Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Hlaváček, LiborTisk


Charakteristika: Houslista, hudební pedagog, dirigent a skladatel

Datum narození/zahájení aktivity:9.1.1926
Datum úmrtí/ukončení aktivity:27.2.1990
Text
Literatura

Hlaváček, Libor,houslista, hudební pedagog, dirigent a skladatel, narozen 9. 1. 1926, Znojmo, zemřel 27. 2. 1990, Praha.

 

Hře na housle se začal učit ve čtyřech letech od svého otce. Jako desetiletý vstoupil na hudební školu v rodném Znojmě k profesoru Kratochvílovi, pod jehož vedením zvládl již v jedenácti letech svůj první veřejný houslový večer v Městském divadle Znojmo. Hned v následujícím roce (1938) začal studovat brněnskou konzervatoř, kde se učil hře na housle nejprve u Oldřicha Vávry a později u Františka Kudláčka; zároveň studoval orchestrální hru a základy dirigování u profesorů Quida Arnoldiho a Bohumíra Lišky. Již na počátku studií jako třináctiletý účinkoval poprvé v rozhlase (7. 12. 1939). Roku 1943 absolvoval konzervatoř Čajkovského Houslovým koncertem D dur. Od roku 1945 byl koncertním mistrem opery Janáčkova divadla v Brně, kde působil až do roku 1952. U Františka Kudláčka dále pokračoval ve studiích na JAMU, kam byl přijat roku 1948. Také se dále vzdělával v dirigování u Václava Talicha a Zdeňka Chalabaly. Během studií vedl komorní sdružení JAMU (1949–52) a Hlaváčkovo kvarteto. JAMU absolvoval 24. 3. 1952 pod taktovkou Zdeňka Chalabaly; na tomto vystoupení hrál kromě Mozartova Koncertu D dur a Čajkovského Koncertu D dur také svůj vlastní Koncert E dur. Po absolutoriu se přestěhoval do Prahy, kde se dále zdokonaloval v houslové hře u Jindřicha Felda. V letech 1953–59 působil jako koncertní mistr v Národním divadle; mezi lety 1955–57 byl v Praze taktéž primáriem Novákova kvarteta. V počátcích své kariéry se soustředil zejména na virtuózní sólovou dráhu a na hru v komorních souborech. Roku 1959 vstoupil do Symfonického orchestru Československého rozhlasu na místo prvního koncertního mistra. Zde působil do roku 1964 a nahrával zejména virtuózní houslové skladby Paganiniho, Dvořáka či Čajkovského. Mezitím se také stal prvním houslistou a uměleckým vedoucím komorního sdružení Musici pragenses (1962). Poté působil jako profesor houslové hry, komorní hry a dirigování na pražské konzervatoři (1966–75), kde také vedl Komorní (později Symfonický) orchestr pražské konzervatoře. Byl vynikajícím pedagogem, který díky své sólové, komorní i orchestrální praxi dokázal svým žákům předat řadu cenných zkušeností.

Později se začal orientovat zejména na dirigentskou činnost; umělecky spolupracoval se souborem Virtuosi pragenses, s rozhlasovým orchestrem v Praze, byl šéfdirigentem Středočeského státního komorního orchestru v Poděbradech (1975–87) a Východočeského státního komorního orchestru v Pardubicích (1977–87). Byl jedním z mála českých dirigentů, který se kromě činnosti v orchestru zaměřoval na práci s komorními tělesy. Coby dirigent se podílel na nahrávkách mnoha gramofonových desek pro Supraphon i na nahrávkách pro rozhlas; často dělal nahrávky i jako houslista. S Českou Filharmonií nahrál Bachův Houslový koncert, Čajkovského Koncert D dur a za kompletní nahrávku Mozartových houslových koncertů společně s Josefem Sukem získal cenu Grand Prix du Disque Akademie Charlese Crosse v Paříži a cenu Wiener Flötenuhr ve Vídni. Za své hudební umění posbíral během svého života několik ocenění – v roce 1955 byl laureátem Mezinárodní houslové soutěže ve Varšavě, v roce 1958 získal druhou cenu v soutěži o nejlepší interpretaci skladeb Leoše Janáčka v Brně pro obor komorního dua spolu s pianistou Karlem Janderou a roku 1972 získal s orchestrem pražské konzervatoře zlatou medaili na Karajanově mezinárodní soutěži komorních orchestrů v Západním Berlíně. S Herbertem von Karajanem také umělecky spolupracoval. Jako sólista vystupoval i v zahraničí: 1956 v Německu, 1957 ve Stockholmu, 1959 v Sofii. Často účinkoval na hudebních festivalech – v Dubrovníku, ve Vídni, na Pražském jaru apod. Z jeho interpretačních počinů vzbudilo pozornost premiérové uvedení Křivinkovy Sonáty pro sólové housle (1959) či jeho nastudování a provedení první verze Smetanovy Prodané nevěsty (s prózou) v rámci Pražského jara v Tylově divadle (1973). Jako skladatel se uvedl zejména svým Houslovým koncertem E dur (1952), známé je i jeho Scherzo pro housle a orchestr (1959), které nahrál pro rozhlas, či jeho Symfonická báseň pro housle, ženský sbor a velký orchestr. Zemřel v plném hudebním nasazení – smrt ho zastihla symbolicky o přestávce mezi rozhlasovým natáčením.


Literatura

I. Lexika
Kozák, Jan & kol.: Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory (Praha 1964).
ČSHS.
Tomeš, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. Století, 1. díl, A–J (Praha 1999).

II. Ostatní
Žídek, František: Čeští houslisté tří století (Praha 1982).

www.knihovnazn.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=1917&Itemid=219


Klára Kolofíková

Datum poslední změny: 24.10.2010