Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Daniel, LadislavTisk


Charakteristika: Hudební pedagog, amatérský nástrojař a hudebník

Datum narození/zahájení aktivity:29.5.1922
Datum úmrtí/ukončení aktivity:16.2.2015
Text
DíloLiteratura

Daniel, Ladislav, hudební pedagog, amatérský nástrojař a hudebník, narozen 29. 5. 1922, Kolín, zemřel 16. 2. 2015.
 
Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor Angličtina-Hudební výchova (1945–50). Studium dokončil na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Disertační práci psal na téma Tonální metoda písňová jako poslední stadium intonačních metod (CSc.). Na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého byl jmenován docentem (1968) a v roce 1992 profesorem.
V letech 1949–50 vyučoval angličtinu na Obchodní akademii v Přerově, na Fučíkově pedagogické škole v Olomouci pak hudební výchovu (1950–60). V letech 1961–70 působil jako vedoucí katedry hudební výchovy na Pedagogickém institutu, později fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 1972 byl z politických důvodů vedení zbaven.
Přednášel a publikoval v sedmi světových jazycích, německy na Pedagogickém institutu v Halle (1964), dánsky na konzervatoři v Alborgu (1970), účastnil se kongresů ISME v Budapešti (1964), Dijonu, Bristolu, Varšavě a Moskvě atp.
 

Svou činností ovlivnil vývoj hudební pedagogiky a praxi hudební výchovy u nás i v zahraničí. Mezi nejvýznamnější počiny patří navržení, prosazení, zřízení a vedení základní školy s rozšířenou hudební výchovou (ZŠ Třída Svornosti v Olomouci, 1966–2004; 2004 přeložena na ZŠ Stupkova a ZŠ Tererova v Olomouci). V roce 1987 došlo k rozhodnutí ministerstva školství o zavedení tzv. olomouckého modelu na těch školách, kde pro to budou vhodné podmínky. Podle tohoto modelu u nás pak vznikaly další základní školy s rozšířenou hudební výchovou.
Do oblasti intonačních metod přispěl svou koncepcí úspěšné Tonální metody písňové (1951), ve které při výuce zpěvu používá opěrných (lidových) písní na místo solmizačních slabik (Intonační cvičení I., II.; Intonace a sluchová výchova I., II.). Později navrhl software výuky zpěvu z not na počítači (viz. přehled literatury) a je autorem první programované učebnice nauky o intervalech v Evropě Intervall-Lehre.
Didakticky propracoval problematiku elementární nástrojové výuky vytvořením škol pro nejrůznější hudební nástroje  (trubka, klarinet, baryton, dudy, kontrabas, cimbál atd.), inicioval vydávání gramofonových desek pro poslech hudby na jednotlivých ročnících základních škol a v souvislosti s Orffovou metodou i aktivní využití nástrojů při výuce (keyboard atd.). Je autorem celkem čtyř dílů Školy hry na zobcovou flétnu z nichž první díl dosáhl více než sedm set tisíc výtisků a je jednou z nejpoužívanějších učebnic na základních uměleckých školách v ČR.
V rámci svých didaktických konceptů vytvořil řadu učebních pomůcek pro hudební výchovu, např. Rytmické kostky, Rytmická stavebnice, Intonační tabule atd.
 
Završením Danielovy celoživotní práce je vypracování osnov, plánů učiva, učebnic a metodických příruček pro učitele 1.–5. ročníku základních škol. Na neutěšený stav učebních osnov reagoval vytvořením koncepce hudební výchovy, stanovil závazné složky hudebního vyučování (hlasový, rytmický a intonační výcvik, improvizace) a pro každou z nich vytvořil metodickou řadu. Ve svých úvahách vychází z Schulwerku Carla Orffa, tedy z koncepce, která preferuje dětskou spontaneitu, tvořivost, zvídavost, touhu hrát si, radost z pohybu apod. Je autorem skript Metodika hudební výchovy, jako jediné metodiky obsahující celé učivo hudební výchovy podle osnov i dnešních Rámcových vzdělávacích programů. Učebnice hudební výchovy pro první stupeň ZŠ, včetně metodických příruček a kazet s doprovody písní Kukačka, Pěnička, Skřivánek, Sedmihlásek, Slavík, jsou dosud jedinými metodikami uplatňující celé učivo hudební výchovy podle předepsaných osnov. Učebnice také obsahují podrobně metodicky progresivně rozpracovanou hru na hudební nástroje a metodickou řadu improvizace.  
 
Po celý život se věnoval i muzikantské činnosti. V Orchestru Gustava Broma hrál na trubku (1945), v Moravské filharmonii na lesní roh (1949), na Fučíkově pedagogické škole v Olomouci založil a dirigoval šedesátičlenný školní dechový orchestr a taneční big-band, hrál v kvartetu na violoncello.
Je také amatérským výrobcem hudebních nástrojů pro starou hudbu (viola da gamba, serpent, cink, barokní loutna, rebek, crwth, dudy, cca dvacet cimbálů) čemuž se postupně vyučil u nástrojářů v německém Markneukirchen. Byl členem Klubu houslařů při Svazu českých skladatelů a redakční rady časopisu Hudební nástroje (1952–60).
 
