Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Havelka, Svatopluk

Tisk


Charakteristika: Hudební skladatel a pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:2.5.1925
Datum úmrtí/ukončení aktivity:24.2.2009
Text
DíloLiteratura

Havelka, Svatopluk, hudební skladatel a pedagog, narozen 2. 5. 1925, Vrbice, zemřel 24. 2. 2009, Praha.

Svatopluk Havelka se narodil v obci Vrbice, která se nachází u Bohumína. První hudební zkušenosti získal díky svému otci, který sice nebyl profesionálním hudebníkem, ale výborným hudebním amatérem. Havelkovy první skladatelské počiny tak vznikaly díky přirozenému hudebnímu cítění již na základní škole. V té době se zároveň učil na klavír u Aloise Čecha, později rozšířil své klavírní znalosti u slečny Marie Blumové, která Havelkovi věnovala velké množství hudebních publikací. Společně s dalšími spolužáky založil na gymnáziu Františka Palackého ve Valašském Meziříčí divadelní spolek, pro který vznikaly jeho první scénické kompozice. Aktivně se také podílel na chodu hudebního odboru Kulturního kroužku Tvar. Ujal se i vedení školního orchestru, když ředitele ústavu, Františka Nedbálka (1889–1943), zatklo gestapo. Po maturitě studoval hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy u Josefa Huttera a Antonína Sychry. Ke studiu skladby se odhodlal až na vysoké škole, kde se spřátelil s Iljou Hurníkem (1922–2013) a stal se na dva roky soukromým žákem Karla Boleslava Jiráka (1891–1972). Dále pokračoval i ve svém studiu hudební pedagogiky u Antonína Sychry a Bohumila Leibicha, které absolvoval v roce 1949. Ve stejném roce nastoupil v Ostravě na pozici hudebního režiséra a programového redaktora v oblasti folkloristiky do Československého rozhlasu Ostrava. V rozhlase nevykonával pouze pozici hudebního režiséra, ale také působil v oddělení pro mládež, kde se podílel na vzniku mládežnického programu do Valašského a Slezského regionu. Společně s dalšími kolegy, Zbyňkem Přecechtělem (1916–96) a Miroslavem Juchelkou (1922–2001), inicioval vznik souboru Nový Tanec. V období let 1951 až 1954 vykonával povinnou vojenskou službu, při níž působil jako instruktor, hráč na cimbál a skladatel Armádního uměleckého sboru Víta Nejedlého, který se v roce 1949 značně profesionalizoval díky novému uměleckému vedoucímu Radimu Drejslovi (1923–53).

Po skončení vojenské služby se již plně věnoval skladatelské profesi a působil jako umělec na volné noze. V roce 1956 vznikla významná Symfonie č. 1 b moll, kterou se zapsal do české hudební kritiky jako nadějný hudebník, který zároveň sleduje i tehdejší dění a spojuje to se svojí invencí a originalitou. Toto tvrzení naplnil i ve svém dalším díle, kantátě pro soprán, alt, bas, smíšený sbor a orchestr Chvála světla. Za toto dílo obdržel v roce 1961 Státní cenu i cenu Svazu československých skladatelů v roce 1964. V obou skladbách byl inspirován moravskou lidovou hudbou a zároveň pokračoval v tradici české symfonické tvorby. Od počátku 60. let začal experimentovat s podněty Nové hudby a později se přiklonil k duchovní tvorbě, jako např. v oratoriu Jeroným Pražský.

