Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Karbusický, VladimírTisk


Charakteristika: Muzikolog, folklorista, sociolog, historik, estetik, pedagog, publicista

Datum narození/zahájení aktivity:9.4.1925
Datum úmrtí/ukončení aktivity:23.5.2002
Text
DíloLiteratura

Karbusický, Vladimír, muzikolog, folklorista, sociolog, historik, estetik, pedagog, publicista, narozen 9. 4. 1925, Velim, zemřel 23. 5. 2002, Hamburg (SRN; bydlel v Buchholz/Nordheide).
 
Maturoval 1945 na průmyslové škole v Kutné Hoře (1944–45 pracovně nasazen v Německu – Hamburku) a 1949 na reálném gymnáziu v Praze I. Studoval v Praze zprvu strojní inženýrství, přešel však ke studiu hudební vědy, estetiky a filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy  (1948–52, k hlavním učitelům patřil Jan Mukařovský; PhDr. 1953 na základě disertace Přehledné dějiny naší dělnické písně do let devadesátých). Titul CSc. získal v Praze v roce 1964 prací o dělnické písni, 1975 se habilitoval na Pädagogische Hochschule Rheinland v Kolíně nad Rýnem (působil i na vysokých školách ve Wuppertalu a v Cáchách), 1976 přešel na univerzitu v Hamburku, kde jmenován profesorem systematické hudební vědy (ordinarius od 1982, odešel do důchodu 1990, přednášel a vedl semináře i nadále). Po roce 1989 na kratší či delší doby navštěvoval Československo (resp. Česko), kde znovu navázal pracovní kontakty. Zemřel po déletrvající nemoci a několika operacích.
 
Od roku 1954 byl zaměstnán v pražském Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV (bydlel přitom i v Bratislavě, kde se oženil), 1966 přešel do Ústavu pro hudební vědu ČSAV. V prvním období své badatelské činnosti se zaměřoval k dobově podporovanému, avšak zároveň (jak bylo i později a celosvětově uznáváno) vědecky přínosnému výzkumu různých typů hudby folklorní, zároveň většinou i funkcionální; speciální pozornost věnoval studiu písně dělnické (ve spolupráci s Václavem Pletkou, 1958 publikována jejich základní dvojsvazková práce Dělnické písně; při výběru materiálu vznikaly ovšem vzhledem k anarchistickým apod. písním problémy s cenzurou). Záběr svého výzkumu lidové písně (hudebnosti) rozšiřoval i na jiná než česká teritoria (Rumunsko), hlavně však na hudební oblast mezi lidovou písní a písní zlidovělou a šlágrem, čímž se dostal přímo ke studiu problematiky hudby užitkové (lehké, populární; zajímala ho problematika sociologická, historická a hlavně estetická). Ve výzkumu hudebnosti, který realizoval spolu s Jaroslavem Kasanem, propracoval a uplatňoval novou  metodu tzv. zvukového dotazníku. V té době prohluboval své zahraniční kontakty a v zahraničí též hojně publikoval. Postupem doby se stal předním představitelem dobově mladší generace československých muzikologů a nejvýraznějším představitelem nově se formující hudební sociologie; silně ovlivňoval nastupující mladší badatele (Ladislav Mokrý, Jiří Fukač a další). Ještě v Praze vznikaly práce (nebo zárodky prací), jež později založily Karbusického zahraniční kariéru (zejména spis Podstata umění. Sociologický příspěvek do diskuse o gnoseologismu v estetice a teorii umění; byl vytištěn, ale v srpnu 1969 zabaven a zničen; vyšel později německy pod názvem Widespiegelungstheorie und Strukturalismus).
 
Vedle aktivit úzce odborných vyvíjel Karbusický i aktivity kulturně politické. Překonal svá původní politická východiska a zejména v druhé polovině 60. let vstupoval razantně do dobové kriticky laděné kulturní a hudební publicistiky (viz dále podaný přehled; některé materiály pro časopisy Tvář a Literární noviny nemohly vůbec vyjít; poslední příspěvek otištěný v Československu, věnovaný Šostakovičově Vokální symfonii, vyšel v Hudebních rozhledech 1970). Publikování dalších materiálů, citování jeho prací, samo jméno Karbusický byly pak do listopadové revoluce 1989 totalitním režimem zakázány (s výjimkou kritických výpadů, jež prezentovaly práce zejména Sávy Šabouka, ale i M. K. Černého, Miloše Jůzla a dalších); důvodem byla jeho zmíněná kulturně politická publicistika, sílící kritika komunistické politiky a marxistické filozofie (vědní metodologie, estetiky), sám fakt emigrace a politického angažmá v ní.
 
Další Karbusického životní a vědecko-pedagogická dráha se odehrávala ve Spolkové republice Německo. Ještě před okupací spolupracoval jako host na Pädagogische Hochschule Rheinland v Neussu s Ernstem Klusenem a v průběhu roku 1969 se rozhodl nevrátit se do Československa. Splynout s prostředím a dosáhnout rychlého profesního vzestupu mu umožnily respektované vědecké výkony ve spojení s dřívějšími kontakty a s jazykovou vybaveností. K nejzávažnějším počinům patřila hudebně sociologická práce Empirische Musiksoziologie. Erscheinungsformen. Theorie und Philosophie des Bezugs „Musik – Gesellschaft“, jež se stala uznávanou „klasickou“ prací v oboru, systematickou hudební vědu představil zejména ve spise Systematische Musikwissenschaft z roku 1979; i ta se přiřadila k oborovým standardům.
 
