Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Aim, Vojtěch BořivojTisk


Charakteristika: Skladatel, dirigent, sbormistr, hudební pedagog a organizátor hudebního dění

Datum narození/zahájení aktivity:13.4.1886
Datum úmrtí/ukončení aktivity:10.9.1972
Text
DíloLiteratura

Aim, Vojtěch Bořivoj, skladatel, dirigent, sbormistr, hudební pedagog a organizátor hudebního dění, narozen 13. 4. 1886, Rovné (u Roudnice nad Labem), zemřel 10. 9. 1972, Praha.

Studium na gymnáziu v Roudnici nad Labem ukončil v roce 1905, poté studoval na Právnické (1905–08) a Filozofické fakultě (1932–36) Univerzity Karlovy. Na konzervatoři v Praze vystudoval hru na varhany (1908–11) a klavír (1908–13). Jeho učitelem skladby byl Vítězslav Novák, hodiny zpěvu navštěvoval u Františka Emericha, Hanuše Laška a Emila Pollerta. V letech 1913–20 byl ředitelem městské školy v Táboře, kde vyučoval sólový zpěv a hru na klavír. V letech 1920–41 působil jako státní inspektor soukromých hudebních škol. Vedl hudební část školského rozhlasu (1930–36) a předsedal zkušební komisi pro učitele hudby (1932–43). Byl předsedou skladatelského klubu Přítomnost (1929–32) a místopředsedou Klubu českých skladatelů. Pedagogicky působil na konzervatoři v Praze jako vedoucí třídy sbormistrů a učitel sólového zpěvu (1935–47). Mezi jeho žáky patřili Jan Hus Tichý, Vladivoj Jankovský a další. Místo hlasového poradce v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého zastával v letech 1949–54. Na ministerstvu školství a osvěty působil jako umělecký poradce. Svými články přispíval do několika periodik (např. Hudební noviny, Hudební rozhledy) a sborníků. Byl referentem deníku Reforma a Pražské novosti. Založil pěvecký sbor na gymnáziu v Roudnici nad Labem, řídil Akademický spolek Říp, pražský spolek Fibich (1913), táborský Hlahol (1913–20), Hlahol vinohradský v Praze (1920–22), Volné pěvecké sdružení, Aimův smíšený sbor a zejména mužský sbor Typografie (1924–54). S tímto vokálním tělesem získal několik významných ocenění na pěveckých soutěžích a podnikl koncertní cesty do zahraničí (Bulharsko, Německo, Rakousko, Sovětský svaz, Švýcarsko). V roce 1932 založil Aimovo pěvecké kvarteto, se kterým realizoval zejména madrigaly a soudobá hudební díla. Přeložil texty mnoha písní (Johannes Brahms, Edvard Grieg, Robert Schumann, Hugo Wolf) a madrigalů (John Downland, Thomas Tomkins). Stal se nositelem Řádu republiky, laureátem státní ceny a v roce 1956 zasloužilým umělcem. Jeho skladatelské dílo je zaměřeno na oblast vokální.


Dílo

I. Dílo hudební (výběr)

Písně (s klavírem)

Dětské písničky op. 1 (1901);

Prvé písně op. 21 (vlastní text, 1910–17);

Deset lidových písní op. 29 (1912–25);

Říkadlo op. 43 (Antonín Klášterský, 1934);

Nové lidové písně s průvodem klavíru op. 48 (1931–36);

Ecce homo! Román o utrpení a vykoupení života op. 58 (10 cyklů písní pro soprán, alt, tenor, baryton, basbaryton, bas a klavír, 1944–46);

Vzhůru! op. 60 (Karel Michael Walló, Miroslav Bedřich Böhnel, 1946–47);

Třetí svazek lidových písní op. 66 (1948–49).

Dětské sbory

Pozdrav školského rozhlasu op. 41 (Josef Kožíšek, 1932);

Dětské sbory na slova mých malých posluchačů školského rozhlasu op. 44 (1934);

Písničky o zvířátkách op. 45 (František Pátek, 1935);

Půl tuctu lidových písní pro ženský nebo dětský sbor op. 46 (1934–35).

Ženské sbory

Tři čtyřhlasé ženské sbory op. 23 (Adolf Heyduk, vlastní text, 1916–18);

Flora capricciosa op. 24 (Václav Sládek, František Serafínský Procházka, 1918);

Bouře op. 26 (Václav Karel Krofta, 1920);

Jiskřičky op. 70 (Ladislav Olbrich, František Hrubín, Jan Alda, 1949);

Dvě lidové písně op. 18 (také pro dětský sbor s klavírem na čtyři ruce, 1916);

České dvojzpěvy op. 25 (s klavírem, asi 1918);

Lidové písně pro ženský a smíšený sbor op. 72 (1950).

