Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Bartík, Otakar

Tisk

(Ottokar)

Charakteristika: Tanečník, učitel společenských tanců, choreograf, režisér a podnikatel

Datum narození/zahájení aktivity:21.8.1868
Datum úmrtí/ukončení aktivity:14.7.1936
Text

Bartík, Otokar (Ottokar), tanečník, učitel společenských tanců, choreograf, režisér a podnikatel, narozen 21.8.1868 Praha, zemřel 14.7. 1936 tamtéž.
 
Ve svých patnácti letech se začal zajímat o tanec. Stal se jednak žákem školy společenských tanců Karla Linka, jednak se učil u Václava Reisingera, prvního baletního mistra Národního divadla v roce 1883. U Karla Linka se stal brzo asistentem a vyučoval mladší žáky; do Národního divadla byl přijat Augustinem Bergrem na místo sborového tanečníka a statisty za patnáct zlatých měsíčně smlouvou z 15. 4. 1890, tedy ve dvaadvaceti letech. Pro podnikavého ambiciosního Bartíka to bylo málo, tudíž brzy z tohoto svazku odešel. Odešel do Mnichova, kde byla baletní mistryní Flora Jungmann, vnučka českého buditele, která mu dávala některé menší sólové role. Tančil například v její choreografii Prodané nevěsty ve skočné, nebo v baletu Die goldene Märchenwelt jednoho ze dvorních bláznů a zároveň byl mlynářským pomocníkem. Prvním sólistou, „danseur noble“, nikdy nebyl. V roce 1894 odešel poprvé z Mnichova s tím, že se ucházel znovu o místo v pražském Národním divadle. Ve své žádosti tvrdil, že byl v Mnichově tři a půl roku „na samé sólové úkoly“ a přikládal vysvědčení od Jungmannové a vysvědčení královské intendance Dvorního divadla v Bayreuthu, kde v roce 1894 působil při slavnostních Wagnerových hrách. Dále získal možnost uvést nové tance do Hassreiterova baletu Die österreichische Märsche (20. 10. 1894) v pražském Neues deutsches Theater. Nakonec se stal v sezóně 1894/95 baletním mistrem v Záhřebu, kde byl jeho sólistou o rok mladší Achille Viscussi a sólistkou Aloisie Dobromilová z Prahy. Stavěl tance do oper a jediným baletem, který tam uvedl, byla Delibesova Coppélie (1. 5. 1895). V sezóně 1896/97 byl v Hannoveru a od roku 1897 opět u Jungmannové v Mnichově. V archivu Národního divadla nacházíme několik dopisů z března 1897, v nichž Bartík žádal jménem mnichovského intendanta Langa o pomoc při nastudování baletu Excelsior. Žádal Národní divadlo o umožnění návštěvy představení Excelsioru v Praze, dále se ptal, zda by divadlo půjčilo na šest neděl dekorace do Mnichova, a ve třetím dopise se tázal, zda by mohli odkoupit kostýmy z posledního ballabile z Excelsioru. Tehdy se podepisoval jako baletní mistr. Zda k inscenaci jmenovaného baletu v Mnichově došlo, není doloženo. Flora Jungmann tam však nepřestala být baletní mistryní. Z Mnichova se vydal Bartík s Brettschneiderovým „Létajícím baletem“ do světa a nakonec zůstal jako podnikatel v Americe. Nejdříve měl vlastní divadelní společnost, se kterou cestoval po Americe a Austrálii. V roce 1905 založil v Chicagu „První české vaudevillové divadlo“. Posléze se oženil a usadil v New Yorku. V domě, kde sídlila Metropolitní opera, měla jeho žena Tilly baletní školu. Bartík měl možnost příležitostně stavět tance do oper v Metropolitní opeře. První možnost se mu naskytla v roce 1909, když tam Gustav Mahler uvedl Prodanou nevěstuEmou Destinovou. Zlatá Praha uveřejnila tehdy zprávu o tom, že „velkou zásluhu o úspěch opery odnesl si náš krajan Otokar Bartík, bývalý taneční mistr mnichovské dvorní opery...“. Tehdy Bartík neměl profesionální baletní soubor, nýbrž v Prodané nevěstě tančily dívky z české společnosti žijící v Americe. Když pak v roce 1910 hostovala v Metropolitní opeře Anna Pavlova s Michailem Mordkinem, uvedla s Bartíkovým souborem, který v divadle již byl, Coppélii a on v ní také zatančil. Dále vytvořil tance do Čajkovského opery Piková dáma, Wagnerova Tanhäusera, Verdiho Aidy, Lorzingova Cara a tesaře a velmi úspěšné Polovecké tance v Borodinově opeře Kníže Igor (30. 12. 1915), kde hlavní role tančili Giuseppe Bonfiglio a Rosina Galli. V té době uvedl také Hassreiterův tříaktový balet Vídeňské valčíky, s hudbou Josefa Bayera. Jeho vlastní choreografií byl balet Dance in the Place Kongo (1917) s hudbou Henri F. Gilberta, odehrávající se v New Orleansu začátkem 19.století. Jako tanečník se uplatnil v roli generála (Metropolitní opera, 6. 3. 1918) v opeře-pantomimě Le Coq d´Or v choreografii Adolfa Bolma s hudbou Rimského-Korsakova a jako šarlatán ve Stravinského Petruškovi (1919), opět v inscenaci Bolmově. Jako choreograf a balení mistr rozvinul svou fantazii také v cirkusu Ringling Brothers a u Barnuma. Během sedmi let pro ně vypravil řadu efektních her, ale spolupráci s Metropolitní operou nepřerušil.
Vedle umělecké činnosti byl i zdatným divadelním a hudebním agentem a impresáriem. Do Ameriky pozval řadu českých umělců, Emu Destinovou, Jana Kubelíka, Pavla Ludikara i Rudolfa Frimla a Mařenku Zieglerovou; zval také do Ameriky Oskara Nedbala. V prosinci 1912 nabízel například pražskému Neues deutsches Theater dvě americké operety: první Vagabond King od Rudolfa Frimla, druhou Desert Song od S. Romberga, neboť byl stále s domovem v kontaktu. Od roku 1931 pak žil definitivně v Praze.


Literatura

I. Lexika
Český taneční slovník (Praha 2001).
Ottův divadelní slovník (Praha 1914–1919, s.161).

 
II. Ostatní
Zlatá Praha XXVI (z 19. 3.), 1909, č. 26, s.312.
New York Times z 26.11.1909.
New York Sunday z 28.7.1936.
Grace, Robert: The Borzoi Book of Ballets (New York, 1947, s.16, 69, 240, 231).
Šťastná Lucie: Co víme o Otakaru Bartíkovi (Praha 1989, sem.práce taneční katedry HAMU).
Taneční listy, 1990, č.2 (příloha).
Gremlicová, Dorota: Taneční umění na scénách Nového německého divadla v Praze/Die Tanzkunst am Neuen deutschen Theater Prag (1888–1938) (Praha 2002, s. 30, 44, 219, 235).

Archivalie

Archiv hl. města Prahy, inv.č. 22, karton 27.
Dopisy. Divadelní oddělení Národního musea, sign. D – 230 (12–17).
Soupis pozůstalosti Oskara Nedbala, divadelní oddělení Národního muzea, inv.č.6095, sign.68740/1029.

Božena Brodská

Text

Datum poslední změny: 18.3.2009