Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Bartoníček, EduardTisk


Charakteristika: hudební skladatel, sbormistr a národní buditel

Datum narození/zahájení aktivity:31.8.1855
Datum úmrtí/ukončení aktivity:7.5.1915
Text
Literatura

Bartoníček, Eduard, hudební skladatel, sbormistr a národní buditel, narozen 31. 8. 1855, Chrudim, zemřel 7. 5. 1915, Praha.

 

Mládí prožil v Praze, kde studoval na reálném gymnáziu. Poté pracoval jako úředník, ale zároveň se soukromě vzdělával v hudbě u Jana Augusta Starého. Nakrátko přesídlil do Rokycan (1880–83), kde pracoval na úřednickém místě v notářské kanceláři, a potom se přestěhoval do Klatov (1883–87). Zde se profesně zcela přeorientoval na hudbu, stal se učitelem hudby a vedl hudební školu. V roce 1887 se usadil v Ostravě, kde se stal sbormistrem pěveckého spolku Lumír (1887–90, 1897–1910) a později sboru Záboj (1899–1907). Mezitím krátce působil jako varhaník a ředitel kůru v polské Strumeni (1894) a v Jablunkově (1896). Po návratu do Ostravy v roce 1897 obnovil své fungování v Lumíru a zároveň se stal ředitelem kůru v kostele svatého Spasitele. S Lumírem jako dirigent nastudoval a provedl Dvořákova oratoria Stabat Mater a Svatá Ludmila a kantátu Svatební košile, se Zábojem operetu Karla Kovařovice Edip Král.

Bartoníček se ve velké míře orientoval na národní osvětu v oblasti hudby. To se odráželo jak v jeho sbormistrovské a organizační činnosti, tak v jeho vlastních kompozicích. Zajímal se o lidové písně, sám v jejich duchu skládal nebo je upravoval, pořádal koncertní zájezdy po obcích Slezska i na Slovensko, kde taktéž upravoval místní lidové nápěvy. Na osvětu v lidové hudbě zaměřil i některá čísla časopisů Moravskoslezský hudební věstník (1891) a Varyto (1893–94), které vydával. V roce 1903 zorganizoval v Opavě první slezský pěvecký festival.

Z jeho sbírky písní Zpěvy lidu slezského na slova Adolfa Heyduka (1895) proslul závěrečný smíšený sbor, který se pod názvem Hymna lidu slezského stal neoficiální slezskou hymnou. Popularitu získala i jeho klavírní úprava slezských lidových tanců Slezská beseda (1913, Ostrava). Z dalších jeho úprav lidových písní jsou známy Květy z Opavska (1907), Slovenské spevy (1900), Směs slovenských písní op. 16 ve sbírce Vlasta č. 6 (vydal František Urbánek v Praze). Napsal dále sbory Postilion, Trojčátka, Na vršíčku kaple op. 11, Slib milého, Maminčina op. 7, Sanice, Na rozchodu, Máje a mužský sbor Noc (1890, vydal František Urbánek v Praze); z jeho písní jsou to zejména Tři písně pro vyšší hlas, cymbál a husle (8 písní v národním tónu na slova Adolfa Heyduka) nebo Pochod českých sokolů. Složil i operetu Testament tety Klotildy (provedena v Praze roku 1912). V Praze u Františka Urbánka vyšel jeho Trojlístek drobných skladbiček pro klavír na čtyři ruce (1891).

Věnoval se též skládání duchovní a chrámové hudby. Je autorem děl Missa brevis in honorem scti Francisci Xav., Česká mše ku cti a chvále sv. Václava (1902), Jitřní (vánoční mše), České requiem, Te deum a dalších. Skladby často vydával i vlastním nákladem.


Literatura

I. Lexika

PHSN.

ČSHS.

Stárek, Zdeněk: Slovník českých sbormistrů I, A–L (Praha 1982).

 

II. Ostatní

Dalibor (12, 1890, s. 77 a 87; 13, 1891, s. 233 a 284; 16, 1894, s. 353; 18, 1896, s. 215; 19, 1897, s. 207; 27, 1905, s. 294).

Kobetič, Pavel: Osobnosti Chrudimska (Chrudim 2002).

Mazurek, Jan: Hudebník Eduard Bartoníček (In: Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, Ostrava 1995, s. 419–423).

Svozil, Oldřich: 75 let pěveckého souboru Lumír v Ostravě: 1881–1956 (Ostrava 1958).

Věstník Matice opavské (1917, statě Jaroslava Čeledy a Jiřího Siblíka, s. 200 a 391).

 

Klára Kolofíková

Datum poslední změny: 12.3.2015