Mužské sbory

V předjaří op. 2 (1900–04);

Jarní zpěvy mého zápisníku op. 4 (1904–07);

Na okraji jarních dnů op. 5 (vlastní text, 1907);

Dva církevní mužské sbory op. 7 (1907);

Ohlasy písní českých op. 8 (František Ladislav Čelakovský, 1907);

Nad kolébkou a hrobem op. 14 (vlastní text, 1915; Zdeněk Pilka, 1933);

Dvě nálady op. 15 (Julius Skarlandt, 1911; vlastní text, 1915);

Z časů válečných op. 16 (vlastní text, 1915);

Sladce dřímej op. 17 (vlastní text, 1915);

Dvě lidové písně op. 19 (1915–17);

Šest sborů op. 28 (1907–25);

Pravá veselost op. 30 (1907/27);

Člověk op. 31 (1911–34);

Ze ssutin v nový svět op. 32 (1927);

Třicet lidových písní op. 34 (1926–27);

Dvacet pět písní Podkarpatských Rusínů op. 39 (1930);

Tři hesla op. 47 (1937);

Svět a hmota op. 50 (Miloš Jirko, 1937);

Až na dno op. 52 (Petr Bezruč, 1922–28; Fráňa Šrámek, 1938–39; vlastní text, 1939);

Dvě modlitby za vlast op. 54 (Karel Toman, 1939);

Z francouzské poesie op. 55 (Jean Moréas, Jean Ajalbert, 1938);

Soumrak op. 56 (Jaromír Uhlíř, Zdeněk Spilka, Robert David, 1939);

Vzkříšení na vsi op. 57 (Jaroslav Želiva, 1940);

Napněte lana, prapory vlajte op. 65 (1945–48);

Za otčinu a lepší život op. 68 (Josef Václav Sládek, Jarmila Pátová, Mirka Konečná, 1949);

Vpřed op. 69 (Karel Michael Walló, 1949–51);

Zdravice Drážďanům op. 80 (1955);

Ruské národní písně op. 49 (1937);

Nové lidové písně op. 63 (1948).

Smíšené sbory

Jarní smutky op. 6 (vlastní text, 1907);

Černé stíny op. 12 (Jan Rokyta, 1911);

Kentauři op. 27 (Antonín Sova, Jaroslav Vrchlický, Karel Hlaváček, 1924);

Horehronští chlapci op. 35 (Adolf Heyduk, 1928);

Noci zpěv op. 38 (1929);

Dva madrigaly op. 40 (Petr Křička, 1930; Jindřich Hořejší, 1938);

Dvě lidové písně op. 42 (1921, 1931);

Dvě chórická díla op. 51 (Karel Hynek Mácha, 1918; Jan Neruda, 1937);

Utrpením a porobou k vítězství op. 53 (třívětá hudba bez textu pro sóla, ženský sbor a dvojsbor, 1939);

Slavobranou květnových dnů op. 59 (Josef Hiršal, Věra Tichá, František Springer, 1945);

Ukolébavka op. 62 (Jaroslav Seifert, 1947);

Heslo op. 64 (1948);

Hvězdný večer op. 67 (Josef Václav Sládek, 1949);

Slovenské spevy op. 71 (1951–52).

Klavír

Valčík A dur, op. 3 (1902);

Ze studentských dob op. 11 (1910–11);

První listy op. 13 (1910–11);

V dešti op. 20 (1917);

Klavírní grotesky op. 33 (1927);

Znovuzrození op. 36 (1928);

O jednom špuntíkovi op. 37 (1928);

Tři valčíky op. 73 (1951–52);

Čtyři jarní polky op. 74 (1952);

Čtyři skizzy z mého klavírního deníku op. 75 (1952);

Druhá čtveřice klavírních skizz op. 76 (1952);

Drobečci a drobečci op. 77 (1952);

Česká klavírní abeceda op. 78 (1953).

Komorní hudba

Mladá melancholie op. 9 pro housle a klavír (1907);

Dvě skladby pro violoncello a klavír op. 10 (1908);

Život op. 22 pro housle a klavír (1917);

Dumka op. 61 (trio pro housle, flétnu a klavír, 1947).

Ostatní

Znělka op. 79 (1953).

 



II. Dílo literární (výběr)

Statní konservatoř a soukromé hudební školství (in: Sborník na paměť 125 let konservatoře, Praha 1936, s. 164–165);

Taktovací technika (Praha 1952);

Pěvecké umění (rukopis).

Literatura

I. Lexika

ČSHS.

Stárek, Zdeněk: Slovník českých sbormistrů (Praha 1982, s. 11–12).

II. Ostatní

Hutter, Josef: Aimův pěvecký kvartet (Praha 1931/35).

Vomáčka, Boleslav: Padesát let profesora V. B. Aima dirigenta pěveckého sboru Typografia (Praha 1936).

Hoffmeister, Karel: Klavírní škola Pražské konservatoře (in: Sborník na paměť 125 let konservatoře, Praha 1936, s. 118).

Vomáčka, Boleslav – Huml, Ladislav: K sedmdesátým narozeninám Vojtěcha Bořivoje Aima – organisátora, pedagoga, skladatele a dirigenta (Praha 1956).

Nedělka, Michal: Vojtěch Bořivoj Aim (Cantus 8, 1997, č. 3, s. 36–37).

Radek Poláček

Datum poslední změny: 23.9.2010