Karbusického „návrat“ do českého polistopadového muzikologického kontextu neproběhl jednoduše. Někteří čeští muzikologové nemohli zapomenout na počáteční Karbusického údobí, kdy podle nich pěstoval konjunkturální tematiku, uplatňoval marxistická ideologická a metodologická východiska (symptomatický byl např. jeho článek Ideový vliv gottwaldovského vedení KSČ na zrod masové písně proletářské, Hudební rozhledy 8, 1955, s. 419 a č. 9, s. 482), a jeho další vývoj (včetně kritiky komunistické ideologie a ideologických přístupů k umění) i úspěchy interpretovali jako další projevy a výsledky oportunismu; někteří pociťovali vzájemné odcizení názorové i poziční – kontakty s Karbusickým byly ovšem v totalitních 70. a 80. letech nemožné resp. nebezpečné, v každém případě byly málo vydatné po stránce odborné i lidské; Karbusického stěžejní díla zůstávala i nadále většinou málo dostupná a nepříliš známá, byť některé v Česku publikované práce využívaly myšlenek prací starších; někteří dospěli na obdobných badatelských polích k jiným postupům a výsledkům a dostavily se tudíž (zejména při polemických inklinacích zúčastněných, viz dále), ostřejší názorové konfrontace. Bylo však dosti i těch, kteří Karbusického duchovní i (byť je občasný) fyzický návrat pociťovali jako podstatné oživení a obohacení české muzikologické scény a jako přínos pro její otevření se světu, a dávali Karbusickému publikační a pedagogický prostor (např. Milan Kuna otevřel Karbusickému časopis Hudební věda, včetně členství v redakční radě 1991–98, Jiří Fukač umožnil externí pedagogické působení v rámci brněnské muzikologie; obdobný kurz realizoval Karbusický i na muzikologii pražské a bratislavské). Karbusický se zúčastnil několika muzikologických konferencí, z jeho podnětu se uskutečnily v rámci festivalu Musica iudaica muzikologické konference Kontexte, věnoval se pracím na dějinách českého hudebního divadla. Na návrh Ústavu pro hudební vědu Akademie věd ČR udělila Karbusickému 22. 4. 1992  Zlatou plaketu Františka Palackého za zásluhy ve společenských vědách; město Pečky, kde navštěvoval školu a byl činný v Českobratrském sboru jako varhaník, mu udělilo čestné občanství.
 
Karbusický sám vystupoval ve staronovém kontextu konciliantně (a to i vůči svým kritikům), i když v některých případech uplatňoval i polemické přístupy: diskutoval mimo jiné s Jaroslavem Jiránkem a Zdeňkem Mathauserem (o sémiotických otázkách, přičemž se nejednalo jen o teorii, ale i o autorství určitých koncepcí či řešitelských schémat), s Lubomírem Peduzzim (o interpretaci Haasových terezínských Čtyř písní na slova čínské poezie), s několika českými historiky (o počátcích českého písemnictví). Již dříve vedl řadu polemik, zejména „na dálku“ do totalitní ČSSR s marxistickým estetikem Sávou Šaboukem (o otázkách sémiotiky a ideologičnosti umění), či v Německu s H. H. Eggebrechtem (kriticky vystoupil vůči Eggebrechtovu pojetí tzv. Abendlandu v dějinách hudby).
 
V korpusu Karbusického díla lze vyčlenit několik tematických skupin, byť jsou vzájemně metodicky i myšlenkově provázané. Jedná se o výzkumy a spisy: folkloristické, etnografické, etnomuzikologické; empiricko a teoreticko sociologické resp. sociálně psychologické; esteticko-pedagogické (recepce hudby apod.); esteticko-sémiotické (znaková povaha hudby, problematika jejího „obsahu“); historické (též literárně historické); filozofické (psychologické, antropologické) a metodologické. K některým vybraným myšlenkovým zdrojům, názorům, koncepcím: V sémiotice (jakož i jinde) vycházel Karbusický v základě ze strukturalismu, uznával znakový charakter hudby, odmítal marxistickou teorii poznání (teorii odrazu), uplatňoval konkrétní sémantické analýzy konkrétních děl, nazíral hudební pedagogiku v souvislostech s výklady hudby. Velkou pozornost věnoval studiu ideologických momentů v hudební tvorbě, recepci a vůbec společenském uplatňování hudby, odmítal výklady založené jen na sociokulturních kontextech. V sociologicky osnovaných výzkumech respektoval moment historičnosti a sám do hudební historiografie přispěl řadou konkrétních studií (rozvíjel i osobitou metodiku pramenného výzkumu a interpretace pramenů). Etnomuzikologický aspekt rozšířil na politicko-ideologické implikace hudební kultury a prohloubil do úrovně hudební antropologie (zajímal ho svět a člověk v něm, jak se zrcadlí a realizuje prostřednictvím hudby). V řešení řady otázek chápán jako protipól koncepcí T. W. Adorna. Prakticky ve všech svých pracích, včetně těch připravených a vydaných v zahraničí, uplatňoval poznatky o české hudební kultuře.
 
