Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

TempoTisk

(Listy Hudební matice)

Charakteristika: Hudební časopis

Datum narození/zahájení aktivity:od 1922 Listy hudební matice, od 1928 Tempo
Datum úmrtí/ukončení aktivity:Meziválečná pauza 1938–47
Text
Literatura

Tempo (dříve Listy hudební matice), hudební časopis, zahájení aktivity 1922, Praha, ukončení aktivity 1938, znovu zahájení aktivity 1947, ukončení aktivity 1948.  

 

Český hudební časopis Tempo vznikl přejmenováním původních Listů hudební matice, které vycházely v Praze od roku 1922. Redakce Listů hudební matice se v úvodníku k prvnímu číslu (z října 1921) zřekla bezprostřední návaznosti na bývalý časopis Hudební revue (vycházel v letech 1908–1920) a oznámila, že na stránkách Listů už nebude místa pro historické texty ani jakékoliv úvahy, které se nebudou přímo týkat současných hudebních proudů a nejaktuálnějšího dění. Listy hudební matice nehodlaly být jen nakladatelským věstníkem či fórem jedné vyhraněné skupiny autorů, nýbrž časopisem, který „stojí nad stranami a chce být nestranným“. Listy se začaly výrazně orientovat na soudobou hudební tvorbu a systematičtěji sledovaly mezinárodní hudební kontexty. To vše souviselo i s intenzívním společenským a politickým rozvojem mladé republiky a její zahraniční politiky. Obecná prvorepubliková afinita k Francii a slovanským zemím (zejména jihoslovanským) byla patrná i v hudební publicistice.

Po šesti ročnících, tedy roku 1928, změnily Listy svůj název na Tempo s podtitulem Listy Hudební matice. Redaktorem v roce 1922 byl Otakar Zítek, v letech 1923–38 potom významný meziválečný skladatel Boleslav Vomáčka (od roku 1927 spolu se Stanislavem Hanušem). V letech 1935–38 řídili Tempo Jaroslav Tomášek a František Bartoš spolu s redakční radou. Postupem času se Tempo stalo programově nejširším meziválečným hudebním časopisem, živou kronikou hudebního života mladého Československa, zaměřenou na nejširší čtenářskou obec. Mezi přispěvateli dominovali hudební skladatelé (Alois Hába, K. B. Jirák, Jaroslav Křička, Bohuslav Martinů, Emil Axman, E. F. Burian, Ladislav Vycpálek, později též Leoš Janáček, Josef Suk a Vítězslav Novák), výkonní umělci (Václav Talich, Vladimír Polívka), hudební historici a pedagogové (Vladimír Helfert, Ferdinand Pujman, Otakar Šín, Otakar Zich, Miroslav Očadlík, Otakar Šourek, Gracian Černušák, Jan Racek, Josef Plavec, Jan Miroslav Květ a další).

Tempo referovalo o aktuálních pražských hudebních událostech, ale stále větší prostor dostávali i mimopražští, zejména brněnští přispěvatelé (Helfert, Štědroň, Racek). Velmi cenné byly uveřejňované profily předních hudebních skladatelů s podrobným soupisem jejich skladeb. Rozsáhlejší tematické bloky, které měly povahu sborníků, byly věnovány jednotlivým osobnostem (Suk, Novák) nebo zahraničnímu hudebnímu životu (Polsko, Jugoslávie). Jako literární přílohy byly v letech 1935–38 otiskovány na pokračování dva významné texty: Mozart v Čechách Paula Nettla a Česká moderní hudba Vladimíra Helferta. Tato Helfertova originální studie vyvolala odpor Nejedlého stoupenců soustředěných kolem časopisu Smetana. Výrazem tohoto odporu byla ostře formulovaná kritika Františka Paly. Následná výměna názorů se rozrostla v rozsáhlou polemiku a skončila dokonce žalobou. Hudební přílohu vydalo Tempo pouze jedinou – Groteskní passacaglii pro klavír Vítězslavy Kaprálové (zkomponovala ji v roce 1935).

V meziválečném Československu vycházela vedle sebe celá řada hudebních časopisů – byl tu levicový Rytmus, nejedlovsky orientovaný Smetana, modernisticky vyhraněný Očadlíkův Klíč, katolický Cyril, do roku 1927 ještě Dalibor. Vedle těchto profilovaných periodik představovalo Tempo polohu spíše poklidnou, sjednocující a smírnou.

Časopis Tempo vycházel až do června 1938, kdy z vůle redakce přestal vycházet. Po válečné přestávce začal vycházet znovu redigovaný Františkem Bartošem a Václavem Holzknechtem, k redakčnímu okruhu dále patřili Jiří Dostál, Karel Šrom, Jaroslav Tomášek. Poslední dvacátý ročník Tempa vycházel v letech 1947–1948.  


Literatura

I. Lexika

ČSHS

 

II. Ostatní

Svobodová, Marie: Hudební periodika v Čechách a na Moravě 1796–1970 (Olomouc 1971).

Matys, Rudolf: V umění volnost. Kapitoly z dějin Umělecké besedy (Praha 2003).

 

Kateřina Hnátová

Datum poslední změny: 27.1.2017