Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Novák, MirkoTisk


Charakteristika: Filozof, estetik, muzikolog a pedagog

Datum narození/zahájení aktivity:3.10.1901
Datum úmrtí/ukončení aktivity:16.9.1980
Text
DíloLiteratura

Novák, Mirko, filozof, estetik, muzikolog a pedagog, narozen 3. 10. 1901, Praha, zemřel 16. 9. 1980, tamtéž.

Pocházel z kultivované, vědecky orientované rodiny (dědeček Jan Bohumil byl vychovatelem u Schwarzenbergů na Orlíku, otec Jan Bedřich, 1972–1933, byl historikem, ředitelem Archivu země české). Mirko (křtěn Jaromír) po maturitě na gymnáziu v Praze-Vinohradech (1919) studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (u Zdeňka Nejedlého, Otakara Zicha, Františka Krejčího (PhDr. 1925). Ve studiích pokračoval v zahraničí na univerzitách v Paříži, Bordeaux, Vídni (u Guido Adlera), Bonnu, v hudbě se vzdělával soukromě u Václava Štěpána a Jaroslava Křičky. V Praze byl 1928–32 tajemníkem Československého ústředí pro mezinárodní spolupráci duševní při České akademii věd a umění, krátce výpomocnou vědeckou silou na Univerzitě Karlově, 1932 se stal asistentem Josefa Tvrdého na filozofickém semináři Komenského univerzity v Bratislavě, kde se 1936 habilitoval z obecné estetiky prací Kantův kriticismus a problém hodnoty. Po zániku Československa přešel na Filozofickou fakultu do Brna a Prahy (k Janu Mukařovskému), po osvobození 1945 se stal v Brně mimořádným a pak řádným profesorem dějin filozofie, vedoucím katedry dějin filozofie a ředitelem estetického semináře, který byl založen 1948; k jeho žákům patřili např. Oleg Sus, Rudolf Pečman, Ivan Poledňák. Novák se postupně přesunul do Prahy, kde byl 1953 jmenován profesorem estetiky a obecné teorie umění (oddělení se později proměnilo v katedru). Byl mimo jiné předsedou přípravného výboru vznikající české estetické společnosti (1969).

Hudbou a muzikologickou problematikou se zabýval zejména v první etapě své odborné dráhy (měl vřelý vztah i k výtvarnému umění a některým umělcům), později se věnoval především teorii hodnot, dějinám estetiky (mimo jiné se stavěl kriticky vůči strukturalismu) a pod vlivem historického materialismu filozoficko-sociologickým otázkám. Příspěvky (referáty) o hudbě psal pro odborné listy a pro Lidové noviny (1922–23), sám komponoval (mimo jiné smyčcový kvartet). V rozhlase apod. byly využity jeho Úsměvné vzpomínání, kde psal mimo jiné o svém dětství v Itálii a o stycích s umělci.
Dílo
Knihy (samostatně vydané publikace)
Vznik tvůrčí osobnosti Beethovenovy (Praha, Hudební matice 1924);
Základy vědy o umění se zvláštním zřením k vědeckému studiu hudby (Praha, Filosofická fakulta 1928);
Le Corbusierova prostorová estetika (Praha, Česká akademie věd a umění 1929);
Vznik pojmu krásna v řecké filosofii (Praha, Česká akademie věd a umění 1932);
Kantův kriticismus a problém hodnoty (Bratislava 1936);
Česká estetika od Palackého po dobu současnou (Praha, František Borový 1941);
Hodnoty a dějiny (Praha, Družstevní práce 1947);
Materialismus a ideále ľudskosti (Bratislava, Tatran 1949);
Otázky estetiky v přítomnosti i minulosti (Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1963);
Od skutečnosti k umění (Praha, Nakladatelství Svazu čs. výtvarných umělců 1963).

Studie, stati, články
Hledisko a methoda hudební historiografie (Dalibor 41, 1925, s. 321);
O studiu dějin hudby (Listy hudební matice 3, 1924, s. 170);
Hudební věda (Listy hudební matice 4, 1925, s. 329);
K padesátým narozeninám Zdeňka Nejedlého (Tempo 7, 1928, s. 179);
Hans Tietze o krisi umění (Sborník Nejedlého, Praha 1929);
Zdeněk Nejedlý estetik (Nejedlého sborník 1938);
Ke kritice strukturalismu v estetice (Tvorba 20, 1951, s. 1252–1253).
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
Český biografický slovník XX. století (2. díl, K–P, Praha 1999).

II. Ostatní
Hudební rozhledy 3, 1926/27, s. 124.
Hudební věstník 34, 1941/42, s. 31.
Pečman, Rudolf: Mirko Novák jako hudební estetik a muzikolog (Opus musicum 13, 1981, č. 10, s. I–IV).
/kaval/: In memoriam Mirko Novák. Mirko Novák, filozof a estetik (Opus musicum 16, 1984, č. 1, s. 32).
Mirko Novák, filozof a estetik 3. 10. 1901 – 16. 9. 1980 (sborník referátů z konference O životě a díle, Jiří Gabriel-ed., Brno, Univerzita J. E. Purkyně 1982).
Foglarová, Eva: Mirko Novák a jeho Česká estetika (Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, Studia minora facultatis philosophicae universitatis brunensis, Brno, Masarykova univerzity 2004, s. 137–147).
Baranová, Věra: Mirko Novák (Obrys-Kmen 2005, č. 39, 30. 9. 2005).

Ivan Poledňák
Text

Datum poslední změny: 4.7.2008