s variacemi.

Instrumentální díla
Berceuse (pro housle a klavír);
Silhouetty (pro dvě housle, violoncello a klavír);
Potopený zvon (pro smyčcové kvarteto);
Romance (pro violoncello a klavír).

Duchovní a vokální díla
Mše c-moll (1911, premiéra 1911 v Brně);
Česká mše As-dur (1955, premiéra 1956 v Orlové);
Tři písně o lásce;
Balada o Radhošti (pro střední hlas a orchestr);
Nová Ostrava (pro vyšší hlas a orchestr);
Nové pletky (cyklus písní, text Fran Směja).

Literatura

I. Lexika
PHSN.
ČSHS.
Gardavský, Čeněk: Skladatelé dneška (Praha 1961).
Gregor, Vladimír (ed.): Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945 (Ostrava 1984).
Biografický slovník Slezska a Severní Moravy 4 (Opava 1995).
MEČO.
Šulc, Miroslav: Česká operetní kronika: 1863–1948 (Praha 2002).

II. Ostatní
Siblík, Jiří: K dějinám hudby ostravského kraje (Praha 1953).
Podešva, Jaromír: Komorní tvorba ostravských skladatelů (Hudební rozhledy 18, 1954, 7, s. 900).
Slezský sborník (53, 1955, 13, s. 208).
Burghauser, Jarmil: Slavní čeští dirigenti (Praha 1963).
Ostravský kulturní zpravodaj (9, 1971, s. 17).
Měrka, Ivan: Opuštěná taktovka (Ostravský kulturní měsíčník 1, 1976, s. 9).
60 let státního divadla v Ostravě (Ostrava 1979).
Měrka, Ivan: Jubileum Mirka Hanáka (Ostravský kulturní měsíčník 9, 1981, s. 60).
Hradil, František Míťa: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka (Ostrava 1981).


Klára Kolofíková
Text
DíloLiteratura

Hanák, Mirko, dirigent, skladatel a houslista, narozen 4. 9. 1891, Slavkov u Brna, zemřel 22. 3. 1972, Ostrava.

 

Již od šesti let hrál na housle v různých hudebních tělesech. V roce 1908 vstoupil na Janáčkovu varhanickou školu v Brně, po absolutoriu (1911) studoval ještě tři roky houslovou hru na konzervatoři v Krakově. Za první světové války se uplatnil ve vojenském symfonickém orchestru jako koncertní mistr houslí. Přechodně působil v Radomi a Kielcích (Polsko) a v Kyjevě a Charkově (Ukrajina). Po vzniku republiky se stal koncertním mistrem opery v Ostravě (1919), záhy však vystřídal ještě dvě působiště: Východočeské divadlo v Hradci Králové (zde byl na postu dirigenta) a divadlo v Olomouci. Roku 1922, po svém pohostinském vystoupení v ostravské opeře (řídil zde Bizetovu Carmen), byl v Ostravě angažován jako dirigent tamní opery i operety. Na tomto postu zůstal 36 let až do svého odchodu do důchodu (1958). Proslul zejména uváděním operetního repertoáru, a to jak světového s důrazem na románský (Offenbach, Planquette, Hervé, Gilbert, Kálman, Lehár, Dostal a další), tak českého – zde obsáhl prakticky kompletní operetní tvorbu (Starý, Piskáček, Friml, Marhula, Weiss, Jankovec, Beneš, Kvasnica, Vašica, Plichta, Nedbal, Loukota, Kalaš, Kmoch, Tichý, Jemelík, Stelibský). Po roce 1945 převzal větší část operetního úvazku nový šéf operety Vladimír Brázda; od té doby Hanák dirigoval více v opeře. I zde se soustředil na románský repertoár (Puccini, Donizetti, Gounod, Verdi, Giordano, Rossini, Mascagni, Bizet, Saint-Saëns, Halévy, Auber, Charpentier, Leoncavallo), doplňoval jej však hojně slovanskými autory (Čajkovskij, Moniuszko, Musorgskij, Gotovac). Velký prostor dával i české operní tvorbě, a to jak klasické (Smetana, Dvořák, Fibich, Blodek, Kovařovic), tak i méně známé (Roobovo Srdce Pikangovo, Čeledovo Za štěstím, Hřímalého Zakletý princ, Weinbergrův Švanda dudák, Weissův Polský žid, Karlova Smrt kmotřička či Křičkova Hipolyta). Zajímavým dramaturgickým počinem bylo jeho uvedení opery Ernsta Křenka Jonny hraje dokola (1929) a česká premiéra opery-baletu Witolda Maliszewského Siréna (1935). Patřil k dirigentům vysoké odborné úrovně, kteří se spoléhají na vyzkoušenou tradici, jsou ve své práci neokázalí a úsporní a podávají standardní výkony bez větších výkyvů kvality.

