Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Fukač, JiříTisk


Charakteristika: Muzikolog, pedagog, popularizátor a organizátor

Datum narození/zahájení aktivity:15.1.1936
Datum úmrtí/ukončení aktivity:22.11.2002
Text
DíloLiteratura

Fukač, Jiří, muzikolog, pedagog, popularizátor, organizátor, narozen 15. 1. 1936, Znojmo, zemřel 22. 11. 2002, Brno.
 
Fukačův otec Josef (1905–87) byl profesí typografem, matka Anděla (1907–81) pocházela z rodiny usazené do roku 1919 ve Vídni (od ní získal mladý student základy své excelentní němčiny; svou úlohu ovšem sehrálo i jazykové prostředí Znojma v době jeho dětství) a věnovala se domácnosti. Hudbou a uměním rodina žila intenzivně: otec byl nadšeným amatérským hudebníkem-multiinstrumentalistou (projevoval se však i malířsky, miloval literaturu), matka hrála na klavír a příležitostně na tento nástroj i vyučovala; múzicky se jevil i celý širší rod. Fukač ve svém rodišti maturoval na tehdejší 1. jedenáctileté škole  (1954) a měl v té době již za sebou soukromé studium hudební teorie (napsal v té době mnoho drobných skladbiček, mimo jiné melodram na slova Fráni Šrámka Kdybych byl pastevcem koní) a studium klavírní hry na Hudební škole u A. Urbánkové (s úspěchem vystupoval veřejně, například jako absolvent s celovečerním recitálem 2. 6. 1954 a jako sólista Beethovenova klavírního koncertu C dur 24. 6. 1954); zkusil si také řízení orchestru a sboru.
 
Do Brna ke studiu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity přišel jako hudebně rozvinutý, inteligentní, oduševnělý, všeobecně vzdělaný a navíc mimořádně pracovitý student, který svým rychlým zráním na sebe záhy upoutal pozornost. Jeho univerzitními učiteli se stali především muzikologové Jan Racek a Bohumír Štědroň, ale ovlivňovaly jej i další osobnosti působící v okruhu katedry, především hudební teoretik a skladatel Zdeněk Blažek, folklorista Karel Vetterl, estetik Oleg Sus; v klavírní hře se Fukač zdokonaloval u profesora konzervatoře Viléma Vaňury. Fukač se již v těchto studijních letech zajímal o celou rozlohu muzikologické problematiky, svůj interes však koncentroval zejména na hudební historiografii, jak dosvědčuje i téma jeho diplomní práce, nesoucí název Křižovnický hudební inventář I-II (uváděno též jako Inventář pražských křižovníků; na jejím základě získal titul promovaný historik 1959 a PhDr. 1967). Roku 1958 se Fukač oženil se svou spolužačkou z ročníku Jitkou, rozenou Kupčíkovou (PhDr., hudební publicistka, redaktorka, pak knihovnice a archivářka, posléze opět redaktorka brněnského rozhlasu).
 
Již za studií spolupracoval Fukač za vedení Bohumíra Štědroně autorsky i organizačně na přípravě Československého hudebního slovníku osob a institucí I–II (1963, 1965) a získával tak zkušenosti pro svou další, již vlastní hudebně lexikografickou práci. Publicisticky působil v brněnských redakcích novin Mladá fronta, Rovnost, psal do Hudebních rozhledů, Slovenské hudby a jiných. Prvním jeho vysokoškolským místem bylo redaktorství univerzitního časopisu U (1961), kam nastoupil po dvaadvacet měsíců trvající vojenské prezenční službě. Záhy však začal pracovat i jako asistent muzikologické katedry, jejímž odborným asistentem se stal roku 1964. V době normalizace (tj.70. a 80. letech) byl pro svou činnost a své názory z doby tzv. Pražského jara různě proskribován (omezená možnost pedagogické a publikační činnosti, zbrzděná kandidatura a habilitace); v této době byl na pracovišti veden jako tzv. odborný pracovník a věnoval se mimo jiné lexikografické činnosti. V rámci polistopadových rehabilitací byl 1990 jmenován docentem, roku 1991 získal titul kandidáta věd spisem Studie z hudební sémiotiky a teorie komunikace, 1992 se habilitoval na základě práce K metaznakovým a intersémiotickým aspektům hudby, 1994 byl jmenován profesorem. Již během svých prvních asistentských let připravil a jako skriptum vydal text O studiu hudební vědy (1965), první po obdobném spisu Jana Racka; zůstal nadlouho jedinou českou příručkou toho typu. V letech 1963–67 pracoval i v brněnské odbočce Svazu československých skladatelů, s čímž souvisí jeho významný podíl na vzniku hudebního měsíčníku Opus musicum, jehož prvním šéfredaktorem byl 1969–70.
 
Těžištěm Fukačovy odborné práce se na dlouho stalo pokračování v aktivitách  brněnské lexikografické školy, konstituované úsilím Graciana Černušáka, Vladimíra Helferta, Bohumíra Štědroně, ale i dalších spolupracovníků z okruhu širšího než jenom brněnského. I když se projekt nového, věcného slovníku z důvodů vnitrooborově kapacitních, ale také ideologických a ekonomických vlekl celé čtvrtstoletí, přece se nakonec především zásluhou Fukačovou (úsilím nejenom autorským a editorským, ale též organizačním) zrealizoval v podobě Slovníku české hudební kultury (Praha 1997, editoři Jiří Fukač a Jiří Vysloužil, výkonný redaktor Petr Macek, 1036 stran velkého formátu s dvojsloupcovou sazbou). I když byly formulovány vůči tomuto opusu výhrady, patří nepochybně v naší hudební lexikografii k dílům fundamentálním, a to nejenom rozsahem, ale právě i koncepcí. Je jednak odrazovým můstkem k dalším zkoumáním široce rozevřené problematiky, jednak představuje nedocenitelný informační rezervoár pro odbornou (též studentskou) i širší veřejnost. Fukač ke vzniku tohoto lexikonu přispěl nejenom jako organizátor práce a editor, ale především jako autor (nebo spoluautor – zejména s Ivanem Poledňákem, Jaroslavem Volkem, Jiřím Vysloužilem) velkého počtu hesel, často představujících spíše studie. Pokračováním této (a vůbec brněnské) lexikografické práce je tento Český hudební slovník osob a institucí, od počátku osnovaný jako internetový projekt; Fukač jej stačil jen připravit a nastartovat.
 
Přes překážky, dané dlouhodobě politickou situací a po listopadu 1989 zase až rozbujelými Fukačovými aktivitami organizačními, byl Fukačův vědecký výkon mimořádně bohatý a vlivný. Vedle již zmíněných prací je představován zejména souborem několika knižních publikací, jež jsou zaměřeny (byť vždy odlišným způsobem a s odlišným určením) na metodologii hudební vědy a problematiku hudebně komunikační resp. sémiotickou. Počátkem 80. let mu bylo umožněno v Praze publikovat (spolu s Ivanem Poledňákem) knižní studii Hudba a její pojmoslovný systém. Otázky stratifikace a taxonomie hudby. O něco později vydal v Nitře,  kam se utíkal před diskriminacemi, jež ho stíhaly v Brně a kde navázal čilé a přínosné kontakty s tamními pracovišti pedagogické fakulty, zaměřenými k literární komunikaci a hudební výchově, spis Pojmoslovie hudobnej komunikácie; ten se dočkal (s upravenými názvy) i dalších vydání a to doma i v cizině. Originálním pokusem o výklad problematiky podstaty hudby, její terminologicko-metodologické problematiky apod., zaměřeným i na širší čtenářskou obec, byla kniha Mýtus a skutečnost hudby. Traktát o dobrodružství a oklikách poznání, jež vyšla v závěru předlistopadové doby. K takto metodologicky a sémioticky zaměřeným pracem patřil též i propedeuticky zaměřený učební text Hudební estetika jako konkretizace obecné estetiky a muzikologická disciplína, jakož i rozsáhlé příspěvky do týmové publikace Hudební věda I-II-III a zejména do další týmové publikace Základy hudební sémiotiky I-II-III.
 
