Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Nebuška, OtakarTisk


Charakteristika: Hudební spisovatel, skladatel a organizátor

Datum narození/zahájení aktivity:28.5.1875
Datum úmrtí/ukončení aktivity:28.10.1952
Text
DíloLiteratura

Nebuška, Otakar, hudební spisovatel, skladatel a organizátor, narozen 28. 5. 1875, Mladá Boleslav, zemřel 28. 10. 1952, Praha.

Vystudoval gymnázium v Písku (1884–92), hře na housle a klavír se učil u píseckého skladatele Františka Gregory a Bohuslava Jeremiáše. Od roku 1892 studoval práva na Karlově univerzitě v Praze, zároveň však navštěvoval přednášky Karla Steckera na Filozofické fakultě. Hudební vzdělání si systematicky budoval živým stykem s pražským hudebním životem, v době vojenské služby ve Vídni v letech 1899–1900 poznal též vídeňský hudební život. Později studoval klavír u Adolfa Mikeše a účastnil se schůzek Podskalské filharmonie. Od 4. 8. 1899 byl ve finanční službě u přímých daní v Čechách, za války (1916–18) působil v zásobovací službě u místodržitelství, od prosince 1918 do května 1920 potom na ministerstvu zásobování. 26. května 1920 byl jmenován zástupcem tajemníka v kanceláři poslanecké sněmovny a zastával tento úřad až do 31. března 1937, kdy odešel do výslužby. Celoživotně vyvíjel velmi horlivou a prospěšnou činnost v českém hudebním světě. Ve skladbě byl samoukem, již za dob právnických studií komponoval pro Krasoumný kroužek v Písku a v Praze. Přestože jeho skladby byly úspěšné (některé z nich přijalo do svého kmenového repertoáru Pěvecké sdružení moravských učitelů), vzdal se později skladby ve prospěch činnosti publicistické a organizační. Jeho první referáty vyšly roku 1896 v časopise Student, od roku 1897 byl kritikem Radikálních listů, přispíval do Kalendáře českých hudebníků (sestavil životopisy Vítězslava Nováka, Josefa Suka, Oskara Nedbala a Karla Hoffmeistra). Později publikoval do Samostatnosti, Národních listů, Dalibora a zejména do Hudební revue, jejímž byl spoluzakladatelem a spolu se Steckrem a Hoffmeistrem hlavním organizátorem. Do třinácti ročníků tohoto časopisu napsal více než dvacet rozsáhlejších článků a studií, ale také drobnější zprávy, knižní recenze, polemické poznámky atd. Do Umělecké besedy vstoupil roku 1900 spolu s Josefem Sukem, Vítězslavem Novákem a Oskarem Nedbalem. Od roku 1906 byl potom členem správního výboru Umělecké besedy, reformoval její hudební večírky, stal se úřadujícím místopředsedou a roku 1935 potom čestným členem. Spolu s Antonínem B. Svojsíkem a Antonínem Šilhanem roku 1907 reorganizoval a osamostatnil Hudební matici, vypracoval její program a zasloužil se o to, že se stala vůdčím vydavatelským podnikem moderní české hudby. Připravil k tisku téměř všechna díla, která zde byla vydána v letech 1907–25. Upravil klavírní výtahy Její pastorkyně (1917) a Amara (1938). Na Nebuškův podnět umožnila Umělecká beseda ve dvacátých letech vydat Slovanstvo ve svých zpěvech monumentální patnáctisvazkové dílo Ludvíka Kuby, jehož první svazek vyšel již roku 1884. Pro potřebu ochotnických divadel pořídil Nebuška úryvky ze Sukovy hudby k Radúzovi a Mahuleně pro komorní soubor. V posledních letech byl činný v dozorčí radě orchestru FOK, působil ve Společnosti Bedřicha Smetany. Velmi agilní byl v komisi pro přípravu nově vydávaných skladeb Dvořákových, jejímž byl místopředsedou. Ještě krátce před smrtí jako právník bojoval za záchranu Umělecké besedy a jejího malostranského domu proti poúnorovým likvidátorům.


Dílo

Dílo literární

Články a stati (výběr)

Vítězslava Nováka Toman a lesní panna (Hudební revue 1, 1908, č. 1, s. 13–18 a č. 2, s. 76–83);

Po čtyřiceti pěti létech (Hudební revue 1, 1908, č. 9, s. 425–431);

Vítězslava Nováka Noční nálady a Serenada (Hudební revue 2, 1909, č. 3, s. 111–115);

Na záchranu hudebních památek (Hudební revue 2, 1909, č. 6, s. 314–317);

O nejmladších z mladých (Hudební revue 2, 1909, č. 10, s. 507–511);

Vítězslava Nováka Bouře (Hudební revue 3, 1910, č. 5, s. 264–266);

Emanuel Chvála (Hudební revue 4, 1911, č. 1, s. 1–3);

Z duševní dílny Dvořákovy za pobytu v Americe (Hudební revue 4, 1911, č. 8–9, s. 440–444);

Oskar Nedbal (Hudební revue 7, 1913–14, č. 8, s. 406–409);

Za Dr. Zemánkem (Hudební revue 11, 1918, č. 8–9, s. 339–343);

Česká hudba a česká samostatnost (Hudební revue 11, 1918, č. 10, s. 377–384).

Literatura

I. Lexika

ČSHS (Gracian Černušák).

Navrátil, Michal: Almanach československých právníků (Praha 1930, s. 303).

II. Ostatní

Šourek, Otakar: O O. Nebuškovi (Tempo 14, 193435, s. 275278).

Šourek, Otakar: Zemřel Otakar Nebuška (Hudební rozhledy 1952, č. 18, s. 37).

Matys, Rudolf: V umění volnost. Kapitoly z dějin Umělecké besedy (Academia, Praha 2003, s. 126, 143, 166, 197–198, 320).

Kateřina Hnátová

Datum poslední změny: 10.1.2012