Karbusický se vyznačoval hlubokou i všestrannou vzdělaností, schopností reagovat na dobové podněty, pracovat se širokým diapazonem témat, uplatňovat přístupy analytické (v širokém rozsahu realizoval též terénní výzkumy a to postupem doby např. i týkající se aktuálního hudebního života městských aglomerací) i syntetické. Jeho vklad do světové resp. české muzikologie je kvantitativně i kvalitativně podstatný a dosud u nás ne plně doceněný a využitý; přitom je pro poznání vývoje hudební kultury a vědy ve středoevropském prostoru a na rozhraní teritorií, vědních koncepcí i ideologií důležitý a symptomatický.
Dílo
(Výběrovou bibliografii sestavil a publikoval Karbusický při příležitosti svých sedmdesátin v Hudební vědě 32, 1995, č. 2, s. 217–223; z této bibliografie, zachycující i vydavatelské okolnosti některých titulů, vychází předkládaný soupis, který v zásadě respektuje autorovo členění; je doplněn o další publikace, zejména o výběr z novějších Karbusického prací, především česky tištěných.)
 
Knihy
Naše dělnická píseň (Praha, Orbis 1953, Knihovna souborů lidové tvořivosti svazek 25, 439 s.);
Počátky historického podání v Čechách. Příspěvek ke srovnávacímu studiu středověké zpívané epiky (napsáno 1955–56; vydána německá verze Anfänge der historischen Überlieferung in Böhmen. Ein Beitrag zum vergleichenden Studium der mittelalterlichen Sängerepen, Köln-Wien, Böhlau Verlag 1980, 326 s. a obrazové přílohy; česky vydáno /s předmluvami k neuskutečněnému vydání českému, k vydání německému a k realizovanému českému/ jako Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury, Praha, Mladá fronta 1995, 312 s.);
Nejstarší pověsti české. Fantazie – domněnky – fakta (Praha, Mladá fronta 1966, 323 s., 19672, 347 s.; Karbusický: „populární výtah z monografie „Počátky historického podání v Čechách…“, když pro „kosmopolitickou“ komparatistiku a použití strukturalistické analýzy nemohla vyjít“);
Mezi lidovou písní a šlágrem (Praha, Editio Supraphon 1968, 235 s.);
Beethovenův list „An die unsterbliche Geliebte“ a jeho hudební dílo (Praha-Bratislava, Supraphon 1969, 129 s.; německy vyšlo jako Beethovens Brief „An die unsterbliche Geliebte“. Ein Beitrag zur vergleichenden textologischen und musiksemantischen Analyse, Wiesbaden, Verlag Breitkopf & Härtel 1977, 143 s.);
Ludwig van Beethoven: Listy o umění, lásce a přátelství (komentovaná edice k předchozímu titulu; Karbusický: „v r. 1970 v tisku v nakl. Panton autoru odcizena a vydána v pokažené verzi pod cizím jménem ve třech nákladech 1971–1974“; originální vydání v němčině Ludwig van Beethoven: Briefe über Kunst, Liebe und Freundschaft, Freiburg, Verlag Herder 1992, 239 s.);
Podstata umění. Sociologický příspěvek do diskuse o gnoseologismu v estetice a teorii umění (Praha, Horizont 1969; Karbusický: „Po vyjití v srpnu 1969 celý náklad 2500 výtisků zabaven a až na exempláře ve fondech knihoven Libri prohibiti zničen. Německé znění s vylíčením vzniku této vůbec první historické rekonstrukce dogmatu ´Leninské teorie odrazu v umění´: Widerspiegelungstheorie und Strukturalismus. Zur Entstehungsgeschichte und Kritik der marxistisch-leninistischen Ästhetik  (München, Verlag W. Fink 1973, 130 s.; japonské vydání pod titulem /v japonských znacích/ Estetika Pražského jara, Tokyo: UNI Agency 1991, 144 s.);
Ideologie im Lied – Lied in der Ideologie. Kulturanthropologische Strukturanalysen (Köln, Hans Gerig Verlag 1973, 207 s.);
Empirische Musiksoziologie. Erscheinungsformen, Theorie und Philosophie des Bezugs „Musik – Gesellschaft“ (Wiesbaden, Breitkopf & Härtel 1975, 490 s.);
Musikwerk und Gesellschaft (jako Fragmente als Beiträge zur Musiksoziologie, herausgegeben von Elisabeth Haselauer, č. 2, Wien, Doblinger 1977, 52 s.);
Gustav Mahler und seine Umwelt (Darmstadt, Wissenschaftliche Buchgesellschaft 1978, 158 s.);
Systematische Musikwissenschaft. Eine Einführung in Grundbegriffe, Methoden und Techniken (München, W. Fink Verlag 1979, Universitäts-Taschenbücher č. 911, 250 s.);
Grundriß der musikalischen Semantik (Darmstadt, Wissenschaftliche Buchgesellschaft 1986, 316 s.);
Sinn und Bedeutung in der Musik. Texte zur Entwicklung des musiksemiotischen Denkens (Darmstadt, Wissenschaftliche Buchgesellschaft 1990, 19942, 217 s.; teoretický úvod a edice);
Kosmos-Mensch-Musik. Strukturalistische Anthropologie des Musikalischen (Hamburg, Verlag Dr. R. Krämer 1990, 367 s.);
Geschichte des tschechischen Musiktheaters. In wichtigen Einzeldarstellungen. I: Von den Anfängen bis 1890/1900, II. 1890/ 1900 bis 1918 (Universität Hamburg 1993, 1994; skripta);
Jüdische Anekdoten aus Prag (Freiburg, Herder Verlag 1993, 120 s.; Karbusický: „věnováno památce přítele Pavla Hybše, jeho posmutnělému humoru; zahynul v Osvětimi“);
Wie deutsch ist das Abendland? Geschichtliches Sendungsbewußtsein im Spiegel der Musik (Hamburg, Von Bockel Verlag 1995, 130 s.);
Mahler in Hamburg. Chronik einer Freundschaft (Hamburg, Bockel Verlag 1996);
Besuch bei Cosima. Eine Begegnung mit dem alten Beyreuth. Mit einem Fund der Briefe Cosima Wagners. Herausgegeben und kommentiert von Vladimir Karbusicky (Hamburg, Bockel Verlag 1997, 78 s.).
 
