Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

PantonTisk


Charakteristika: Hudební vydavatelství

Text
Literatura

Panton, hudební vydavatelství, založeno 1958, samostatně existovalo do 1996.
 
Pod oficiálním názvem „Panton, nakladatelství Svazu československých skladatelů“ a s posláním vydávat v notové edici skladby českých, od roku 1964 také slovenských autorů, byla instituce zřízena v roce 1958. Prvním předsedou tzv. ředitelské rady byl hudební skladatel Jan Seidel, redaktorem skladatel a muzikolog Jiří Válek (1959–73), administrativním vedoucím byl Zdeněk Zajíc, redaktorem (1963–69) a později šéfredaktorem (1969–76) byl skladatel Luboš Sluka. Ve vydavatelství působili mimo jiné Jan Hanuš, Jan Matějček, Jiří Malásek, Jiří Štilec, Aleš Sigmund, Josef Ceremuga, Miloš Konvalinka, Miroslav Hršel, Karel Steinmetz, Pavel Jeřábek, krátce Luboš Fišer, Vladimír Ševčík, Tomáš Barták, Václav Riedlbauch, Petr Vít a další.
 
V šedesátých a sedmdesátých letech byly vydávány jen hudebniny: mimo jiné kapesní a studijní partitury Symfonie č. 2 a č. 3 Lubora Bárty; Komorní symfonietta, Sinfonietta in uno movimento, III. symfonie a Partita pro velký orchestr Pavla Bořkovce; Double Luboše Fišera; symfonická fantazie Petr a Lucie Jana Hanuše; symfonický obraz Ernesto Che Guevara, Pěna a Pocta Hieronymu Boschovi Svatopluka Havelky; I., II. a III. symfonie Jiřího Jarocha; Koncert pro velký orchestr, Komorní hudba pro smyčce, Symfonické variace, III. a V. symfonie Viktora Kalabise; Variace na téma Gustava Mahlera Jana Klusáka; Suita z opery Divadlo za branou, rondo Half time, I. a II. orchestrální suita z baletu Istar, Suita z opery Julietta, I. a II. orchestrální suita z baletu Špalíček Bohuslava Martinů, Impromptu pro velký orchestr Otakara Ostrčila; Symfonie č. 7 Jaroslava Řídkého; Pocta Saint-Exupérymu Milana Slavického; Symfonie pro malý orchestr Lubomíra Železného a dalších, rovněž byly vydávány edice klavírních výtahů, nové instrumentální tvorby, komorních skladeb, dále edice tanečních skladeb Hudba pro dva (úpravy pro zpěv a klavír s akordickými značkami), edice Film, opera, tanec, Malý taneční orchestr, Dixieland, K tanci a poslechu, Písničky do kapsy, Zpěvy dnešních dnů atd. Panton rovněž vydával operní árie ze soudobých jevištních kompozic, mimo jiné z opery Jiřího Pauera Zuzana Vojířová a z opery Jana F. Fischera Romeo, Julie a tma.
 
