Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Zöllnerova společnost

Tisk

(Herecká společnost Filipa Zöllnera; Společnost Elišky Zöllnerové; Operní, operetní a činoherní společnost Elišky Zöllnerové; Operní a operetní společnost Elišky Zöllnerové; Zöllnerovo divadlo)

Charakteristika: kočovná divadelní společnost

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1951
Datum úmrtí/ukončení aktivity:0.0.1944
Text
Literatura

Zöllnerova společnost (Herecká společnost Filipa Zöllnera; Společnost Elišky Zöllnerové; Operní, operetní a činoherní společnost Elišky Zöllnerové; Operní a operetní společnost Elišky Zöllnerové; Zöllnerovo divadlo) kočovná divadelní společnost, zahájení aktivity 1851, Pražské Předměstí (Hradec Králové), ukončení aktivity 1944.

 

V roce 1851 přesídlil německý herec a divadelní podnikatel Filip Zöllner do Čech, kde založil spolu se synem Friedrichem divadelní společnost. Ta byla zpočátku německá a s německým repertoárem i herci se zaměřovala na německé obyvatelstvo českých měst. Prvním působištěm bylo Pražské Předměstí, dnes část Hradce Králové, kde Zöllnerovi, za pomoci místního divadelníka Josefa Štandery, nechali postavit na místě staré střelnice dřevěnou arénu. První představení zde společnost, v níž tehdy působilo šestnáct členů, odehrála 4. července 1851. 1. dubna 1853 na štaci v Žatci zemřel syn Friedrich, načež Filip Zöllner soubor rozpustil a odešel do Stavovského divadla, kde získal místo režiséra. Na žádost Josefa Štandery a Josefa Kajetána Tyla, který se právě ocitl bez angažmá, však byla společnost zakrátko obnovena, tentokrát jako česká. Tyl působil jako režisér, Štandera byl pokladníkem, garderobistou a dekoratérem. Kromě Tyla soubor sestával z jeho manželky Magdaleny, švagrové Anny Rajské, Františka Xavera Krumlovského, Františka Josefa Čížka, Josefa Emila Kramueleho, Marie Köhlerové (prov. Ryšavé), Marie Bělské (vl. jm. Bubákové, prov. Čížkové), sester Marie a Heleny Lipšových a dalších. Společnost zahajovala opět v aréně v Pražském Předměstí Tylovým zpracováním hry Spanilá Savojanka dne 29. června 1853. V repertoáru byly také hry Václava Klimenta Klicpery, Jana Nepomuka Štěpánka či Josefa Jiřího Kolára, ze zahraničních např. Friedricha Kaisera, Rodericha Benedixe, Johanny Franul von Weißenthurnové a dalších. Za Tylova působení byla společnost hospodářsky i umělecky na výši, na jednom místě vydržela i několik měsíců, představení byla hojně navštěvována a i v tisku se dostávalo souboru příznivého hodnocení. Po Tylově smrti v červenci 1856 v Plzni se ale situace zhoršila. Režie se krátce ujal Vilém Grau a po jeho odchodu pak sám ředitel Zöllner, jemuž však bylo vyčítáno, že dostatečně nepečuje o čistotu jevištní mluvy. Od roku 1859 byl režisérem František Josef Čížek, avšak ještě předtím odešla část herců do konkurenční společnosti Josefa Jana Stránského-Šemerera.