Publikace se spolupracovníky
Dělnické písně I-II (s Václavem Pletkou, Praha, SNKLHU 1958, 912 s.);
Výzkum současné hudebnostiI-II-III  (s Jaroslavem Kasanem, svazek I, Praha, Čs. rozhlas 1964, 178 s., svazek II, Praha, Svoboda 1969, 204 plus 244 s.; Karbusický: „Svazek III s výsledky výzkumu z r. 1968 již nemohl vyjít; zpráva o nich v: The International Review of Music Aesthetics and Sociology I/1, 1970, str. 113–116, podrobněji v: B. Dopheide, Herausgeber: Musikhören – Hörerziehung, Darmstadt, Wissenschaftliche Buchgesellschaft 1978, 77–89, částečně zveřejněné výsledky ve studii ´Hörerziehung als musiksoziologisches Experiment´, 1977, viz dále.“);
Písně lidu pražského (s Václavem Pletkou, Praha, malotirážní tisk 1960, rozšířené vydání Praha, Čs. spisovatel, Klub přátel poezie 1966);
Kabaretní písničky (s Václavem Pletkou, Praha, SHV 1961);
Soupis dělnických písní (pramenný katalog, s Václavem Pletkou, 2 svazky, Brno, Ústav pro etnografii a folkloristiku 1964, 420 s.);
Zur Situation des Singens in der Bundesrepublik Deutschland (Ernst Klusen unter Mitarbeit von V. Karbusický und W. Schepping, svazek I: Der Umgang mit dem Lied, Köln, Gerig Verlag 1974, 168 s., II: Die Lieder, Köln, Gerig Verlag 1975, 175 s.).
 
Redigované a spoluredigované publikace
Kladensko. Život a kultura lidu v průmyslové oblasti (autorský kolektiv pod vedením Olgy Skalníkové, Praha, Academia 1959; podíl: tradiční a novější hornické písně, s. 283–446);
Zprávy Společnosti Československých národopisců (založil a redigoval 1959–62; zde četné příspěvky a glosy; 2 bibliografie jako separátní přílohy: Soupis folkloristických příspěvků v hudebních časopisech ČSSR 1945–1959, příloha k č. 2, 1960, 24 s., Soupis etnografických a folkloristických příspěvků v Časopise Českého musea 1827–1940, příloha k č. 2, 1961, 16 s.);
Czech and Slovak Folk Song. Music and Dance (ellaborated by K. Vetterl and collective, Praha-Bratislava 1962, 64 s., jako supplement citovaných Zpráv a Zpráv Etnografické společnosti Slovenské akademie věd);
Otázky hudební sociologie (Sborník příspěvků z hudebně sociologického semináře Svazu československých skladatelů 1966, Praha, Osvětový ústav 1967; zde Karbusického příspěvky: Empirie v hudební sociologii, 57–101, Metodika empirického výzkumu v oblasti umění, s. 161–246; týž text vydán jako skripta fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy 1969);
Die Musiksoziologie in der Tschechoslowakei (s Jiřím Fukačem a Ladislavem Mokrým, Praha, Hudebně informační středisko, pro mezinárodní kongres v Lublani, 1967, 55 s.);
Československá vlastivěda III: Lidová kultura (redakce A. Melicharčík, V. Karbusický, V. Scheufler, Praha, Orbis 1968, 783 s.; kromě redakční práce text Úvod /s V. Scheuflerem/, Dějiny tradičního a novějšího hudebního folklóru, Sociologické výzkumy k situaci hudebnosti v industriální společnosti);
Das Musikleben in einer Stadt. Berichte aus dem Seminar „Zur Methode der ´Beobachtung´ in der Musiksoziologie“ im Sommersemestr 1982 (Hamburg Universität 1983, s dodatkem 19872);
Verfemte Musik. Symposiumsband, Dresden 1983 (eds.: Joachim Braun, Heidi Tamar Hoffmann, Vladimir Karbusicky, Frankfurt-New York, Peter Lang Verlag 1995).
 
