Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Komzák, Karel 1)Tisk


Charakteristika: skladatel, kapelník, varhaník a hudební pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:4.11.1823
Datum úmrtí/ukončení aktivity:19.3.1893
Text
DíloLiteratura

Komzák, Karel, skladatel, kapelník, varhaník a hudební pedagog, narozen 4. 11. 1823, Netěchovice (Týn nad Vltavou), zemřel 19. 3. 1893, tamtéž.

 

Hudební nadání zdědil po otci, od šesti let hrál na housle, od devíti na varhany a brzy zastupoval varhaníka při bohoslužbách. Absolvoval školu v Kolodějích nad Lužnicí, otec jej na dva roky zapsal do školy ve Weikertschlag v Dolním Rakousku, kde se Karel naučil německy. Poté studoval v Českém Krumlově na tříletém učilišti (do roku 1839). Poté odešel do Prahy, kde studoval varhanickou školu (1839–40) a absolvoval pedagogický kurz na akademii sv. Jindřicha (1841–42). Chtěl studovat na pražské konzervatoři, ale kvůli špatné finanční situaci rodiny si to nemohl dovolit. Během svého pražského studia byl podporován Václavem Janem Tomáškem. Po dokončení školy se Komzák stal podučitelem v Kolodějích. Věnoval se nadále hudbě, účinkoval ve vesnických kapelách, vedl kapelu vltavotýnských rodáků, hrál při mších v okolních obcích. V roce 1847 mu bylo nabídnuto místo v Zemském ústavu pro choromyslné, kde se následujících 19 let staral o hudební dění a působil jako varhaník v kostele. V ústavu sestavil Komzák z postižených pacientů orchestr, jeden z koncertů navštívil císař František Josef a arcivévoda Maxmilián. Komzák si však chtěl sestavit kapelu, s níž by mohl vystupovat na veřejnosti, a tak absolvoval u Pražského vojenského spolku kurs instrumentace. Roku 1854 dostal oprávnění řídit své vlastní hudební těleso – salónní orchestr, se kterým hráli převážně dobové tance a který se těšil veliké oblibě. Koncerty se odehrávaly především na Střeleckém ostrově a na Žofíně, po proniknutí věhlasu orchestru do zahraničí odehrál i úspěšný koncert v Hamburku. Violistou této kapely byl Antonín Dvořák, na kterého Komzák rád vzpomínal po celý život a s nímž si celá jeho rodina vybudovala velmi přátelské vztahy. Komzák řídil také Sbor pražských ostrostřelců, jenž se záhy stal nejlepším tělesem z pražských pluků. Pokoušel se také o komponování. Jeho první skladba Camelien – Quadrille (Čtverylka Kamelie) uspěla, což bylo pro Komzáka podnětem k dalšímu skládání. Po otevření Prozatímního divadla v roce 1862 zde získal Sbor nabídku hostování, roku 1865 se stal stálým orchestrem. Tentýž rok přijal Komzák místo vojenského kapelníka 11. pěšího píseckého pluku. Tato jednotka působila v italském Tridentu. Italové v té době nechovali k Rakušanům přátelské vztahy, nejdříve odmítali kapelu poslouchat, později si ji však zamilovali a nakonec litovali Komzákova odjezdu. Pluk často měnil místo pobytu, působil v Linci (od roku 1866), Hradci Králové (1871), Praze (1874) a Plzni (1877). Orchestr byl velmi oblíbený, hrál moderní repertoár a úpravy lidových písní.

V roce 1876 dostal Komzák lukrativní nabídku k hostování ve Spojených státech amerických na světové výstavě v Chicagu, po níž mělo následovat půlroční Turné v Bostonu, Washingtonu a New Yorku, on ale tuto lákavou nabídku z rodinných důvodů odmítl.