Po smrti Filipa Zöllnera v únoru 1863 získala koncesi jeho manželka Eliška Zöllnerová (roz. Erzsébet Cinege), část souboru ale s sebou odvedl Kramuele, jenž obdržel svou koncesi. Eliška Zöllnerová sama nehrála a umělecké vedení svěřila správcům, protože jako cizinka neuměla dobře česky. Starala se však o celý chod společnosti od repertoáru až po kostýmy a mezi herci díky svému rodinnému přístupu získala později přezdívku „babička Zöllnerová“. Prvním správcem byl příštích dvacet let Jan Šourek, který se stal také Eliščiným životním partnerem. Režisérem byl Alois Merhaut, ale zvučnější jména chyběla. Soubor nemohl konkurovat Kramuelově společnosti a ani dalším, jež právě hojně vznikaly, a proto se jeho těžiště v 60. letech přesunulo do oboru operety. Technické podmínky byly špatné, představení byla po dlouhou dobu doprovázena pouze smyčcovým kvartetem, který někdy doplnilo místní harmonium. Pokud se hrálo v posádkovém městě, byla najímána zdejší vojenská hudba. Ve sboru vypomáhali právě nehrající herci a zpěváci zase zaskakovali v činohře. Jako první operety byly uvedeny Suppého Žádný muž a tolik děvčat, Haffnerovi Studenti na Děvohradě a Müllerův Nápoj lásky aneb Dva ženichové a jedna nevěsta.

V roce 1871 získal Šourek koncesi pro Moravu. Společnost začínala v Jihlavě a Velkém Meziříčí a s rozšířeným souborem odehrála zimní měsíce sezón 1874/75, 1875/76 a začátek roku 1877 v nově postaveném brněnském Besedním domě, kde hudbu zajišťovala vojenská kapela 71. pěšího pluku barona Rossbachera za řízení kapelníka Eduarda Horného. Návštěvnost i výnosy však byly lepší v menších moravských městech.

Po Janu Šourkovi převzal v roce 1883 správcovství František Zöllner, syn Elišky a Filipa. Za Františkova vedení byl režisérem veseloher jeho bratr Filip Zöllner ml., tragédií Josef Stříbrný, operet August Šourek a kapelníkem Josef Čermák. Záplava nových kočovných společností i divadelní vlaky vypravované z venkova do pražského Národního divadla, byly značnou konkurencí, která zároveň zvyšovala i nároky diváků. V této době se už nepočítalo se střídáním herců mezi obory činohry a zpěvohry v takové míře jako v minulosti a někteří již byli angažováni přímo pro operetu. Členy souboru byly subrety Fanny Horníková, Josefina Albrechtová (prov. Sudová) a Joza Nastoupilová (příští choť Karla Zöllnera, dalšího z Filipových synů). Dále tenoristé Antonín Marek a Bohumil Pták, kterého po odchodu v roce 1893 nahradili Jiří Huml, Josef Koukal a Vilém Kareš. Od roku 1897 zde působili basisté Josef Peršl, Karel Komarov a Václav Zatíranda. V roce 1899 se ke společnosti připojil Václav Vydra st., jenž u Zöllnerů krátce a nepříliš úspěšně působil již dříve jako šestnáctiletý student. Teď však přibyl už jako plnohodnotný člen do souboru operety. Na konci století se název společnosti změnil na Operní, operetní a činoherní společnost Elišky Zöllnerové, čímž byla naznačena podřízenost činohry. Posílena byla hudební složka, z kvarteta se stalo sexteto, ještě později měl orchestr až deset hráčů (dvoje housle, viola, violoncello, kontrabas, flétna, klarinet, trubka, trombón, tympány). Hrála se díla Smetany (Prodaná nevěsta, Dalibor, Hubička), Blodka (V Studni), Verdiho (Trubadúr), Webera (Čarostřelec), Offenbacha (Orfeus v podsvětí, Trebizondská princezna, Krásná Helena, Vévodkyně z Gerolsteinu), Strausse (Netopýr, Cikánský baron), či Suppého (Fatinica).