K úplnému osamostatnění v hudební profesi dlouho neměl odvahu, především z finančních důvodů. Možnost umělecky se osvobodit mu umožnila spolupráce s filmem. První větší filmové spolupráce se Havelkovi dostalo díky působení v Armádním uměleckém sboru Víta Nejedlého v roce 1953 při zájezdu do Číny. Celý tento zájezd byl natáčen pro dokument režisérem Vojtěchem Jasným (1925) a Karlem Kachyňou (1924–2004). Havelka byl spolu s Milošem Vackem (1928–2012) požádán o zhudebnění dokumentu, který nakonec vyšel pod názvem Lidé jednoho srdce. S Vojtěchem Jasným Havelku spojovalo přátelství již od gymnaziálních let, složil tak hudbu k několika Jasného filmům a za řadu z nich získal čestná ocenění. Nejvýraznějším počinem byl slavný snímek Všichni dobří rodáci z roku 1968. Ke konci šedesátých let Havelka spolupracoval s dalším významným českým režisérem, Karlem Kachyňou. Kachyňa Havelkovi nabídl možnost složit hudbu k filmu Ucho, o kterém věděl, že nemůže jít, kvůli svému politickému námětu, do oficiální distribuce. Havelka pak v rozhovorech uvedl, jak mu tento film znesnadnil na pár let, především, profesní život. Dva roky ho, podle jeho slov, nikdo nechtěl hrát, dokonce ani rozhlas. I přes to, že se nakonec situace zlepšila, nepatřil již k těm „důvěryhodnějším“ autorům a byl mu např. znemožněn přístup na premiéry některých jeho děl do zahraničí. I přes to, že Havelka po událostech srpna 1968 opustil od své původní politické angažovanosti a ve své tvorbě se začal více soustředit na svou hudbu koncertní, filmové hudbě se i nadále věnoval. Další významnou osobností, pro kterou hojně skládal filmovou hudbu, byl Václav Vorlíček (1930). Za hudbu k Vorlíčkově filmu Princ a Večernice Havelka obdržel v roce 1981 Cenu ministra kultury. Od 60. let pracoval s režiséry jako byli Dušan Klein (1939), Antonín Máša (1935–2001), Václav Gajer (1923–98), Petr Tuček (1939–90) atd. V 70. a 80. letech pak nově započal spolupráci také s Oldřichem Lipským (1924–86), Hynkem Bočanem (1938), Josefem Klugem (1921–88), Jaroslavem Bočkem (1932–2003). Početně menší skupinu v jeho tvorbě tvoří hudba pro dokumentární filmy, která však Havelkovu kariéru u filmu započala i zakončila. Posledním filmem, pro který složil hudbu, byl střihový dokument Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský z roku 1999, který režíroval Havelkův syn Ondřej Havelka (1954).

Kromě filmové hudby se Havelka hojně věnoval hudbě scénické pro divadlo. První nabídky dostal již při svém působení v ostravském rozhlase, kdy ho oslovilo Moravskoslezské divadlo, pro které složil hudbu např. ke hře Vstanou noví bojovníci, která měla premiéru v roce 1950 v Divadle Zdeňka Nejedlého, dále pak ke hře Jánošík, jejíž premiéra se konala ve stejném roce na stejném místě. Spolupráci Havelkovi nenabídlo pouze Moravskoslezské divadlo, ale také Ostravské divadlo scénické hudby. Jeho angažmá v divadlech pokračovala i po jeho odchodu do Prahy, kde skládal pro Národní divadlo, Vinohradské divadlo, Laternu magiku, Tylovo divadlo (dnešní Stavovské divadlo) a Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého (dnešní Švandovo divadlo). Důležitou součástí jeho života byla pedagogická činnost. Zprvu vyučoval své žáky kompozici soukromě, jelikož působení na veřejných školách mu bylo za období normalizace zakázáno. Mezi jeho nejdůležitější žáky patřil např. Michal Nejtek (1977), Zbyněk Matějů (1958), Tomáš Pospíšil (1975), Jolana Saidlová (1969), Hana Vejvodová (1963–94), Jitka Koželuhová (1966) či Slavomír Hořínka (1980). Hanuš Bartoň (1960) si pod vedením Havelky rozšiřoval své vzdělání o aspiranturu. Po sametové revoluci byl Havelka v únoru 1990 jmenován řádným profesorem na Akademii múzických umění v Praze, kde působil jako profesor skladby až do roku 2002, kdy musel odejít ze zdravotních důvodů. V roce 2006 obdržel cenu ministra kultury za celoživotní dílo. 