Aprobaci učitelů hry na zobcovou flétnu pod jeho vedením získal Tomáš Lachman a Jana Kouřilová. V devadesátých letech působil jako hlavní porotce celostátních soutěží ve hře na zobcovou flétnu. Získal Zlatý štít Pantonu za vydávání škol pro zobcové flétny. V roce 2010 mu Ostravská univerzita udělila čestný titul doctor honoris causa.


Dílo

Dílo (výběr)

Škola hry na sopránovou zobcovou flétnu, I–III, (Panton, Praha 1950);
Učebnice hudební výchovy pro pedagogické školy, I–IV (SPN, Praha 1952–54);
Škola hry na altovou zobcovou flétnu (Panton, Praha 1958);
Základy techniky pro sopránovou zobcovou flétnu, I–III (Panton, Praha 1959);
Základy techniky pro altovou zobcovou flétnu (Panton, Praha 1960);
Intonační cvičení I., II (Panton, Praha 1965);
Intervall-Lehre (Frankfurt am Main, 1968);
Kapitoly z metodiky hudební výchovy, skriptum (Pedagogická fakulta Olomouc 1984);
Metodika hudební výchovy, know how učitele hudební výchovy (Montanex, Ostrava 19921–20023).

 

Učebnice:
Kukačka, hudební výchova pro 1. ročník základní školy (Panton, 1994);
Metodická příručka k učebnici hudební výchovy Kukačka pro učitele 1. ročníku základní školy (Panton, 1994);
Pěnička, hudební výchova pro 2. ročník základní školy (Panton, 1995);
Metodická příručka k učebnici hudební výchovy Pěnička pro učitele 2. ročníku základní školy (Panton, 1995);
Skřivánek, hudební výchova pro 3. ročník základní školy (Panton 1996);
Metodická příručka k učebnici hudební výchovy Skřivánek pro učitele 3. ročníku základní školy (Panton 1996);
Sedmikrásek, hudební výchova pro 4. ročník základní školy (Panton International 2000);
Metodická příručka k učebnici hudební výchovy Sedmihlásek pro učitele 4. ročníku základní školy (Panton International 2000);
Slavík, hudební výchova pro 5. ročník základní školy (Panton International 2000);
Metodická příručka k učebnici hudební výchovy Slavík pro učitele 5. ročníku základní školy (Panton International 2000).

 

Studie:

Aplikace psychometrických metod v hudební psychologii (in: Sborník prací Pedagogické fakulty UP v Olomouci. Hudební výchova 1 (Praha 1969, s. 63–74).

Nové postupy v instrumentální složce hudební výchovy (in: Hudební věda a výchova 3. Musica I. Praha 1984, s.163–181).

Olomoucký experiment jako model základní školy s rozšířenou hudební výchovou (in: Hudební výchova v procesu formování vědomí mládeže socialistické společnosti. Praha 1986, s. 312 – 318).

Guidon měl pravdu (in: Hudební věda a výchova 6. Musica IV. Olomouc 1993, s.115–123).

Přínos olomoucké školy s rozšířenou hudební výchovou našemu školství (in: Dějiny hudební výchovy /osobnosti, instituce, koncepce/. Ostrava 1996, s. 185–188).

Jak jsem to myslel (in: K problematice současných hudebněvýchovných metod a koncepcí, Olomouc 1998, s. 35–39).

Výuka zpěvu not na počítači (in Hudební pedagogika a výchova /minulost – přítomnost – budoucnost/. Olomouc 2004, s. 171–173).

Co je ještě dodat k „pár poznámkám“ (in: Hudební pedagogika a výchova /minulost – přítomnost – budoucnost/. Olomouc 2004, s. 187–191).

Literatura

I. Lexika
ČSHS.
Who is …? (v České republice)1 (Hübners blaues Who is Who, Zug 2002).

Biografický slovník Slezska a severní Moravy - supplementum č. 3 (Ostrava 2016, s. 33-34).


II. Ostatní

Malá monografie o Ladislavu Danielovi (Blanka Gazdová - bakalářská práce FF UP 1996).

Gazdová Blanka: Ladislav Daniel – pokračovatel české kantorské tradice (in: K problematice současných hudebněvýchovných metod a koncepcí, Olomouc 1998, s. 17–21).

K problematice současných hudebněvýchovných metod a koncepcí. Materiály z muzikologické konference k 75. narozeninám prof. dr. Ladislava Daniela, CSc., konané ve dnech 29. a 30. května 1997 (Olomouc 1998).

Steinmetz, Karel: Ladislav Daniel a jeho hudebněvýchovné projekty (in: Inovace v hudební pedagogice a výchově. K poctě Lea Kesteberga (Olomouc 2008, s. 116-120.).

 

Jakub V. Vlček

Datum poslední změny: 11.3.2015