Na počátku 20. století začalo divadlo hospodářsky upadat a František Zöllner se v roce 1906 dokonce pokusil o sebevraždu. Když 25. července 1911 Eliška Zöllnerová zemřela, koncese přešla na něj, ale zlomenému řediteli též značně vypomáhala manželka Hermína. Za první světové války si František pronajal zájezdní hostinec v Kostelci nad Orlicí (dle jiných zdrojů v Brandýse nad Orlicí) a pokoušel se v okolí provozovat operetu. Pravidelná představení se však už neuskutečňovala, byla období, kdy se nehrálo vůbec, nebo kdy si Františkovu koncesi pronajímali jiní umělci. V roce 1925 dokonce pod Zöllnerovou společností krátce působil soubor Sečesteal Emila Artura Longena a Vladimíra Ganzy. František Zöllner zemřel 4. dubna 1940 a po jeho smrti spravovala divadlo za protektorátních let jeho manželka Hermína, která se snažila udržet společnost zejména za pomoci hostujících umělců. Svých stálých herců měla nemnoho a provozovala již pouze činohru s co nejmenším obsazením. V roce 1944 se společnost přejmenovala na Zöllnerovo divadlo a s uměleckým vedoucím Jiřím Vasmutou cestovala s málo známými herci. V květnu pak byla společnost z ekonomických důvodů rozpuštěna a uskutečňovaly se už pouze ojedinělé zájezdy. 1. září 1944 vstoupil v platnost zákaz všech českých divadel a po válce byla zrušena platnost soukromých koncesí, čímž definitivně zaniklo i Zöllnerovo divadlo.


Literatura

I. Lexika

Teichman, Josef: Divadelní slovník. Činohra (Praha 1949).

ČSHS.

Šormová, Eva (ed.): Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů (Praha 2000).

Šormová, Eva (ed.): Česká činohra 19. a začátku 20. století (Praha 2015).

 

II. Novinové a časopisecké články

MK: V Čáslavi (Lumír, 12. 1. 1854, č. 2, s. 47).

h.: Z Plzně (Lumír, 7. 8. 1856, č. 32, s. 768–769).

V-h.: Z Plzně (Lumír, 18. 9. 1856, č. 38, s. 913–914).

Z Rokycan (Lumír, 2. 10. 1856, č. 40, s. 961).

Zöllner, Filip: Z Rokycan (Lumír, 16. 10. 1856, č. 42, s. 1008).

Žížala-Donovský, Václav: České divadlo na venkově (in: Obrazy života. Domácí illustrovaná biblioteka zábavného i poučného čtení na rok 1860, s. 234–236, 282–285, 328–330).

České divadlo pana Filipa Zöllnera (Lumír, 12. 7. 1860, č. 28, s. 665–666).

Společnost Zöllnerova na Smíchově (Lumír, 19. 7. 1860, č. 29, s. 692–693).

Z Písku (Lumír, 4. 10. 1860, č. 40, s. 959–960).

Z Písku (Lumír, 8. 11. 1860, č. 45, s. 1079).

Z Jindřichova Hradce (Lumír, 20. 12. 1860, č. 51, s. 1226).

Z Budějovic (Poutník od Otavy, 10. 7. 1861, č. 16, s. 193).

Turnoský, Josef Ladislav: Cestující společnosti herecké (Lumír, 2. 2. 1865, č. 5, s. 74–77).

O divadle paní Elišky Zöllnerové (Moravská orlice, 10. 9. 1874, s. 2).

Z Meziříče. Požár, hasiči, divadlo (Moravská orlice, 17. 9. 1874, s. 3).

-t.: Divadlo v besedním (sic) domě (Moravská orlice, 4. 10. 1874, s. 2; 27. 10. 1874, s. 2–3 ).

-t.: Besední divadlo (Moravská orlice, 25. 11. 1874, s. 2).

České divadlo v Brně (Moravská orlice, 1. 12. 1874, s. 1–2).

Besední divadlo (Moravská orlice, 3. 12. 1874, s. 2).

Divadlo v besedním (sic) domě (Moravská orlice, 12. 12. 1874, s. 2; 3; 19. 1. 1875, s. 2).

-č-: Divadlo v besedním (sic) domě (Moravská orlice, 21. 1. 1875, s. 2).

Divadlo v Besedním domě (Moravská orlice, 6. 2. 1875, s. 2–3).