Dílo

Orchestrální a vokálně orchestrální skladby
Noční hudba pro orchestr, 1944, dochováno pouze v rukopisu.
Suita pro malý orchestr, 1947, dochováno pouze v rukopisu.
Symfonie č. 1 b moll, 1956, vydáno Státním hudebním vydavatelstvím v roce 1961, nahrávka Supraphon 1960.
Chvála světla. Kantáta pro soprán, alt, bas, smíšený sbor a velký orchestr na verše ze sbírky „Sonáta horizontálního života“ S.K.Neumanna, 1959, vydáno v nakladatelství Panton v roce 1963, nahrávka Supraphon 1961.
Heptameron. Poéma o přírodě a lásce pro soprán, alt, tenor,bas a recitátora a orchestr, 1964, vydáno v nakladatelství Panton v roce 1970, nahrávka Supraphon 1967.
Pěna. Symfonická báseň ke stejnojmenné básni Hanse Magnuse Enzensbergra, 1965, vydáno v nakladatelství Panton v roce 1966, nahrávka Supraphon 1971.
Ernesto Che Guevara. Symfonický obraz, 1969, vydáno v nakladatelství Panton v roce 1975, nahrávka Panton 1975.
Pyrrhos. Symfonie – balet, 1970, vydáno v nakladatelství Supraphon v roce 1974.
Hommage a Hieronymus Bosch. Symfonická fantazie pro orchestr, 1974, vydáno v nakladatelství Panton v roce 1980, nahrávka Panton.
Dětská suita pro orchestr /z hudby k filmu Honzíkova cesta/, 1982.
Poggii Florentini ad Leonardum Aretinum epistola de M. Hieronymi de Praga /List Poggia Braccioliniho Leonardu Brunimu z Arezza o odsouzení Mistra Jeronýma z Prahy/, 1984, vydáno v nakladatelství Panton v roce 1989, nahrávka Panton 1990.
Znamení časů pro symfonický orchestr, 1996, vydáno v nakladatelství Českého rozhlasu v roce 1996.
Taneční symfonieta pro komorní orchestr, 2001, nahrávka LH Promotion 2005.

Komorní a písňová tvorba
Růže ran. Písně pro střední hlas a klavír (též orchestr) na texty barokních básníků, 1944, uloženo v Českém hudebním fondu, nahrávka Panton 1975.
Nonet, 1976, vydáno v nakladatelství Supraphon v roce 1979, nahrávka Český rozhlas 1998.
Percussionata pro čtyři hráče na bicí nástroje, 1978, vydáno v nakladatelství Supraphon, nahrávka Panton 1995.
Tichá radost pro sólovou violu, 1985, vydáno v nakladatelství Českého hudebního fondu 1986.
Disegno pro sólovou flétnu, 1986, uloženo v rukopisu, nahrávka Český rozhlas 2005.
Soliloquia animae ad Deum /Rozhovory duše s Bohem/ pro klarinet a klavír, 1991, nakladatel nedochován, uloženo v Hudebním informačním středisku, nahrávka Supraphon 1995.
Skrytá mana a bílý kamének, pro dva hráče na bicí nástroje, 1992, nahrávka Panton 1995.
Parénéze. Pět písní na řecké texty biblických epištol pro soprán, klavír a dva hráče na bicí, 1993, vydáno nakladatelstvím Českého rozhlasu v roce 2011.
Agapé je láska, na český biblický text 1. listu apoštola Pavla Korintským pro soprán, housle, violu, violoncello a klavír, 1998, vydáno v nakladatelství Českého rozhlasu v roce 2009.
Hymnos. Komorní kantáta pro baryton, klarinet a vibrafon na řecký text apoštola Pavla Filipským, 1999, vydáno v nakladatelství Českého rozhlasu v roce 2009.
312 Azusa Street L.A., pro bicí nástroje, 2003, nahrávka 2HP Production / Arta Records 2010.

Filmová hudba
Červené tulipánky, 1952.
Lidé jednoho srdce, 1953.
Dnes večer všechno končí, 1954.
Honzíkova cesta, 1956.
Zářijové noci, 1957.
Touha, 1958.
Dům na Ořechovce, 1959.
Zpívající pudřenka, 1960.
Až přijde kocour, 1963.
Táto, sežeň štěně! 1964.
Kdo chce zabít Jessii? 1966.
Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, 1967.
Všichni dobří rodáci, 1968.
Na Žižkově válečném voze, 1968.
Jeden z nich je vrah, 1970.
Pane, vy jste vdova!, 1970.
Ucho, 1970.
Zatykač na královnu, 1973.
Marečku, podejte mi pero! 1976.
Božská Emma, 1979.
Princ a Večernice, 1979.
Nebojsa, 1988.
Zdravý nemocný Vlastimilený Brodský, 1999. 

