Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Fadrhons, JanTisk


Charakteristika: Dirigent, hornista a skladatel

Datum narození/zahájení aktivity:14.2.1910
Datum úmrtí/ukončení aktivity:7.7.1963
Text

Fadrhons, Jan, dirigent, hornista a skladatel, narozen 14. 2. 1910, Uherce (Mladá Boleslav), zemřel 7. 7. 1963, Statenice (Praha).
 
Učil se hře na housle u bednáře Štágra, na violu, kontrabas a trubku u otce Josefa Fadrhonse, v jehož kapele hrával od dvanácti let. Hudebně se vzdělával též u ředitele kůru v Dobrovicích – Josefa Michálka – na klavír a violoncello, pokračoval na pražské konzervatoři jako žák Antonína Janouška a Emanuela Kauckého na lesní roh (1925–31). Zároveň studoval skladbu u Rudolfa Karla a Aloise Háby. Za studií byl hornistou orchestru Německého divadla v Praze. Roku 1932 působil v orchestru zpěvohry Vinohradského divadla a v lázeňském orchestru v Luhačovicích. V roce 1932 nastoupil vojenskou základní službu, po jejímž ukončení se rozhodl zůstat v armádě. Po službě u hudeb pěších pluků 47, 38 a 5 nastoupil v roce 1935 jako četař aspirant do Vojenské hudební školy v Praze a o rok později se stal poručíkem kapelníkem. Roku 1937 převzal hudbu u pěšího pluku 36 v Užhorodu a pěšího pluku 39 v Bratislavě (1938–39). V období druhé světové války armádu opustil a na pražské konzervatoři rozšířil svou hudební způsobilost absolutoriem dirigentského oddělení u Pavla Dědečka (1939–41) a instrumentace u Jaroslava Řídkého (1941). V letech 1939–41 byl hudebním redaktorem, akustickým režisérem a dirigentem v Československém rozhlasu Praha, 1942 členem Komorního dechového sdružení v Praze (dalšími členy byli Adolf Kubát, Milan Kostohryz a další), s nímž podnikal zájezdy po vlasti, poté se ujal dirigentského postu v rozhlasovém orchestru Ostrava (1942–45). Po osvobození byl v Praze jmenován velitelem hudby I. divize, koncem téhož roku zástupcem velitele Hudby hradní stráže, od roku 1951 po Rudolfu Urbancovi velitelem. Po jejím převelení k Ústřední hudbě Československé armády v roce 1950 se stal hlavním dirigentem vojenských uměleckých souborů a divadel při Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého (1953). Od roku 1957 působil jako hlavní inspektor vojenských hudeb při Ministerstvu národní obrany. Obecně byl považován za jednoho z nejlepších a nejschopnějších československých vojenských kapelníků a často prohlašován zakladatelem moderní československé vojenské hudby. Roku 1961 odešel do výslužby. V letech 1962–63 vyučoval na pražské Lidové konzervatoři. Byl častým členem soutěžních komisí Lidové umělecké tvořivosti.
Zkomponoval asi čtyřicet skladeb. Z pochodů patří mezi nejúspěšnější: Trubač jízdy, Rota vpřed, Lovu zdar, Kupředu, kupředu, Vítězný nástup, Ta řeznická chasa, Vesele krokem, K cíli, Pochod samopalníků (cena Ministerstva národní obrany 1962, nejhranější pochod československé armády). Je také autorem několika intermezz: V pohádkové noci, Sny vzpomínání, Z Tisíce a jedné noci, z dalších žánrů se věnoval polce, tangu, valčíku, mazurce, zkomponoval Polonézu, Písně SSSR (Praha 1953, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění v Praze), Rusínské tance a jiné. Zúčastnil se úspěšně tří soutěží na pochodovou formu. Jeho význam tkví hlavně v instrumentaci pro dechový orchestr, kterou přivedl na nebývalou výši. Pořídil instrumentaci skladeb českých a světových klasiků, například Dvořákových Slovanských tanců, Borodinových Poloveckých tanců, upravoval skladby Václava Dobiáše, Julia Fučíka, Františka Kmocha, Radima Drejsla, Jana Seidla a Ludvíka Podéště. Složil také hudbu pro 11. sokolský slet (1948) a většinu skladeb ke cvičením na I. celostátní spartakiádě v Praze (1955). Vyznamenán „Za zásluhy o výstavbu“ (1955), nositel Řádu práce (1958).
Literatura
I. Lexika
Gardavský, Čeněk a kol.: Skladatelé dneška (Praha 1961, s. 62).
ČSHS.
 
II. Ostatní
Hudební zpravodaj 1937.
Hudební rozhledy (6, 1953, s. 879).
Slezský sborník (53, 1955, s. 210).
Vacek, Karel: Zemřel Jan Fadrhons (Hudební rozhledy, 1963).
Holý, Miroslav: Ústřední hudba ČSLA (rukopis, Praha 1987).
Holý, Miroslav: Svět tleská ústřední hudbě (Praha 1990).
Heřmanský, Josef: Paměti legionáře (Mladá Boleslav 1998).
Archivalie
Vojenský historický archiv Praha (personální listy).
Soukromý archiv Bohumila Peška.
 
Bohumil Pešek – Eva Vičarová
Datum poslední změny: 20.1.2009