V edici knih o hudbě vyšly např. práce Mirko Očadlíka Svět orchestru – Česká hudba a Průvodce světovou orchestrální tvorbou a Čtení o Bedřichu Smetanovi, monografie Jiřího Bajera Emil Hlobil, kniha Poplach kolem Beatles Mirky a Jiřího Černých, knihy Václava Holzknechta Hudební skupina Mánesa a Iša Krejčí a Bedřich Smetana, antologie Ctirada Kohoutka Hudební styly z hlediska skladatele, knihy Milana Kuny Václav Talich, Zvuk a hudba ve filmu a Životnost Smetanova odkazu, kniha Jaromíra Podešvy Současná hudba na Západě, ABC učitele hudební výchovy Ivana Poledňáka a Jana Budíka, Hierarchie hudebních celků Karla Risingra, Dvanáctitónová tonální teorie Josefa Ruta, Konstanty a proměny ve Smetanově tvorbě Hany Séquardtové, monografie Vladimíra Šefla o Františku Stupkovi O věčné touze, Jazzová praktika I. a II. Karla Velebného, monografie Jiřího Vysloužila Alois Hába, Kapitoly z dějin estetiky Jaroslava Volka atd., dále příručky o nástrojích a o instrumentaci, dirigování, harmonii ad. Záslužné bylo vydání publikace Evy Horové Nebojte se moderní hudby (1961), práce Josefa Kotka O české populární hudbě a jejích posluchačích (1990), slovníkové publikace Čeští skladatelé současnosti (ed. Alena Martínková, 1985), řada monografických prací o českých skladatelích, mimo jiné knihy Alexandra Buchnera Oskar Nedbal (1976), Kateřiny Vondrovicové Petr Eben (1995), Bohumíra Štědroně Leoš Janáček (1976), Vladimíra Bora Operní večery (1985) a Hudba, film, kritika (1990), sborník Jaroslava Jiránka a Tomáše Hejzlara Světem hudebních nástrojů (1979), monografie Jana Šmolíka Lubomír Železný (1987), knihy Ivana Poledňáka o Jiřím Stivínovi Mně všechno dvakrát (1989), Iši Popelky Bohuslav Martinů: Dopisy domů (1996), Ferdinanda Hillera Povídání s Rossinim (1992) a další. Panton dále vydal mimo jiné doplněné vydání knihy Graciana Černušáka Dějiny evropské hudby, sborník Slavná minulost německé hudby, knihy Iši Popelky Martinů a Polička, Milana Poštolky Mladý Joseph Haydn, sborník Hudba na pomezí a četné další publikace z oboru.
 
Od roku 1963 se ředitelem a současně šéfredaktorem Pantonu stal zkušený pracovník oboru, skladatel Jan Hanuš (1915–2004, už od třicátých let 20. století pracoval v rodinné firmě – v hudebním vydavatelství a nakladatelství Fr. A. Urbánek, poté ve vydavatelství Orbis, ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění a ve Státním hudebním vydavatelství). Zejména jeho přičiněním převzal Panton od roku 1963 vydávání tzv. Knižnice Hudebních rozhledů, v níž vyšla mj. monografická práce Ludvík Kuba Josefa Stanislava, sborník Leoš Janáček a soudobá hudba a kniha Bohumila Karáska Tradice a současnost v české hudbě. Jana Hanuše vystřídali v ředitelské pozici postupně Jan Matějček, Miloš Konvalinka, Vladimír Ševčík, Tomáš Barták; Václav Riedlbauch byl v letech 1993–96 šéfproducentem gramofonového úseku, 1995–96 pak ředitelem nakladatelství hudebnin; po provedené delimitaci odpovídal rovněž za hudební nakladatelství firmy Supraphon, a. s.
 