Studie, stati, články (výběr)
Datování lidových písní vojenských. Příspěvek k dějinám naší lidové písně (Český lid 45, 1958, s. 193–199);
Zur Entwicklung des tschechischen und slowakischen Bergmannsliedes (Deutsches Jahrbuch für Volkskunde 5, 1959, č. 2, s. 361–377);
Výzkum a dokumentace současného folklóru (Český lid 47, 1960, s. 99–111);
Kramářská píseň jako pramen pololidových písní (sborník Václavkova Olomouc 1961, Praha 1963, s. 287–293);
Vývojové rysy novodobé zpěvnosti (sborník Hudební věda, svazek I, 1962, s. 7–52);
Kultura rumunských Čechů: Písňový a hudební folklór (Český lid 49, 1962, s. 173–184);
Z problematiky sběru písňového folklóru u Čechů v Rumunsku (Český lid 51, 1964, s. 21–27);
Středověká epika a počátky české hudby (Hudební věda 1, 1964, s. 367–449);
Pojem zlidovění a typy zlidovělých písní české společnosti (sborník Václavkova Olomouc 1964, Praha 1965, s. 53–80);
Über die Beziehungen zwischen der älteren tschechischen und der germanischen Epik (Beiträge zur Sprachwissenschaft, Volkskunde und Literaturforschung, Sonderheft     Festschrift für Wolfgang Steinitz, Berlin 1965, s. 197–213);
Das Volkslied in der Gegenwart. Eine musiksoziologische Studie (Deutsches Jahrbuch für Volkskunde 12, 1965, č. 1, s. 191–206);
Zu den historischen Wurzeln der Metrik der russischen Bylinen (in: Anfänge der slavischen Musik, Ladislav Mokrý–ed., Bratislava 1966, s. 165–172);
Teoretické předpoklady empiricko-sociologického výzkumu hudby (Hudební věda 2, 1965, s. 372–418; německy jako Zur empirisch-soziologischen Musikforschung, in: Beiträge zur Musikwissenschaft 8, 1966, s. 215–240 vylepšená verze in: B. Dopheide: Musikhören, Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft 1975, s. 280–330; výtah in: Tibor Kneif: Texte zur Musiksoziologie, Köln, Gerig Verlag 1975, s. 253–267);
Melodický typ balady Osiřelo dítě (Hudební věda 3, 1966, s. 576–596);
Pojem a estetika „lehké hudby“ (Hudební věda 4, 1967, s. 22–44, 238–338, 440–454; německá verze jako kapitola I. v knize Empirische Musiksoziologie, s. 19–60);
Sociální faktory estetického vnímání. Příspěvek ke vztahu sociologického a estetického experimentu (Estetika 4, 1967, s. 193–230; německá rozšířená verze jako kapitola II. v knize Empirische Musiksoziologie, s. 61–109);
L´interaction „ráalité – oeuvre d´art – societé (Revue Internationale des Sciences sociales 20, Paris, UNESCO 1968, s. 698–711 ; anglická verze The Interaction between « Reality – Work of Art – Society, tamtéž, s. 644–655);
Primär-kulturelle Erscheinungen in der Industriegesellschaft (in: Kontakte und Grenzen. Probleme der Volks-, Kultur- und Sozialforschung, Festschrift für Gerhard Heilfurth, Göttingen 1969, s. 165–174; Karbusický: „Zde použita analýza slovníku tzv. Varšavského dopisu jako předpovědi přepadení 21. srpna 1968: ´Magie slov´, vysázená pro HR 10. srpna.“);
K technologii pamfletů o hudbě z let 1948–1952 (Hudební věda 6, 1969, s. 281–311, Karbusický: „tehdejším ředitelem ÚHV změněný titul s vypuštením první kapitoly o ideologii jako falešném vědomí“, německé shrnutí s překladem původního titulu Die Ideologie der Kunst und die Kunst der Ideologie. Zum Wesen der Pamphlete in der Musikpublizistik in den Jahren 1948–1952, s. 378–380; zkrácená německá verze Ideologie der Kunst und Kunst der Ideologie in: R. Stephan-ed., Über Musik und Politik, Mainz 1971, s. 67–85; italská verze Ideologia dell´arte e arte dell´ideologia in: Musica e politica. Teoria e critica della contestualità sociale della musica, voci sull´est, testimonianze a letture di contemporanei a cura die Mario Messinis e Paolo Scarnecchia, Venezia 1977, s. 229–246);
Die Musikerziehung zwischen Geschmack, Verhalten und Bedürfnis (Forschung in der Musikerziehung 1970,  č. 3–4, s. 56–63; korigovaná verze jako kapitola IV in: Empirische Musiksoziologie, s. 140–162);
Vokální symfonie Dmitrije Šostakoviče (Hudební rozhledy 23, 1970, s. 467–473);
Die Instrumentalisierung des Menschen im Soldatenlied (Zeitschrift für Volkskunde 67, 1971, č. 2, s. 203–227);
Das „Verstehen der Musik“ in der soziologisch-ästhetischen Empirie (in: Musik und Verstehen. Aufsätze zur semiotischen Theorie, Ästhetik und Soziologie der musikalischen Rezepzion, Köln: Gerig Verlag 1974, s. 121–147); 
Soziologische Aspekte der Volksliedforschung (in: Handbuch des Volksliedes, svazek 2, München 1975, s. 45–88);
Ein Ende der System-Ästhetiken? Zum Widerspiegelungsmodell der Musik in Lukács´ Ästhetik (Kölner Zeitschrift für Soziologie und Sozialpsychologie 1974, Sonderheft 17, Künstler und Gesellschaft, s. 67–92);
Die Wort-Ton-Kommunikation und ihre Ausnutzung in der musikpädagogischen Praxis (in: Beiträge zur Musikreflexion, Heft 1, Steinfeld 1975, s. 33–52);
Hörerziehung als musiksoziologisches Experiment (in: Hörerziehung, B. Dopheide-ed., Darmstadt: Wissenschaftliche Buchgesellschaft 1977, Wege der Forschung 49, s. 385–449);
Über die Schwierigkeiten der Anwendung der Informations- und Kommunikationstheorie auf die Musik (in: Zum Problem der Wissenschaftlichkeit in der Musikpädagogik, Beiträge zur Musikreflexion, Heft 5, Steinfeld 1978, s. 45–91);
Das Singen – soziologisch (Musica 33, 1979, č. 4, s. 336–339);
„Der Kreuzweg“ Otakar Ostrčils: Ein soziologischer Beleg zur Wozzeck-Rezeption? (Hamburger Jahrbuch für Musikwissenschaft, svazek 4, Zur Musik des 20. Jahrhunderts, Hamburg 1980, s. 225–258);
Die semantische Spezifität der Musik (Russian Literature 12, 1982, Special Issue: Jan Mukařovský, s. 401–458);
Zur Grundlegung der Systematischen Musikwissenschaft (s Albrechtem Schneiderem, Acta Musicologica 52, 1980, č. 2, s. 87–101);
Intertextualität in der Musik (in: Dialog der Texte /= Wiener Slavistischer Almanach, Sonderband 11/, 1983, s. 361–398);
The Experience of the Indexical Sign: Jakobson and the Semiotic Phonology of Leoš Janáček (American Journal of Semiotics 2, Special Issue: Roman Jakobson, 1983, s. 35–58);
Die „Erwartung“ als psychologisches Moment des Schaffens und der Rezeption (in: Schnittpunkte Mensch-Musik /= Festschrift für Walter Gieseler/, Regensburg 1985, s. 132–138);
Gegenwartsprobleme der Musiksoziologie. Eine Bestandsaufnahme (Acta Musicologica 58, 1986, s. 35–91);
„Simfonizm“, „tematizm“ und „vokal´nost´“ als ästhetische Kategorien im Schaffen Šostakovičs (in: Internationales Dmitri-Schostakowitsch-Symposium Köln 1985, Regensburg 1986, s. 164–179; rusky jako „Simfonizm“, „tematizm“ i „vokal´nost“ kak estetičeskije kategorii v tvorčestve Šostakoviča, tamtéž, s. 180–195);
Jagdsignale als Zeichensystem (Zeitschrift für Semiotik, svazek 8, sešit 3, 1986, s. 277–286);
Die musikalische Masse (in: Die produktive Distanz, A. Deichsel-ed., Hamburg 1987, s. 87–96);
The Index Sign in Music (Semiotica 66, 1987, č. 1–3, s. 23–35);
“Signification” in Music: A Metaphor? (in: The Semiotic Webb 1986, svazek Approaches to Semiotics 78, 1987, s. 430–444);
Zeichen und Musik (úvodní studie ke zvláštnímu číslu, Vladimír Karbusický-ed., Zeitschrift für Semiotik, svazek 9, sešit 3–4, 1987: „Zeichen und Musik“, s. 227–249);