-č-: Divadlo v Besedním domě (Moravská orlice, 10. 2. 1875, s. 2).

Z Kroměříže. Divadlo paní Elišky Zöllnerové (Moravská orlice, 24. 2. 1875, s. 3).

Z Kroměříže (Moravská orlice, 25. 2. 1875, s. 3).

O divadelní společnosti pí. Zöllnerové v Kroměříži (Moravská orlice, 25. 3. 1875, s. 2).

České divadlo v besedním (sic) domě (Moravská orlice, 3. 11. 1875, s. 2).

České divadlo v Besedním domě (Moravská orlice, 5. 11. 1875, s. 3; 9. 11. 1875, s. 2; 10. 11. 1875, s. 2; 11. 11. 1875, s. 2; 16. 11. 1875, s. 2; 18. 11. 1875, s. 2).

České divadlo v besedním (sic) domě (Moravská orlice, 21. 11. 1875, s. 2; 23. 11. 1875, s. 3; 28. 11. 1875, s. 2; 2. 12. 1875, s. 2; 4. 12. 1875, s. 2).

České divadlo v Besedním domě (Moravská orlice, 7. 12. 1875, s. 2; 8. 12. 1875, s. 2).

České divadlo v besedním (sic) domě (Moravská orlice, 12. 12. 1875, s. 2; 14. 12. 1875, s. 2; 16. 12. 1875, s. 2; 21. 12. 1875, s. 2–3; 22. 12. 1875, s. 2).

České divadlo (Moravská orlice, 23. 12. 1875, s. 2; 1. 1. 1876, s. 3; 4. 1. 1876, s. 2).

České divadlo v Brně (Moravská orlice, 8. 1. 1876, s. 2; 11. 1. 1876, s. 2).

České divadlo v besedním (sic) domě (Moravská orlice, 12. 1. 1876, s. 3; 14. 1. 1876, s. 2; 15. 1. 1876, s. 2; 16. 1. 1876, s. 2; 19. 1. 1876, s. 2).

České divadlo (Moravská orlice, 20. 1. 1876, s. 2).

České divadlo v besedním (sic) domě (Moravská orlice, 21. 1. 1876, s. 2; 23. 1. 1876, s. 3).

Nesnášenlivost (Moravská orlice, 25. 1. 1876, s. 1–2).

Společnosti pí. Zöllnerové na rozloučenou (Moravská orlice, 1. 2. 1876, s. 2).

Z Tišnova (Moravská orlice, 6. 2. 1876, s. 29).

České divadlo v Prostějově (Prostějovské noviny, 12. 3. 1876, s. 5).

Prostějov nemá divadla (Prostějovské noviny, 23. 4. 1876, s. 4).

Divadelní společnost pí. Zöllnerové (Moravská orlice, 20. 6. 1876, s. 2).

Divadelní společnost E. Zöllnerové (Moravská orlice, 20. 1. 1877, s. 2).

Činoherní společnost pí. Zöllnerové mešká v Chrudimi (Posel z východních Čech, 23. 1. 1877, č. 2, s. 3).

Česká divadelní společnost ředitelky pí. Elišky Zöllnerové (Moravská orlice, 14. 2. 1877, s. 2).

České divadlo v Brně (Moravská orlice, 17. 2. 1877, s. 2).

První pohostinská hra paní Sklenářové-Malé v Brně (Moravská orlice, 24. 2. 1877, s. 2).

Z českého divadla (Moravská orlice, 3. 3. 1877, s. 2; 27. 3. 1877, s. 2–3).

České divadlo v Brně (Moravská orlice, 29. 3. 1877, s. 2).

Z Uher. Brodu (Moravská orlice, 23. 11. 1877, s. 3).

Z Kroměříže (Moravská orlice, 26. 1. 1878, s. 3).

Z Nového Města. Divadelní představení (Moravská orlice 20. 9. 1878, s. 3).

Z Třebíče. Divadlo za ředitelství El. Zöllnerové (Moravská orlice 14. 11. 1878, s. 3).