Jako skladatel se uplatnil zejména v operetním žánru; devět z dvanácti svých operet premiérově uvedl v ostravské opeře. Dále skládal scénickou hudbu, orchestrální skladby, písňové cykly, mužské sbory, dvě mše, přednesové jazzové skladby, masové a budovatelské písně. Jeho kompozice podléhaly tehdejšímu módnímu stylu, byly však ceněny pro svou melodičnost a šikovnou instrumentaci. I jako skladatel byl nekomplikovaný a srozumitelný pro nejširší obecenstvo, což se přičítá jeho lidovému původu. Většinu skladeb věnoval svému oblíbenému ostravskému kraji. Byl také dopisovatelem Divadelního listu Moravskoslezského divadla.
Dílo

Dílo hudební (výběr):

 

Operety

Růžový talisman (libreto Josef Fryč, premiéra 1921 v Turnově).

Geniální švec (libreto Jindřich Háša Hladnovský, premiéra 1927 v Ostravě).

Milostpánova komorná (libreto Jaroslav Skála a Jindřich Háša Hladnovský, premiéra 1928 v Ostravě).

Královnin náhrdelník (libreto Jindřich Háša Hladnovský, premiéra 1930 v Ostravě).

Na palubě lásky (libreto Karel Konstantin, premiéra 1932 v Ostravě).

Frajerečka (libreto Václav Poláček, premiéra 1935 v Ostravě).

Láska je slepá (libreto Václav Poláček, premiéra 1937 v Ostravě).

Ať se mládí vydovádí (libreto Václav Poláček, premiéra 1939 v Ostravě).

Slečna manekýnka (libreto Emil Vrba, premiéra 1942 v Ostravě).

Námluvy na horách (libreto Alois Kachel, premiéra 1943 v Ostravě).

 

Scénická hudba v ostravském divadle

Alfréd de Musset: O čem sní mladé dívky (1922).

Jaroslav Vrchlický: Soud lásky (1923).

William Shakespeare: Macbeth (1925) a Julius Caesar (1935).

Josef Kajetán Tyl: Jan Žižka z Trocnova (1938).

 

Orchestrální díla

Slavkov 1805 (1959, symfonická rapsodie).

Valašský tanec (1950).

Beskydská suita (1951).

Koncertní valčík.

Téma s variacemi.

 

Instrumentální díla

Berceuse (pro housle a klavír).

Silhouetty (pro dvě housle, violoncello a klavír).

Potopený zvon (pro smyčcové kvarteto).

Romance (pro violoncello a klavír).

 

Duchovní a vokální díla

Mše c-moll (1911, premiéra 1911 v Brně).

Česká mše As-dur (1955, premiéra 1956 v Orlové).

Tři písně o lásce.

Balada o Radhošti (pro střední hlas a orchestr).

Nová Ostrava (pro vyšší hlas a orchestr).

Nové pletky (cyklus písní, text Fran Směja).
Literatura

I. Lexika

PHSN.

ČSHS.

Gardavský, Čeněk: Skladatelé dneška (Praha 1961).

Gregor, Vladimír (ed.): Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945 (Ostrava 1984).

Biografický slovník Slezska a Severní Moravy 4 (Opava 1995).

MEČO.

Šulc, Miroslav: Česká operetní kronika: 1863–1948 (Praha 2002).

 

II. Ostatní

Siblík, Jiří: K dějinám hudby ostravského kraje (Praha 1953).

Podešva, Jaromír: Komorní tvorba ostravských skladatelů (Hudební rozhledy 18, 1954, 7, s. 900).

Slezský sborník (53, 1955, 13, s. 208).

Burghauser, Jarmil: Slavní čeští dirigenti (Praha 1963).

Ostravský kulturní zpravodaj (9, 1971, s. 17).

Měrka, Ivan: Opuštěná taktovka (Ostravský kulturní měsíčník 1, 1976, s. 9).

60 let státního divadla v Ostravě (Ostrava 1979).

Měrka, Ivan: Jubileum Mirka Hanáka (Ostravský kulturní měsíčník 9, 1981, s. 60).

Hradil, František Míťa: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka (Ostrava 1981).

 

Klára Kolofíková
Datum poslední změny: 18.10.2010