The Anthropology of „Semantic Levels“ in Music (in: Essays on the Philosophy of Music, Acta Philosophica Fennica 43, Helsinki 1988, s. 103–137);
Volkskundliche Quellen zu einer “Geschichte von unten” (in: Sichtweisen der Volkskunde, A. Lehmann, A. Kuntz-eds., Berlin-Hamburg 1988, s. 103–137);
Konnotationen eines Komponisten-porträts (in: Canadian-American Slavic Studies 22, 1988, č. 1–4, s. 231–261; Karel Sabina a Život a dílo skladatele Foltýna od Karla Čapka);
Ausflüge des Herrn Brouček; Abenteuer des Schlauen Füchsleins; Katja Kabanowa; Aus einem toten Hause (texty in: Pipers Enzyklopädie des Musiktheaters, Werke, svazek 3, München-Zürich 1989, s. 176–185, 189–193);
Zum „Wagnerianismus“ in der tschechischen Musikkultur (Musik des Ostens 11, 1989, s. 241–250);
Verbalisierung musikalischer Sinngehalte: zwischen „schlechter Poesie“ und dem „Gemachten am Werk“? (sborník Verbalisierung und Sinngehalt. Studien zur Wertungsforschung herausgegeben von Otto Kolleritsch, svazek 21, Wien-Graz 1989, s. 9–26);
Der Aufschrei in der Musik. Zur musikalischen „Domestizierung“ der Interjektionen (in: Glasba in Poezija, Ljubljana 1990, s. 58–69);
Acht destruktive Thesen als Würdigung Lukács´ (in: Zur späten Ästhetik von Georg Lukács, Beiträge des Symposium März 1987 in Bremen, Frankfurt 1990, s. 196–209);
Libido, Thanatos und Eros in musikalischer Symbolbildung (in: Code-Wechsel. Texte im Medienvergleich, Opladen 1990, s. 151–177);
Musikwissenschaft und Semiotik (in: Semiotik in den Einzelwissenschaften I, Bochum: Universitätsverlag Brockmeyer 1990, s. 214–232);
Josef Suk und Gustav Mahler (in: Bericht über den Internationalen Gustav-Mahler-Kongreß, Kassel-Basel-London-New York: Bärenreiter 1991, s. 313–331);
Musikalische Urformen und Gestaltungskräfte (in: Musikalische Gestaltung im Spannungsfeld von Chaos und Ordnung, Studien zur Wertungsforschung 23, Wien-Graz 1991, s. 29–89);
Ornament revoluce (Hudební věda 28, 1991, s. 341–359; původně in: Svědectví 11, 1972, č. 44, s. 589–608);
Die Welt der Musik. Spektrum der Kultur in Wort, Bild und Ton (svazek 2, Die Große Bertelsmann Lexikothek, Gütersloh 1991, s. 205–319);
Wieviele Tode stirbt der Mensch? Karel Hašler. †KZ Mauthausen 22. 12. 1941 (in: Musikalische Volkskunde – heute. Symposium Dezember 1989 in Köln, Universität Köln 1992, s. 103–129);
Zitat und Zitieren in der Musik (Zeitschrift für Semiotik 1992, svazek 14, sešit 1–2, s. 61–77);
Utopie a sarastrovský syndrom v hudbě (Hudební věda 29, 1992, s. 187–222; zkrácená verze německy: Utopie und das Sarastro-Syndrom in der Musik, in: sborník Kongreß Musik und Politik, Januar 1991 in Wien, nestránkováno, 13 s.);
Kulturwandel als Kodewandel. Zur Evolution musikalischer Gattungen (in: sborník Kulturrevolution. Fallstudien und Synthese, Frankfurt, Peter Lang 1992, s. 98–116);
Gestalt und Bedeutung in der Musik (in: Bayerische Akademie der Schönen Künste   Jahrbuch 6, Symposium: Kunst verstehen – Musik verstehen, München, Mai 1992, Schaftlach, Oreos Verlag 1992, s. 275–304; nový přetisk in: Kunst verstehen – Musik verstehen, Laaber 1993, s. 97–128; česká verze jako Tvar a význam v hudbě in: Hudební věda 30, 1993, s. 299–330);
Sen o lidské bezmoci diktátora. O císaři z Atlantidy aneb hra o odepření smrti usmrcovat (Hudební věda 30, 1993, s. 99–108; zkrácená německá verze jako Der Traum von der menschlichen Ohnmacht des Diktators. Zum Stoff des „Kaiser von Atlantis“ Viktor Ullmanns, in: Musica 47, 1993, s. 272–277);
Mahnende Auflehnung des Mitleids. Janáčeks Oper über ein sibirisches Straflager  (in: Opera kot socialni ali politični angažma?, Ljubljana 1992, s. 122–145);
Das Flüchlingsdrama in der Oper als Aktualität und Provokation (in: Provokacija v glasbi, Ljubljana 1993, s. 33–44);
Nový typ analýzy hudebního díla? Ke studii H.-W. Küthena Mozart-Schiller-Beethoven (Hudební věda 30, 1993, s. 359–368, německy jako Mozarts angebliches Modell für Beethovens Freudenhymne /oddíl 3 v rámci studie Über die Nutzlichkeit systematischer Methodik bei historisch-vergleichenden Untersuchungen, s. 290–304/, in: Systematic Musicology, Bratislava 1993, č. 1–2);
Smysl a význam v hudbě (Hudební věda 31, 1994, č. 1, s. 25–84);
Der „neue Mensch“ im Liedgut totalitärer Systeme (sborník Musikalische Volkskultur und die politische Macht, Tagungsbericht Weimar 1992, Essen, Verlag die Blaue Eule 1994, s. 128–152);
Engelmusik und teuflische Schreie. Imaginationen des Matthias Grünewald in Paul Hindemiths musikalischen Bildern (in: Musikalische Ikonographie, Hamburger Jahrbuch für Musikwissenschaft, svazek 12, Laaber: Verlag Laaber 1994, s. 183–192);
Holá skutečnost a pravdivostní hodnota vhledu (Hudební věda 31, 1994, č. 2, s. 181–183; polemika s literárním vědcem a estetikem Zdeňkem Mathauserem, jehož materiál otištěn na s. 175–180, Falešné podezření – a holá skutečnost);
Musik, Abendland und seine Grenzen (Hudební věda 31, č. 3, 1994, s. 289–330 a č. 4, 407–438);
Der erträumte und nacherlebte Surrealismus. Martinůs Oper „Juliette ou La clé des songes (in: Analyse und Deutung von Musik, Hamburger Jahrbuch für Musikwissenschaft, svazek 13, Laaber, Verlag Laaber 1995, s. 70–140);
Werte und Wertung in der politischen Totalität (in: Symposium Dresden 1993 Verfemte Musik, Frankfurt, Peter Lang 1995, s. 45–58);
On the genesis of the musical sign (in: sborník Musical Signification, Berlin-New York, Walter de Gruyter 1995, s. 229–266);
In Erwartung der Katastrophe (Glasba med obema vojnama in Slavko Osterc/Musik zwischen beiden Weltkriegen und Slavko Osterc, Ljubljana 1995, s. 93–113);
Salomon Mosenthals und J. B. Foersters „Deborah“ und Gustav Mahlers Auferstehungssymphonie (in: Kritische Musikästhetik und Wertungsforschung, Festschrift für Otto Kolleritsch, Vienna 1996, s. 73–95);
Skutečný život v Janáčkově „Broučkovi“ (Hudební věda 33, 1996, č. 2, s. 103–138);
Die missverstandene Eigenart der Operndramatik Janáčeks´ (sborník Leoš Janáček: Konzeption und Rezeption seines musikdramatischen Schaffens, W. Bernhart-ed., Anif-Salzburg 1997, s. 19–53);
Co jsme dlužni Josefu Bohuslavu Foerstrovi (Hudební věda 35, 1998, č. 1, s. 3–45);
Neukončená historie (Hudební věda 35, 1998, č. 4, s. 396–405; polemika se statí Lubomíra Peduzziho Falešné problémy – o Haasových Čtyřech písních na slova čínské poezie);
Der Exotismus der Absurdität: Lieder auf Worte der chinesischen Poesie von Pavel Haas (HJbMw 14, 1998);
Libussa/Libuše: Das mythische Symbol des Patriotismus und seine Rolle in der Böhmischen Opernpräsentation (Mitteilungen der Internationalen Arbeitsgemeinschaft an der TU Chemnitz 3, Chemnitz 1988, s. 150–176);
Die Verführungskraft und die Wahrheit des Mythos (sborník Musik und Mythos, H. W. Henze-ed., Frankfurt);
Von fremden Ufern, fern im Exil…: Bohuslav Martinůs „Feldmesse“ (in: Exilmusik. Komposition während der NS-Zeit, Fr. Geiger-ed., Hamburg 1999, s. 333–372);
Gustav Mahlers musikalisches Judentum (in: Hamburger Jahrbuch für Musikwissenschaft 16, 1999, s. 179–207).
 