Dalším okruhem, o nějž se Fukač dlouhodobě vědecky i koncepčně organizačně zajímal, byla hudební pedagogika ve své historické i teoretické dimenzi. Po řadě časopiseckých a sborníkových statí (některé ve spolupráci s Ivanem Poledňákem) zde publikoval (ve spolupráci s nitranským Jozefem Verešem) spis Hudobná pedagogika (přepracovaná verze, na níž se podílel i Stanislav Tesař, nese název Hudební pedagogika. Koncepce a aplikace hudebně výchovných idejí v minulosti a přítomnosti). Zájem o hudebně pedagogickou problematiku byl u Fukačem motivován poznáním, že hudba se podílela a podílí na antropogenezi a že předávání hudby z pokolení na pokolení tvoří vlastně její existenční páteř. I když byl na tomto poli především teoretikem, usilujícím vymanit hudební pedagogiku z pouhého pragmatismu a prakticismu, zasahoval významně i do aktuálního dění (zasloužil se zejména o konání hudebně výchovných konferencí, jež byly pořádány v Nitře koncem 80. let a  v 90. letech a měly reálný dopad na kvalitu hudebně výchovné péče) a proto požíval značný respekt nejenom mezi muzikology, ale i hudebními pedagogy.
 
Výsledky Fukačova přemýšlení o rozmanitých problémech muzikologie, ale šířeji, hudebního života a hudební kultury, tvoří rozsáhlý a myšlenkově provokativní a podněcující soubor několika set studií, statí, článků v různých sbornících a v odborných revuích (Hudební věda, Estetika, Opus musicum, Hudební rozhledy a jiné). Fukač své myšlenky často předkládal v podobě referátů na konferencích a seminářích – měl tyto příležitosti k názorové výměně a konfrontaci ve velké oblibě a patřil vždy k nejzapálenějším, nejfundovanějším a nejcharismatičtějším referentům a diskutérům a to doma i v zahraničí (to zejména od 1985, kdy mu byla povolena účast na konferenci IASPM v Montrealu, věnovaná výzkumu populární hudby). Byly to desítky akcí, na nichž úspěšně reprezentoval československou resp. českou muzikologii.
 
K širší veřejnosti pronikl Fukač svou rozsáhlou činností popularizační. Tu pěstoval po léta jako publicista/kritik v denním tisku (zejména brněnská Rovnost), v brněnském rozhlase a pak po 1989 i v několika cyklech pořadů televizních, uvádějících vážnou hudbu. V té době rozvíjel i čilé aktivity organizačně manažerské. Spolupracoval na přípravě a realizaci řady seminářů, konferencí, kongresů, festivalů, včetně pravidelných podzimních brněnských hudebních festivalů a muzikologických kolokvií. Působil v řadě hudebnických organizací: na počátku ve zmíněném SČS, z nějž byl v letech normalizace vyloučen, po listopadu 1989 v Asociaci hudebních umělců a vědců; v 90. letech se stal spoluzakladatelem a místopředsedou České hudební rady; byl aktivním členem několika vědeckých rad (univerzitních, ale také rady obnoveného pražského Ústavu pro hudební vědu), členem rad edičních, členem různých komisí na místní, ale i na celostátní úrovni (viz například komise pro udělování vědeckých hodností); byl členem orgánů řady hudebních spolků (předseda Mezinárodní společnosti Leoše Janáčka) a institucí (nadačních apod.). Po listopadu 1989 vstoupil i do organizačně vědeckých struktur své domovské fakulty a univerzity: působil ve vědecké radě Filozofické fakulty, v jejím Akademickém senátu (i jako jeho předseda), 1998–2001 ve funkci prorektora Masarykovy univerzity pro zahraniční vztahy.
 
Místem i těžištěm Fukačova působení byla brněnská univerzitní muzikologie, z jejíhož charakteru vyšel a kterou hluboce ovlivnil. Přes dlouhodobě omezené možnosti pedagogického působení vychoval či aspoň ovlivnil celou řadu mladých českých, slovenských a i zahraničních muzikologů (hlásí se k němu mimo jiné Michael Beckerman, Miloslav Blahynka, Stanislav Bohadlo, Václav Drábek, Petr Macek, Jana Perutková-Dvořáková, Karel Steinmetz, Stanislav Tesař, John Tyrrell, Petr Vít). K přípravě mladých muzikologů přispěl později (po svém skriptu ze 60. let) učebními  texty Úvod do studia hudební vědy (s Ivanem Poledňákem a tedy jako výsledek spolupráce brněnské a pražsko-olomoucké muzikologie; jejím plodem bylo i Fukačovo externí působení v Olomouci) a Hudba a média. Rukověť muzikologa (s týmem spoluautorů). Roku 1990 byl postaven do čela katedry věd o umění a estetice (katedra se později přetvořila v dnešní Ústav hudební vědy) a pracoval v této funkci do 1998. Dobře chápal nové poměry a požadavky doby a začal zavádět řadu reforem studia, získávat (pomocí grantů apod.) a tvořit nové podmínky pro vědeckou činnost, otevírat kontakty do světa. Stál u programů studentských výjezdů do zahraničí, sám měl mimořádně živé styky s řadou evropských muzikologů (již z dřívějších dob zejména s univerzitou v Greifswaldu, pak s Vídní a konkrétně s Theofilem Antonicekem; na univerzitě ve Vídni působil 1993 jako hostující profesor se zaměřením na hudební sémiotiku; absolvoval také přednáškový pobyt v Bostonu a jinde).
 
Mimořádná schopnost absorpce podnětů, vynikající paměť a formulační dar dovolovaly Fukačovi myslet v takřka celém rozsahu muzikologie. Orientoval se ve všech jejích disciplínách, i když těžištěm jeho zájmů a potencí byla hudební historiografie úzce propojená s hudební sociologií a hlavně estetikou (včetně sémiotiky, teorie komunikace atp.). V metodologii se hlásil k tradicím středoevropské, zejména německé muzikologie (nejblíže stál k Hansi Heinrichu Eggebrechtovi a to zejména v souvislostech lexikografické práce), přestože mu nebyly cizí i trendy tzv. new musicology. To mimo jiné v tom, že i když hudebně vyrostl ze zájmu o artificiální hudbu (jako historika jej zajímalo zejména baroko a novější česká hudba včetně Janáčka), záhy si uvědomil nejenom společensko-ekonomickou důležitost hudby nonartificiální, ale též její potenciality a kapacity estetické a to zejména pokud jde o hudbu  jazzového okruhu. Do daného dění vstupoval početnými příspěvky (kritiky, recenze hudebních nosičů a publikací, atp.), ale reflektoval přítomnost, význam i specifičnost nonartificiální hudby ve vší  své muzikologické práci a hlavně při svých úvahách o smyslu, funkcích a situaci hudby ve stále se měnící společnosti. Schopnost překračovat tradiční české muzikologické horizonty prokázal i účastí na řešení  problematiky německé hudby na našem území (i ve spolupráci se Sudetoněmeckým hudebním institutem v Řeznu, na jehož výzkumných i publikačních aktivitách se přímo podílel) a v jiném ohledu též zájmem o problematiku sepětí hudby s výtvarným uměním, s uměním slovesným, s divadlem, s novými médii typu rozhlas a televize.
 