V roce 1967 rozšířil Panton svou činnost o vydávání gramofonových desek a později dalších nosičů zvuku. Ve zvukovém záznamu tu byla vydávána některá díla z odkazu české národní hudební kultury, ale zejména tvorba domácích i cizích autorů dvacátého století (Béla Bartók, Benjamin Britten, Emil František Burian, Manuel de Falla, Josef Bohuslav Foerster, Paul Hindemith, Arthur Honegger, Jaroslav Ježek, Václav Kálik, Jaroslav Křička, Bohuslav Martinů, Olivier Messiaen, Vít Nejedlý, Pavel Haas, Hans Krása, Otakar Ostrčil, Jaroslav Řídký, Igor Stravinskij, Alfred Šnitke, Ladislav Vycpálek a další) a hudba soudobá (mimo jiné díla Emila Axmana, Lubora Bárty, Josefa Berga, Pavla Blatného, Zdeňka Blažka, Sylvie Bodorové, Eduarda Dřízgy, Petra Fialy, Juraje Filase, Jiřího Gemrota, Josefa Boháče, Pavla Bořkovce, Josefa Ceremugy, Václava Dobiáše, Jaroslava Doubravy, Jiřího Dvořáčka, Petra Ebena, Jindřicha Felda, Luboše Fišera, Oldřicha Flosmana, Alexeje Frieda, Čestmíra Gregora, Jana Hanuše, Svatopluka Havelky, Emila Hlobila, Jiřího Kalacha, Jana Klusáka, Marka Kopelenta, Karla Horkého, Ilji Hurníka, Františka Chauna, Osvalda Chlubny, Miloslava Ištvana, Karla Janečka, Jiřího Jarocha, Otakara Jeremiáše, Ivo Jiráska, Ivana Jirko, Viktora Kalabise, Ctirada Kohoutka, Františka Kovaříčka, Iši Krejčího, Václava Kučery, Ivana Kurze, Otomara Kvěcha, Václava Lídla, Zdeňka Lišky, Ivany Loudové, Štěpána Luckého, Zdeňka Lukáše, Otmara Máchy, Josefa Matěje, Jana Málka, Zdeňka Pololáníka, Miroslava Raichla, Václava Riedlbaucha, Martina Smolky, Jiřího Matyse, Věroslava Neumanna, Jany Obrovské, Karla Odstrčila, Josefa Páleníčka, Jiřího Pauera, Arnošta Parsche, Viléma Petrželky, Aloise Piňose, Ludvíka Podéště, Jaromíra Podešvy, Karla Reinera, Jana Rychlíka, Ivana Řezáče, Jana Seidla, Klementa Slavického, Milana Slavického, Luboše Sluky, Miloše Sokoly, Zdeňka Šestáka, Miloše Štědroně, Jana Tausingra, Jiřího Temla, Václava Trojana, Miloše Vacka, Dalibora C. Vačkáře, Jiřího Válka, Evžena Zámečníka, Michala Zenkla, Zdeňka Zouhara, Lubomíra Železného a mnoha dalších). Panton rovněž zčásti převzal vydávání živě při koncertech pořizovaných snímků z tzv. Týdnů nové tvorby českých a slovenských skladatelů. V tomto ohledu sehrálo vydavatelství nepochybně významnou roli: existovalo vedle personálně mnohem početněji vybaveného vydavatelství Suprahon (resp. Státní hudební vydavatelství, resp. Státní vydavatelství krásné literatury, hudby a umění) a pružně reagovalo na aktuální potřeby.
 
Podobně průkopnickou roli sehrál Panton v oblasti populární hudby (tj. Country & Western Music, folkové hudby, trampských písní, běžné spotřební pop music) a jazzu: díky nekonvenčním postojům Jana Hanuše a redaktorů Pantonu spatřily tu světlo světa skladby, jež jinde vydány být nemohly (vyšla tu například a až do administrativního zásahu byla úspěšně prodávána i LP deska Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka); edice běžné populární hudby přinášela např. nahrávky sourozenců Hany a Petra Ulrychových se skupinou Atlantis, „řeckého“ dua sester Marthy a Teny  Elefteriadu se skupinou Aleše Sigmunda, skupin Greenhorns (resp. Zelenáči) a Plavci (resp. Rangers), snímky zpěváků Věry Špinarové, Karla Černocha, Pavla Nováka a skupiny Vox, Ladislava Vodičky a skupiny Vodomilové, Evy Olmerové (mimo jiné Vítr rváč, 1984), Jany Robbové, Jiřího Helekala, skupin BeatingsFontána, Synkopy 61, Minnesengři, Hoboes, Buřinky, dále Hany Hegerové, Laďky Kozderkové, skupin Kamarádi táborových ohňů, C & K Vocal, Mustangové, Metronom, George and Beatovens, Krausberry, Abraxas, Jiřího Grossmanna a Miloslava Šimka a skupiny Shut Up Františka Ringo Čecha, Zdeňky Lorencové, Leška Semelky, Antonína Gondolána, Wabiho Ryvoly, Jana Nedvěda, Ivana Mládka, Petra Nováka; v jazzové produkci byly vydány mimo jiné nahrávky souboru JAZZ Q Martina Kratochvíla, souboru SHQ Karla Velebného, instrumentalistů Luboše Andršta, Emila Viklického, Michala Pavlíčka, Michala Kocába, dále snímky koncertantních jazzových skladeb Alexeje Frieda, skladeb pianisty Karla Růžičky, kytaristy Rudolfa Daška, flétnisty Jiřího Válka, snímky Jazzového orchestru Československého rozhlasu atd. Průkopnickou práci vykonal přípravou a pečlivou redakcí edice jazzových EP desek Stanislav Titzl, díky jehož důslednosti a schopnosti prosadit k oficiální kulturní politice té doby odlišný názor dostali v edicích Pantonu příležitost i umělci, jejichž tvorba by jinak zůstala nezaznamenána. Produkce v této oblasti byla ekonomicky zisková a z těchto finančních prostředků bylo pak sanováno ztrátové vydávání skladeb tzv. vážné hudby. Vydávány byly rovněž skladby z oblasti dechovky (Moravanka atd.), podnětné byly edice Rockový maraton, Svojšický slunovrat, Panton na Portě atd.
 