Výběr z dalších prací
a) Publicistika z doby (kolem) Pražského jara
Kult obecenstva (Hudební rozhledy 19, 1966, č. 1, s. 7–11);
Půlhodinka s Adornem (Hudební rozhledy 19, 1966, č. 11, s. 323–324);
Jak jsme manipulovali s realismem (Hudební rozhledy 19, 1966, č. 18, s. 545–550);
Otázky hudebního vkusu (Hudební rozhledy 19, 1966, č. 23–24, s. 708–711);
Nesmrtelné milenky, dostavníky a československá muzikologie (Hudební rozhledy 20, 1967, č. 4, s. 99–102; kritika resp. polemika s Janem Rackem, viz s. 547–552 ad.);
Nad sborníkem dokumentů o hudbě v Třetí říši (Hudební rozhledy 20, 1967, č. 21–22, s. 693–695);
Muzikanti a politika (Hudební rozhledy 21, 1968, č. 7, s. 178–182);
Ideologie, věda a tvorba (Hudební rozhledy 21, č. 11–12, s. 313–317);
Moskevské konfrontace (Hudební rozhledy 21, 1968, č. 13, s. 404–406);
Beethovenské reminiscence (Hudební rozhledy 21, 1968, č. 21, s. 642–643);
Mezníky (Hudební rozhledy 22, 1969, č. 4, s. 97–101);
Hudba, společnost a osamělí revolucionáři (Hudební rozhledy 22, 1969, č. 12, s. 353–359);
Nomen-omen avantgardy (Konfrontace 1969, č. 3).
 
