Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Kouba, JanTisk


Charakteristika: Muzikolog

Datum narození/zahájení aktivity:28.7.1931
Text
DíloLiteratura

Kouba, Jan, muzikolog, narozen 28. 7. 1931, Vyskové nad Jizerou.

 

Syn houslisty a skladatele Josefa Kouby (1880–1951), druhého koncertního mistra Německého divadla. Po absolvování klasického gymnázia v Praze (1942–1950) vystudoval Jan Kouba hudební vědu a historii na Filosoficko-historické fakultě Univerzity Karlovy (1950–1955, promovaný historik, diplomová práce Příspěvky ke zpěvu Jednoty bratrskě). Mezi jeho učitele patřili Mirko Očadlík a Antonín Sychra. Na katedře hudební vědy získal roku 1969 titul PhDr. (disertace Nejstarší český tištěný kancionál z roku 1501 jako hudební pramen). V letech 1954–64 byl odborným asistentem na katedře dějin hudby Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Od roku 1965 byl Jan Kouba zaměstnán jako odborný pracovník v Ústavu pro hudební vědu Československé akademie věd (dnes Oddělení hudební historie EÚ AV ČR). Jedním z jeho prvních pracovních úkolů byl rozsáhlý průzkum hudebních památek v českých institucích provedený společně s Jaroslavem Bužgou, Evou Mikanovou a Tomislavem Volkem, jehož výsledkem bylo vydání publikace Průvodce po pramenech k dějinám hudby (Praha 1969). Vypracovával bibliografii české muzikologické produkce pro Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie (Hymnologische Forschung in Tschechoslowakei, za léta 1966–1982) a pro Hudební vědu (1987–89). Pro RILM vytvořil společně s Marií Skalickou soupis Hymnologia Bohemica et Slovaca. Soupis notovaných písňových tisků od počátků do 1800. V letech 1972–1988 pracoval jako výkonný redaktor časopisu Hudební věda. V Ústavu pro hudební vědu působil do roku 1993.

Jeho hlavní výzkumnou oblastí jsou dějiny české hudby 15. a 16. stol. se zaměřením na hymnografii tohoto období. Jeho studie o českých kancionálech v Miscellanea Musicologica tvoří základnu výzkumu české hudby před rokem 1600. Kapitolami o renesanční hudbě se podílel na souhrnných pracích o dějinách české hudby: Československá vlastivěda (Praha 1971), Dějiny české hudby v obrazech: Od nejstarších památek do vybudování Národního divadla (Praha 1977) a Hudba v českých dějinách (Praha 1983, 2. vydání 1989). Do oborové monografie Hudební věda (Praha 1988) přispěl statí o hudebně vědecké dokumentaci. Je spoluautorem hesla Tschechoslowakei v prvním vydání Musik in Geschichte und Gegenwart (sv. 13, Kassel 1966), pro tuto encyklopedii dále napsal několik osobních hesel. Pro Slovník české hudební kultury (Praha 1997) vypracoval hesla Husitství, Jednota bratrská, Kancionál a Reformace. Jeho kniha ABC hudebních slohů (Praha 1988) vysoce přesahuje nároky popularizační literatury a stala se základní příručkou pro studium starší hudby. Koubovým zatím posledním muzikologickým počinem je spolupráce na Historické antologii hudby v českých zemích (do ca 1530) (Praha 2005).


Dílo

Dílo literární

 

Knihy

Průvodce po pramenech k dějinám hudby. Fondy a sbírky uložené v Čechách (Praha 1969, spoluautoři Jaroslav Bužga, Eva Mikanová, Tomislav Volek).

ABC hudebních slohů. Od raného středověku k W. A. Mozartovi (Praha 1988).

 

Studie

Vzájemný poměr kancionálu Šamotulského a Evančického (Miscellanea Musicologica 1, 1956, s. 25–32).

Kancionály Václava Miřínského (Miscellanea Musicologica 8, 1959, s. 1–147).

Václav Klejch a jeho „Historia o vydání kancionálů v národu českém“ (Miscellanea Musicologica 13, 1960, s. 61–203).

Blahoslavův rejstřík autorů českobratrských písní a jeho pozdější zpracování (Miscellanea Musicologica 17, 1962, s. 1–175).

Nejstarší český tištěný kancionál z roku 1501 jako hudební pramen (Acta universitatis Carolinae, Philosophica et historica II, Praha 1965, s. 89–138).

Zu den Liedern des Ján Sylvanus (Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie 11, 1966, s. 169–70).

Der älteste Gesangbuchdruck von 1501 aus Böhmen (Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie 13, 1968, s. 78–112).

Jan Hus und das geistliche Lied: ein Literaturbericht (Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie 14, 1969, s. 190–96).

Česká hudba v období reformace a humanismu (1434–1620) (in: Československá vlastivěda, díl IX. Umění, sv. 3 Hudba, Praha 1971, s. 533–86).

K padesátinám Františka Mužíka (Hudební věda 9, 1972, 280–82).

Z hudebního života pražského dvora před třicetiletou válkou (Hudební věda 9, 1972, č. 1, obrazová příloha, komentář s. 69–73, spoluautor Stanislav Jareš).

Die musikwissenschaftlichen Forschungstellen in der Tschechoslowakei (in: De musica disputationes Pragenses 2, Praha 1974, s. 190–99).

Německé vlivy v české písni 16. století (Miscellanea Musicologica 27–28, 1975, s. 117–77).

Koledy v předbělohorských písňových pramenech (Miscellanea Musicologica 30, 1983, s. 9–37, spoluautorka Marie Skalická).

Od husitství do Bílé Hory (1420-1620) (in: Hudba v českých dějinách, Praha 1989, s. 85–145).

Za Vladimírem Léblem (Hudební rozhledy 40, 1987, č. 9, s. 395–96).

Hudebně vědecká dokumentace (in: Hudební věda, sv. III, Praha 1988, s. 891–988, část textu Jiří Sehnal).

Nejstarší české písňové tisky do roku 1550 (Miscellanea Musicologica 32, 1988, s. 21–92).

Z deníku Rudolfa Reissiga (Zprávy Společnosti Vítězslava Nováka 13, 1988, s. 6–12).

Kirchengesang in der tschechoslowakischen Geschichte bis 1800 (IAH-Bulletin 17, 1989, s. 43–52).

Literatura

I. Lexika

ČSHS

NewGrove2

MGG2

 

II. Ostatní

Výběrová bibliografie prací. PhDr. Jan Kouba (Hudební věda 34, č. 3, 1997, s. 364).

 

Jana Spáčilová

Datum poslední změny: 6.1.2012