Vydávány byly také nahrávky mluveného slova (mimo jiné Návštěvní dny Jiřího Grossmanna a Miloslava Šimka, snímky Jana Wericha Táto, povídej, Pan Tau přichází, dále texty v podání Karla Högra Rumcajs a Příhody lišky Bystroušky, Jana Pivce, Jiřiny Bohdalové, Jozefa Krónera, Jany Hlaváčové, Františka Filipovského a dalších).
 
Protože reprezentativní díla světové i české hudební kultury byla vydávána v Supraphonu, omezoval Panton svou edici spíše na méně významné skladby velkých skladatelských osobností (výjimkou byla mimořádně záslužná edice díla Bohuslava Martinů, z níž v Pantonu vyšly na LP deskách mimo jiné Fresky Piera della Francesca, H. 352, Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, H. 271, Koncert č. 1 pro housle, H. 232bis, Koncerty č. 1, H. 149, a č. 2, H. 237  pro klavír a orchestr, Kytice, H. 260, Nonet, H. 144, Nový špalíček, H. 288, Otvírání studánek, H. 354, Památník Lidicím, H. 296, Paraboly pro orchestr, H. 367, Polní mše, H. 279, Rapsodie – koncert pro violu a orchestr, H. 337, suita z opery Divadlo za branou, H. 251 A, I. a II. suita z baletu Istar, H. 130 A, B, Rytiny, H. 369, Smyčcové kvartety č. 4, 5 a 7, Smyčcový kvartet s orchestrem, Symfonie č. 3, H. 183, č. 4, H. 256, č. 5, H. 268 a č. 6, H. 312 a četné další skladby), zatímco např. z Dvořákových symfonií tu vyšly jen dvě poslední – osmá a devátá, z díla Bedřicha Smetany jen jednotlivé části z cyklu Má vlast, ze Smetanova operního díla pak jen jednotlivé árie apod. V zásadě totéž platilo o vydávání děl Mozartových, Beethovenových i o zařazování skladeb romantických autorů. Tyto limity však odborní pracovníci Pantonu úspěšně překonávali vynalézavostí při přípravě svých edičních projektů i jistou mírou odvahy, s níž vstupovali na trh. Významným podílem tu ovšem přispíval také Český hudební fond jako spolehlivá záštita jak elementárně politická, tak ekonomická; na tom měl zásluhu zejména dlouholetý ředitel fondu Vladimír Ševčík.
 
