Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Mikelka, EmilTisk


Charakteristika: Klavírista a hudební pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:5.11.1894
Datum úmrtí/ukončení aktivity:16.6.1949
Text
DíloLiteratura

Mikelka, Emil, klavírista a hudební pedagog, narozen 5. 11. 1894, Pustá Kamenice (Svitavy), zemřel 16. 6. 1949, Praha.

Pocházel z učitelské rodiny. Po studiu na učitelském ústavu v Poličce, kde maturoval v roce 1913, začal studovat hru na klavír u Karla Hoffmeistra na pražské konzervatoři. Po vypuknutí první světové války byl povolán do vojska a ke studiu se vrátil až v roce 1919. Hudební vzdělání na pražské konzervatoři dokončil o dva roky později v klavírní třídě Romana Veselého. Po uměleckém turné po Itálii, které absolvoval s plzeňským houslistou Norbertem Kubátem ml., byl přizván k účinkování na abonentních komorních koncertech tehdejšího Sdružení pro komorní hudbu v Plzni. Svůj první koncert v Plzni, kde se předvedl jako schopný doprovázeč i sólista, věnoval nedožitým osmdesátým narozeninám Antonína Dvořáka. Na koncertě zazněla vybraná Dvořákova díla.
V roce 1922 přijal nabídku učitelského místa na Městské hudební škole v Plzni, kde působil do roku 1924. Roku 1922 sestavil s hudebním pedagogem a skladatelem Oldřichem Blechou svůj první klavírní pořad, kde byla zastoupena jednak klasická díla Johanna Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena či Roberta Schumanna, ale také drobné skladby moderní (Ironie a Beznadějnost Oldřicha Blechy nebo vlastní Mikelkova Fantazie na české národní písně). Tento pořad se však již nesetkal s jednoznačně příznivým ohlasem hudební kritiky. 18. 1. 1923 se podílel na kulturním večeru s názvem Mladá česká hudba, pořádaném Hudebním odborem Osvětového svazu. Zde mimo jiné přednesl Lyrickou suitu Jaroslava Křičky nebo klavírní suitu Ve starém slohu Karla Boleslava Jiráka.
Po odchodu z Městské hudební školy v roce si Mikelka v Plzni otevřel soukromý hudební ústav, kde se vyučovalo hře na klavír, intonaci a sborovému zpěvu. 28. 2. 1924 Mikelka uspořádal koncert k oslavám stého výročí narození Bedřicha Smetany, kde uvedl skladatelovy méně známé skladby z let 1842–61 (Koncertní etuda C dur, cyklus s názvem Bagately, scény z Macbetha, dvě polky ze Vzpomínek na Čechy, Svatební scény, Robertu Schumannovi, Impromptu a Andante). V lednu 1925 v Plzni účinkoval na úspěšném koncertě s hostující Českou filharmonií, kterou řídil dirigent František Stupka. Zde zazněla díla ruských skladatelů Nikolaje Rimského-Korsakova a Alexandra Skrjabina. K další spolupráci s Českou filharmonií v čele s dirigentem a skladatelem Karlem Boleslav Jirákem došlo až na počátku 30. let. Velký úspěch sklidila jeho vystoupení v pořadech Hudebního odboru Osvětového svazu z roku 1926, kde spolu s herečkou Otýlií Beníškovou přednesl šest koncertních melodramat Zdeňka Fibicha. V letech 1927–28 vystupoval s plzeňskou amatérskou Lidovou filharmonií v čele s Josefem Bartovským. V témže období účinkoval na večeru Sdružení pro komorní hudbu v Plzni, kde zahrál několik méně známých skladeb (Preludium ze Staré suity a Sonatina Theodora Kössla, Rapsodie Ference Liszta nebo Images Clauda Deussyho). Na podzim roku 1927 uspořádal svůj samostatný koncertní večer s náročným repertoárem (Karneval Roberta Schumanna nebo Variace na Paganiniho téma Johannesa Brahmse). V roce 1929 interpretoval skladby plzeňských skladatelů (Hynek Palla, Stanislav Suda, Josef Bartovský, Theodor Kössl) na koncertě, který živě vysílal Československý rozhlas. V roce 1934 uspořádal koncert u příležitosti šedesátým narozenin Josefa Suka, kde zazněla především skladatelova raná klavírní díla (Píseň lásky, Nálady, Jaro, Suita pro klavír op. 21 a další). Na komorním večeru Sdružení pro komorní hudbu z 10. 10. 1935 přednesl spolu s Pražským kvartetem Sukův Klavírní kvintet g moll op. 8.
V roce 1936 přijal na čtyři roky učitelské místo na tehdejším Masarykově ústavu hudby a zpěvu v Ostravě. V roce 1940 byl jmenován profesorem klavírní hudby na pražské konzervatoři. Do Plzně se vrátil naposledy v roce 1942, aby vystoupil na koncertě Sdružení pro komorní hudbu, který se konal u příležitosti 150. výročí Mozartova úmrtí. Na večeru, kde vystoupila také pěvkyně Marie Tauberová, přednesl skladatelovu Sonátu A dur, Dvanáct variací pro klavír, Fantazii c moll a téma Ah, vous dirais-je, Maman. Emil Mikelka zpracoval Metodiku klavírní hudby, která se bohužel nedochovala, z metodických důvodů provedl také revizi mnoha klavírních skladeb (Robert Schumann, Piotr Iljič Čajkovskij, Johannes Brahms). Z jeho žáků vynikli například František Rauch, Josef Kysela, Karel Václ nebo Josef Čech.


Dílo

Dílo literární


Pedál, důležitá složka klavírního přednesu (Hudební výchova 21, 1940, č. 4 s. 56–57 a 70–72).
Literatura

I. Lexika
ČSHS.


II. Ostatní
Fiala, Jaroslav: Západočeská vlastivěda – Hudba (Plzeň 1995).
Fiala, Jaroslav: Plzeňské koncerty klavíristy Emila Mikelky (in: Západočeský historický sborník 5, Plzeň 1999, s. 225–266).

Libor Pavlíček

Datum poslední změny: 24.10.2009