Fukač byl osobností, která byla svým osobním osudem i vědeckou prací jakousi ilustrací složitého vývojového oblouku druhé poloviny minulého století. Dozrál ve výraznou  postavu brněnské muzikologické školy, jež se prodlením let vyprofilovala jako organický pendant muzikologie pražské. Byl osobností, která usilovala chápat muzikologii jako smysluplný a vůči obecnějším fenoménům („umění“, „hudba“, „hudební život“, „hudební kultura“ atp.) operativní poznávací a formující nástroj; osobností, která takto dokázala spojovat striktní vědecké, badatelské zaměření se službou hudebnímu životu (to v podobě rozsáhlých aktivit koncepčních, organizačních, zpravodajských, kritických apod.); osobností, která disponovala nejenom mimořádnou pracovitostí a výkonností, ale též velkou tvůrčí silou a schopností dotahovat věci až do realizace v podobě publikačního výstupu nebo vytvoření nové struktury organizační; osobností, která velmi výrazně reprezentovala českou muzikologii vůči muzikologii zahraniční a dokázala se prosadit v tomto širším kontextu, což přinášelo prospěch celé české hudební vědě.
 
Fukačovi se za jeho různorodé a bohaté aktivity dostalo řady uznání. Kromě různých medailí (například in memoriam mu byla udělena jubilejní janáčkovská medaile 2004) obdržel Cenu Českého hudebního fondu za muzikologickou tvorbu (1992), Cenu rektora Masarykovy univerzity za Slovník české hudební kultury (1998), Cenu Classic za stejné dílo (1998), Cenu česko-německého porozumění (uděluje Společnost Adalberta Stiftera, předána byla roku 1998 v Hamburku); byl jmenován členem-korespondentem Rakouské akademie věd ve Vídni (1999). Výrazem uznání se stal též rozsáhlý sborník vybavený i fotografickou přílohou, Jiřímu Fukačovi k nedožitým 70. narozeninám (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, 2006).
 
Fukač zemřel nedlouho po své poslední zahraniční cestě (konference u Řezna a v Lipsku) po dlouhé a těžké nemoci v nemocnici v Brně-Bohunicích a je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně nedaleko od hrobu Leoše Janáčka a dalších velkých postav brněnské kultury.

Dílo
I. Knihy a samostatně vydané publikace
O studiu hudební vědy (Praha 1964).
Pojmoslovie hudobnej komunikácie (Nitra 19831,19862).
Pojmoslovje glasbene komunikacije (Ljubljana 1989).
Mýtus a skutečnost hudby. Traktát o dobrodružstvích a oklikách poznání (Praha 1989).
Pojmosloví hudební komunikace (Brno 1991).
Das Begriffssystem der musikalischen Kommunikation (Wien - Köln - Weimar 1994).
Hudební estetika jako konkretizace obecné estetiky a muzikologická disciplína (Brno 19981, 20012).
 
II. Knihy ve spolupráci s jinými autory
Fukač, Jiří – Mokrý, Ladislav: Die Musiksoziologie in der Tschechoslowakei (Praha 1967).
Fukač, Jiří – Poledňák, Ivan: Hudba a její pojmoslovný systém. Otázky stratifikace a taxonomie hudby (Studie ČSAV č. 14, 1981, Praha 1981).
Lébl, Vladimír – Poledňák, Ivan (ed.): Hudební věda I. – III. Historie a teorie oboru, jeho světový a český vývoj (Praha 1988).
Fukač, Jiří – Vereš, Jozef: Hudobná pedagogika (Nitra 19881,19892).
Fukač, Jiří – Jiránek, Jaroslav – Poledňák, Ivan – Volek, Jaroslav: Základy hudební sémiotiky I. – III. (Brno 1992).
Poledňák, Ivan – Fukač, Jiří: Úvod do studia hudební vědy (Olomouc 20053, 20012, 19951).
Fukač, Jiří – Vysloužil, Jiří – Macek, Petr (ed.): Slovník české hudební kultury (Praha 1997).
Fukač, Jiří a kolektiv: Hudba a média. Rukověť muzikologa (Brno 1998).
Fukač, Jiří – Vereš, Jozef – Tesař, Stanislav: Hudební pedagogika. Koncepce a aplikace hudebně výchovných idejí v minulosti a přítomnosti (Brno 2000).
Fukač, Jiří – Macek, Petr – Bek, Mikuláš: Úvod do uměnovědných studií. Elektronický učební text a čítanka (Brno 2003. www.phil.muni.cz/music).
 