Panton vydával zukové snímky v podání předních interpretačních umělců, mj. Jiří Bělohlávek, Gabriela Beňačková, Beno Blachut, Marta Boháčová, Marie Budíková, František Čech, Ladislav Černý, Bohumil Gregor, Josef Hála, Eduard Haken, Alfréd Holeček, Václav Hudeček, Josef Chuchro, Otakar Jeremiáš, Jindřich Jindrák, František Jílek, Jana Jonášová, Miroslav Kejmar, Ivan Klánský, Alois Klíma, Miloš Konvalinka, Zdeněk Košler, Boris Krajný, Jaroslav Krombholc, Pavel Kühn, Radoslav Kvapil, Bohumír Liška, Marcela Machotková, Lubomír Malý, Libuše Márová, Petr Messiereur, Alena Míková, Helena Tattermuschová, Otakar Trhlík, Jiří Tomášek, František Vajnar, Jiří Válek, Vladimír Válek, Rudolf Vašata, Saša Večtomov, Petr Vronský, Václav Neumann, Jaromír Nohejl, Richard Novák, Jan Novotný, Libor Pešek, Miloš Sádlo, Václav Smetáček, Brigita Šulcová, Miroslav Švejda, Václav Talich, Liana Isakadze, Shizuka Ishikawa, Juozas Domarkas; dále mimo jiné orchestr České filharmonie, Moravská filharmonie Olomouc, Orchestr Národního divadla, Státní filharmonie Brno, Symfonický orchestr Československého rozhlasu v Praze, Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK; komorní soubory Ars cameralis, České noneto, Musici de Praga, Pražský komorní orchestr, Komorní filharmonie Pardubice, Kühnův smíšený sbor, Pražský filharmonický sbor, Pěvecké sdružení moravských učitelů, Pěvecký sbor Československého rozhlasu a další.
 
Podnik, který si poměrně brzy po svém vzniku našel i v konkurenci velkých firem Supraphon a Opus své nepřehlédnutelné místo a nezpochybnitelné existenční oprávnění, se po roce 1989 dostal do obtížné finanční situace: odklon konzumentské veřejnosti od průbojných titulů na zvukových nosičích z oblasti populární hudby a jazzu znamenal snížení zisků a Panton byl v roce 1996 – navzdory podpoře Českého hudebního fondu, resp. Nadace ČHF  – privatizován a předán pod egidu firmy Bonton, a. s. Přesnější okolnosti privatizace a zániku vydavatelství nebyly dosud (2008) uspokojivě vysvětleny (o přípravách prodeje Nadaci Českého hudebního fondu a o protestech hudební veřejnosti viz stať Jana Šmolíka v Hudebních rozhledech 1994, č. 12). Nakladatelství hudebnin a knih o hudbě bylo v roce 1998 pod značkou Schott Musik Panton spojeno s německou firmou Schott Musik International GmbH Mainz a dosud (2008) vydává, distribuuje a prodává pedagogickou a koncertní hudební literaturu současných českých autorů, exkluzivně zastupuje nakladatelství Schott při půjčování notových materiálů orchestrálních a scénických děl v České a Slovenské republice a také výhradně zastupuje v České republice nakladatelství Universal Edition Wien při půjčování notových materiálů orchestrálních skladeb. Vydavatelství zvukových nosičů, jež  se od roku 1998 stalo součástí vydavatelského podniku Bonton Music a poté dceřinné společnosti koncernu Bonton  –  Supraphon Music, a. s., dosud (2008) vydává zvukové nosiče pod označením labelu Panton.
Literatura
I.Lexika
ČSHS.
 
II. Ostatní (výběr)
ol: Bilance Pantonu (Hudební rozhledy 27, 1974.č. 5, s. 222–223).
rn: Panton k Roku české hudby (Hudební rozhledy 27, 1974, č. 11, s. 530–531).
Šolín, Vladimír: Co chystá Panton (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 4, s. 160).
Zlaté štíty Pantonu (Hudební rozhledy 34, 1981, č. 12, s. 537).
pf: Výhledy Pantonu (Hudební rozhledy 35, 1982, č. 5, s. 211–212).
redakce: Čtvrtstoletí s českou hudbou Beseda s pracovníky Pantonu  (Hudební rozhledy 36, 1983, č. 11, s. 499–506).
Šustíková, Věra: K výročí Pantonu (Hudební rozhledy 36, 1983, č. 12, s. 539–540).
rn: Ediční plány našich vydavatelství (Hudební rozhledy 37, 1984, č. 5, s. 218–219).
Šmolík, Jan: Causa PANTON (Hudební rozhledy 47, 1994, č. 12, s. 34–35).
 
Petar Zapletal
Datum poslední změny: 20.1.2009