Neruda, Jan: Divadelní táčky (Národní listy, 16. 11. 1880, s. 1).

Ze života kočujících umělců (Národní listy, 10. 4. 1883, s. 2).

Mušek, K.: K jubileu Elišky Zöllnerové (Zlatá Praha 18, 1901, č. 22, s. 264).

Padesátileté jubileum české divadelní společnosti (Národní politika, 16. 4. 1901, s. 4–5).

Engelmüller, Karel: Marie Ryšavá (Zlatá Praha 22, 1905, č. 9, s. 103–104; č. 10, s. 115).

Pohřešuje se pan Fr. Zöllner (Národní politika, 26. 8. 1906, s. 7).

Divadelní společnost pí. Elišky Zöllnerové (Národní politika, 6. 10. 1906, s. 3).

Eliška Zöllnerová (Národní listy, 30. 10. 1908, s. 6).

Eliška Zöllnerová (Venkov, orgán České strany agrární, 30. 10. 1908, s. 11).

Vzácné jubileum v kruzích českého herectva (Národní listy, 31. 10. 1908, s. 6).

Vzácné jubileum slaví Eliška Zöllnerová (Moravská Orlice, 4. 11. 1908, s. 3).

Nejstarší ředitelka české divadelní společnosti venkovské zemřela (Rozkvět 4, 1911, č. 14, s. 390).

Eliška Zöllnerová, nejstarší ředitelka české divadelní společnosti, zemřela (Osvěta americká, 16. 8. 1911, č. 4, s. 8).

Pešek, Josef: Kočující divadelní společnosti v Hradci Králové v době předbřeznové a v době po absolutismu (Zlatá Praha 32, 1915, č. 46, s. 545–548).

Budil, Vendelín: O Filipu Zöllnerovi (in: Sborník Městského historického musea v Plzni, roč. 6, 1921, Plzeň 1922, s. 98–101).

Počátek českého divadla v Brně (Moravská Orlice, 1. 11. 1924, s. 2).

B.: Počátky českého divadla v Brně (Venkov, orgán České strany agrární, 5. 11. 1924, s. 3).

T.: Vzpomínka na Elišku Zöllnerovou. Lístek z dějin českého divadla (Moravská Orlice, 25. 7. 1941, s. 4).

 

III. Ostatní

Turnovský, Josef Ladislav: O životě a působení Josefa Kaj. Tyla (Praha 1881).

Almanach českých divadel. Ročenka s kalendářem na rok 1911 (Příloha časopisu Divadlo, Praha 1911, s. 180–181).

Almanach českých divadel. Ročenka s kalendářem na rok 1912 (Příloha časopisu Divadlo, Praha 1912, s. 159).

Almanach českých divadel. Ročenka s kalendářem na rok 1913 (Příloha časopisu Divadlo, Praha 1913, s. 177).

Almanach českých divadel. Ročenka s kalendářem na rok 1914 (Příloha časopisu Divadlo, Praha 1914, s. 169–170).

Štein-Táborský, Vojta: Dějiny venkovských divadelních společností (Praha 1930).

Vydra, Václav: Má pouť životem a uměním (Praha 1948, další vyd. 1954, 1958, 1976).

Vydra, Václav: Z hercova pera (Praha 1955).

Knap, Josef: Zöllnerové (Praha 1958).

Knap, Josef: Umělcové na pouti (Praha 1961).

Buchner, Alexander: Cedule kočovných divadelních společností v Čechách a na Moravě (Praha 1968).

Černý, František (ed.): Dějiny českého divadla III.: Činohra 1848­­–1918 (Praha 1977).

Ledvina, Tomáš: Představení českých divadelních společností v Olomouci v letech 1900–1918 (Diplomová práce – Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2011).

Vdolečková, Dominika: Počátky českého stálého divadla v Brně (Diplomová práce –

Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2016).

 

Peter Marek

Datum poslední změny: 28.11.2018