III. Studie, stati, recenze (výběr)
Hudba na Hradišti (Podyjí 1958, únor 1958, s. 27–32, 45–47, 57–59, 74–76, 90–92, 100–102, 125–128).
Cenný dokument moravského hudebního baroka (Slovenská hudba 2, 1958, 4, s. 156–157).
K dějinám hudebního dramatu ve Znojmě (Vlastivědný věstník moravský 15, 1960, s. 255–260).
Generálbasová cvičení z druhé poloviny 17. století (Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity 11, F 6, 1962, s. 21–30).
O džezu co nejstručněji (drobná /26 s./ samostatná publikace; Dům kultury a osvěty města Brna 1962).
Nad skladatelským profilem Josefa Berga (Hudební rozhledy 16, 1963, 16, s. 663–665).
K problematice stylové příbuznosti tvorby Dvořákovy a Chopinovy (Chopiniana bohemica 1, 1963, s. 67–81).
Leoš Janáček a Zdeněk Nejedlý (Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity 12, 1963, F 7, s. 5–29).
Nové pověry kolem jazzu? (Hudební rozhledy 16, 1963, 1, s. 40–41).
K otázce Chopinova vlivu na klavírní styl Leoše Janáčka (Chopiniana bohemica et slovenica 2, 1964, s. 127–144).
Über den musikalischen Charakter der Epoche von Grossmähren (Magna Moravia, Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1965, s. 417–434).
Dvě jubilea české hudební vědy (Zprávy Vlastivědného muzea ve Vyškově 61, 1965, s. 1–8.).
Archaische Tendenzen in der Prager Barockmusik um das Jahr 1700 (Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity 14, 1965, F9, s. 93–105).
Brom 1963 - nové otazníky - nové jistoty (sborník Taneční hudba a jazz 1964–1965, Praha: SHV 1965, s. 107–119).
Wplyw Chopina na styl fortepianowy Leoša Janáčka (Muzyka 11, 1966, 1, s. 73–83).
K problému periodizace evropského hudebního folklóru (Strážnice 1946–1965,  Brno 1966, s. 329–342).
Methodologische Verhältnisse musiksoziologischer Forschung zur Musikgeschichte (Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity 15, 1966, H1, s. 135–142).
Zu den Ergebnissen der Forschung über den musikalischen Charakter der Epoche Gross-Mährens (sborník Anfänge der slavischen Musik, Bratislava 1966, s. 43–48).
Zu den Entwicklungstendenzen des tschechischen Musikrepertoires seit dem Spätrenaissancealter (sborník Beiträge zur Geschichte alter tschechischer Musik, Praha 1966, s. 49–63).
Tschechische Musikinventare (sborník Tschechische Musikwissenschaft. Geschichtliches, Praha 1966, s. 1–64).
Zur inneren Systematik musikalischer Verzeichnisgattungen (Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity 16, 1967, H2, s. 21–30).
Zum Kompositionstyp der Oper „Juliette“ (sborník The Stage Works of Bohuslav Martinů,  Praha 1967, s. 173–191).
K předmětu hudební sociologie jako muzikologické disciplíny (sborník Otázky hudební sociologie, Praha 1967, s. 16–29).
Moravská skladatelská škola po Janáčkovi (Hudební věda 4, 1967, 2, s. 243–259).
Janáčkovská kontinuita? (Hudební rozhledy 21, 1968, 5, s. 113–116).
Zur Entwicklung der Generalbasskenntnis im Gebiete von Mähren (sborník Musica antiqua. Colloquium Brno 1968, Brno 1968, s. 116–122).
Nárys dokumentačního zajištění základních úkolů československé hudební lexikografie (s Jiřím Vysloužilem, Hudební věda 5, 1968, 2, s. 296–305).
Zur Frage der Stil-Bedeutung der Sprachmotive Leoš Janáčeks (Acta Janáčkiana 1, 1968,  s. 49–54).
Der tschechische Musikbarock und methodologische Probleme seines Studiums (Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity 17, 1968, H3, s. 7–20).
Hudební divadlo v labyrintu realizace (sborník Divadlo je divadlo, Brno 1969, s. 14–20).
Soziologische Gesichtspunkte der musikwissenschaftlichen Methode Vladimír Helferts (Sborník prací filozofické fakulty Masarykovy univerzity 18, 1969, H4, s. 67–76).
Brněnská konzervatoř a moravští skladatelé (sborník Konzervatoř Brno, Brno 1969, s. 8–23).
Hudební regionalistika a její vztah k hudebněsociologickému bádání (Kolokvium o významu regionální kultury = Zprávy muzea Vyškovska 78, 1969, s. 11–16).
Od kýče k axiologii (Opus musicum 1, 1969, 5–6, s. 129–135).
Ztracená dimenze. Nad problémy českého hudebního časopisectví (Opus musicum 1, 1969, 1, s. 2–4).
Hudební pedagogika a muzikologie (sborník Metodologické problémy hudební pedagogiky, Praha 1969, s. 23–31).
Zur Frage der neuromantischen Stilmerkmale in der Musikentwicklung Mährens (Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity 19, 1970, H5, s. 63–90).
Soziale Bedingtheit der ersten Kontakte Beethovens mit Böhmen (sborník Bericht über den Internationalen Beethoven-Kongress 1970 in Berlin, Berlin 1971, s. 79–83).
Die musiklexikographische Methode B. J. Dlabačs und ihre kunstgeschichtlichen Hintergründe  (Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity 20, 1971, H6, s. 63–86).
K současnému stavu hudební pedagogiky (Hudební věda 8, 1971, 4, s. 448–467).
Biographische und quellenkundliche Gegebenheiten in der Musikgeschichte der böhmischen Länder in Beziehung zur Mannheimer Schule (sborník Colloquium Musica bohemica et europaea Brno 1970, Brno 1972, s. 219–233).
Víme co je hudební kritika? (Opus musicum 4, 1972, s. 97–100).
The Czech Sociology of Music (Society and Leisure 4, 1972, s. 81–90).
Mannheimská otázka po sedmdesáti letech (Opus musicum 4, 1972, 8–9, s. 232–238; 4, 1972, 10, s. 289–297).
De profundis – bod slohové krystalizace (sborník Národní umělec Vítězslav Novák. Studie a vzpomínky k 100. výročí narození, České Budějovice 1972, s. 113–126).
K významu a historické úloze naší hudební emigrace 18. století v Rusku (sborník Svazky–vztahy–paralely. Ruská a česká hudba, Brno 1973, s. 11–20).
Der Vokaltyp der tschechischen Wiedergeburt (sborník Colloquium Music and Word Brno 1969, Brno 1973, s. 95–105).
„Musica viva“ a „schola“ jako kategorie hudební pedagogiky (Musica viva in schola. Sborník prací Pedagogické fakulty University J. E. Purkyně v Brně 6, 1973, s. 31–37).
Medze vedneho poznania v muzikológii a problémy súčasného hudobného dejepisu (Musicologica Slovaca 4, 1973, s. 229–239).
„Tschechische nationale Wiedergeburt“ als Musikepochebegriff und die Bedeutung der Reflexionen über Musik für seine Herausbildung (Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity 23, 1974, H9, s. 87–118).
Verhältnis „Musik – Moral“ und seine erzieherische Aspekte (Musica viva in schola 3, Brno 1979, s. 19–37).
Zur Erforschung der ethnischen und nationalen Züge der Musik und ihrer sozialpsychologischen Voraussetzungen (Colloquia musicologica Brno 1972 & 1973, Fac. II., Brno 1979, s. 450–457).
Das kritische Urteilen im Werdegang des Musikwertes (Ihminen musiikin valtakentässä. Jyväskylä: Jyväskylän Yliopisto 1979, s. 256–264, Jyväskylä Studies in the Arts 11).
Severní Čechy jako problém hudební regionalistiky (Muzikologické dialogy 1978, Brno 1980, s. 13–18).
Zwischen Komposition und Improvisation. Ein Beitrag zur Aufführungspraxis der Orgelmusik aus dem Donauraum (sborník Zu Fragen der Improvisation in der Instrumentalmusik der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts, Blankenburg/Harz 1980, s. 32–39).
Janáček a Východ (sborník Janáčkiana ´78 a ´79, Ostrava 1980, s. 36–48).
Znakovost a významovost variační formy (Opus musicum 12, 1980, 10, s. 289–296).
Znaky a metaznaky v hudební komunikaci (Hudební věda 17, 1980, 3, s. 211–220).
Problematika muzičko-kulturnih odnosa ČSSR–Jugoslavija (s Jitkou Brabcovou, Zvuk /Sarajevo/ 1981, 4, s. 14–21).
Der Prozeß der Janáček-Rezeption und seine allgemeinen und spezifischen Züge (Beiträge zur Musikwissenschaft 23, 1981, 4, s. 309–317).
Typologie česko-ruských hudebních vztahů jako úkol české a obecné hudební historiografie (sborník Česko-ruské a československo-sovětské vztahy v hudbě, Ostrava 1981, s. 5–28).
Typologie der Beziehungen zwischen den Musikkulturen der slawischen Völker (Hudba slovanských národů a její vliv na evropskou hudební kulturu, Brno 1981, s. 53–59).
Typologie česko-maďarských hudebních vztahů a stav současného bádání (s Jitkou Brabcovou, sborník Československo-maďarské vztahy v hudbě, Ostrava 1982, s. 45–62).
Hostinského přínos k pojetí funkcí umění (sborník Pocta Otakaru Hostinskému, Brno 1982, s. 101–106).
Architektura a hudba (Estetika 19, 1982, 1, s. 17–38).
Je rozhlas při prezentaci umělecké hudby nezastupitelný? (sborník Prezentace tzv. vážné hudby v Československém rozhlase, Brno 1982, s. 77–85).
„Hudba - mimohudební“ (Hudební věda 19, 1982, 2, s. 152–161).
Česká muzikologie a problémy univerzálních koncepcí (Gracian Černušák a otázky české hudební historiografie, kritiky, lexikografie, pedagogiky a výchovy hudebního publika, Brno 1983, s. 50–52).
Interakce hudby a literatury ve světle základních estetických a uměnovědných kategorií (sborník Hudba a literatura, Frýdek-Místek 1983, s. 10–18).
„Styl“ – o potřebnosti nezbytných konkretizací jednoho „příliš obecného“ slova (Hudební věda 20, 1983, 2, s. 106–118).
Modalita, flexibilita a vývoj hudebního strukturování (s Milošem Štědroněm, Sborník referátů z hudebně teoretického semináře, Praha 1983, s. 47–69).
Velikomoravskata misija na Kiril i Metodij i zapadnoslavjanskata liturgija (Balgarska muzika 34, 1983, 3, s. 104–111).
Das Waldhorn und die Wandlungen des Tonideals im 18. Jahrhundert (sborník Das Waldhorn in der Geschichte und Gegenwart der tschechischen Musik, Praha 1983, s. 54–65).
Musikgebundene Innovationsvorgänge: Ein Sonderfall der Dialektik des Musikalischen und Aussermusikalischen (Muzikološki zbornik 20, 1984, s. 101–110).
Acht Überlegungen über die Standortbestimmung des Terminus, Begriffs und Sachverhaltes „Musiktheater“ (sborník Colloquium The Musical Theater Brno 1980, Brno 1984, s. 121–131).
Janáčkovy Hukvaldy a Východ (sborník Janáčkovy Hukvaldy, Brno 1984, s. 29–32).
Zur Stratifikation der Sphäre der nonartifiziellen Musik (s Ivanem Poledňákem, Beiträge zur Musikwissenschaft 26, 1984, 2, s. 112–128).
Montreal 1985 - Musikforschung, wie man sie nicht kennt (Österreichische Musikzeitschrift 40, 1985, 12, s. 667–669).
Komponistenpersönlichkeit - institutionelle Strukturen - regionale Bindungen (sborník Colloquium Dvořák, Janáček and Their Time Brno 1984, Brno 1985, s. 33–39).
Sémantická otevřenost jako faktor recepce Smetanova díla (s Janou Pavlíčkovou, sborník Sto let odkazu Bedřicha Smetany, Praha 1985, s. 133–146).
Zur spezifischen Semiose des Charakterstücks – mit besonderer Rücksicht auf Schumanns Klavierwerk (Robert-Schumann-Tage 1984, 9. Wissenschaftliche Arbeitstagung zu Fragen der Schumann-Forschung in Zwickau, Zwickau 1985, s. 17–23).
Zur Funktion des kritischen Urteilens im Werdegang des ästhetischen Wertes der Musik (sborník Colloquium The Music Work Brno 1975, Brno 1985, s. 235–251).
„Česká hudba“ – nad koncepcemi jednoho kulturního fenoménu (Opus musicum 17, 1985, 5, s. 148–156).
Pojmoslovie hudobnej komunikácie (sborník O interpretácii umeleckého textu 9, Nitra 1986, s. 199–285).
Hudební kultura 20. století – projekty a návraty (s Ivanem Poledňákem, Estetika 23, 1986, 4, s. 226–233).
