Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Broulík, FrantišekTisk


Charakteristika: Pěvec-tenorista

Datum narození/zahájení aktivity:24.4.1853
Datum úmrtí/ukončení aktivity:0.11.1931
Text
Literatura

Broulík, František, pěvec-tenorista, narozen 24. 4. 1853, Ústí nad Orlicí, zemřel v listopadu 1931, Stanislawów (Polsko).
 
V dětství mu zemřel otec, ústecký švec, takže vyrůstal jen s matkou a sourozenci v chudších poměrech. Hudbě se učil u Františka Špindlera, na jehož doporučení se dostal do brněnského kláštera minoritů coby vokalista (1864–68). Souběžně v Brně vystudoval gymnázium. Se ztrátou chlapeckého sopránu přišel i o místo v klášteře a vrátil se zpět do rodného města, kde se stal písařem v advokátní kanceláři doktora Pitry. Mezitím vystupoval s ochotnickým divadlem a zpíval na koncertech Cecilské hudební jednoty. Jeho zpěv zaujal tenoristu Prozatímního divadla Jana Ludevíta Lukese, jenž mu zprostředkoval kancelářské místo v Praze a zdarma jej učil zpěvu ve své škole (1875–78). 17. 7. 1878 úspěšně debutoval v Prozatímním divadle jako Lyonel ve Flotowově Martě a získal zde angažmá jako lyrický tenor pro sborové a malé sólové role (zpíval například postavu Hynka při premiéře Bradského opery Jarmila, 28. 3. 1879). Nebyl však spokojen s charakterem rolí, do nichž byl obsazován (lyrické postavy), ani s honorářem, takže po krátkém působení v Berlíně (1879) přijal dobře honorované angažmá v městské opeře ve Štětíně (1880) jako mladý hrdinný tenor (Arnold ve Vilému Tellovi). Získal hlasovou sytost a mimořádný rozsah do největších výšek a jeho popularita rostla. Zpíval v Lipsku (1880–82), ve dvorní opeře ve Vídni (1882–84), a nejdéle v Pešti (1884–96 a po čtyřleté pauze kvůli roztržce s vedením opět 1900–03). V Pešti proslavil české pěvecké umění spolu s primadonou Irmou Reichovou. Zároveň často hostoval v Národním divadle v Praze (1882, 1883, 1885 a 1898), které s ním jednalo o angažmá, k dohodě však nedošlo. Jako host zpíval ve filharmonickém sboru Beseda brněnská též koncertní písně (Bendlovy Květy lásky, 1883) a v době svého vídeňského působení se angažoval na tamní slavnosti slovanských akademických spolků (1883). Mezi jeho nejproslulejší role patřily Raoul v Meyerbeerových Hugenotech, Assad v Goldmarkově Sábské královně (role napsaná autorem speciálně pro něj), Arnold v Rossiniho Vilému Tellovi či titulní role ve Wagnerově opeře Lohengrin. V roce 1903 skončil svou pěveckou dráhu kvůli chorobě. Roku 1918 nepřijal maďarské státní občanství, ač tím přišel o nárok na penzi, a žil s rodinou ve Vídni, kde získal místo na československém velvyslnectví a psal kritiky do českých novin. Po smrti své druhé ženy se odstěhoval za svou dcerou do Polska (1930), kde o rok později zemřel.
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
Ludvová, Jitka: Hudební divadlo v českých zemích – osobnosti 19. století (Praha 2006).
 
II. Ostatní
Benoni, Bohumil: Moje vzpomínky a dojmy (Praha 1917).
Věstník pěvecký a hudební (37, 1932–33, s. 152).
Bartoš, Josef: Prozatímní divadlo a jeho opera (Praha 1938).
Letopisy kraje a města Ústí nad Orlicí (4, 1940, s. 87).
Heyer, Jan: Česká hudební vienensia (Vídeň 1941).
 
www.usti.cz/kultura/kalendarium/2006-11/index.htm
 
Klára Kolofíková
Datum poslední změny: 16.12.2008