Během působení pluku v západních Čechách často hostovali v lázeňských městech. S plukem nastudoval také Dvořákovy Slovanské tance (1879–80). Po přeložení 11. pluku do Hercegoviny roku 1880 se rozhodl Komzák zůstat v Praze. Nechal se ale přesvědčit k řízení pěšího pluku č. 74 Nobile. Toho pak často litoval, atmosféra německého pluku se velice lišila od přátelského prostředí píseckého. V té době byl také vydán zákaz hrát české vlastenecké písně, na kterých si Komzákův orchestr zakládal. Několikrát přesto zákaz porušil a následovala cenzura – musel vždy předkládat seznam skladeb, které byly na programu.

Roku 1881 však navzdory schválenému programu začal hrát na koncertě Kdybys měla má panenko sto ovec. České publikum se přidalo zpěvem a koncert se změnil v demonstraci. Zpráva o této události se rozšířila po celých Čechách, Komzákovi chodily děkovné dopisy vlastenců. Poté se Komzák rozhodl odejít předčasně do penze, vrátil se do Netěchovic, kde plánoval již zůstat. Opět se ale nechal přemluvit a stal se kapelníkem 88. pěšího berounského pluku v Praze. Roku 1885 byl vydán zákaz hrát české písně všem vojenským kapelám, nesměly se hrát písně Hej Slované a Kde domov můj, které Komzák vždy s oblibou zařazoval do programu. Nakonec se proti nařízení postavil, odmítal hrát, dokud bude tento zákaz pokračovat. Obecenstvo, které na koncertě nevidělo oblíbeného kapelníka, začalo protestovat. Zákaz byl odvolán a Komzák několik následujících let mohl hrát, co chtěl. V roce 1888 se rozhodl odejít na odpočinek, tentokráte natrvalo. Komponování se věnoval i nadále, mnoho skladeb z pozdějšího období se věnuje rodnému kraji, např. Vltavotýnská polkaVesničtí muzikanti a Na Vltavě. Psal skladby pro svého syna Karla, tehdy již věhlasného a oblíbeného hudebníka.

Karel Komzák zemřel na mrtvici v nedožitých sedmdesáti letech. Pohřben byl na hřbitově v Týně nad Vltavou. Názory na jeho dílo jsou dodnes nejednotné. Mnozí mu vytýkají propagandu a snahu o upevnění monarchie pomocí písní, Komzákův život však toto tvrzení popírá. Jeho písně byly i dlouho po jeho smrti oblíbené po celém Rakousko-Uhersku; Komzákovo dílo čítá téměř 300 tanců, pochodů, směsí a fantazií na lidové písně. V jeho stopách pak velice úspěšně kráčel i syn Karel Komzák.


Dílo

Dílo hudební (výběr):

 

In die veitte Welt (mužský sbor).

Vltavo-Týnská.

Libějická.

Vesničtí muzikanti.

Na Vltavě.

Vltavan.

Sousedská (z národních nápěvů).

Zvuky české, Čech a Němec (fantasie).

Slovanský pochod.

Literatura

I. Lexika

PHSN.

Riemann12.

ČSHS.

New Grove1.

 

II. Ostatní

Šourek, Otakar: Život a dílo Antonína Dvořáka. Část prvá (Praha 1922, s. 27, 28, 281).

Burian, Josef: Tři doby břehů Lužnice (Koloděje 1922).

Bartoš, Josef: Prozatimní divadlo a jeho opera (Praha 1938, s. 24, 25, 27).

Schönherr, Max a Brixel, Eugen: Karl Komzák: Vater – Sohn – Enkel. Ein Beitrag zur Rezeptionsgeschichte der österreichischen Popularmusik (Wien 1989).

Sudová, Martina: „Kadlíku, muziky se nikdy nepouštěj...“. Sága rodu Komzáků (Rodopisná revue on-line 12, 2010, č. 11–12) http://rodopisna-revue-online.tode.cz/11-12-10_soubory/01_sudova-komzak.pdf.

 

Zuzana Dupalová

Datum poslední změny: 25.4.2017