Systematická muzikologie a vývoj našeho hudebně vědného myšlení (sborník Muzikologické bilancie ´86, Bratislava 1986, s. 30–32).
K problémům, metodám a možnostem sémantické hudební analýzy (sborník O interpretácii umeleckého textu 9, Nitra 1986, s. 31–52).
„Background“ a „video“: nové strašáky nebo estetické kategorie? (Opus musicum 18, 1986, 9, s. 267–271).
Intersemiotické problémy recepce a interpretace hudby (sborník O interpretácii umeleckého textu 10, Nitra 1987, s. 139–152).
K problémům hudební avantgardy a jejího vyústění (Hudební věda 24, 1987, 3, s. 242–248).
Helfert analytik (sborník Vladimír Helfert v českém a evropském kontextu, Brno 1987, s. 20–23).
„Mähren in der Musikgeschichte“ als Problem (Österreichische Musikzeitschrift 42, 1987, 4, s. 159–166).
Hudební analýza, její problémy a „stará hudba“ (Zpravodaj Společnosti pro starou hudbu 1987, 3, s. 11–19).
K voprosu o kulturologičeskom značeniji ponjatija „češskaja muzyka“ (sborník Češskaja muzyka kak nacionalnoje i evropejskoje javlenije, Novosibirsk 1987, s. 20–33).
K současným úkolům a cílům hudební regionalistiky (Región v národnej kultúre. Acta Musei Oraviensis 9, Dolný Kubín - Nitra 1988, s. 228–244).
Zur Entwicklung des analytischen Verständnisses für Bach (Bericht über die Wissenschaftliche Konferenz zum V. Internationalen Bachfest der DDR, Leipzig 1988, s. 167–174).
Zur Bedeutung von Schumanns Werk und Wirkung für den Emanzipationsprozeß der böhmisch-tschechischen Romantik (sborník Schumann-Studien I., Zwickau 1988, s. 58–63).
Vztah hudby a přírodního prostředí (sborník Umění a příroda s přihlédnutím k hudbě, Frýdek-Místek 1989, s. 23–26).
Novák-Rezeption als Problem der Wissenschaft und der Praxis (sborník Vítězslav Novák als Mitbegründer der tschechischen Musik des 20. Jahrhunderts, Praha - Brno 1989, s. 27–40).
Osvojování světa hudbou (Jakého světa? Jakou hudbou?) (sborník Musica viva in schola IX.,  Brno 1989, s. 71–79).
Předmět a metody hudební vědy a její současný stav v ČSSR (Hudební rozhledy 42, 1989, 7, s. 329–331).
A Chance for Music Folklore or for Folk(lore)Music? (sborník Folklor i njegova umetnička transpozicija, Beograd 1989, s. 271–288).
Bohuslav Martinů –- Thema und Aufgabe der musikwissenschaftlichen Forschung (sborník Bohuslav Martinů anno 1981, Praha 1990, s. 277–283).
Symbolismus und Musik (sborník Glasba in poezija, Ljubljana 1990, s. 39–46).
Mezi revolucí a biedermeierem (Hudební věda 27, 1990, 2, s. 140–151).
Význam Vítězslava Nováka pro českou hudbu (Zprávy Společnosti Vítězslava Nováka 17, 1990, s. 10–20).
Das bühnenbezogene Banale als musikalisches Politikum? (sborník Kongress „Musik und Politik“ Wien 1991, Wien 1991, s. 86–90).
La tchéchité de Bohuslav Martinů (Mouvement Janáček. Actes du Colloque Martinů, Vanves 1991, 13–14, s. 1–15).
Die Musikkultur der böhmischen Länder und das Migrationsphänomen im 19. Jahrhundert (Studia Musicologica Norvegica 17, Oslo - Stockholmess 1991, s. 31–39).
Das Raum-Zeit-Problem im Schaffen von Bohuslav Martinů (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity 39-40, 1991, H25-26, s. 71–82).
Zur Spezifik der Klangstruktur und der Tektonik in Hristics Chorkompositionen (sborník Život i delo Stevana Hristica. Beograd 1991, s. 75–86).
Otázky regionu a mezinárodních vztahů. K teoretickým a praxeologickým aspektům regionalistiky (sborník Kulturně historické styky jižní Moravy, Mikulov - Brno 1991, s. 5–14).
Gustav Mahlers musikalische Gestaltungsprinzipien (Das Gustav-Mahler-Fest Hamburg 1989, Bericht, Kassel - Basel 1991, s. 215–227).
Anton Försters Rolle im Werdegang der Nationalmusik (sborník Slowenische Musik in Vergangenheit und Gegenwart, Ljubljana 1992, s. 84–99).
Romantik, Realismus ... (Zur Dialektik des schöpferischen Engagements und Desengagements in der Musik) (sborník Colloquium Romanticism and Music Brno 1987, Brno 1992, s. 28–33).
Die Schloßkulturen als musikwissenschaftliches Thema (Studie Muzea Kroměřížska 91,  Kroměříž - Brno 1992, s. 4–10).
Zum Werdegang der Nationalmusik im böhmisch-tschechischen Kulturraum (Welttheater. Die Künste im 19. Jahrhundert, Freiburg i. B. 1992, s. 66–75).
Ästhetische Musik oder Musik des ästhetischen Ambiente? (Polyaisthesis 7, Salzburg 1992, s. 12–20).
Sudetoněmecká hudba a muzikologie: náš nový partner? (Hudební rozhledy 45, 1992, 2, s. 51–54).
Die „tschechische Frage“ in der Musikgeschichte des 20. Jahrhunderts (Österreichische Musikzeitschrift 47, 1992, 7–8, s. 410–417).
Polyestetická výchova a stav našeho hudebně pedagogického myšlení (sborník Integrujúce možnosti hudby a umelecké výchovy detí a mládeže, Bratislava 1992, s. 1–12).
Zum Werdegang der Nationalmusik im böhmisch-tschechischen Kulturraum (sborník Welttheater. Die Künste des 19. Jahrhunderts, Freiburg i. B. 1992, s. 66–75).
Between Revolution and Biedermeier. „Revolutionary“ Music in Central Europe 1815-1860. (sborník Musique, Histoire, Démocratie III., Paris 1992, s. 713–722).
Böhmische Länder und Mannheim im Netzwerk von „Musiktrassen“ (sborník Untersuchungen zu Musikbeziehungen zwischen Mannheim, Böhmen und Mähren im späten 18. und frühen 19. Jahrhundert, Mainz-London-Madrid-New York-Paris-Tokyo 1993, s. 22–34).
Pojem textu v muzikológii (sborník Metatext a překlad, Nitra 1993, s. 68–74).
Zur Differenzierung des Musikbegriffs in ostmitteleuropäischen Ländern um 1800 (sborník Zwischen Aufklärung und Kulturindustrie I., Hamburg 1993, s. 95–102).
Bohuslav Martinůs Tschechentum (sborník Colloquium Bohuslav Martinů, His Pupils, Friends and Contemporaries Brno 1990, Brno 1993, s. 5–12).
Das Regionale als Gegenstand der Musikforschung (Zu interregionalen musikkulturellen Beziehungen im Ostseeraum, Greifswald 1993, s. 5–19).
Tschechische musikalische Avantgarde und Postmoderne. Ideal und Wirklichkeit (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, řada hudebněvědná 41–42, 1993, H27–28, s. 127–141).
Die Musikwissenschaft in Böhmen und Mähren als kulturgeschichtliche Selbstreflexion (sborník Die Musik der Deutschen im Osten und ihre Wechselwirkung mit dem Nachbarn,  Bonn 1994, s. 307–315).
Between Background and Video. An Approach to the Most Actual Aesthetic (sborník Colloquium An der Epochen/ und Stilwende Brno 1985. Music in Metamorphoses of Aesthetic categories Brno 1986, Brno 1994, s. 285–290).
Hudební kultura dneška a její vývojové trendy (sborník Hudobno-pedagogické interpretácie I.,  Nitra 1994, s. 111–124).
Život a dílo skladatele Foltýna (Opus musicum 26, 1994, 8–9, s. 225–231).
Sudetendeutsch-tschechische Gegenseitigkeit: Ein tschechischer Versuch über deren musikwissenschaftliche und musiklexikograpographische Eruierung (Aktuelle lexikographische Fragen. 1.sudetendeutsch-tschechisches Musiksymposium 1991. Bericht, Regensburg 1994, s. 14–20).
Smetanas symphonischer Versuch: zwischen Triumph und Biederkeit (sborník Colloquium Die Instrumentalmusik /Struktur - Funktion – Ästhetik/ Brno 1991 - Ethnonationale Wechselbeziehungen in der mitteleuropäischen Musik mit besonder Berücksichtigung der Situation in den böhmischen Ländern Brno 1992, Brno 1994, s. 299–308).
Potrebujeme poznať dejiny hudobnej pedagogiky? (s Jozefem Verešem, Pedagogika: časopis pro vědy a vzdělávání ve výchově, Praha 1993, 44, s. 145-154).
Musikkultur des 20. Jahrhunderts - Projekte und Rückgriffe (Zur Standortbestimmung der Position und der Rolle des Komponisten) (s Ivanem Poledňákem, sborník Colloquium An der Epochen- und Stilwende Brno 1985, Brno 1994, s. 110–115).
Musikbezogener Modalitätsbegriff: Diffus oder konfus? Gebräuchlich oder unersetzlich? (sborník Colloquium Probleme der Modalität - Leoš Janáček heute und morgen Brno 1988,  Brno 1994, s. 13–18).
Musical Biedermeier sooner (and also later) than admitted (sborník Colloquium Musica ac societas /1740-1815/ Brno 1989, Brno 1994, s. 15–20).
Janáček in the Dance of „Categories“ (sborník Colloquium Probleme der Modalität - Leoš Janáček heute und morgen Brno 1988, Brno 1994, s. 145–158).
K hudobnopedagogickému mysleniu a jeho vývojovým fázam (sborník Hudobnopedagogické interpretácie I., Nitra 1994, s. 3–18).
Die Musik im Kulturraum „Tschechoslowakei“ 1918 – 1938 (Stifter Jahrbuch, Neue Folge, München 1994, s. 93–102).
Die Stimmen der Völker im Bewußtsein (und/oder Unterbewußtsein) moderner Nationen. Ein Versuch ueber die Deutung indivudueller, kreativer und deutender Werturteile (sborník Volksmusikalische Wechselwirkungen zwischen Deutschen und Tschechen. 3 sudetendeutsch-tschechisches Musiksymposium 1994, Regensburg 1994, s. 39–43).
Die Oratorienaufführungen bei den Prager Kreuzherren mit den roten Stern als Typ lokaler Musikfeste (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, řada hudebněvědná 43, H 29, s. 69–89).
„Nationales (populares) – Musik“. Zur Pluralitätsproblematik der Musikkultur in den böhmischen Ländern um 1800 (sborník Europa im Zeitalter Mozarts, Wien - Köln - Weimar 1995, s. 286–290).
Musik als Botschaft: die Geschichtsrealität von heute oder eine (kontra)produktive Illusion? (Musik und Totalitarismus – Musik als Botschaft. Bericht über das internationale Symposion 1991, 1993, Bratislava 1995, s. 111–227).
Vztah „hudba – moc“: mýtus či realita? (sborník Hudobno-pedagogické interpretácie, Nitra 1995, s. 27–37).
Janáček and the Dance of „Categories“ (sborník Janáček and Czech Music, New York 1995, s. 371–388).
Musik und die Machtstrukturen (Mit besonderer Berücksichtigung der tschechischen Musikkultur von heute) (Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity 44, 1995, H30, s. 109–119).
Le pouvoir de la musique, en tant que mythe et la musique du pouvoir comme réalité sociale (sborník Actes du colloque La musique et les pouvoirs Lyon 13-14-15 octobre 1994, Vanves 1995, s. 5–10).
Interpretace hudebního umění jako faktu živé kultury (sborník Ako vstupovať do živej kultury, Nitra 1995, s. 117–132).
Freizeit, Massenmedien und ästhetische Kultur als Aspekte der heutigen Musikerziehung (sborník Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity 45, 1996, H31, s. 101–115).
„Der Slawe hat Brüder überall“ oder: Die Nordische Thematik im tschechischen Musikschaffen des 19. und 20. Jahrhunderts (sborník Musica Baltica, Sankt Augustin 1996, s. 69–77).
Empirische Denkweise in der tschechischen Musikwissenschaft: ihre Ursachen, Manifestationen und kognitiven Folgen (sborník Wege zu einer Wiener Schule der Musiksoziologie, Wien - Mühlheim a. d. Ruhr 1996, s. 23–34).
Musiikki – valtaa vai vallattomuutta? Tshekinmaan tilanne vuodesta 1989 eteenpaein (Musiikin suunta 18, Helsinki, 1996, s. 21–25).
Zwischen Triumph und Biederkeit. Smetanas symphonischer Versuch (Jahrbuch der Grillparzer-Gesellschaft, 3. Folge, Wien - Mühleim a. d. Ruhr 1996, s. 41–53).
Vier Bemerkungen zum Thema „Institution versus Individuum“ (sborník Individuum versus Institution, Leipzig 1996, s. 19–23).
Wenn die Opernhäuser nicht zur Verfügung stehen oder: Who is afraid of Kafka? (sborník Die Oper in Böhmen, Mähren und Sudetenschlesien, Regensburg 1996, s. 191–195).