Scénická hudba
Vstanou noví bojovníci (Divadlo Zdeňka Nejedlého).
Vivisekce (Laterna magika).
Dobrý člověk ještě žije (Divadlo na Vinohradech).
Jejich den (Tylovo divadlo).
Romeo a Julie (Divadlo na Vinohradech).
Vězňové z Altony (Tylovo divadlo).
Naši furianti (Realistické divadlo).
Dalskabáty aneb Hříšná ves (Divadlo na Vinohradech).
Tvrdohlavá žena.

Literatura

I. Lexika
ČSHS.
MGG2.
New Grove2

II. Provozování a recepce
Hořejš, Antonín: Dvě nové české symfonie (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 23, s. 994).
(Autor nezjištěn): Za vyšší vědeckou odpovědnost v populárních příručkách (Český lid 43, 1956, č.3, s. 141).
(Autor nezjištěn): Nový tvůrčí tajemník SČS (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 23, s. 988).
Pečman, Rudolf: Havelkova symfonie v Moravské filharmonii (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 2, s. 84).
Vojtěch, Ivan: Symfonie in B (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 2, s. 54–57).
Pilka, Jiří: Jeden z nejmladších: hudební skladatel Svatopluk Havelka (Hudební rozhledy 6, 1960, č. 1, s. 45–47).
Pilka, Jiří: 3 nové české filmy (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 4, s. 166).
Kučera, Václav: Havelkova Chvála světla (Hudební rozhledy 13, 1960, s. 507–510).
(Autor nezjištěn): Gramodesky (Hudební rozhledy 14, 1961, č. 20, s. 876).
Jiránek, Jaroslav: Umění rozezpívat myšlenku (Hudební rozhledy 14, 1961, č.1, s. 8–11).
Šolín, Vladimír: Sinfoníuhljómsveit Íslands aneb Reykjavíkské imprese (Hudební rozhledy 15, 1962, č. 5, s. 196).
Pensdorfová, Eva: Za velké umění dneška se bojuje! (Hudební rozhledy 12, 1962, č. 37, s. 26–27).
Šmolík, Jan: Česká filharmonie (Hudební rozhledy 16, 1963, č. 1, s. 27).
Jirko, Ivan: Zpěv přírody a lásky: Nad novým dílem Svatopluka Havelky (Hudební rozhledy 17, 1964, č. 9, s. 368–369).
Šmolík, Jan: Dobrý rodák Havelka (Hudební rozhledy 15, 1969, roč. 22, s. 452–455).
Kuna, Milan: Havelkův Pyrrhos (Hudební rozhledy 24, 1971, č. 5, s. 195).
Smolka, Jaroslav: Karlovarský symfonický orchestr (Hudební rozhledy 29, 1976, č. 1, s. 21).
(Autor nezjištěn): Svatopluk Havelka Růže ran/ Ernesto Che Guevara (Hudební rozhledy 30, 1977, č. 3, s. 142).
Smolka, Jaroslav: Se Svatoplukem Havelkou a Václavem Kučerou o výtvarných podnětech v jejich tvorbě (Hudební rozhledy 30, 1977, č. 5, s. 236–238).
Smolka, Jaroslav: Svatopluk Havelka komorní: nad Nonetem a Percussionatou (Hudební rozhledy 32, 1979, č. 10, s. 463–466).
Kaňka, Petr: Soudobá hudba bojující o soudobého humánního člověka (Hudební rozhledy 38, 1985, č. 9, s. 418–422). 

III. Studie, stati, články
Havlík, Jaromír: Česká symfonie 1945-1980 (Praha 1989, s. 144–150).
Matzner, Antonín a Pilka, Jiří: Česká filmová hudba (Praha 2002, s. 219–305). 
Mikulová, Lenka: Osobnost a skladatelské dílo Svatopluka Havelky. Magisterská diplomová práce (Praha 2007). 
Kusák, Jiří: Ostravský hudební život po roce 1945 (Ostrava 2008, s. 27–28).
Dušek, Jan: Hudba v českém hraném filmu: kompoziční postupy skladatelů české filmové hudby (Praha 2011).
Jiříkovský, Petr: Symfonická tvorba Svatopluka Havelky. Bakalářská diplomová práce (Praha 2012).
Kratochvílová, Jana: Raná tvorba Svatopluka Havelky s případovou studií kantáty Chvála světla. Bakalářská diplomová práce (Brno 2017).

Jana Kratochvílová

Datum poslední změny: 6.11.2017