b) Různé
Množství článků, glos, diskusních příspěvků, nekrologů, recenzí apod. v různých českých (československých) i zahraničních periodikách, zejména : Česká literatura, České slovo, Československá etnografie, Český lid, Dějiny a současnost, Lidová tvořivost, Hudební rozhledy, Hudební věda, Konfrontace, Kultura, Literární noviny, Nová mysl, Orientace, Tvář;    Musik und Gesellschaft, Beiträge zur Musikwissenschaft, Musik im Unterricht, The World of Music, Musica, Musik und Bildung, Zeitschrift für Musikpädagogik, Neue Zeitschrift für Musik, Die Musikforschung, Ad marginem, Finnish Music Quarterly, Hamburger Universitätszeitschrift, Acta Musicologica. Dále předmluvy a doslovy ke knihám, texty ke gramofonovým nahrávkám apod. (vše v češtině nebo v němčině).
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
NewGrove2 (heslo John Tyrrell).
MGG2 (heslo Karsten Mackensen).
 
II. Ostatní (výběr)
a) Vstupní, základní
Festschrift für Vladimir Karbusicky zum 60. Geburtstag: „Studien zur Systematischen Musikwissenschaft“ (Hamburger Jahrbuch für Musikwissenschaft, svazek 9, Laaber 1986; soupis díla z let 1952–86 na s. 247–254).
Schneider, Albrecht: Vladimíru Karbusickému k 70. narozeninám (Hudební věda 32, 1995, č. 2, s. 212–215, v oddíle Informatorium; stručný, výstižný materiál zachycující a charakterizující stěžejní Karbusického díla a jeho přínos muzikologii, sociologii, historiografii, estetice, sémiotice etc.; o tento materiál se zčásti opírá text předloženého zde hesla; Schneiderův materiál je v Hudební vědě na s. 215–217 doplněn redakční poznámkou, jež zvýrazňuje české aspekty Karbusického díla; viz též doplněk materiálu v podobě již citované Výběrové bibliografie).
b) Polemiky, recenze, další
Šabouk, Sáva: Tři polemické studie (Praha, Čs. spisovatel 1976; zde zejména studie Spory o teorii odrazu, polemizující s Karbusického knihou Widerspiegelungstheorie und trukturalismus).
Zapletal, Petar: Za všechno se musí platit (rozhovor; Hudební rozhledy 44, 1990, s. 166–170).
Krekovičová, Eva: Rozhovor s prof. Vladimírom Karbusickým (Slovenský národopis 40, 1992, s. 56–65).
Maiello, Giuseppe: Vladimír Karbusický, Báje, mýty, dějiny (Europa Orientalis 15, 1996, č. 2, s. 405–409).
Ludvová, Jitka: Vladimír Karbusický: Wie deutsch ist das Abendland? (recenze Karbusického kritiky knihy Hanse Heinricha Eggebrechta Musik im Abendland; Hudební věda 33, 1996, č. 1, s. 86–87).
Dohnalová, Lenka: Metodologická rozvaha ke strukturalismu v muzikologii. Nad knihou V. Karbusického Kosmos – člověk – hudba. Strukturalistická antropologie hudby (Hudební věda 34, 1997, č.1, s. 65–73).
Benetková /Reitererová/, Vlasta: Ke knize Vladimíra Karbusického „Báje, mýty, dějiny – nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury“ (Hudební věda 34, 1997, č. 2, s. 231–237).
Lemariová, Marcela: Besuch bei Cosima (Hudební věda 35, 1998, s. 2, s. 201–202; recenze Karbusického knihy).
Reittererová, Vlasta: Zemřel Vladimír Karbusický (Hudební rozhledy 55, 2002, č. 7, s. 38).

Macek, Petr: Směleji a rozhodněji za českou hudbu! „Společenské vědomí“ české hudební kultury 1945–1969 v zrcadle dobové hudební publicistiky (Praha, KLP 2006; viz rejstřík).


Ivan Poledňák
Text

Datum poslední změny: 3.7.2008