Musik: mächtig oder machtlos? Tschechische Verhältnisse um und nach 1989 (sborník A Civilized Concert? Music, the state, and the market in a changing Europe, Stockholm 1996, s. 19–24).
Helfertovská tradice a padesát let poválečné brněnské muzikologie (Opus musicum 28,1996, 2, s. 81–84).
Das „Alte“ in der „tschechischen modernen Musik“ (sborník „Staré“ v „novom“, Bratislava 1996, s. 53–62).
Co se děje s uměleckou kulturou na konci dějin (Opus musicum 29, 1997, 1, s. 1–6).
Current State of the Science Studying Popular Music (and/or Does It Exist?) (Face to Pop 1, 1997, s. 4–6).
Druhá vídeňská škola a český kulturní kontext (Hudební věda 34, 1997, 1, s. 74–84).
Estetická funkce jako sociální fakt anno 1997 (Opus musicum 29, 1997, 2, s. 41–43).
Gustav Mahler: Individueller Künstler und ästhetische Musikmodelle der Zeitgenossen (sborník Ich bin der Welt abhanden gekommen... Gustav Mahlers Eröffnungsmusik zum 20. Jahrhundert, Leipzig 1997, s. 71–81).
Zu spezifischen Merkmalen des Verbürgerlichungsprozesses in der Musikkultur der böhmischen Länder um und nach 1800 (Festschrift Christoph-Helmut Mahling zum 65. Geburtstag, Tutzing 1997, s. 413–420).
Wenn es nicht Österreich gegeben hätte... (sborník Colloquium Wenn es nicht Österreich gegeben hätte…, Brno 1996, Brno - Praha 1997, s. 11–15).
Tschechische Symphonik vor dem Ersten Weltkrieg und in der Zwischenkriegszeit (Ästhetik - Produktion - Rezeption) (sborník Musikgeschichte zwischen Ost- und Westeuropa. Symphonik – Musiksammlungen, Sankt Augustin 1997, s. 151–157).
Semiotik der Aufführungspraxis Alter Musik (sborník Alte Musik und Musikpädagogik, Wien-Köln-Weimar 1997, s. 147–166).
Das erste tschechische Projekt Musikgeschichte Böhmens (sborník Kunst-Gespräche. Musikalische Begegnungen zwischen Ost und West, Freiburg im Breisgau 1998, s. 99–105).
Die Interdisziplinarität und ihre Grenzen. Ein Versuch über den aktuellen Stand der Musikforschung (Interdisciplinary Studies in Musicology, Poznaň 1997, s. 27–33).
Pojem „postmoderna“ ve vztahu k hudbě konce 20. století (sborník Hudobnopedagogické interpretácie 4, Nitra 1998, s. 45–53).
Zur Problematik der Migrationstrassen: Möglichkeiten der tschechischen Musikforschung (Musicologica Olomucensia IV, Acta Unviersitas Palackiane Olomucensis, Olomouc 1998, s. 47–49).
Umění otvírá duši dítěte (Predškolská výchova 52, 1998, s. 1–4).
Pöltenberg, Wien und die Musikkultur der Prager Kreuzherren (Österreichische Musik - Musik in Österreich. Beiträge zur Musikgeschichte Mitteleuropas. Theophil Antonicek zum 60. Geburtstag, Tutzing 1998, s. 171–177).
Leoš Janáček: The Creator of Brno Musical Life (sborník The Spirit of Brno, Brno 1998, s. 46–49).
Hermann Kretzschmar und die tschechische Musikwissenschaft (Hermann Kretzschmar. Konferenzbericht Olbernhau 1998, Chemnitz 1998, s. 211–218).
Die städtische und ländliche Dimension der Musikkultur Mährens (und zum Teil Österreichisch-Schlesiens) (sborník Colloquium Stadt und Region als Schauplätze des Musikgeschehens Brno 1993, Brno 1998, s. 9–14).
Des Komponisten Foltýn Leben und Werk (sborník Colloquium Stadt und Region als Schauplätze des Musikgeschehens Brno 1993. Komponist und Literatur im Kulturambiente der Neuzeit. Zum Andenken an Leoš Janáček. Brno 1994, Brno 1998, s. 175–179).
Autonomie – funktionale Heteronomie – veraltete Kategorien? (Zu einigen Problemen der musikbezogenen Musikforschung) (Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity 47, 1998, H33, s. 5–11).
Leoš Janáček: Tvůrce hudebního Brna (sborník Duše Brna, Brno 1998, s. 46–49).
Dreaming about the „Better“ Past and the „Better“ Future. Why was the Vision of 1928 revived in 1998 (sborník The Crossroads of European Culture 1998. Responsibilities and Hopes. Proceedings of the Conference, Brno 1999, s. 535–540).
Kdy (a jak) začneme hovořit o hudbě 21. století? (Opus musicum 31, 1999, 2, s. 45–49).
Semantische Aspekte des Variationsprinzips in der Musik (Musicologica Brunensia. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity 48, 1999, H34, s. 29–39).
Mähren oder: Die Sprache der Musik (Stifter Jahrbuch. Neue Folge, München 1999, s. 25–26).
Vynalezli Čechové hudbu? (Univerzitní noviny Brno, 1999, 5, s. 7–10).
The Ideals of Humanity: Beyond or Within the Musical Work? (sborník Colloquium Die Musikentwicklung nach 1968/69. Im Vorzeichen einer Überlebenphilosophie der Neuen Musik? Brno 1997. Komponist und Humanität/Prosa-vertont, tönend gestaltet und musikalisch erlebt. Brno 1998, Brno - Praha 1999, s. 133–136).
Zeitgenössische Musik: Philosophie? Geschichtlichkeit? (sborník Colloquium Die Musikentwicklung nach 1968/69. Im Vorzeichen einer Überlebensphilosophie der Neuen Musik? Brno 1997. Komponist und Humanität/Prosa - vertont, tönend gestaltet und musikalisch erlebt. Brno 1998, Brno - Praha 1999, s. 10–13).
Gustav Mahler and the aesthetics patterns of his time (sborník Mezinárodní muzikologická konference k 140. výročí narození Gustava Mahlera, Jihlava 2000, s. 72–79).
Geleitwort (spoluautoři: Antonicek, Theophil - Eckstein, Pavel, Lexikon zur deutschen Musikkultur. Böhmen, Mähren, Sudetenschlesien, I. Band, München 2000, s. 21–24).
Adelskapellen (Lexikon zur deutschen Musikkultur. Böhmen, Mähren und Sudetenschlesien. I. Band, München 2000, s. 69–80).
Ästhetik (Lexikon zur deutschen Musikkultur. Böhmen, Mähren, Sudetenschlesien. I. Band,  München 2000, s. 105–110).
Barock (Lexikon zur deutschen Musikkultur. Böhmen, Mähren, Sudetenschlesien, I. Band,  München 2000, s. 137–143).
Romantik (Lexikon zur deutschen Musikkultur. Böhmen, Mähren, Sudetenschlesien, II. Band,  München 2000, s. 1215–1220).
Stephan, Joseph Anton (Lexikon zur deutschen Musikkultur. Böhmen, Mähren, Sudetenschlesien, II. Band, München 2000, s. 1383–1385).
Sborový zpěv na počátku nového milénia. Proměna stylu, funkce, hodnot? (sborník Mezinárodní symposium o sborovém zpěvu CANTUS CHORALIS 99. Acta Universitatis Purkynianae 61, Studia Musica VIII, Ústí nad Labem 2000, s. 136–152).
Musiksemiotik und Marxismus (Music semiotics and marxism) (sborník Musikwissenschaftlicher Paradigmenwechsel? Zum Stellenwert marxistischer Ansätze in der Musikforschung, Oldenburg 2000, s. 165–176).
Franz Schubert im Bezugssystem der tschechischen Musikkultur (Musicologica Brunensia. Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity 49, 2000, H35, s. 7–13).
Von der Kunstreligion zu einer ästhetischen Weltreligion? (Polyaisthesis Jahrbuch VII. Leben und Lehren. Zu Qualität – Kreativität – Humanität in Musik und allen Künsten, München - Salzburg 2000, s. 54–64).
Hudba ve věku své technické reprodukovatelnosti a v soudobém mediálním kontextu (sborník Hudobno-pedagogické interpretácie 5, Nitra 2000, s. 13–26).
Marxistische Forschung aus der tschechischen Sicht (Musikwissenschaftlicher Paradigmenwechsel? Zum Stellenwert marxistischer Ansätze in der Musikforschung, Oldenburg: Bibliotheks- und Informationssystem, Oldenburg 2000, s. 72–76).
Kommt die Musik aus Böhmen? (Deutsche und Tschechen. Geschichte – Kultur – Politik,  München 2001, s. 561–569).
Pochází hudba skutečně z Čech? (sborník Češi a Němci. Dějiny – kultura – politika, Praha - Litomyšl 2001, s. 135–140).
 „Österreichische“ (An-)Zeichen in der tschechischen Musik (European Journal for Semiotic Studies 13, 2001, 3–4, s. 551–564).
Die universitäre Musikwissenschaft: Von oder nach einem Paradigmenwechsel? (sborník Colloquium Der Sinn /oder Un-Sinn?/ der Musikgeschichte des 20. Jahrhunderts Brno 1999. Musikwissenschaft an der Schwelle des neuen Jahrtausends Brno 2000, Praha - Brno 2001, s. 192–198).
Hudební výchova a pedagogika v proměnách komunikace. Retardace či anticipace? (sborník Hudobno-pedagogické interpretácie 6, Nitra 2001, s. 9–18).
Hugo Riemann, Guido Adler und ihr Einfluss auf die Paradigmenwechsel der Musikwissenschaft (Hugo Riemann /1849–1919/. Musikwissenschaftler mit Universalanspruch,  Köln - Weimar - Wien 2001, s. 59–68).
O socialistickém realismu: opravdu s odstupem? Nad výsledky brněnského hudebněvědného kolokvia 2001 (Opus musicum 33, 2001, 5, s. 25–28).
Werden wir auch von der Musik des 21. Jahrhunderts sprechen? Die Musikgeschichte im Prokrustesbett einer allzu vereinfachten Periodisierung (sborník Colloquium Der Sinn /oder Un-Sinn?/ der Musikgeschichte des 21. Jahrhunderts Brno 1999. Musikwissenschaft an der Schwelle des neuen Jahrtausends Brno 2000, Praha - Brno 2001, s. 39–45).
Advantages and risks of modularization in the humanities (sborník Universities and the Bologna Declaration. A Strategy of Changes, Brno 2001, s. 193–197).
Schlesische Impulse in der Musikgeschichte der böhmischen Länder (sborník Musikkultur in Schlesien zur Zeit von Telemann und Dittersdorf, Sinzig 2001, s. 207–219).
Tomášeks früher Beitrag zur musikalischen „Metakritik“ (Studien zur Musikwissenschaft 49, Tutzing 2002, s. 115–122).
Die „Barock-Länder“ Böhmen und Mähren und ihre allzu frühe Entdeckung (sborník Probleme der Migration von Musik und Musikern in Europa im Zeitalter des Barock, Bonn 2002, s. 99–106).
Die Rolle der Kirchengesänge im Werdegang der tschechischen Nationalmusik (sborník Musikgeschichte zwischen Ost- und Westeuropa. Kirchenmusik - geistliche Musik - religiöse Musik 2002, s. 159–166).
Kunst- und/oder kulturgeschichtliche Wege zur Musikwissenschaft in den böhmischen Ländern (dargestellt am Beispiel der „Barock-Problematik“) (sborník Gedenkschrift für Walter Pass, Tutzing 2002, s. 419–424).
Wenn die Abgrenzungen beseitigt werden... (sborník Lebendige Musikkultur. 25 Jahre Sudetendeutsche Musiktage 1978–2002, Regensburg 2002, s. 5–11).
Inventing Eastern Roots  (Musicologica Brunensia - Sborník prací Filozofické Fakulty Brněnské Univerzity, ročník 2001–2002, řada H 36–37, s. 23–29).
Projekt Českého hudebního slovníku osob a institucí (s Petrem Mackem a Mikulášem Bekem,  Musicologica brunensia - Sborník prací Filozofické Fakulty Brněnské Univerzity, ročník 2001–2002, řada H 36–37, s. 91 – 116).
Socialist Realism in Music: An Artificial System of Ideological and Aesthetic Norms (sborník Colloquium Musicologicum Brunense 36, 2001, Socialist Realism and Music, Praha 2004, s. 16–21).
War wirklich nur das Neue zu befürchten? Versuch über eine zeitgeschichtliche Bilanz (sborník Colloquium Musicologicum Brunense 37, 2002, Horror novitatis, Praha 2004, s. 140–145).
Co může  a „zmůže“ hudební výchova (Hudební pedagogika a výchova – minulost, přítomnost, budoucnost, Sborník referátů z konference konané v Olomouci ve dnech 21.–22. listopadu 2002, Olomouc 2004, s. 10–13).
Die Last des Nationalismus und die Suche nach den „überzeugend tschechischen“ Stilparadigmen (sborník Musikgeschichte zwischen Ost- und Westeuropa: Nationale Musik im 20. Jahrhundert. Kompositorische und soziokulturelle Aspekte. Internationale musikwissenschaftliche Konferenz vom 23. bis 27. Oktober 2002. Konferenzbericht, Leipzig 2004, s. 97–105).
 
