Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Hlavsa, JanTisk


Charakteristika: Pěvec-tenorista a hudební pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:10.12.1922
Datum úmrtí/ukončení aktivity:2.3.2008Praha
Text
Literatura

Hlavsa, Jan,pěvec-tenorista a hudební pedagog, narozen 10. 12. 1922, Vrbno nad Lesy (u Loun), zemřel 2. 3. 2008, Praha.

 

Střední školu studoval v Chrudimi. Po maturitě (1942) vstoupil na pražskou konzervatoř, kde studoval zpěv ve třídě Jana Konstantina (1942–49). Zároveň se vzdělával v hudební vědě na Karlově univerzitě (1946–49). Po absolutoriu získal první angažmá v opeře v Ústí nad Labem (1949–50). Odtud přešel k opeře Státního divadla v Ostravě, kde jej angažoval Rudolf Vašata (1950–58). Během svého ostravského působení se dále učil zpěvu u Jiřího Wootha (1953–58); později se vzdělával soukromě u Apolla Granforteho v Praze. Z Ostravy přesídlil do Státního divadla v Brně (1958–60). V Národním divadle v Praze poprvé hostoval v roce 1952 v roli Prince ve Dvořákově Rusalce; v roce 1960 po odchodu z Brna se zde stal sólistou. V Národním divadle působil tři desetiletí a vytvořil zde okolo stovky rolí tenorového oboru. Vynikl zejména jako lyrický tenor, později i jako buffo tenor. Měl mimořádné hlasové dispozice – velký tónový rozsah, jistou techniku a pevné zvučné výšky. Díky tomu zvládl ztvárnit mnoho stylově i charakterově rozličných úloh. Ještě v Ostravě zpíval Jurije v prvním československém provedení Čajkovského opery Čarodějka (1953). V rámci svého brněnského angažmá uspěl jako Živný v Janáčkově Osudu (1958), Jeník ve Smetanově Prodané nevěstě (1960) či Ladislav ve Smetanově Tajemství (1962). Během působení u pražského Národního divadla svůj repertoár značně rozšířil; kromě belcantových rolí v italských i českých operách interpretoval i operní tvorbu dvacátého století, zejména dílo Janáčkovo. V Národním divadle proslul jako Faust v Gounodově opeře Faust a Markétka (1960), Vévoda ve Verdiho Rigolettu (1960), Rudolf v Pucciniho Bohémě (1960), Lukáš ve Smetanově Hubičce (1960), Vít ve Smetanově Tajemství (1960), Junoš ve Smetanových Braniborech v Čechách (1961), Vítek ve Smetanově Daliborovi (1961), Jiří v Dvořákově Jakobínu (1961), Lenskij v Čajkovského Evženu Oněginovi (1962), Alfred Germont ve Verdiho Traviatě (1962), Max ve Weberově Čarostřelci (1963), Mario Cavaradossi v Pucciniho Tosce (1963). Postupně začal častěji ztvárňovat charakterní role; úspěchy slavil coby Tichon Ivanyč Kabanov v Janáčkově Káti Kabanové (1964 a 1986), Rechtor – Komár v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky (1965 a 1978), Yannakos v Řeckých pašijích Bohuslava Martinů (1972) či Principál ve Smetanově Prodané nevěstě (1982). V Národním divadle aktivně působil až do roku 1990. Mimo svá pevná angažmá hostoval často v zahraničí (Bulharsko, Polsko, Jugoslávie, Rumunsko, Rakousko a další). Vedle rolí v opeře zpíval též koncertně (Beethovenova Devátá symfonie, Dvořákovo Stabat Mater a Svatá Ludmila, Šostakovičova Píseň o lesích). Točil také pro rozhlas a na gramofonové desky a objevil se i v televizi a na filmovém plátně při realizacích oper. Zprvu jen zpíval pěvecké party místo herců (například v opeře Otakara Ostrčila Poupě, režie Václav Krška, 1967), později již vystupoval sám za sebe (poprvé se objevil v roli námořníka v televizní adaptaci opery Juliette Bohuslava Martinů, režie Ivan a Václav Kašlíkovi, 1969; k posledním úlohám patří cestující ve snímku Juliuse Ševčíka Ranní káva, 2000). Byl také pedagogem – od roku 1972 učil na pražské konzervatoři. V roce 1977 získal titul Zasloužilého člena Národního divadla, o dvacet let později ho Nadace Život umělce odměnila cenou Senior prix (1997).


Literatura

I. Lexika
ČSHS.
Procházka, Vladimír: Národní divadlo a jeho předchůdci. Slovník umělců divadel Vlasteneckého, Stavovského, Prozatímního a Národního (Praha 1988).
Postavy brněnského jeviště III.: 1884–1994 (Brno 1994).
Janota, Dalibor: Malá encyklopedie české opery (Praha 1999).

II. Ostatní

www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/61307-jan-hlavsa.html?PHPSESSID=7713a1dca7328515e8c709c60ffa45ef


Klára Kolofíková

Datum poslední změny: 26.10.2010