IV. Hudební publicistika a popularizace
Cca 2000 dalších drobnějších titulů, zejména novinové a časopisecké kritiky, recenze, zprávy apod Autor řady rozhlasových a televizních pořadů (To nejlepší z klasiky a jiné).
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
MEH.
Malá československá encyklopedie IV. (Praha 1986).
EJ.
Československý biografický slovník (Praha 1992).
Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století (Praha 1998).
NewGrove1.
MGG2.
Universum. Všeobecná encyklopedie VII. (Praha 2001).
NewGrove2.
Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (Praha 2002).
 
II. Speciální sborníky (in honorem)
Prof. Jiří Fukač Festschrift/Commemorative Book (Gaudeamus University of Education Hradec Králové Press, Hradec Králové/Náchod 1998, editor Stanislav Bohadlo; zde přímo k Fukačovi Stanislav Bohadlo: Einleitung, Jiří Fukač: Curriculum vitae, Jiří Fukač: Bibliographie).
Jiřímu Fukačovi k nedožitým 70. narozeninám/In memoriam on the seventieth birthday of Jiří Fukač (Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, ročník LII-LIV, řada hudebněvědná H, č. 38-40, editor Petr Macek; zde přímo k JF Petr Macek, Ivan Poledňák: In memoriam on the seventieth birthday of Jiří Fukač, Petr Macek: Výběrová bibliografie prací Jiřího Fukače, Ivan Poledňák: Dvě kapitolky o Jiřím Fukačovi, Rudolf Pečman: Begegnungen mit Jiří Fukač, Gerd Rienäcker: Über Jiří Fukač, Manfred Schubert: Alles noch richtig komponiert, Alena Němcová: Fukačova janáčkiana).
 
III. Ostatní
Poledňák, Ivan: Hudební pojmosloví (recenze knihy Pojmoslovie hudobnej komunikácie, Estetika 21, 1984, č. 3, s. 195–197).
Poledňák, Ivan: K filozofii hudby (recenze knihy Mýtus a skutečnost hudby, Tvar 1990, č. 18, s. 14).
Poledňák, Ivan: Jiří Fukač. Das Begriffssystem der musikalischen Kommunikation (recenze knihy, Hudební věda 31, 1995, č. 3, s. 324).
Štědroň, Miloš: Jiří Fukač šedesátiletý? Neuvěřitelné... (Hudební věda 33, 1996, č. 1, s. 92–95).
Poledňák, Ivan: Jiří Fukač 15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002 (Hudební věda 39, 2002, č. 2–3, s. 295–298).
Macek, Petr: Za Jiřím Fukačem (Národopisná revue, 2003, č. 1, s. 52–53).
Poledňák, Ivan: Za Jiřím Fukačem. 15. 1. 1934 – 22. 11. 2002 (Hudební rozhledy 56, 2003, č. 1, s. 30).
Macek, Petr: K nedožitým 70. narozeninám Jiřího Fukače (Universitas–revue Masarykovy univerzity v Brně, 39, 2006, č. 1, s. 47–48).
Pečman, Rudolf: Z hlubin paměti. Vzpomínky muzikologa (Brno 2007).
 
Petr Macek – Ivan Poledňák
Text

Datum poslední změny: 4.7.2008